Aspon nejake fotky

V oblezeni kormoranu

Shromazdiste 7-manny

Svedsky paradox

Vetrny mlyn u more

Zamrzle pobrezi

Stihacka v Kalinge

Pozdravy z Dánska

Prave sedim v internetove kavarne na Spring Cupu. Je tu pekna fronta, takze v kratkosti. Clanek o minulem tydnu sem dam pravdepodobne az nekdy jindy. Vysledky tu mam zatim dobre, podivejte se na sprincup.dk. Ted tu nemam cas rozepisovat dojmy a zazitky, ale je to tu super, jako vzdy. Jinak se mam dobre, jsem prijemne unaven, ale snad zdrav. Mejte se pekne, musim frcet...
P.S. Maji tu pekne blbou klavesnici, obracene y a z a chybi jim tu spousta znaku nejen diakritiky :/

Fáze 2 (Elitsérie v open) ukončena

S díky prozřetelnosti, která mě našeptala, abych si s sebou na cestu vzal i náhradní čočky, jsem byl připraven ukázat na middlu, probíhajícím v rámci otevřeného závodu při Elitsérii, všem borcům svoji formu. No skoro to vyšlo. Možná kdybych nestartoval skoro na začátku, možná kdyby celou noc nenasněžilo ještě víc centimetrů, možná, kdyby mě někdo řekl, že na start to je místo avizovaných 800 1400 metrů, že si tam budu muset ještě nandávat číslo a že popisy nejsou na mapě, možná... Dost výmluv! Prostě hotová Alenka v říši divů. Takové krásné ledové království kolem vás bych vám přál také zažít, věřím, že by jste si to tam užívali nejméně se stejným průměrem na kilometr jako já :) No prostě jsem vyrazil do lesa se špatnou taktikou a skoro na 2/3 kontrol nějaká chybka. Škoda, výsledek ještě horší než včera - 2:0 na zápasy pro severské terény s knock-outem v prvním kole.

Do nedělního middlu jsem vkládal veškeré své naděje. Pokud se nechytnu ani na něm, tak tu bude zbylých 14 dní utrpením. výsledek nakonec nebyl tak hrozný a chyby jsem udělal jen dvě, ale zato pořádné. Jednou jsem se úspěšně zahákl za Švéda, který mě pak odtáhl úplně jinam, než kde byla naše kontrola (naštěstí jsem si toho všiml a otočil to, zatímco on pádil dál). Poté jsem se tuhle hloupost pokusil napravit rychlým během na jediném delším postupu. A samozřejmě jsem byl za to po zásluze potrestán otočením se kolem centrálního kruhového jezera a dlouhým odchýlením se od spojnicové čáry. Jinak to ale bylo víceméně super, myslím, že tentokrát to byla taková remíza s odřenýma ušima - 3:1.

Prakticky hned po doběhu jsem se převlékl a odjeli jsme zpět do Kallinge, kde jsme nabrali věci, vrátili se na shromaždiště pro ty, co běželi později, rozloučili se s osobákem, který odjížděl se třemi lidmi na palubě zpět do ČR a vyjeli směr Ärla (tedy o 400 km dále, poblíž Stockholmu a halvně více na sever).

Fáze 1 (Cesta + 7-manna) ukončena

Krušně brzský odjezd o čtvrté hodině ranní se nakonec ukázal zcela včasným, jelikož na trajekt, který nám jel ve 12:45 ze Sassnitzu, jsme dorazili jen o chvíli předem. Cestu tam netřeba nijak výrazně popisovat - v Praze jsme se připojili ke dvěma autům Brňáků a přes Ústí nad Labem jsme po zasněžené dálnici opustili hranice České republiky (a úspěšně se přitom nezapletli do žádné hromadné nehody). Trajekt jel necelé čtyři hodiny a z Trelleborgu nás čekal ještě kus cesty na shromaždiště prvního ze závodů, kterého jsem se zde na severu měli zúčasnit - 7-manny. Cestou jsem trochu trnul, když jsem sledoval, jak čím dál více klesá venkovní teplota a z 6 stupňů na moři se stávají -2 v Kristianstadu, který byl zároveň s přehledem nejzasněženějším místem na naší cestě. Sněhu však naštěstí začalo ubývat a v centru závodu nedaleko Ronneby už po něm nebylo ani památky.

