MJP

Dneska navečer a v noci pořádáme Memoriál Jiřího Paclíka. Nakonec se přihlásilo 14 týmů, což sice není moc, ale na první ročník v tomto formátu to myslím bohatě stačí. Tak snad nám vše vyjde, už se těším, až to bude za námi - toho pořádání je poslední dobou nějak moc...

Nočák na Bíře

Dneska jsme měli další kolo nočáků. Moc se mi do lesa nechtělo, včera jsem zkracoval trénink, protože jsem byl hrozně unavený a nebylo mi dobře, tak jsem se i docela bál, jak se mi poběží. Nakonec ale zodpovědnost zvítězila a já byl v šest v klubovně na Biřičce. Odsud jsme si klusli 2,5km na start. Sešlo se nás docela dost, zřejmě i proto, že Petr, který pořádal, nezveřejnil délky. Nikdo tak nevěděl, že v plné délce nás čeká 10,5km.

Krátce k mému běhu. Hned ze začátku jsem se docela slušně rozběhl, snad mě hnala i samotná forma tréninku (pro ty, který ji neznají - byl hromadný start, skoro každý startoval na vlastní první kontrolu, a pak pokračoval po obvodu kružnice až na ni znovu doběhl, pak už se přes start pokračovalo klasicky). Docela jsem ale chyboval, nicméně i tak jsem snad na průběhu neměl tak velkou ztrátu. Hned na jedničce klasické části jsem doběhl Jedlu, který nevěděl, že dál už na kontrolách nebudou reflexy, ale jen obyčejné fáborky. Hned na další kontrolu jsme se rozdělili - nechtělo se mi běžet za ním (a můj postup byl nakonec o chlup rychlejší). Následující kontroly jsme běželi spolu - já vedl a on v prvních dvou případech našel jako první kontrolu (vždy jsem se zastavil tak pět metrů od ní). Mám takový dojem, že to dneska trochu flákal (jinak by mě asi trhnul...).

Dnešní mapa (zákres jen klasické části, okruh byl skoro celý víceméně rovně)

Na dlouhém postupu přes silnici jsme se ale rozdělili a než jsem našel cestu, byl jsem si skoro jistý, že už jsem ho ztratil. Jaké bylo moje překvapení, když byl těsně před dohledávkou přeci jen za mnou - na druhou stranu musím přiznat, že jsem se předtím hnal jako blázen. Stejně ji ale našel jako první. Na sběrku šel pak Jedla mírně zleva, já si vybral jiný postup a opět nasadil maximální tempo, které jsem si na zasněžené cestě mohl dovolit. Na sběrce jsme byli zase spolu, a pak už následoval jen doběh, kdy mě Jedla pustil před sebe, aby mě udělal radost (a taky, že jo). Nakonec to byl z mé strany jeden z nejkvalitnějších nočáků letoška...

MJP, únava a tak

Pomalu se blíží Memoriál Jiřího Paclíka. Tratě nakonec od mne nebudou, protože vznikl nějaký informační šum a vzhledem k tomu, že jsme zase vše dělali na poslední chvíli, ovlivnil jsem stavbu jen svým prvním nástinem (který také není plně využit) - finální verzi jsem údajně poslal pozdě. Sice jsem se s tím zbytečně dělal, ale co, aspoň na mě nebude mít kdo nadávat.

Takže z přípravných věcí na sobotní závod na mě zůstaly jen aktualizace internetových stránek, které jsem asi před měsíce speciálně pro MJP vytvořil (byť to bylo tehdy dost narychlo). A asi taky zbytečně, protože máme zřejmě dost sil, abychom vše zvládali dvojmo (veškeré informace jsou i na stránkách AR20). Výsledkem je zatím spousta práce na nic, proseděné večery u počítače a stále narůstající únava, fuj. Dneska jsem musel podstatně zkrátit trénink, protože se cítím opravdu hrozně, už aby byl červen a já měl před sebou 3 a půl měsíce prázdnin...

