Aspon nejake fotky

V oblezeni kormoranu

Shromazdiste 7-manny

Svedsky paradox

Vetrny mlyn u more

Zamrzle pobrezi

Stihacka v Kalinge

Pozdravy z Dánska

Prave sedim v internetove kavarne na Spring Cupu. Je tu pekna fronta, takze v kratkosti. Clanek o minulem tydnu sem dam pravdepodobne az nekdy jindy. Vysledky tu mam zatim dobre, podivejte se na sprincup.dk. Ted tu nemam cas rozepisovat dojmy a zazitky, ale je to tu super, jako vzdy. Jinak se mam dobre, jsem prijemne unaven, ale snad zdrav. Mejte se pekne, musim frcet...
P.S. Maji tu pekne blbou klavesnici, obracene y a z a chybi jim tu spousta znaku nejen diakritiky :/

Fáze 2 (Elitsérie v open) ukončena

S díky prozřetelnosti, která mě našeptala, abych si s sebou na cestu vzal i náhradní čočky, jsem byl připraven ukázat na middlu, probíhajícím v rámci otevřeného závodu při Elitsérii, všem borcům svoji formu. No skoro to vyšlo. Možná kdybych nestartoval skoro na začátku, možná kdyby celou noc nenasněžilo ještě víc centimetrů, možná, kdyby mě někdo řekl, že na start to je místo avizovaných 800 1400 metrů, že si tam budu muset ještě nandávat číslo a že popisy nejsou na mapě, možná... Dost výmluv! Prostě hotová Alenka v říši divů. Takové krásné ledové království kolem vás bych vám přál také zažít, věřím, že by jste si to tam užívali nejméně se stejným průměrem na kilometr jako já :) No prostě jsem vyrazil do lesa se špatnou taktikou a skoro na 2/3 kontrol nějaká chybka. Škoda, výsledek ještě horší než včera - 2:0 na zápasy pro severské terény s knock-outem v prvním kole.

Do nedělního middlu jsem vkládal veškeré své naděje. Pokud se nechytnu ani na něm, tak tu bude zbylých 14 dní utrpením. výsledek nakonec nebyl tak hrozný a chyby jsem udělal jen dvě, ale zato pořádné. Jednou jsem se úspěšně zahákl za Švéda, který mě pak odtáhl úplně jinam, než kde byla naše kontrola (naštěstí jsem si toho všiml a otočil to, zatímco on pádil dál). Poté jsem se tuhle hloupost pokusil napravit rychlým během na jediném delším postupu. A samozřejmě jsem byl za to po zásluze potrestán otočením se kolem centrálního kruhového jezera a dlouhým odchýlením se od spojnicové čáry. Jinak to ale bylo víceméně super, myslím, že tentokrát to byla taková remíza s odřenýma ušima - 3:1.

Prakticky hned po doběhu jsem se převlékl a odjeli jsme zpět do Kallinge, kde jsme nabrali věci, vrátili se na shromaždiště pro ty, co běželi později, rozloučili se s osobákem, který odjížděl se třemi lidmi na palubě zpět do ČR a vyjeli směr Ärla (tedy o 400 km dále, poblíž Stockholmu a halvně více na sever).

Fáze 1 (Cesta + 7-manna) ukončena

Krušně brzský odjezd o čtvrté hodině ranní se nakonec ukázal zcela včasným, jelikož na trajekt, který nám jel ve 12:45 ze Sassnitzu, jsme dorazili jen o chvíli předem. Cestu tam netřeba nijak výrazně popisovat - v Praze jsme se připojili ke dvěma autům Brňáků a přes Ústí nad Labem jsme po zasněžené dálnici opustili hranice České republiky (a úspěšně se přitom nezapletli do žádné hromadné nehody). Trajekt jel necelé čtyři hodiny a z Trelleborgu nás čekal ještě kus cesty na shromaždiště prvního ze závodů, kterého jsem se zde na severu měli zúčasnit - 7-manny. Cestou jsem trochu trnul, když jsem sledoval, jak čím dál více klesá venkovní teplota a z 6 stupňů na moři se stávají -2 v Kristianstadu, který byl zároveň s přehledem nejzasněženějším místem na naší cestě. Sněhu však naštěstí začalo ubývat a v centru závodu nedaleko Ronneby už po něm nebylo ani památky.

7-manna je závod štafet, při kterých tři první úseky běží v noci, načež je závod přerušen a hendikepově odstartován druhého rána. Poté co jsme v devět shlédli start mužů a o chvíli později i žen, jsme se přesunuli do Kallinge (městečka navazujího na Ronneby), kde jsme několik dalších dní přespávali na postelích (v řadě případů se pod spáčem velmi prohýbajících).

Druhý den čekal první start i na mě. Ještě ráno jsem si stihl prohodit úsek a prodloužit si tak svou trať z 8 na 11 km. Vyrazit do lesa jsem měl tedy až jako druhý. Poté co jsem se převlékl a ujištěn odhady svého trenéra jsem se vyrazil teprve rozklusávat, jsem v dáli (nebyla divácká kontrola) zahlédl finišujího Egiho, který běžel přede mnou. Výborně! Sotva jsem si stihl vymazat čip a už tam na mě čekal. Cenné vteřiny se ztratily na sundávání bundy a už jsem notně nepřipravený vybíhal. Už na dvojce jsem dotáhl borce z Trelleborgu, se kterým jsem měl běžet celý závod, ale to jsem tehdy ještě nevěděl. Poté co jsem se mu o pár kontrol dále trhl, jsem si však vyrazil čočku z levého oka a celý dosud nadějně rozběhnutý závod šel "do háje". Pak už to bylo jen o tom, abych se aspoň udržel ve čtyřčlenné skupince, která se kolem mě vytvořila a moc se neztratil. V těch několika trhácích, o které jsem se pokusil (fyzicky jsem na tom byl lépe než oni), jsem vždy ulétl do strany, popřípadě do houští, kterého jsem si díky sníženému zornému úhlu nevšiml. Výsledek opravdu nic moc - 1:0 pro severské terény.

Odpolko jsem si dal jenom krátkou linii na nedaleké mapě.

Málem bych zapomněl ještě na jednu podstatnou věc, ráno jsem byl buzen se slovy "ani se nekoukej ven". Proč asi?! Do Kallinge, ve kterém se v den našeho příjezdu nenacházel ani centimetr sněhu, zavítala sněhová vánice a venku bylo krásně bílo...

Sever

Zdravím všechny čtenáře svého blogu ze zahraničí!

Ukázalo se, že pravidelnější aktualizace jsou nad možnosti internetového připojení, takže asi nečekejte každodenní přívaly novinek z toho, jak se tu máme a co vůbec děláme (a asi vůbec fotky, ty se tu s největší pravděpodobností objeví, až se vrátím zpět do Čech). To je jen tak na úvod, více snad v té troše zápisků, které se mi podaří dát na internet...