Vrcholy sezóny 2012

Když na mě při jednom meetingu s Pyrintem vybafli, co že mám za vrcholy pro tenhle rok (čemuž asi měsíc předcházel zcela nečekaný dotaz, na který úsek na Tiomile trénuju), tak se mi ze sebe podařilo vysoukat pár věcí. Zvláštní, popravdě jsem nějaké pořádné vrcholy sezóny nikdy neměl a nějak jsem na ně necílil. Jak mě ale donutili něco odpovědět, nasadili mi i brouka do hlavy, jestli už opravdu není na čase se mnohem víc soustředit na závody, které jsou pro mě prioritou.

Nemyslím si, že bych dělal v minulosti nějakou chybu, že jsem se pokoušel na každém závodě prodat maximum a poctivě objížděl všechno, co se dalo - myslím si, že pořád ještě jsem v pozici, kdy na tom víc můžu získat, než ztratit. Ale taky už se pomalu dostávám do fáze, kdy bych rád víc prodal to, na co jsem natrénoval. Volba tak nakonec tak nějak přirozeně padla na tři akce - květnovou Tiomilu, srpnový Euromeeting a říjnové štafety a družstva.

Tiomila byla jasnou volbou jarní sezóny. Zaprvé velkou část z ní strávím ve Finsku, takže nějaká příprava na domácí závody (a stejně tak bohužel i nominačky na MS ve Švýcarsku - které bych si jinak pro zkušenost určitě zaběhl) je dost nereálná. A hlavně bych se rád odvděčil Pyrintu za příležitost, kterou mi v Tampere dali. Dostat se do prvního týmu rozhodně nebude jednoduché. Sice nemáme hodně hvězd, ale o to víc vyrovnaných elitních běžců. Takže cílem je kvalitně běžet kratší denní úsek.

Euromeeting v Rakousku je samozřejmě věc z hlediska účasti hodně nejistá. Vzhledem k tomu, že nejsem v repre, nepoběžím nominačky a část jarní sezóny budu trávit v pomalých terénech ve Finsku, bude rozhodně i dostání se mezi 12 chlapů ne zrovna lehkým úkolem. Euromeeting ale rozhodně bude tím, na co budu trénovat - i tím, že typově náročností mnohem víc odpovídá podmínkám tady ve Finsku, než ostatní akce.

No a štafety a družstva už jsou taková srdcovka. Individuálně by byla pro mě na podzim lepší klasika, ale motivace bude směřovat rozhodně až k víkendu o týden později, kdy bych rád pomohl prolomit naše klubové medailové prokletí posledních let.

Takže asi tak, na tyto tři akce se hodlám příští rok koncentrovat. Dvě z nich jsou klasické týmové záležitosti, za což jsem rád, protože štafetové závody patří u mě k tomu nejsilnějšímu. No a Euromeeting je o získání  prvních pořádných mezinárodních zkušeností na individuální úrovni. Tak snad vše klapne.