P.S. Kdyby někoho náhodou nebavily ty mé neustálé stížnosti, tak se doporučuji kouknout na blog La Fichaise, kam jsem se rozhodl ventilovat své občasné pokusy být vtipný - a netýká se to orienťáku!

Pardubice a čas

Poslední dobou mi připadá, že ty víkendy utíkají nějak rychle - zvlášť, když jedu do Pardubic. Ono, přiznejme si, když člověk vstává v deset a jen co mu slehne po snídani jde na hodinu a půl běhat, tak než se osprchuje, protáhne, odposiluje a naobědvá se, tak jsou tři hodiny odpoledne a den je skoro v ..., ale na druhou stranu je to příjemné nikam nespěchat a mít dost času na všechno co je třeba (respektive, co se mi chce dělat).

V noci a v ostružiní pod Kuňkou

Včera bylo další kolo nočních tréninků. Tentokrát se běželo v pro hradecké závodníky povětšinou ještě panenském prostoru pod Kunětickou horou. Vzhledem k tomu, že tam docela často běhám při tréninku vytrvalosti, dobře vím, jak je to v lese zarostlé. Vzhledem k tomu, kolik ale bylo sněhu, jsem zadoufal, že by to nemuselo být zas tak hrozné. Bylo...

Mapa závodu

Na startu se nás moc nesešlo, terén ani počasí zas tak lákavé nebyly. Start byl opět s handicapem, takže první část byla taková honička. Kros sněhem mě ale brzo přestal bavit, takže jsem zase rozbalil mapu a po nějakých dvou kilometrech se z vláčku odpojil a šel už sám. Stejně ale bylo všude požehnaně stop, takže to za moc nestálo. V druhém okruhu z uzlové kontroly jsem navíc hned na začátku začal docela dost chybovat a přestalo mě bavit pořád běhat tím bordelem. Neštěstí bylo dokonáno, když jsem si v jednom hustníku vyrazil čočku z oka. No, po několika minutách jsem ji ve sněhu našel (nepoškozenou!), bylo mi líto ji tam nechat. Nasazovat si ji jsem se ale už neodvážil, takže mi nezbylo než běžet jen na pravé oko (na které ale vidím hůř). Navíc docela sněžilo, takže nebylo moc vidět ani tak (a navíc se světlo čelovky od vloček odráželo tak, že to vypadalo, jako by byl blízko reflex). Prostě nádhera! No ale trénink jsem dokončil, sice s hrozivou ztrátou, ale spokojený, že už to mám za sebou.

Memoriál Jiřího Paclíka

Příští víkend pořádáme závod nočních družstev Memoriál Jiřího Paclíka (více informací na stránkách). Já jsem byl (opět) pověřen stavbou tratí (a znovu v šibeničním termínu), takže jsem je včera a dneska vytvářel v OCADu - což je pro mě stavitelská novinka, ale zatím se neukázala být nějakou překážkou. Chlapské tratě jsem postavil na necelých 7min/km, ženské o malinko víc - zaprvé dámy vybíhají za šera a za druhé velkou část tvoří úseky po asfaltu při doběhu atp., kde se poběží určitě rychleji...

Nový sníh

Zdá se, že se příroda začíná pěkně opakovat a jen co se zazdálo, že sníh (konečně?) roztaje, napadlo v Hradci dalších 5-10cm. Dnes jsem to byl vyzkoušet při dalším kole letošního běhání v prašanu. Dneska jsem to vzal po loukách pod Novým Hradcem, pak nahoru na náš obrovský nebetyčný vrchol kopec sv. Jána (aneb pokud to nevyběhneš za dvě minuty pomalým tempem, jsi běžecká lemra), a pak zpátky okolo Durana. Bylo z toho pěkných 8,5km většinou v měkkém po špičkách - nemusel jsem jsem se bát žádných nášlapných psích min, takže jsem se dostal i tam, kde obvykle neběhám...

P.S. Stejně už se těším, až přijde sezóna a budu se moct rozepsat o něčem pro mě zajímavějších - tedy závodech (no minimálně o zájezdu do Itálie za čtyři týdny).

