Po výkonu v sobotu se mi tedy podařilo dostat se do naší A-štafety na druhý úsek. Povzbuzen touto nominací jsem už v sobotu neponechal nic náhodě a zbytek dne relaxoval (ve vaně a v posteli). K večeru mě zase začalo trochu bolet koleno, ale nezbylo mi než doufat, že zítra už to bude lepší...
Na shromaždišti v Bělči už jsem byl něco před devátou a po obdržení několika užitečných rad k tomu, co mě čeká (z nichž nejpodstatnější byla, že 2. úsek není fárstovaný) jsem měl ještě chvilku volna. Vzhledem k tomu, že mě strašili, že to nejlepší můžou jít i dost pod pět na kilák, jsem se už přes první starty částečně převlékl, abych nic neponechal náhodě. Nakonec jsem před startem stihl jen moji kategorii, tedy H21, ale vzhledem k tomu, že se prakticky hned zahýbalo do lesa, toho stejně moc vidět nebylo.
Po asi osmi minutách přidělávání čísla, kdy jsem neustále nebyl spokojený s jeho polohou, dostoupila má nervozita svého vrcholu, a pak klesla skoro na nulu, protože už na ní prostě nebyl čas. Nejdřív jsem musel rozběhat koleno a otlačenou patu, což se podařilo, a pak se trochu protáhnout. Poté už jsem jen čekal, až se první úseky prořítí diváckou částí. Přiběhly o trochu později, než někteří optimisté předvídali :), ale nejdůležitější bylo, že Heppy byl první! No, proč ne, na čele si to taky musím vyzkoušet...
Heppy pozici nakonec udržel a předával mi těsně před Spartou Praha a chumlem dalších. Vyběhl jsem velmi slušným tempem, ale ne maximálním, prostě tak, aby mě už u mapového startu druhý za mnou (Štěpán Skripnik/SCP) dojel. Spolu s ním jsem pak šel většinu postupu na jedničku, který byl se svými 5 minutami pro mě zároveň zdaleka nejdelším v celém závodě. Ke konci jsem zvolil trochu jiný postup přes odrostlejší hustník a poněkud se mu trhl. Těsně před jedničkou (ještě jsem ji neviděl) jsem se ohlédl a viděl tak 3-4 další závodníky pár desítek metrů za mnou. Když jsem se otočil zpátky, všiml jsem si lampionu a v klidu si kontrolu doběhl orazit. Poté jsem ještě o poznání pomaleji vyrazil směr dvojka a koutkem oka sledoval ostatní.
Tehdy se mi asi v hlavě vytvořil plán, jak dnes dosáhnout toho nejlepšího výkonu. Pochyboval jsem, že by se mi podařilo běžet samotnému na čele, aniž bych udělal nějakou chybu, která by mě stála pár pozic. Tak jsem si zvolil takovou "sosákovskou" taktiku - chytni se a drž. Byl to risk, zkoušet to, když nejsem na takové běžecké úrovni jako ti za mnou (což mi bylo předem jasné). Uvědomil jsem si ale, že i když se jich udržím jen pár kontrol, bude to pro můj výkon určitě přínos. Počkal jsem si tedy, až mě doběhne první z mých dosavadních pronásledovatelů (ZBM) a rozběhl se za ním.
A šlo to. Přiznávám, na cestách mi to nešlapalo tak rychle jako jim, ale jakmile se vlétlo do lesa a na kratší postupy, držel jsem se jich relativně v pohodě. Postupně se v čele vytvořila čtyřčlenná skupinka SHK, PHK, ZBM a SCP, ostatní odpadli. Sám už jsem ale poslední třetinu cesty k diváckému úseku jen kontroloval kódy a razil - tedy běžel na svém maximu. Když jsme vyběhli na pevný povrch diváckého úseku, čekal jsem, že ostatní zase zrychlí a trhnou se mi. Naštěstí se tomu tak nestalo a já si dokonce stihl projít celý pytlík (mapu i kódy). Bylo mi jasné, že pokud se jich udržím, bude z toho dobrý výsledek. Ukázalo se, že jsem tentokrát udělal dobře, když jsem si pořádně kontroloval naše postupy, protože došlo přeci jen ke zrychlení a na začátku mi oba dosud vedoucí borci (ZBM a SCP) cukli, ale vzhledem k tomu, že jsem byl v kontaktu s mapou a oni udělali pár chyb, podařilo se mi je během dvou postupů zase doběhnout. A pak už jsem zase jen valil a valil kupředu...
