Po letech zase na Monako

Po několika letech jsem uplynulou neděli zase vyrazil na kros na Monako. Podmínky úplně ideální nebyly (už trochu sněhu a bláta), ale naštěstí bylo nad nulou a nebylo namrzlo. Díky Mírovu řidičskému umění jsme na místo dorazili s dostatečným předstihem, takže času na rozcvičení bylo dost. Desítku se nakonec rozhodli běžet i Míra s Vorlem (ten se nechal vyprovokovat komentáři u registrace stojících veteránů a Míra už sám kratší trať běžet nechtěl).

Start byl celkem v pohodě - kvůli počasí asi nebyla úplně největší a nejkvalitnější účast - a tak až na prchajícího pozdějšího vítěze, se vyrazilo celkem rozumným tempem. Dokonce jsem zas po nějaké době cítil, že bych mohl i běžet rychleji, ale nechtěl jsem se moc tlačit dopředu. Ještě před asfaltem jsem se propracoval někam na třetí místo. V té chvíli jsem měl malinko obavy, abych to nepřepálil a neutavil se, ale na to nějak nedošlo.

Někde v polovině druhého kilometru jsem šel do vedení skupinky okolo 2.-5. místa. Prvního jsem viděl jen občas na dálku. Bohužel se ukázalo, že trať jsem si po těch letech ne úplně pamatoval a i přes hustou síť značení jsem si párkrát musel malinko zpomalit a rozhlížet se. Největší faux pas přišlo okolo poloviny trati, kdy už jsem cuknul a za sebou ani nikoho neslyšel. Najednou křižovatka a já nevěděl kam. Značka nikde, tak mi nezbylo než zastavit a počkat, až se můj pronásledovatel po pár sekundách vynořil zpoza hustníku a ukázal mi kam dál (díky!).

Malinko jsem pak měl obavy, jestli mě pak nestáhne buď on nebo někdo další, ale podmínky a síly asi hrály v můj prospěch. Takže jsem až do konce pokračoval v sóloběhu osmi a půl kilometrů na druhém místě. Nakonec jsem doběhl v hodně solidním čase 37:59 - jen nějakých 27 sekund za mým osobákem zpřed několika let.

Běželo se mi fakt parádně - a oproti Klokan krosu a Verandě jsem to už zvládl udýchat. Nohy už v závěru sice tuhnuly (asi není divu, když jsem si den předtím dal dvacítku), ale vysoké tempo jsem udržel až do úplného konce. Konečně tedy dobré znamení, že trénink jde dobrým směrem. Konečně jsem se asi oklepal z krátkých nemocí v prvním cyklu a rozběhal se. Už v průběhu týdne po Verandě jsem se cítil hodně dobře, ale na Monaku mě to až překvapilo. Paráda!

Výsledky 293. Malé ceny Monaka

Veranda '13

První prosincová neděle je tradičně ve znamení Malé ceny Velké verandy. Tenhle kros mám rád - je sice hodně drsný (na 4,3 km je po 200 metrech stoupání i klesání) a člověk se v něm dostane na kraj sil, ale na druhou stranu ho to totálně nezničí.

Po ne úplně ideálním tréninkovém začátku potvrzeném Klokan krosem jsem nastupoval s respektem a snahou prostě zaběhnout moje současné maximum. S výsledným časem 19:31 jsem celkem spokojený, podmínky byly relativně drsné (takové bahno za svých sedm předchozích účastí nepamatuju) a přeci jen se mi běželo lépe než před týdnem. Nemluvě o tom, že jsem se na závod sobotní vytrvalostí ani moc nešetřil.

Jinak byl uplynulý týden ve znamení tréninku. Postupně brousím vytrvalost a tento cyklus bych se měl dostat ke dvěma hodinám, což už je skoro dostatečná hodnota i pro eliťáckou klasiku. A jako velkou (a zajímavou zkušenost) pak hodnotím účast na Předsednictvu ČSOS, to stálo vážně za to!

Takže za tento týden i Verandu spokojenost. Teď na to úspěšně navázat dalším poctivým tréninkem.

Stránky Verandy

Konec prvního cyklu a Klokan kros

Úvodní závod Zimní hradubické ligy a konec prvního tréninkového cyklu jsou za mnou. Reflexe je jasná - ne úplně se zadařilo, ale na druhou stranu dílčí posuny jsou.

