Borohrádek a závěr roku

Letošní rok už se pomalu chýlí ke konci. Konečně jsem byl taky nějakou dobu víc doma a nemusel pořád něco dělat do školy, takže jsem si zase trochu oddechl.

25.12. jsem vyrazil po několika letech zase na tradiční slávistickou akci - přeběh z Borohrádku do Hradce. Počasí bylo naprosto odlišné, než před třemi lety - tentokrát jsem sundával bundu a skoro i vyhrnoval rukávy. Letošní prosinec prostě vypadá spíš na jaro a březen.

Skupina z Borohrádku - foto: KarelHaus

No a zítra už z Hradce pryč :) Na běžky to asi letos moc nevypadá, ale aspoň si pořádně zaběhám.

P.S. Takže všem, kterým jsem neměl příležitost popřát osobně - vše nejlepší do nového roku!

Vánoční sprint '13

Zimní hradubická liga se po třech letech vrátila do Labské kotliny. Tentokrát byl prostor rozšířen dál na východ až k univerzitě, která byla i centrem celého závodu. Takže jsem to měl jako už obvykle v doběhu od baráku.

Závod to byl celkem pěkný. Sice se tu nedá díky charakteru zástavby postavit moc mapový sprint, ale jinak mě závody a tréninky v Labské vždycky baví. A bavilo mě to i tentokrát.

Myslím, že po mapové stránce mohu být se včerejškem spokojený. Žádnou vyloženo chybu nevidím, popisy jsem poctivě četl, takže spokojenost.

Mapa HE s mými postupy

Trochu jsem měl problémy s ražením, protože tentokrát se čip a ne a ne trefit do krabičky, takže mi malinko chyběla plynulost. Úplně dobře se mi taky neběželo, v sobotu předtím jsem si dal 21 kiláků a bylo to trochu cítit. Ale zas tak hrozné to taky nebylo :)

No ale s konečným děleným 7. místem v HE jsem spokojený. Od prvních dvou to byla celkem nálož, ale pak už ztráty nebyly tak hrozné. Takže už se těším za tři týdny na pardubickou Dubinu, to to budu mít taky skoro za (pardubickým) barákem.

Výsledky s mezičasy

Školení T2 poprvé a Ještěd

O uplynulém víkendu jsem se jal rozšířit si své teoretické trenérské znalosti. Celkem nedávno se objevila nabídka kurzu trenéra orientačního běhu 2. třídy (T2), tak jsem moc neváhal a přihlásil se. Už od roku 2007 mám T3 a zrovna letos na podzim jsem si říkal, že bych mohl pokročit zase o kousek dál.

Školení T2 je dvouvíkendové a druhá část je v plánu na polovinu února. K tomu ještě musíme zpracovávat krátké absolventské práce (moje bude na protahovací cviky), takže to nebude jen tak :)

Z prvního víkendu mám ale dobré dojmy - přednášející byli zajímaví a i když mě některá témata příliš nezajímala (trénink žactva), tak i přesto jsem si z nich řadu vědomostí odnesl. Zlatým hřebem pro mě asi byla úvodní Radovanova řeč zaměřená především na moderní pojetí tréninku pro OB. Jeho argumenty mě celkem přesvědčily, abych zasáhl i do své vlastní běžecké přípravy. Nemluvě o tom, že sám si představuju své trenérství někde v oblasti juniorů/dospělých, takže i v tomto ohledu to mělo přínos.

Jinak jsme bydleli na chatě Velký Semerink, která bude naší základnou nejen pro druhý víkend T2, ale hlavně pro oddílové velikonoční soustředění. Když se trochu vyladí jídelníček, tak to tam bude super!

No a když už jsme byli kousek od Liberce, byla by škoda nevyužít to a nedat si nějaký ten výběh. Takže směr Ještěd (tam jsem byl naposled možná tak, když mi bylo osm let) a okolní lesy. Nakonec se z toho teda vyklubalo 25 kilometrů a už jsem sotva pletl nohama, ale stálo to za to (snad to bude poznat i z fotek)!

Že prý pro fanynky...