7-manna je závod štafet, při kterých tři první úseky běží v noci, načež je závod přerušen a hendikepově odstartován druhého rána. Poté co jsme v devět shlédli start mužů a o chvíli později i žen, jsme se přesunuli do Kallinge (městečka navazujího na Ronneby), kde jsme několik dalších dní přespávali na postelích (v řadě případů se pod spáčem velmi prohýbajících).

Druhý den čekal první start i na mě. Ještě ráno jsem si stihl prohodit úsek a prodloužit si tak svou trať z 8 na 11 km. Vyrazit do lesa jsem měl tedy až jako druhý. Poté co jsem se převlékl a ujištěn odhady svého trenéra jsem se vyrazil teprve rozklusávat, jsem v dáli (nebyla divácká kontrola) zahlédl finišujího Egiho, který běžel přede mnou. Výborně! Sotva jsem si stihl vymazat čip a už tam na mě čekal. Cenné vteřiny se ztratily na sundávání bundy a už jsem notně nepřipravený vybíhal. Už na dvojce jsem dotáhl borce z Trelleborgu, se kterým jsem měl běžet celý závod, ale to jsem tehdy ještě nevěděl. Poté co jsem se mu o pár kontrol dále trhl, jsem si však vyrazil čočku z levého oka a celý dosud nadějně rozběhnutý závod šel "do háje". Pak už to bylo jen o tom, abych se aspoň udržel ve čtyřčlenné skupince, která se kolem mě vytvořila a moc se neztratil. V těch několika trhácích, o které jsem se pokusil (fyzicky jsem na tom byl lépe než oni), jsem vždy ulétl do strany, popřípadě do houští, kterého jsem si díky sníženému zornému úhlu nevšiml. Výsledek opravdu nic moc - 1:0 pro severské terény.

Odpolko jsem si dal jenom krátkou linii na nedaleké mapě.

Málem bych zapomněl ještě na jednu podstatnou věc, ráno jsem byl buzen se slovy "ani se nekoukej ven". Proč asi?! Do Kallinge, ve kterém se v den našeho příjezdu nenacházel ani centimetr sněhu, zavítala sněhová vánice a venku bylo krásně bílo...

Sever

Zdravím všechny čtenáře svého blogu ze zahraničí!

Ukázalo se, že pravidelnější aktualizace jsou nad možnosti internetového připojení, takže asi nečekejte každodenní přívaly novinek z toho, jak se tu máme a co vůbec děláme (a asi vůbec fotky, ty se tu s největší pravděpodobností objeví, až se vrátím zpět do Čech). To je jen tak na úvod, více snad v té troše zápisků, které se mi podaří dát na internet...

Na sever

Rok se s rokem sešel a konečně se jede zase na sever! Sice poněkud z kraje roku, ale hned na více než dva týdny (20.03.-06.04.), tak doufám, že nám snad vyjde počasí a nedopadne to jako, když jsem byl ve Švédsku poprvé ke konci dubna 2005 (viz. foto vedle), popřípadě ať to aspoň stejně rychle roztaje.

A co mě čeká? Nejprve několik závodů ve Švédsku, následovaných sérií tréninků se Žabinama, ukončenou přejezdem do Dánska na Spring Cup (noční, klasika, štafety) - a pak zase zpět do Švédska, tentokrát externě s protentokrát juniorskou repre.

Konkurence bude opět slušná - velká šance si pořádně zatrénovat. Doufám, že koleno si pěkně odpočalo, protože teď ho, doufám, čeká stejně slušný záběr jako ve Francii. Pokud vše vyjde podle plánů, snad se sem i párkrát dostanu a něco napíšu, takže sledujte novinky...

Proč zrovna Blogger.com?

Proč jsem si vybral zrovna tento server? Nemyslím si, že by byl něčím extra výjimečný a odlišný třeba od těch českých, ale nabízí několik drobností, kterými ostatní převyšuje.

