Kotileiri

Ani jsem se v Tampere nestihl v novém roce pořádně rozkoukat a hned jsem byl zapojen do lednového "domácího" soustředění (neboli kotileiri). Přes moje očekávání byl program hodně volný a málokdo šel všechno (teda asi jen já :-D).

Program začal pátečními sprintovými štafetami v asi nejhezčím lese v Tampere, Kauppi, což je shodou okolností hned vedle mé školy. A jako rozehřátí bylo půl hodiny fotbalu ve sněhu. Rychlostně jsem se cítil celkem dobře, ale jinak jsem byl dost unavený, takže i na těch krátkých 1,5 km okruzích jsem ke konci musel už dost tlačit na pilu.

Devět hodin ráno a v Tampere začíná pomalu svítat

Opravdový tvrdý trénink ale přišel s dalším kolem testovacího běhu okolo vršku Pyynikki, který už jsem jednou běžel na konci listopadu. Vzhledem k tomu, že nasněžilo a já byl pořád pěkně utahaný po cestě na sever, tak jsem na svůj nejlepší čas zdaleka nestačil a zaběhl okolo 30:20 (i tak nějaké třetí místo, ačkoli zas tak dobrých běžců na startu nebylo). Pak následovalo několik hodin týmového srazu zakončeného ukázkou Pilates.

Neděle byla náročná hlavně délkou - ráno jsme běželi přes dvě hodiny sněhem (vesměs po pěšinkách) vytrvalost. A večer na to navázali hodinou a půl florbalu. Slušná dávka. Bohužel hlavně pro moji achilovku (respektive patu), která večer vypověděla službu. Bohužel lehký zánět.

Takže poslední dva dny jsem strávil v posilovně na rotopedu a veslařském trenažéru, abych jí dal odpočinout. Naštěstí se vše dobře vyvíjí, tak počítám, že se brzy vrátím ke klasickému tréninku.