Hlavní hřebem celého víkendu, ale bylo mistrovství Finska štafet. Už při večerním meetingu v sobotu a ze studia starých map, to vypadalo, že to v některých částech bude celkem sranda (ostatně přiblíženou ukázku zlatého hřebu jste si mohli prohlédnout už v úvodním článku o tomhle víkendu). A béčko Pyrinta se mnou na třetím úseku znamenalo, že o opravdovou zábavu bude postaráno.
A bylo - z výsledků se pětiminutová ztráta na áčko obsazené dvěma finskými a jedním (skoro) švýcarským reprezentanty může zdát jako pěkná, ale pravda je taková, že kluci asi neměli svůj den. Ostatně chyby v rozmezí 5-15 minut (ne celkově, ale na jednu kontrolu!), které tam skoro každý z borců v prvních dvou týmech vysekl, neznamenají, že ve finské reprezentaci neví koho vybrat, ale že to bylo zatraceně těžké.
Mapa s postupy
Posílen pokyny jsem přesně podle instrukcí běžel hodně, hodně opatrně. První zaváhání bylo na trojku, kde jsem očesal skoro všechny ostatní kontroly, ale celkem rychle se nakonec našel. Pak na sedmičku drobné zaváhání (právě na tuhle kontrolu a farsty okolo se dělaly ty obrovské chyby) - věřte nebo ne, ještě 50 metrů před kontrolou jsem přesně věděl kde jsem, ale terén byl tak členitý a nepřehledný, že jsem se za ten kousek stihl ztratit. I tak se mi ale dařilo držet nějaké dvě minutky ztráty na svůj druhý a čtvrtý úsek (když nepočítám jejich velké chyby), což je hodně dobré, protože to rozhodně nejsou nějaká ořezávátka.
Nejdrsnější byl ale závěr, respektive série kontrol po divácké. Tam už jsem začal chybovat mnohem víc, přeci jen už se na mě podepisovala únava nejen z běhu, ale i z neustálého podrobného čtení mapy. Nakonec jsem to ale zvládl ukočírovat, stáhl průběžně tři místa a doběhl s výsledkem, který byl myslím podle očekávání. Nebo lehce nad ním, protože potom, co tam nasekali za chyby ostatní, asi nečekali, že se vůbec vrátím :-)
Závody se konaly na jediném kopci v širokém okolí - má asi 80 výškových metrů nad okolní rovinou a místní mu říkají Hora (a tak tu mají i sjezdovku)
Mimochodem, hodně zajímavý byl systém farst - až do čtyřky různé větve, pak jiná sedmička, desítka a toť vše. Takže velká škoda, že jsem běžel skoro celé úplně sám, protože zejména druhá část by bývala byla ve společnosti nějakých jiných běžců o poznání rychlejší.
Ačkoli se to nemusí z téhle fotky zdát, tak atmosféru by ty finské štafety mohly českým jen závidět, tady se moc nefandí, víceméně jen tleská na doběhu vítězům
Takže toť z letošních finských závodů asi vše. Mistrovství na nočním jsem se rozhodl z taktických a logických důvodů vynechat a na konci října ještě pojedeme do Švédska na Smålandskavlen. I tak mě ale pořád čeká můj vrchol podzimní sezóny, na který se teď můžu v klidu soustředit a trénovat - mistrovství štafet a hlavně klubů. Uvidíme, jak to zvládnu u nás nakopnout po téhle bažinové anabázi.
Žádné komentáře:
Okomentovat