• Účet u Google. Vzhledem k tomu, že Blogger.com spadá pod Google, mohl jsem využít svého už aktivního účtu u této společnosti a nemusel se znovu zdlouhavě registrovat. Navíc se můžu přenést několika kliknutími z blogu třeba na Google Analytics (statistiky).
• AdSense. Je pravda, že mě myšlenka vydělat si na nové boty opravdu uchvátila :) Google navíc, jako vlastník AdSense i Blogger.com, umožňuje bezproblémové vložení bannerů už v základních nabídkách. AdSense navíc umožňuje lépe zaměřenou reklamu na návštevníky stránek, jelikož ji vybírá podle textu na nich. A to je výhodnější jak pro mě, tak i pro vás. Pro vás je to možnost dostat se třeba na zajímavé internetové stránky (tedy nejenom obchody) a čím víc vás odkazy AdSense budou zajímat, tím víc se já přiblížím k novým botám, protože tento reklamní program mi odesílá odměnu za každé vaše kliknutí na reklamu.
• Velká míra svobody. Blogger poskytuje mnoho vodítek jak těm, kteří byli dosud na internetu prostými návštěvníky, tak i ostatním, kteří už mají nějaké znalosti tvorby vlastních stránek. Jako takoví si můžete vytvářet vlastní motivy vzhledu nebo editovat HTML kód a to není k zahození.
  

Koleno brzdí další trénink

Po včerejším tréninku v mírné intenzitě se už zdálo, že je moje koleno v pořádku, ale na dnešní dráze zase ozvalo :( Při vbíhání v rychlosti do zatáčky začalo bolet, i když nijak výrazně. Po konzultaci s trenéry (Suk a Petr) jsem se rozhodl to hned zabalit a zítra si dát taky volno. Snad to bude lepší, přeci jen i dneska to bolelo míň než třeba v neděli před závodem, ale vzhledem k tomu, že to stále nepřešlo, nemá cenu zkoušet dál koleno rozběhávat jen kvůli tomu, abych příštích pár měsíců běhal s bolestí, a pak třeba vůbec...

Beru to jako super příležitost pořádně si oddechnout po zimní běžecké přípravě (brzy sem o ní "blognu" nějaké ty zajímavosti a hodnocení).

První letošní štáfle

Po výkonu v sobotu se mi tedy podařilo dostat se do naší A-štafety na druhý úsek. Povzbuzen touto nominací jsem už v sobotu neponechal nic náhodě a zbytek dne relaxoval (ve vaně a v posteli). K večeru mě zase začalo trochu bolet koleno, ale nezbylo mi než doufat, že zítra už to bude lepší...

Na shromaždišti v Bělči už jsem byl něco před devátou a po obdržení několika užitečných rad k tomu, co mě čeká (z nichž nejpodstatnější byla, že 2. úsek není fárstovaný) jsem měl ještě chvilku volna. Vzhledem k tomu, že mě strašili, že to nejlepší můžou jít i dost pod pět na kilák, jsem se už přes první starty částečně převlékl, abych nic neponechal náhodě. Nakonec jsem před startem stihl jen moji kategorii, tedy H21, ale vzhledem k tomu, že se prakticky hned zahýbalo do lesa, toho stejně moc vidět nebylo.

Po asi osmi minutách přidělávání čísla, kdy jsem neustále nebyl spokojený s jeho polohou, dostoupila má nervozita svého vrcholu, a pak klesla skoro na nulu, protože už na ní prostě nebyl čas. Nejdřív jsem musel rozběhat koleno a otlačenou patu, což se podařilo, a pak se trochu protáhnout. Poté už jsem jen čekal, až se první úseky prořítí diváckou částí. Přiběhly o trochu později, než někteří optimisté předvídali :), ale nejdůležitější bylo, že Heppy byl první! No, proč ne, na čele si to taky musím vyzkoušet...

Heppy pozici nakonec udržel a předával mi těsně před Spartou Praha a chumlem dalších. Vyběhl jsem velmi slušným tempem, ale ne maximálním, prostě tak, aby mě už u mapového startu druhý za mnou (Štěpán Skripnik/SCP) dojel. Spolu s ním jsem pak šel většinu postupu na jedničku, který byl se svými 5 minutami pro mě zároveň zdaleka nejdelším v celém závodě. Ke konci jsem zvolil trochu jiný postup přes odrostlejší hustník a poněkud se mu trhl. Těsně před jedničkou (ještě jsem ji neviděl) jsem se ohlédl a viděl tak 3-4 další závodníky pár desítek metrů za mnou. Když jsem se otočil zpátky, všiml jsem si lampionu a v klidu si kontrolu doběhl orazit. Poté jsem ještě o poznání pomaleji vyrazil směr dvojka a koutkem oka sledoval ostatní.