Fotky z Verandy (1.12.)...
Zdroj: Profil na stránkách Verandy

Na výběhu prvního kopce

 A na konci toho posledního

... a Monaka (8.12.):
Zdroj: Fotogalerie pořadatelů

Těsně za cílovou čarou

A už jen spokojená póza pro fotografa 

1.-5. místo

Pořadím druzí závodníci v jednotlivých věkových kategoriích na desítce

Po letech zase na Monako

Po několika letech jsem uplynulou neděli zase vyrazil na kros na Monako. Podmínky úplně ideální nebyly (už trochu sněhu a bláta), ale naštěstí bylo nad nulou a nebylo namrzlo. Díky Mírovu řidičskému umění jsme na místo dorazili s dostatečným předstihem, takže času na rozcvičení bylo dost. Desítku se nakonec rozhodli běžet i Míra s Vorlem (ten se nechal vyprovokovat komentáři u registrace stojících veteránů a Míra už sám kratší trať běžet nechtěl).

Start byl celkem v pohodě - kvůli počasí asi nebyla úplně největší a nejkvalitnější účast - a tak až na prchajícího pozdějšího vítěze, se vyrazilo celkem rozumným tempem. Dokonce jsem zas po nějaké době cítil, že bych mohl i běžet rychleji, ale nechtěl jsem se moc tlačit dopředu. Ještě před asfaltem jsem se propracoval někam na třetí místo. V té chvíli jsem měl malinko obavy, abych to nepřepálil a neutavil se, ale na to nějak nedošlo.

Někde v polovině druhého kilometru jsem šel do vedení skupinky okolo 2.-5. místa. Prvního jsem viděl jen občas na dálku. Bohužel se ukázalo, že trať jsem si po těch letech ne úplně pamatoval a i přes hustou síť značení jsem si párkrát musel malinko zpomalit a rozhlížet se. Největší faux pas přišlo okolo poloviny trati, kdy už jsem cuknul a za sebou ani nikoho neslyšel. Najednou křižovatka a já nevěděl kam. Značka nikde, tak mi nezbylo než zastavit a počkat, až se můj pronásledovatel po pár sekundách vynořil zpoza hustníku a ukázal mi kam dál (díky!).

Malinko jsem pak měl obavy, jestli mě pak nestáhne buď on nebo někdo další, ale podmínky a síly asi hrály v můj prospěch. Takže jsem až do konce pokračoval v sóloběhu osmi a půl kilometrů na druhém místě. Nakonec jsem doběhl v hodně solidním čase 37:59 - jen nějakých 27 sekund za mým osobákem zpřed několika let.

Běželo se mi fakt parádně - a oproti Klokan krosu a Verandě jsem to už zvládl udýchat. Nohy už v závěru sice tuhnuly (asi není divu, když jsem si den předtím dal dvacítku), ale vysoké tempo jsem udržel až do úplného konce. Konečně tedy dobré znamení, že trénink jde dobrým směrem. Konečně jsem se asi oklepal z krátkých nemocí v prvním cyklu a rozběhal se. Už v průběhu týdne po Verandě jsem se cítil hodně dobře, ale na Monaku mě to až překvapilo. Paráda!

Výsledky 293. Malé ceny Monaka

Veranda '13

První prosincová neděle je tradičně ve znamení Malé ceny Velké verandy. Tenhle kros mám rád - je sice hodně drsný (na 4,3 km je po 200 metrech stoupání i klesání) a člověk se v něm dostane na kraj sil, ale na druhou stranu ho to totálně nezničí.

Po ne úplně ideálním tréninkovém začátku potvrzeném Klokan krosem jsem nastupoval s respektem a snahou prostě zaběhnout moje současné maximum. S výsledným časem 19:31 jsem celkem spokojený, podmínky byly relativně drsné (takové bahno za svých sedm předchozích účastí nepamatuju) a přeci jen se mi běželo lépe než před týdnem. Nemluvě o tom, že jsem se na závod sobotní vytrvalostí ani moc nešetřil.

Jinak byl uplynulý týden ve znamení tréninku. Postupně brousím vytrvalost a tento cyklus bych se měl dostat ke dvěma hodinám, což už je skoro dostatečná hodnota i pro eliťáckou klasiku. A jako velkou (a zajímavou zkušenost) pak hodnotím účast na Předsednictvu ČSOS, to stálo vážně za to!