Náročný víkend

Zimní příprava pokračuje a každým cyklem je náročnější a náročnější. Tento týden byl posledním v mém 4. tréninkovém cyklu. Obvykle odpočinkovější období tentokrát mělo dost obtížný závěr. Po mém čtvrtečním maturitním plese a páteční rekonvalescenci byl nejprve v sobotu 100minutový mapový trénink při testování mapy u Chlumce a dnes dlouhé tempo na Biřičce. Právě nedělní trénink mě stál vcelku dost sil, ale těch 4x1,5km po namrzlých lesních pěšinách jsem nakonec zkousnul, byť v posledním okruhu mě přepadla taková únava, že jsem myslel, že už nedoběhnu. Po obědě jsem pak na hodinku usnul, což pomalu začíná být nebezpečnou nedělní tradicí (a to na neděli obvykle naspím nejvíc hodin). Zdá se, že se v tomhle ohledu začínám vracet do dětských let...

Stal se ze mě sociál...

Tak pod tlakem svého okolí jsem se také zaragistroval na Facebook Skoro jsem ani nemohl uvěřit, kolik už je tam zaregistrovaných lidí, které znám. Koukám, že jsem zase něco v internetovém dění prošvihl, tak uvidím, jestli to bude stát za to...

30x200m aneb nezblázni se moc brzy...

Abych se přiznal, jestli něco nemám na trénování opravdu rád, tak je to dráha. Myslím, že je to díky tomu, že se v ní spojuje hned několik věcí, které mi moc nejdou. Zaprvé je to trénink rychlosti, které, přiznávám, moc nemám (ale na druhou stranu ji teď hodně trénuji, takže jsem si už docela zvykl), zadruhé je to skvělá příležitost, aby každý (oprávněně) kritizoval můj "skvělý" běžecký styl, no a zatřetí, a to je asi hlavní, je to neustálé točení na jednom okruhu, navíc několik týdnů po sobě. To mi vždycky připadá, že mi z toho musí hrábnout... Třeba jako včera, kdy jsem šel 30x200m. Nakonec jsem to naběhal, ale sám jsem tím byl překvapený, motivace k tvrdému tréninku ještě zřejmě zbývá...

Jarní zahraničí

Jako každý rok i letos pojedu na jaře několikrát do zahraničí. Tentokrát jakékoli delší výjezdy kazí blížící se maturita, ale i tak si toho snad užiju dosyta. Na týden pojedu spolu s reprezentací do Itálie (po jarních prázninách). Pak mě čekají dva prodloužené víkendy - jeden v Dánsku na Spring Cupu a druhý ve Švédsku na Tiomile. Začátek letošního roku tedy dost prověří, co jsem zvládnul za zimu natrénovat...

Protivětrem nad Deštnou

Pomalu se blíží konec období, kdy se v rámci tréninku jezdí na běžky. Dnes jsme měli jeden z posledních (možná úplně poslední) plánovaný výjezd na lyže. Vyrazili jsme do Deštného, přesněji řečeno na Šerlich, a chystali se dojet minimálně na Pěticestí a zpět. Jenže už na parkovišti byl docela vítr a bylo vidět, že nahoře na hřebeni je zataženo. Nakonec se cesta na Pěticestí nekonala - vyjel jsem třikrát pod Velkou Deštnou a dokonale mi to stačilo. Nahoru byl totiž protivítr, kterým se dalo dost špatně bruslit. Každý skluz byl zkrácen skoro na minimum, a tak jen samotný výjezd mě hrozně vyčerpával - musel jsem dělat dvojnásob odrazů co obvykle. Než jsem dorazil k chatě pod Velkou Deštnou, kde jsem to pokaždé točil, profoukly mi uši tak, až mě z toho začaly hrozně bolet zuby. No, aspoň, že to šlo jet dolů...