Nakonec z toho byla předávka na třetím místě se ztrátou tří vteřin. PHK jsem o 17s trhnul a vytvořil tak Edovi před dalšími alespoň chvilku náskok. A co bylo dál? Na třetím nejdelším úseku všem vytřel zrak Olaf a předával ZBM s luxusním náskokem několika minut. Eda se však nedal zahambit a pro změnu znásobil náskok před třetím PHK na více než dvě minuty. Jedla na finiši už pozici bez problémů udržel a bylo z toho pomyslné stříbro zastoupené krabicí čokolád Merci :D
Na shromaždišti v Bělči už jsem byl něco před devátou a po obdržení několika užitečných rad k tomu, co mě čeká (z nichž nejpodstatnější byla, že 2. úsek není fárstovaný) jsem měl ještě chvilku volna. Vzhledem k tomu, že mě strašili, že to nejlepší můžou jít i dost pod pět na kilák, jsem se už přes první starty částečně převlékl, abych nic neponechal náhodě. Nakonec jsem před startem stihl jen moji kategorii, tedy H21, ale vzhledem k tomu, že se prakticky hned zahýbalo do lesa, toho stejně moc vidět nebylo.Po asi osmi minutách přidělávání čísla, kdy jsem neustále nebyl spokojený s jeho polohou, dostoupila má nervozita svého vrcholu, a pak klesla skoro na nulu, protože už na ní prostě nebyl čas. Nejdřív jsem musel rozběhat koleno a otlačenou patu, což se podařilo, a pak se trochu protáhnout. Poté už jsem jen čekal, až se první úseky prořítí diváckou částí. Přiběhly o trochu později, než někteří optimisté předvídali :), ale nejdůležitější bylo, že Heppy byl první! No, proč ne, na čele si to taky musím vyzkoušet...
Heppy pozici nakonec udržel a předával mi těsně před Spartou Praha a chumlem dalších. Vyběhl jsem velmi slušným tempem, ale ne maximálním, prostě tak, aby mě už u mapového startu druhý za mnou (Štěpán Skripnik/SCP) dojel. Spolu s ním jsem pak šel většinu postupu na jedničku, který byl se svými 5 minutami pro mě zároveň zdaleka nejdelším v celém závodě. Ke konci jsem zvolil trochu jiný postup přes odrostlejší hustník a poněkud se mu trhl. Těsně před jedničkou (ještě jsem ji neviděl) jsem se ohlédl a viděl tak 3-4 další závodníky pár desítek metrů za mnou. Když jsem se otočil zpátky, všiml jsem si lampionu a v klidu si kontrolu doběhl orazit. Poté jsem ještě o poznání pomaleji vyrazil směr dvojka a koutkem oka sledoval ostatní.
Tehdy se mi asi v hlavě vytvořil plán, jak dnes dosáhnout toho nejlepšího výkonu. Pochyboval jsem, že by se mi podařilo běžet samotnému na čele, aniž bych udělal nějakou chybu, která by mě stála pár pozic. Tak jsem si zvolil takovou "sosákovskou" taktiku - chytni se a drž. Byl to risk, zkoušet to, když nejsem na takové běžecké úrovni jako ti za mnou (což mi bylo předem jasné). Uvědomil jsem si ale, že i když se jich udržím jen pár kontrol, bude to pro můj výkon určitě přínos. Počkal jsem si tedy, až mě doběhne první z mých dosavadních pronásledovatelů (ZBM) a rozběhl se za ním.
A šlo to. Přiznávám, na cestách mi to nešlapalo tak rychle jako jim, ale jakmile se vlétlo do lesa a na kratší postupy, držel jsem se jich relativně v pohodě. Postupně se v čele vytvořila čtyřčlenná skupinka SHK, PHK, ZBM a SCP, ostatní odpadli. Sám už jsem ale poslední třetinu cesty k diváckému úseku jen kontroloval kódy a razil - tedy běžel na svém maximu. Když jsme vyběhli na pevný povrch diváckého úseku, čekal jsem, že ostatní zase zrychlí a trhnou se mi. Naštěstí se tomu tak nestalo a já si dokonce stihl projít celý pytlík (mapu i kódy). Bylo mi jasné, že pokud se jich udržím, bude z toho dobrý výsledek. Ukázalo se, že jsem tentokrát udělal dobře, když jsem si pořádně kontroloval naše postupy, protože došlo přeci jen ke zrychlení a na začátku mi oba dosud vedoucí borci (ZBM a SCP) cukli, ale vzhledem k tomu, že jsem byl v kontaktu s mapou a oni udělali pár chyb, podařilo se mi je během dvou postupů zase doběhnout. A pak už jsem zase jen valil a valil kupředu...
Nakonec z toho byla předávka na třetím místě se ztrátou tří vteřin. PHK jsem o 17s trhnul a vytvořil tak Edovi před dalšími alespoň chvilku náskok. A co bylo dál? Na třetím nejdelším úseku všem vytřel zrak Olaf a předával ZBM s luxusním náskokem několika minut. Eda se však nedal zahambit a pro změnu znásobil náskok před třetím PHK na více než dvě minuty. Jedla na finiši už pozici bez problémů udržel a bylo z toho pomyslné stříbro zastoupené krabicí čokolád Merci :D
Žádné komentáře:
Okomentovat