Takže za tento týden i Verandu spokojenost. Teď na to úspěšně navázat dalším poctivým tréninkem.

Stránky Verandy

Konec prvního cyklu a Klokan kros

Úvodní závod Zimní hradubické ligy a konec prvního tréninkového cyklu jsou za mnou. Reflexe je jasná - ne úplně se zadařilo, ale na druhou stranu dílčí posuny jsou.

Je pravda, že jsem se po nějaké době zase opřel tvrději do tréninku, takže tělo si na to musí zvyknout. Po dvojí listopadové nemoci věřím, že už se to bude jen zlepšovat a brzo si to sedne tak, abych mohl pořádně trénovat. Stežejní budou cykly na začátku příštího roku - a na ně se teď v listopadu a prosinci budu připravovat.

 Na trati - foto: Zuzka

Přestože s tréninkem jsem aspoň trochu spokojený, u Klokan krosu jsem tak maximálně rád za to, že jsem ho doběhl. 46 minut na 11 kilometrů v HE není žádná sláva a znamená zpomalení o několik minut proti loňsku.

Na druhou stranu, tragédii z toho taky nedělám, prostě to jen vypovídá o mém současném stavu a ne o tom, jak to bude vypadat příští rok na jaře. Rozhodně to ale neberu na lehkou váhu a je to pro mě spíš nakopnutí k dalšímu tréninku.

Výsledky Klokan kros 2013

Školení začínajících kartografů Zderaz

Od pátku do neděle jsem si mezi školou a tréninkem odskočil na školení začínajících kartografů pro orientační běh, které se konalo ve Zderazi. A musím říct, že to byla hodně dobrá akce - konečně jsem se naučil něco víc o tom, jak se tvoří mapy.

Různě po okolí rozptýlení kartografové

Jak řekl Honza Langr, letos se na školení vydala velká skupina slávistů. Vzhledem k tomu, že nevím, že by tam kdokoliv z oddílu za poslední roky (jinak než v roli lektora) byl, tak měl pravdu a my jsme ve dvou s Vorlíkem hrdinně bránili oddílové barvy.

A za ty tři dny jsme toho prošli opravdu dost - ale není divu, program byl od rána (7:30) do večera (21:00-22:00) s minimem přestávek. Občas jsem měl i co dělat, abych se po mapování venku aspoň stihl převléct z promáčených bot (počasí nám vyšlo, ale louka, kolem které jsme mapovali, byla pěkně podmáčená).

Prošli jsme si vším, co by asi hlavního měl mapař znát. Krokovali jsme a vynášeli polygony (měření vzdálenosti krokováním a úhlu buzolou - používá se pro vytvoření os kolem známých tvarů v místech, kde máte takřka prázdný papír). Ale zkusili i pracovat s moderními metodami (laserscan), které pomalu nahrazují starší mapařské metody a umožňují opravdu podrobnou a hlavně přesnou přípravu podkladů do lesa.

Výsledek, co jsem si přinesl z lesa (všimněte si černých teček na cestách = konstruované body polygonů)

Musím říct, že mě to opravdu bavilo - byť ten prostor, co měl asi 200x250 metrů, jsem mapoval v součtu tak pět hodin (z toho tak minimálně polovinu jsem konstruoval polygony - hlavně ta SV cesta mi dala na začátku zabrat). Takže se těším, až se budu moct zapojit i do oddílového mapování a nabrat nějaké další zkušenosti!

Výsledná mapa (po nedělní revizi)

P.S. Velké poděkovaní patří všem lektorům, kteří se nám začátečníkům věnovali!

V půlce prvního cyklu 2014

Tréninkový rok 2014 má za sebou první dva týdny prvního cyklu a já už jsem pomalu začal s tréninkem na další sezónu. Letos jsem během závodů poprvé po několika letech trpěl na klasice, takže je jasné, že vytrvalost bude v prvních cyklech hrát celkem prim. A navíc, bez vytrvalosti se nedá trénovat ani nic jiného, co má trochu delší tréninkovou dobu.

Sice jsem v průběhu těch dvou týdnů stihl i čtyři dny marodit (teda 1-2 dny z toho jsem si dal raději volno, aby se mi to nevrátilo), ale i tak jsem stihl pár poctivých tréninků. Hlavně tři vytrvalosti nad 90'. A bylo celkem poznat, že se do delších běhů bude potřeba opřít, protože v závěru jsem měl pokaždé dost těžké nohy.

