Po Jarním poháru mě čekal další závodní víkend doma v České republice a opět stejná kombinace - klasika a štafety. Vzhledem k tomu, že se pomalu blíží MS v Olomouci, sjela se na závody téměr kompletní světová špička. A všechno probíhalo na české poměry opravdu ve velkém...
Sobotní klasika pro mě byla testováním rychlosti s jakou se zvládnu vrátit zpět do závodní formy po soustředění ve Švédsku, které bylo následováno nemocí. Startoval jsem relativně pozdě, a tak jsem měl dost času poslechnout si komentář začínajícího závodu. Musím přiznat, že to byl zážitek - ať už angličtina s protahovanými slabikami severského komentátora nebo poněkud archaické výrazy toho českého. Komentátorské dvojici se však dařilo popisovat průběh závodu na takové úrovni, jak u nás není zdaleka zvykem. Hlavně poutavě! Než jsem se ale nadál, přišel čas, kdy jsem musel vyrazit na start. Dokonce i trochu prokouklo sluníčko - počasí bylo pro běh ideální. Co se týče samotného závodu, nebyl to nějaký zázrak. Tedy ze strany stavitele. Slyšel jsem i něco o špatné mapě, ale to jsem příliš nezaznamenal, protože jsem naprostou většinu závodu strávil na cestách. Trať byla postavená opravdu jednoduše, alespoň se mi to tedy po návratu z mnohem obtížnějšího severu zdálo. A tak jsem jen běžel a běžel. Až na nějaký ten kopec nebo podrost to bylo skoro jako na dráze. Nakonec z toho bylo 6. místo v H20B (7 minut ztráta na prvního na 9,9km/230m, ale na třetí místo mi přebývaly jen dvě minuty).
Od štafet, které se konaly druhý den, jsem očekával úplně jiný závod. Ne snad o moc víc mapově obtížný, ale mnohem fyzicky náročnější. Ono 7,7km s 445 metry převýšení, které jsem nakonec běžel, mluví za vše. Navíc bylo jasné, že i tak to bude hodně rychlé - v mužích startovalo hodně reprezentačních štafet. Opět jsem měl tu čest jít druhý úsek v nejlepší slávistické štafetě, kterou rozbíhal Heppy a finišoval Jedla. A Heppy nezklamal a předal mi ve vedení mezi českými týmy a na slušném místě celkově. Už na jedničku mě čekal výběh téměř na vrchol nedalekého kopce a z něj prudký seběh a opětovné stoupání. A pak zas a znova. Po sobotní klasice jsem se zas až tak svěží necítil, a tak jsem se dopředu tlačil jen silou vůle. Naštěstí nebyla žádná z kontrol nějak víc obtížná, aby potrápila můj unavený mozek, a tak jsem šel mapově čistě. Přes veškerou svou snahu jsem vedoucí pozici ztratil a předával zase třetí (mezi českými klubovými štafetami) za ZBM a SSU. Naštěstí byl Jedla ve formě a s přehledem nás vytáhl na už "oblíbené" druhé místo. I díky naší štafetě teď proto vede SHK ligu klubů.
Víkend nakonec dopadl docela úspěšně - mapově bez problémů, ale tu fyzičku to ještě chce vyladit...
Už od poloviny ledna připravuji na Moravském předměstí v HK sprintovou mapu (vpravo je malá ukázka malinko zkreslená konverzí do .JPG). Začal jsem s tím, protože jsem si mapování chtěl vyzkoušit - jestli mě bude bavit a trochu mi to půjde. Vybral jsem si město, protože mě přišlo na začátek jednodušší (mohu velkou měrou využívat ortofot ze stránek města Hradec Králové). Navíc to mám sotva pár minut od domu na mapu, takže i to hrálo roli. V posledních dvou měsících jsem toho moc nového neudělal, protože nebyl čas (zahraniční zájezdy), ale teď se k tomu pomalu vracím a hodlám svoji první mapu dodělat.
