Vánoční sprint '12

Rok se s rokem sešel a v sobotu proběhl další ročník tradičního Vánočního sprintu. Dějiště bylo opět situovány příjemně blízko k domovu. Tentokrát se běželo v Třebši a já to měl na kraj závodního prostoru pár desítek metrů.

A závod to byl jako tradičně moc příjemný. Po školním náporu minulého týdne jsem byl fyzicky dost utahaný, a tak je výsledné deváté místo celkem slušné. Ačkoli žádná sláva to taky není.

Mapa s postupy

Škoda zbytečných postupových chyb na 8. a 23. kontrolu, mohlo to být rozhodně o kus lepší. Trochu bych na tomhle místě rozporoval jinak hodně vymakané rozbory postupů z webu závodu. Na závěrečnou kontrolu byl dle mého postup jižní stranou minimálně nastejno.

Zvlášť pokud člověk při severní variantě vyhlížel (ve skutečnosti zavřenou) branku do areálu, aby postup malinko narovnal. A hlavně byl v cestě v samotném závěru koridor ze sběrné kontroly do cíle a okolo něj spousta lidí. Takže poslední metry byly spíš kličkovanou. Věřím, že se zabalenou mapou byl měl být severní postup rychlejší, v realitě závodu vycházel podle mě spíše nastejno.

Každopádně díky moc pořadatelům za další skvělý ročník.

Výsledky s mezičasy

K Veveří

Protože práce do školy a učení je požehnaně, ani jsem se během uplynulého víkendu nedostal domů. Nicméně i tak jsem si našel dost času na to jít si pořádně zaběhat - přeci jen učit se několik dní v kuse prostě nejde a běhání je příjemným odreagováním.

Obora

Na sobotu jsem zvolil ještě skoro neoběhanou trasu přes oboru severního okraje Brněnské přehrady až k Veveří. Už lehce nasněžilo a udělal se pěkný den, takže to byla radost pořádně se proběhnout.

Brněnské lesy

Nakonec jsem toho měl po víc než 100 minutách přeci jen dost. Neběžel jsem totiž nijak pomalu a navíc se teprve rozbíhám do nějaké delší vytrvalosti. Nicméně super proběhnutí!

Veveří

Posléze v Brně ještě víc víc nasněžilo, takže teď by byly fotky zase o kus hezčí. Zatím je ten sníh příjemná změna, ale už vidím, že se za měsíc budu těšit, až to zase sleze a půjde normálně běhat :)

Dubina a Veranda

Zimní sezóna se pomalu rozbíhá a s ní přichází i spousta příležitostí si kvalitně v rychlosti zatrénovat. Na uplynulý víkend připadly hned dvě akce - sobotní sprint na pardubické Dukle a nedělní Malá cena Velké Verandy.

Dukla nabízela (alespoň z mé paměti) orienťákem neposkvrněný terén. Do lesíka u silnice jsme se bohužel nedostali, a tak celá trať vedla sídlištním bludištěm. Co je na Dukle zajímavé, je fakt, že se jedná o starou bytovou výstavbu - tedy malé bytovky postavené poměrně blízko u sebe. Běhání mezi nimi je tak přeci jen trochu zábavnější než mezi velkými paneláky s velkými mezerami mezi sebou.

Mapa trati s mými postupy

Jinak to ale nebylo nijak mapově náročné, a tak rozhodoval hlavně běh. Mapově jsem ztratil možná v jednotkách vteřin a běželo se mi celkem slušně, takže výsledné páté místo je určitě super výsledkem. Ztráta jeden a půl minuty na vítězného Erika Rosta je slušná pálka, ale přeci jenom takový sprinter nejsem, abych mu mohl konkurovat.

Na neděli připadal další tradiční kros - Veranda. Po sobotním sprintu a večerním slučáku ze základky jsem měl malinko obavy z výkonu, ale ty se nakonec ukázaly jako liché. Za cíl jsem si dal běžet pod devatenáct minut a jako velkou spokojenost, když půjdu pod osmnáct a půl. Můj osobní rekord byl přitom 18:21.