Zatím tedy spokojenost. Nemoc mi ten rozjezd trochu zabrzdila, ale není kam se honit. Do konce roku je důležité se hlavně rozběhat, aby se potom dal zvládat pořádný poctivý trénink.

Rozloučení se sezónou '13

Uplynulý víkend jsme měli tradiční rozloučení se sezónou, které nám díky svátku v pondělí 28. října plynule přešlo v novou tréninkovou sezónu.

Vše začalo v sobotu, kdy jsem se připojil k hlavně dorosteneckému turistickému výletu do rezervace v mokřadech u polského Zieleniece - tedy kousek přes hranice od Deštného v Orlických horách. Opravdu moc pěkné a zajímavé místo. Na méně používaných stezkách nás tedy čekalo hojně brodění, ale hlavní cesta skrz rezervaci byla opravdu pěkně udržovaná a ozdobená novou rozhlednou.

Rezervace

Odtud jsme si dali prudké stoupání na Vrchmezí (1084 m. n. m.) a z něj jsme se už v menší skupince vydali pohodovým klesáním přes Olešnici do Rzů, kde jsme měli základnu pro letošní rozloučení se sezónou.

Svahy hraničních hor

V sobotu večer už začala nočním paměťákem bojovka, ve které jsem soutěžil spolu z klukama z dorostu. Musím říct, že jsme složili dost dobrý tým, takže jsem si to užil :P

Noční paměťák (vždy šlo sebrat jen jednu kontrolu, načež se muselo vrátit do cíle) - pěkná mapa přímo od pořadatelů PVBS

Hlavní část nedělní bojovky ale přišla v neděli dopoledne/odpoledne, kde jsme nejdřív začali společnou části všech týmů (poznávání zvířecích stop, přetahovaná,...), na kterou navázal scorelauf s čtyřhodinovým limitem. Odhadem bych řekl, že jsme nachodili něco okolo dvaceti kilometrů. Do toho ještě luštění šifer. To nám teda ze začátku moc nešlo, ale pak jsme si celkem poradili.

Přetahovaná v podání našeho týmu - foto: Marťa a Hop

Limit jsme stihli jen tak tak (asi tak o necelé dvě minuty) a nakonec jsme vybojovali druhé místo z celkem šesti týmů. Po pozdním obědě (půl třetí odpoledne zimního času) na mě padla pořádná únava, takže jsem na hodinu usnul. Pak jsme si šli zakopat nohejbal a nakonec i na bránu.

Pak už byla večeře, vyhlášení bojovky a rozlosování do pondělních oddílových štafet. No a potom už následovalo zapití konce této sezóny a oslava několikaterých narozenin.

Pondělní ráno bylo trochu krušné a před startem štafet jsem se teda necítil na nějaký delší běh. Kupodivu jsem ale vyběhl celkem v pohodě a urval nejrychlejší čas na posledním úseku. A to znamenalo čtvrté místo našeho týmu s Filipem (1. úsek) a Nikolou (2. úsek).

Moje trať z oddílových štafet (okruhy byly dost odlišné)

Parádní soustředění za mnou. Myslím, že si ho všichni užili jak po sportovní, tak společenské stránce (Vorel by určitě doplnil i po stravovací - s čímž musím vcelku souhlasit). A přede mnou nový tréninkový rok...

Album mých fotek z celého prodlouženého víkendu

Fotoreportáž z rozloučení se sezónou '13

Pár prvních fotek z letošního rozloučení v Orlických horách (26.-28.10.), které jsme zahájili výletem na mokřady u polského Zieleniece a navázali v Dlouhých - Rzech při bojovce a v Novém Městě nad Metují při štafetách.

Komentář a celé album fotek pravděpodobně zítra :)

Podzim na Biřičce

V neděli jsem vyrazil na malou brigádku na naši klubovnu trochu si odpracovat to její využívání. Nakonec se nás tam sešlo snad třináct, takže jsme pořídili celkem dost věcí. Já jsem se angažoval hlavně na nošení dřeva, zakrývání pískoviště a rozhoupávání dětských účastníků.