Nočák na Golfu

Mapa (aneb běh bez mapníku v ostružinách)

4. kolo Hradecké série nočních tréninků Natt Cup se odehrálo v Libranticích na mapě Golf. Tentokrát byl start handicapový (a to dle rozhodnutí pořadatele Jíry). O pořadí tedy rozhodoval průběh cílem a ne čas. Já vyrazil zhruba v polovině startovního pole. Prakticky od začátku 6km tratě to byl kros za vedoucími běžci. Já jsem se na první pozici dostal jen na 9. kontrole (chyba těch, co dosud vedli). Tou dobou už jsem toho měl plné zuby, myslím, že to nikdo moc nešetřil a běželo se, co se dalo. Moje tepovka se přiblížila k závodním 90% maximálky- mnohdy jsem sotva stačil, protože jsem celkem unavený. Výsledkem bylo, že nejlepší trať prolétli s průměrem pod 6 minut na kilometr, což v noci rozhodně není pomalé (hodně se ale běhalo po cestách - to bylo často o dost rychlejší než zarostlým lesem). Já jsem se skoro do sběrky držel ve vedoucí skupině, ale šikovně umístěná kláda, o kterou jsem se přerazil, trochu snížila moji rychlost. No, hlavně, že jsem si nic neudělal...
Výsledky zatím nejsou, sám jsem si změřil čas okolo 37 minut, tak uvidíme, jak jsem nakonec dopadl...

Ostružinová "vyrážka" (teda naživo to vypadalo mnohem efektněji)

VT Nové Město na Moravě - část 2.

V pátek už jsme zahájili trénink pod trenérských vedenín a přestože jsem to na běžkách nechladil ani o den dříve, slušná únava i o trochu větší motivace vyšroubovaly tempo na tratích do maximálních výšek. Dostali jsme za úkol najezdit 110 minut čistého času. Nakonec jsem to zvládl, ačkoliv jsem toho měl už od začátku plné zuby. Byl jsem proto vděčný za delší odpočinek po obědě, po kterém jsme zase vyrazili na tratě, kde jsme si zajeli krátké sprintové štafety. No, kdybych nebyl tak hrozně neprůbojný na hromadném startu, určitě bych se prosadil, protože, když mi můj druhý úsek (Lenka Mechlová) přijel na prvním místě (skvělá jízda), prakticky až do finální rovinky jsem náskok udržel a trochu ho dokonce i zvýšil. Pak jsem si ale úspěšně píchl hůlku mezi nohy a bylo z toho až třetí místo.
Sobota už byla trochu volnější. Na tratích probíhaly závody klasickou technikou, takže jsme autem popojeli trochu výš (do cca 800 m.n.m.), kde jsme si zajezdili po loukách. Naštěstí začalo sněžit, takže to bylo bez problémů. Horší bylo, že mám běžky jen na bruslení, takže se mi mimo stopu nejezdilo úplně ideálně. Naštěstí jsem pak našel úsek do kopce, kde byla stopa projetá i na bruslení, a trénoval tam jízdu bez hůlek, a pak s odpichem oběma hůlkami na každý odraz nohy (technika 1-1 se tomu tuším říká). Po obědě (ke kterému bylo myslím opět kuře, které jsme měli skoro pokaždé - což mi ale nevadilo) jsme si dali znovu bowling. První hra mi opět nevyšla, nicméně v té druhé, zkrácené, jsem vyhrál naši dráhu. Odpoledne pak bylo běhání - při něm jsme si vyběhli sjezdovku v Novém Městě - byla to docela sranda, lyžaři na nás dost koukali, jak tak běžíme do kopce (úspěšně jsem to vyběhl v kuse).
No a v neděli nás Libor přihlásil na závod volnou technikou na 8 kilometrů s hromadným startem. Vzhledem k tomu, že jsem byl skoro úplně v pravé stopě asi z deseti a po úseku soupaž stopa zahýbala doleva a úzkou cestou pod mostek (a protože nejsem moc průbojný), ocitl jsem se dost na chvostu. Ještě jsem stihl vidět, jak vytlačili jednoho borce do stěny, načež se úplně rozflákal a natáhl přes půlku průjezdu. Úspěšně jsem se mu vyhnul a zahájil stihací jízdu. Naneštěstí sil už opravdu nebylo mnoho, takže krom několika veteránů jsem nikoho nedojel (ačkoli jsem se přibližoval). Mimochodem opravdu tragicky mi (a většině lidí od nás) nejely lyže z kopce - tam mě dojížděli lidé, kterým jsem do kopce podstatně cukal. Pravděpodobně to bylo kvůli sněžení, které se ráno zase objevilo. Po závodě jsem se trochu vyjezdil, a pak už jen zbývalo spěchat na chatu, najíst se, sbalit si a vyrazit na cestu domů.
První letošní soustředění bylo opravdu kvalitní. Kvantitativně jsem toho sice zase tolik nenajezdil/nenaběhal, ale tréninky ve skupině tomu dodaly mnohem větší intenzitu a účinnost. A navíc se nebylo potřeba starat o nic jiného, takže pohoda...