Je pravda, že jsem se po nějaké době zase opřel tvrději do tréninku, takže tělo si na to musí zvyknout. Po dvojí listopadové nemoci věřím, že už se to bude jen zlepšovat a brzo si to sedne tak, abych mohl pořádně trénovat. Stežejní budou cykly na začátku příštího roku - a na ně se teď v listopadu a prosinci budu připravovat.

 Na trati - foto: Zuzka

Přestože s tréninkem jsem aspoň trochu spokojený, u Klokan krosu jsem tak maximálně rád za to, že jsem ho doběhl. 46 minut na 11 kilometrů v HE není žádná sláva a znamená zpomalení o několik minut proti loňsku.

Na druhou stranu, tragédii z toho taky nedělám, prostě to jen vypovídá o mém současném stavu a ne o tom, jak to bude vypadat příští rok na jaře. Rozhodně to ale neberu na lehkou váhu a je to pro mě spíš nakopnutí k dalšímu tréninku.

Výsledky Klokan kros 2013

Školení začínajících kartografů Zderaz

Od pátku do neděle jsem si mezi školou a tréninkem odskočil na školení začínajících kartografů pro orientační běh, které se konalo ve Zderazi. A musím říct, že to byla hodně dobrá akce - konečně jsem se naučil něco víc o tom, jak se tvoří mapy.

Různě po okolí rozptýlení kartografové

Jak řekl Honza Langr, letos se na školení vydala velká skupina slávistů. Vzhledem k tomu, že nevím, že by tam kdokoliv z oddílu za poslední roky (jinak než v roli lektora) byl, tak měl pravdu a my jsme ve dvou s Vorlíkem hrdinně bránili oddílové barvy.

A za ty tři dny jsme toho prošli opravdu dost - ale není divu, program byl od rána (7:30) do večera (21:00-22:00) s minimem přestávek. Občas jsem měl i co dělat, abych se po mapování venku aspoň stihl převléct z promáčených bot (počasí nám vyšlo, ale louka, kolem které jsme mapovali, byla pěkně podmáčená).

Prošli jsme si vším, co by asi hlavního měl mapař znát. Krokovali jsme a vynášeli polygony (měření vzdálenosti krokováním a úhlu buzolou - používá se pro vytvoření os kolem známých tvarů v místech, kde máte takřka prázdný papír). Ale zkusili i pracovat s moderními metodami (laserscan), které pomalu nahrazují starší mapařské metody a umožňují opravdu podrobnou a hlavně přesnou přípravu podkladů do lesa.

Výsledek, co jsem si přinesl z lesa (všimněte si černých teček na cestách = konstruované body polygonů)

Musím říct, že mě to opravdu bavilo - byť ten prostor, co měl asi 200x250 metrů, jsem mapoval v součtu tak pět hodin (z toho tak minimálně polovinu jsem konstruoval polygony - hlavně ta SV cesta mi dala na začátku zabrat). Takže se těším, až se budu moct zapojit i do oddílového mapování a nabrat nějaké další zkušenosti!

Výsledná mapa (po nedělní revizi)

P.S. Velké poděkovaní patří všem lektorům, kteří se nám začátečníkům věnovali!

V půlce prvního cyklu 2014

Tréninkový rok 2014 má za sebou první dva týdny prvního cyklu a já už jsem pomalu začal s tréninkem na další sezónu. Letos jsem během závodů poprvé po několika letech trpěl na klasice, takže je jasné, že vytrvalost bude v prvních cyklech hrát celkem prim. A navíc, bez vytrvalosti se nedá trénovat ani nic jiného, co má trochu delší tréninkovou dobu.

Sice jsem v průběhu těch dvou týdnů stihl i čtyři dny marodit (teda 1-2 dny z toho jsem si dal raději volno, aby se mi to nevrátilo), ale i tak jsem stihl pár poctivých tréninků. Hlavně tři vytrvalosti nad 90'. A bylo celkem poznat, že se do delších běhů bude potřeba opřít, protože v závěru jsem měl pokaždé dost těžké nohy.

Zatím tedy spokojenost. Nemoc mi ten rozjezd trochu zabrzdila, ale není kam se honit. Do konce roku je důležité se hlavně rozběhat, aby se potom dal zvládat pořádný poctivý trénink.