MČR štafet a družstev '24

Moje nejoblíbenější závody, skoro domácí terén, jedno poprvé a jedno naposled - to byly uplynulé mistrovské závody u Vacenovic.

Na letošní štafety a družstva jsem chtěl ještě naposled potrénovat, ale jak už čtenáři blogu ví, letos se to moc nedařilo. Práce bylo hodně (což bylo fajn), ale zejména mě brzdily neustálé nemoci. Z tréninku tak nic moc nebylo a o to větší radost mám z výkonů, které jsem předvedl. I kvůli tomu, že zasáhla další nemoc a chvilku to vypadalo celkem bledě. V sobotu jsem totiž měl veteránskou premiéru ve štafetě s Hopem a Jedlou (celkově 2. místo) a v neděli naopak svou (alespoň mentálně) dospěláckou derniéru v áčkovém družstvu a jeho posledním úseku.

Sobotní třetí úsek v H105 - běžecky asi maximum, mapově trochu roztržité - přeci jen, poslední týden jsem se místo rozběhání na mapě spíš doléčoval z další nemoci letošního roku

Sobotní pódium H105 - po mnoha letech zase na štafetových stupních - foto: Jiří Čech

Nedělní 7. úsek v áčkovém družstvu DH21 - dokonalé to nebylo, ale skoro ano (jen jsem prostě dostal na běhu) - velmi důstojné rozloučení, mám velkou radost

Co dál? Uvidí se - tak či tak zkusím napsat alespoň krátké shrnutí k těm mým orienťáckým, předveteránským rokům. Už jsem si to ostatně sesumíroval ve Švédsku v prezentaci pro žáky/dorost :)

Zářijový trénink

Září bylo sportovně celkem slabé. Od soustředění v Hodoníně to šlo sportovně spíš dolů, vše navíc korunoval nějaký táhnoucí se kašel, který jsem chytil od Tobiše, který chudák strávil doma většinu měsíce.

Aspoň jedna momentka z lesa - od Šaštína, kam jsme se nakonec dostali jen na začátku září

Ze závodů tak kvůli počasí (zrušené závody) a nemoci nebylo nic. Tak se snad dám aspoň dohromady pro víkend, kdy mě čeká mé oblíbené MČR štafet a družstev. Byť letos to vypadá, že bude důležité dodat, že se zároveň běží i Veteraniáda :)