Tehdy se mi asi v hlavě vytvořil plán, jak dnes dosáhnout toho nejlepšího výkonu. Pochyboval jsem, že by se mi podařilo běžet samotnému na čele, aniž bych udělal nějakou chybu, která by mě stála pár pozic. Tak jsem si zvolil takovou "sosákovskou" taktiku - chytni se a drž. Byl to risk, zkoušet to, když nejsem na takové běžecké úrovni jako ti za mnou (což mi bylo předem jasné). Uvědomil jsem si ale, že i když se jich udržím jen pár kontrol, bude to pro můj výkon určitě přínos. Počkal jsem si tedy, až mě doběhne první z mých dosavadních pronásledovatelů (ZBM) a rozběhl se za ním.

A šlo to. Přiznávám, na cestách mi to nešlapalo tak rychle jako jim, ale jakmile se vlétlo do lesa a na kratší postupy, držel jsem se jich relativně v pohodě. Postupně se v čele vytvořila čtyřčlenná skupinka SHK, PHK, ZBM a SCP, ostatní odpadli. Sám už jsem ale poslední třetinu cesty k diváckému úseku jen kontroloval kódy a razil - tedy běžel na svém maximu. Když jsme vyběhli na pevný povrch diváckého úseku, čekal jsem, že ostatní zase zrychlí a trhnou se mi. Naštěstí se tomu tak nestalo a já si dokonce stihl projít celý pytlík (mapu i kódy). Bylo mi jasné, že pokud se jich udržím, bude z toho dobrý výsledek. Ukázalo se, že jsem tentokrát udělal dobře, když jsem si pořádně kontroloval naše postupy, protože došlo přeci jen ke zrychlení a na začátku mi oba dosud vedoucí borci (ZBM a SCP) cukli, ale vzhledem k tomu, že jsem byl v kontaktu s mapou a oni udělali pár chyb, podařilo se mi je během dvou postupů zase doběhnout. A pak už jsem zase jen valil a valil kupředu...

Nakonec z toho byla předávka na třetím místě se ztrátou tří vteřin. PHK jsem o 17s trhnul a vytvořil tak Edovi před dalšími alespoň chvilku náskok. A co bylo dál? Na třetím nejdelším úseku všem vytřel zrak Olaf a předával ZBM s luxusním náskokem několika minut. Eda se však nedal zahambit a pro změnu znásobil náskok před třetím PHK na více než dvě minuty. Jedla na finiši už pozici bez problémů udržel a bylo z toho pomyslné stříbro zastoupené krabicí čokolád Merci :D

Jarní pohár a nominace do štafety

Zítra mě čeká další svižné proběhnutí - na štafetách Jarního Poháru. A asi to budu muset opravdu rvát, jelikož dnes to na dlouhé trati (25 km) šli nejrychlejší muži pod pět na kilometr! Prý to byl běžák, tak zítra uvidím. Každopádně se budu snažit kmitat nohama, co to jde, abych to ostatním nezkazil - podařilo se mi totiž nanominovat se do 1. štafety (Heppy, já, Eda a Jedla).

Jarní skály - závod

Tak mám svůj první závod na klasické trati za sebou. A nebylo to tak hrozné...

Od včerejšího dne mě trochu pobolívá koleno (čemuž jsem večerní tělocvičnou příliš nepomohl), a tak jsem měl o svůj výkon trochu obavy. Než jsem však doběhl na start (1,8 km), už jsem ho vůbec necítil a únava posledního týdne byla taky o dost menší. Během rozcvičování jsem přeci jen zjistil, že při prudkém zatáčení se přeci jen dává na vědomí, že není zcela v pohodě, ale doufal jsem, že už to během závodu příliš nezaznamenám.

Naštěstí tomu tak bylo a já to mohl rozbalit tak rychle, jak to stávající drobná únava po zimě, všudypřítomné popadané klacky a prudké kopce dovolovaly. Hned na druhou kontrolu jsem vlétnul do kufru, když jsem si pořádně neprohlédl, kde je umístěná kontrola a místo, abych si na ní naběhl po kopci, oběhl jsem ho a hledal ji v nižším skalním patře. A hned tam naskočila minuta a půl. Pak už jsem, ke své spokojenosti, chyboval jen drobně v dohledávkách a jednou se zdržel, když jsem probíhal chatovou osadou, kde se za ty čtyři roky trochu změnily cesty (ale možná jsem to jen v té rychlosti neumapoval) a já se skrz ni musel dostat oklikou, která mě odvedla stranou od kontroly.