Pak jsem se byl na chvilku proběhnout podzimní Biřičkou a pořídit pár fotek.

No a za týden rozloučení se sezónou v Orlických horách. Už se těším!

VčP Kramolná

Přestože mám teď naordinovaný odpočinek, minulý týden jsem si řekl, že by nebylo špatné si zajet i na jeden výchoďák. Volba padla dnešní zkrácenou trať u Kramolny, kterou pořádal Start Náchod.

A hned na začátek musím říct, že o těchto závodech budu mluvit jen pozitivně. Pohodové shromaždiště, slušný vesměs rovinatý les (s pár hodně zajímavými místy) a slunečné počasí s ideálními teplotami na podzimní proběhnutí.

Podzim na Kramolně

Protože jsem se v týdnu ani nedostal běhat a už jsem to tušil dopředu, záměrně jsem se přihlásil do H21C. A byla to dobrá volba, protože i tak mi těch 8,8 km dalo slušně zabrat.

Jen co se mi podařilo nacpat mapu do mapníku (jistota je jistota), vyrazil jsem rozumným tempem do úvodní hustníkové pasáže. V nohách jsem teda moc sil necítil, ale zas tak mi to nevadilo, šel jsem si to ostatně užít.

Závod pak probíhal celkem příjemně, chyby jsem vysekl jen na 4. a 16. kontrolu (a možná postupově na 3.). Hodně se mi líbila pasáž v rakosí a malých stromcích na 7.-9. kontrole. stejně jako část po průběhu diváckou kontrolou.

Trať H21C s mými postupy

Mezi 4. až 6. kontrolou mi celkem vadil trn v noze, ale říkal, jsem si, že kdybych si sundal botu, tak ho stejně nenajdu. Tak jsem počkal, až se přesune na nějaké méně citlivé místo. Pak už mi začaly trochu tuhnout nohy a nakonec jsem byl celkem rád, že jsem to celkem rozumně odběhl.

Moc pěkné, příjemné závody, jsem rád, že jsem vyrazil :)

Výsledky

Hrdina Vorel se vrací z trati, vítán nadšenými davy

Na jihomoravskou ligu do Dambořic

Ke konci týdne jsme se s Bárou dohodli, že si v sobotu uděláme z Hodonína výlet na oblastní závod jihomoravské ligy v Dambořicích.

Moravský Dallas

Přestože jsme si to vyrazili spíš užít, než se sedřít k smrti na trati, oba jsme se pořádně snažili. Bára si (pod registračkou SHK0000) dala D21D, celkem zabojovala a urvala druhé místo. Musím říct, že už s docela odvážnými postupy. Pěkně se zlepšuje!

Pro zajímavost Bářina mapa z H21D - byl to spíš middle, ale na první pohled pěkný - pokud si chcete přečíst víc, určitě se podívejte na její článek o závodech

Já jsem vyrazil na 11 kilometrů v H21C, které znamenaly velkou část trati strávenou v běhu po cestě. Zvlášť na začátku. Celkově to ale nebylo zas tak hrozné a na oblastní žebříček pohodové.

Z osamělého lesa mezi vinicemi jsem měl malino obavy (jak bude zabušený), ale nakonec to byl celkem leťák

Skončil jsem na 7. místě, se velkou ztrátou na vítěze a pár minutami na zbytek - tak minutu a půl, až dvě jsem tam reálně mohl nechat, zbytek běh. Popravdě jsem měl pekelně ztuhlé nohy, takže byly utrpení a  po 72 minutách jsem doběhl celkem rozsekaný. Přeci jen, přes týden jsem moc běhat nebyl, nicméně ani jsem si kvůli škole moc neodpočinul.

Moje mapa H21C s postupy (bohužel až od šestky, všechno předtím ale bylo víceméně kombinace cesta/rovně)

Celkově moc pěkné závody s rodinnou atmosférou - a bod navíc za bonbóny u vyčítání!

Výsledky s mezičasy

MČR štafet a družstev '13

Poslední víkend v září, poslední závody hlavní podzimní sezóny. To už několik let, ve kterých se končilo až v říjnu, neplatilo. Ovšem letos kalendář vyšel tak, že byly čtyři víkendy a konec. V průběhu těchto čtyřech víkendů šly moje forma a spolu s ní i moje výkony značně nahoru. S postupným zrychlováním jsem samozřejmě každý víkend kupil chyby, ale většinou to byly spíš osamocené záležitosti, než něco pravidelného na každé kontrole.

