Koleno se mi konečně umoudřilo a po týdnu opětovného běhání (průměrný trénink asi 30 minut mírnou intenzitou) jsem mohl vyrazit na své první podzimní závody. A musím říct, že to byla dobrá volba - oboje štafety i sprint pod pořadatelstvím Pragovky a Sparty se opravdu pořadatelsky vydařily.
Sobotní program začal sprintem okolo zámku Konopiště. Naprosto nečekaně jsem se dostal s rankingem v polovině druhé dvoustovky do H21E, což mi ale až na riziko posledního místa ani trochu nevadilo. Aspoň jsem si mohl proběhnout eliťáckou trať.
Konopiště a ve stínu stromu schovaná kontrola
Rozhodně jsem nepočítal, že budu jakkoli závodit, zvlášť když jsem nějaké dva měsíce neběhal rychle. Na druhou stranu jsem si rozhodně ani neplánoval, že budu sekat chyby jak na běžícím pásu. No ale odpovídalo to tomu, že mapu jsem měl v ruce de facto po třech měsících a nějak jsem se nemohl sžít se čtyřkovým měřítkem, takže jsem neustále přebíhal kontroly.
No a taky jsem se jako spousta ostatních nachytal v zámku do slepé uličky. Tyhle nachytávky pro závodníky zrovna nemusím a trať bych přes ně nestavěl, ale to je asi věc názoru. Jinak to byl sprint moc pěkný a dokázal myslím prověřit úplně vše od běhu, přes plánování postupů až po jemnou mapařinu.
Mapa sprintu s mými postupy
Odpolední přesun na dost brzký start štafet (běžel jsem vlastně tři hodiny po doběhu sprintu - a to ještě jen díky tomu, že jsem šel až druhý úsek) a tentokrát jsem svoje očekávání bohatě překonal. Z dopoledne jsem byl pekelně unavený, ale koleno drželo a ostatním to zřejmě vůbec nesedlo, protože jinak si tak relativně malou ztrátu nedovedu vysvětlit.
Start sobotních štafet
Naše snahy dostat na mistrovství i druhou štafetu se bohužel nevydařily a tak letos pojedeme jen s jednou (už to začíná být trochu smutné, naše letošní týmová marodka). Ale nedá se s tím teď nic dělat, podíl na letošních štafetách a jejich výkonech asi máme všichni.
Jinak závod byl opravdu pěkný - takové klasické štafety se vším, co by měly mít. Moc se mi nelíbily tři kolmé výběhy, ale to přičítám tomu, jak mě to bolelo kvůli mému nucenému netrénování.
Mapa sobotních štafet s mými postupy
Zlatým hřebem ale byla asi až neděle. Tentokrát jsem běžel až třetí úsek, za což jsem byl opravdu rád, protože fyzicky jsem si připadal, jako kdybych si den předtím střihl dvě dlouhé trati (jak mě bolely stehna a zadek :) ). Všechno jsem ale zvládl rozběhat a mohl si tak užít super závod, ve kterém nebyla nouze o dramatické chvilky (dvě paralelní chyby v dost kritických momentech, kdy šlo o umístění, a pak nečekané příjemné rozuzlení po doběhu).
A terén, ten byl opravdu super. Zvlášť partie s krátkými postupy byly vyloženě za odměnu a daly mi rozvzpomenout si na Finsko a mapování podle vrstevnic. Ani mi tak nevadí, že jsem je běžel úplně sám a tím určitě lehce ztratil oproti nějaké skupině. Mohl jsem si je díky tomu 100% užít.
Mapa nedělních štafet s mými postupy
Takže super víkend - jeden očekávaný výsledek na sprintu a dva výkony vysoce nad očekáváním ve štafetách. Únava a rozlámanost totální, ale zpětně jsem strašně rád, že jsem na tyhle závody vyrazil. A nejlepší zpráva na závěr - koleno je pořád v pohodě!