VT Nové Město na Moravě - část 1.

Od středečního večera do neděle jsem byl na soustředění juniorské reprezentace na Vysočině.
Středeční odjezd byl trochu chaotický, po návratu ze školy jsem si musel během hodiny sbalit a ještě se jít navíc i proklusnout. Těsně jsem vše stihl a chvilku po sedmé dorazil do penzionu Vrchovina, kde se mělo vše odehrávat. Z trenérů tam nikdo nebyl a nějak se tak na mě zapomnělo - nebyla tam pro mě ani postel. Naštěstí jsem to se vstřícným recepčním domluvil a dostal klíčky od pokoje, který jsme měli zabraný na další dny (velká část měla dorazit až druhý den - spolu s trenéry).

Čtvrteční dopoledne bylo naplněno odpočinkem, na lyže jsme plánovali vyrazit až odpoledne a večer nás navíc čekal i nočák, takže nemělo cenu se hned první den utočit. V jedenáct jsme si tak stihli skočit na bowling, který mi sice tentokrát moc nešel, ale aspoň byla zábava. Odpoledne jsme už ale vyrazili na novoměstské tratě - na okruhu dlouhém 3,2km bylo sněhu dost jak na bruslení, tak klasiku. Oproti Mísečkám, kde jsou okruhy delší, ale najíždění kilometrů bylo mnohem nepříjemnější (kvůli neustálému ježdění na jednom okruhu) - mimochodem převýšení na celém okruhu bylo okolo 100m. Natočil jsem necelých 25km a spokojený vyrazil zpátky k penzionu (asi 1,5km odtud).

Mapa nočáku

Sotva jsme se stihli navečeřet a jelo se na nočák. Cesta byla docela dlouhá (a navíc trochu poznamenaná blouděním), takže jsem na start dorazili okolo půl sedmé. Následoval intervalový start na 7km dlouhou trať, která začínala scorelaufem, a pak už pokračovala normálně. Bohužel jsem udělal menší chybku, a tak (protože jsem startoval skoro poslední) mě doběhl sběrač reflexů Danáč. Chvilku jsem běžel s ním, ale pak mi utekl a já už běžel trať, na které nebyly kontroly. Nočák se tak změnil spíš v rychlý běh terénem - na dohledávkách jsem se moc nezastavoval, abych hledal přesné umístění kontroly - zajímalo by mě na kolika kontrolách jsem skutečně byl. I přes menší zkrácení jsem v lese strávil něco přes hodinu a vrátil se úplně mrtvý. Ono taky není divu, když v lese bylo skoro víc sněhu než na tratích (15cm odhadem) a navíc to rozhodně nebyla rovinka. Postupy jsem tentokrát raději ani nekreslil...

P.S. Pokračování zase zítra

Zpátky doma

Tak soustředění s juniorskou repre v Novém Městě na Moravě už mám úspěšně za sebou. Místy to bylo náročné, ale jako vždy byla dobrá nálada. Sněhu zůstalo dost, takže jsem si kvalitně zalyžoval, ale nezanedbával jsem ani normální běhání - prostě kvalitní tréninky a hlavně super změna, když se odehrávaly ve skupině, což já bohužel skoro neznám...

P.S. Podrobnější info v nejbližších dnech.