Po startu

No a nakonec jsem to vytáhl na 18:03 a tím o vteřinu překonal osobák mého bráchy (super!). Tentokrát mi hrálo dost věcí do karet - tratě byly celkem suché (byť na pár místech bylo tradičně kluzko) a přede mnou běžel Udr, kterého jsem poměrně brzo stáhl na 15-20 sekund, a pak už jen dělal, co jsem mohl, abych se ho na tuhle vzdálenost udržel.

V kopcích už jsem toho měl plné zuby (tentokrát jsem je tak mnohem rychleji vyšel spíš než vyběhl)

Takže opět spokojenost s víkendem a dva kvalitní rychlostí tréninky - skvělé!

Výsledky sprintu v kategorii HE s mezičasy

Stránky Malé ceny Velké Verandy (zdroj fotek)

Klokan kros '12

Po dvou letech jsem se zase vrátil na trať jednoho z mých nejoblíbenějších a nejtradičnějších krosů. Klokan kros v lese na Dubince už jsem běžel mnohokrát a pokaždé se na něj těším (asi tím, že je jen jednou za rok, takže mezitím zapomenu na to trápení na trati :D).

Na startu - foto: Zuzka

Letos byly podmínky takřka ideální - být ještě trochu méně mokro, nedalo by se tomu snad už nic vytknout. Nějak si nepamatuji, jestli jsme vůbec kdy běžel tenhle kros v krátkém rukávu, ačkoli je to dost dobře možné.

Můj výkon byl hlavně během druhého okruhu (tedy prvního žlutého) celkem utrápený, ale pak jsem se celkem oklepal a rozběhl to. Výsledkem čas 42:38 a celkové třetí místo v HE. To je můj druhý nejlepší čas na trati HE, za svým maximem jsem zaostal o nějakou tu minutku, ale to klidně může být momentálním rozpoložením a tím, že jsem na běh ne úplně vyladil.

Na trati - foto: Zuzka

Takže určitě spokojenost, byť prostor ke zlepšení rozhodně je! Uvidíme, co tenhle víkend - ačkoli i ten pojímám spíš jako zpestření a dál se soustředím hlavně na to, abych se rozběhl do nějaké vytrvalosti.

Výsledky

Rozloučení se sezónou

Tradičním přelomem starého a nového tréninkového roku je podzimní oddílové rozloučení se sezónou. Letos se ve svém novém pojetí konalo v okolí Kosti v osvědčeném zázemí kempu Junior Plus.

Podzimní les

Skvělý pískovcový terén

Premiéru si na rozloučení odbyla celodenní sobotní bojovka. A byla to premiéra opravdu výživná. Náš tým dal takticky ostatním až hodinový náskok - to abychom se měli za kým táhnout. Šifry nám šly zpočátku trochu ztuha, ale s průběhem hry jsem pomalu získávali na tempu a postupně začali dotahovat.

Do luštění jsme se zapojili všichni - dva jsme dokumentovali, Vorel dělal stolek, Karel se někde schovával a zbytek přemýšlel

Náš tým bez fotícího Bobana - foto: Boban

Naši nezadržitelnou cestu do čela nakonec zastavil až nedostatek tekutého paliva a tma. I tak jsme nachodili něco mezi patnácti až dvaceti kilometry, což bylo druhý den pěkně cítit. Večerní program už byl na pohodu.

Druhý den ráno následovaly štafety. Boj o medaile se nám nenastoupením jednoho nejmenovaného favorita malinko zjednodušil, ale o napínavé okamžiky nebyla nouze.

Oddílové štafety - foto Zuzka

Mezi pískovcovými skalami byly postavené opravdu krásné okruhy a až na výběhy kolmo do kopce byla úplně radost si zase zazávodit. A náš tým nakonec díky vyrovnanému výkonu hrdinně urval druhé místo. Super!

První z okruhů - bohužel mapa byla dost rozmačkaná, tak jsem lepší sken nedokázal pořídit

A teď už pomalu začíná příprava na další rok. Na rozloučení jsem se pro jistotu zase nachladil, ale věřím, že to bude brzy v pořádku a bude moct konečně začít s tréninkem.