Že přeci jen neběžím úplně hrozně (a takový pocit jsem skutečně v polovině trati měl), jsem zjistil, když jsem konečně na 9. kontrole doběhl Aleše Malého z Jilemnice (o 2 minuty), se kterým jsem, díky svým dalším drobným chybám, doběhl až do cíle. Výsledný čas 77:48 mě zas tak moc neuspokojoval, ale při pohledu do výsledkové listiny jsem zjistil, že má ztráta je jen 5 minut a je z toho pěkné 10. místo. Dneska jsem měl navíc, ale nevadí, ještě o nic nešlo, důležité závody ještě přijdou...

Jarní skály

Zítra mě čeká první trochu vážnější start v letošní sezóně. Nebude to moje úplně první srovnání s ostatními po zimní přípravě, ale bude pro mě o to důležitější, že v případě dobrého výkonu mi hrozí i nominace do 1. štafety na nedělní Jarní Pohár. Ve startovce je pár známých borců, ačkoli většina těch nejlepších běží sobotní dlouhou trať Jarního Poháru a bojuje o finanční odměny ze série Run2win. Kromě soupeřů mě pak už jen znervózňuje mapa - přeci jen rok 2004 už je za námi a netuším, co tam v lese napáchaly v poslední době stále častější větrné smršti. Ale co, minimálně o neměnnosti hnědé a černé nepochybuji...

Reklama? Ale proč?

Ano, někteří z vás si možná všimli té "nenápadné" reklamy umístěné (v současné době) v dolní části stránky. Proč ne, řekl jsem si totiž. Nikoho z vás o peníze neobírám (pokud tedy nejste inzerent nebo si snad díky reklamě něco nekoupíte :D ) a půjde to na dobrou věc - nové boty na běhání. No ale vážně, uvidím, kolik to ponese a za kolik dnů/měsíců/let/staletí si na ty nové boty konečně vydělám...

Viva La France

Minulý týden v sobotu večer jsem se vrátil z prvního letošního zahraničního soustředění. Měl jsem to štěstí, že se mému trenérovi podařilo domluvit účast na reprezentační akci ve Francii. O tom, že to byl opravdu zážitek není pochyb a moje nohy si to velmi dobře pamatují doteď :)

Jelikož se to událo před založením tohoto blogu a jiní už o tom sepsali zajímavé články (viz. AR20 a Repre), vyjmenuji jen několik bodů, které mi utkvěly v paměti:

• bydleli jsme v hotelu v městečku Le Caylar v nadmořské výšce zhruba 750 m.n.m.
• jeden den nám i pěkně zasněžilo
  
• během 6 tréninkových dnů o celkem 11 fázích jsem naběhal okolo 90 km (nejen na mapě)
• běžel jsem jeden okruh s Pasi Ikonenem - asi bude třeba ještě trochu potrénovat...
  
• během "chasing startu" jsem dosáhl průměru hodně pod 6,5 min/km a to i když jsem šel velkou část úplně odděleně od ostatních
• nejpomalejší postup měl průměr přes 28 min/km a byl spojen s nekonečným hledáním kamenné jámy, kterou jsem našel, až když jsem do ní spadl
  
• dosáhl jsem i několika dílčích úspěchů, za všechny jmenuji třeba postup 17-18 při tréninku klasiky, kdy za mými 24s zaostával další nejrychlejší o 6s!
• s Olafem jsme si po těsném finiši doběhl pro 3. místo ve štafetách. Nebýt jedné mé větší chyby, mohlo být i první..

Bloguji, bloguješ, blogujeme...

Zdravím všechny, kteří se právě dostali na můj o-blog. Rád bych se v něm věnoval dění ve sportu, kterým trávím (a rád) velkou část svého času - orientačnímu běhu. Osobně jsem zvědavý, v co se to tu postupně vyvine, sám jsem si nějaký osobní záměr s tímto blogem nedal. Uvidíme...

Pro ty "neználky", kteří netuší, co to orientační běh je, mám krátké vysvětlení: Je to sportovní odvětví, ve kterém musí závodník v co nejkratším čase s pomocí mapy projít stanovenými kontrolami.