Ovšem zpět k poslednímu víkendu, během kterého - jak už je zřejmé z prvního odstavce - moje běžecká forma přeci jen vygradovalo. V neděli se mi dokonce běželo tak dobře, že jsem závodníky po hromadném startu dobíhal a ne že mi oni utíkali (jak to bylo třeba na štafetách na začátku měsíce). Za to jsem moc rád a je to motivace i do dalšího tréninku - protože těch zhruba 5-6 letních týdnů tréninku + 4 závodní byly asi nejdelším obdobím za poslední dva roky, co se mi podařilo překonat bez zranění a nemoci. A hned to bylo znát!

Aréna byla o víkendu opravdu parádní a určitě je to inspirace pro další štafetové závody

V sobotu jsem šel druhý úsek béčka - Vrabec mi předal na pěkném místě uprostřed startovního pole a já se mohl konečně vydat na trať závodu, od kterého jsme v oddíle zážitkem čekali hodně. No, nebudu se rozepisovat, chyby na dvojku a na obou dlouhých postupech (jednou špatná dohledávka a pak špatně zvolený postup). Mapově asi nejslabší závod za poslední dobu, byť fyzicky to bylo zase o kus lepší. Dvě místa jsem stáhnul, ale super výkon to nebyl.

Mapa ze soboty s mými postupy

Jen ten terén nebo spíš stavba mě osobně zklamaly - prostě to bylo dost jednoduché. Ano, dalo se tam vyrobit dost malých záseků, ale těžké to nebylo. Škoda, z tohohle terénu šlo v sobotu obtížností vytáhnout víc.

Po závodě jsme se přesunuli na nedalekou chatu (to je opravdu pohodička, když se spí v klidu na postelích a ideálně i s jídlem na místě!) a s nadcházejícím večerem začali postupně všichni odpadat a usínat. Sám jsem šel už okolo půl desáté, což už se mi dlouho nestalo :)

Každopádně v neděli se zase brzo vstávalo - jako první úsek jsem si kvůli startu v devět určil snídani už na 6:30. Pak jsme se popakovali a vyrazili na shromaždiště, kde teploměr na biatlonové střelnici ukazoval krásné čtyři stupně. A měli jsme to tak tak, abychom se v klidu připravili na start.

Ranní čtyři stupně

Už od začátku jsem celkem cítil v nohách sílu a probojoval jsem se dost dopředu. Ovšem na jedničku jsem vysekl 10vteřinou kličku, a pak se hlavně stáhl za Lálou Lučanem a Zbynďou Štěrbou na špatnou cestu, která znamenala pěkný oblouček okolo ideálního postupu a ztrátu kontaktu na hlavní pole. I pak jsem se ale celkem snažil a po očku se tak míjel se Zbyňdou, kterého jsem ztratil až na horší farstě před diváckou. Pytel už jsem pak oběhl sólo a předával Páje asi dvě minuty za naším áčkem. Nic hrozného, ale mohlo to být daleko lepší!

Mapa z neděle s mými postupy - přehled všech variant farstování

Na doběhu družstev jsem si ještě rozdal finiš s Honzou Gebrtem - přes zimu budu muset natrénovat, jinak už ho za sebou neudržím :) - foto: Marťa

Jinak neděle se mi terénem i stavbou zdála mnohem lepší (byť kontroly by mohly být pořád trochu těžší) a bavilo mě to. Výsledek mohl být daleko lepší, kdybych si pohlídal začátek, ale beru to jako poučení pro příště. Tak či tak jsem se svým výkonem opravdu hodně spokojený a zase mě to nakoplo k dalšímu tréninku. Letos by už to mohlo přes zimu konečně vyjít, věřím tomu!

Web závodů

Album mých fotek ze závodů (vesměs jen slávisté :) )

P.S. Přestože se mi zdá, že jsem byl proti závodům v tomhle článku kritický, musím říct, že to byly až na pár věcí parádní závody. Řekl bych jedny z organizačně nejlepších v poslední době.