Je to tak trochu ironie osudu, že jsem na první velké soustředění s Pyrintem vyrazil z Finska na rodnou hroudu do Čech. Ale rozhodně to nebylo tak, že bych litoval, že byla vybrána právě moje domovina - naopak jsem se moc těšil.
Pískovce v Doksech
Program měl dvě části - od soboty do středy pobyt v pískovcových terénech v okolí Doks. A ve středu přejezd do Hradce Králové, s vrcholem na víkendových závodech Jarního poháru, po nichž zase následoval přelet zpátky do Tampere.
Jeden z prvních tréninků - zpětně hodnocený trenérem TP jako nejzajímavější - variabilní, rychlý, ale s potřebou mapovat
Soustředění rozhodně nebyla žádná flákačka a už v závěru programu v Doksech jsem sotva běhal (přeci jen jsem si předtím po mém zranění pat ještě tak nezvykl na pravidelný běžecký trénink v terénu). Nicméně i tak se mi dařilo běhat tréninky v pěkné rychlosti a hlavně s dobrou mapou, což je rozhodně příslib do sezóny. Zdá se, že nuceně alternativní trénink v lednu a únoru přeci jen zabral.
V takovémhle terénu kilometry ubíhají samy
A pro změnu můj nejoblíbenější trénink - 42minutový leťák
Terény v Doksech rozhodně stojí za to a nabízejí jak rychlý běh, tak nutnost v klíčových okamžicích číst mapu. Les rovinatý, s malými kopečky a viditelnost je vesměs hodně dobrá. Prostě to, co mě baví, takže jsem si to náležitě užíval.
Ale došlo i na regenerační výšlap na Bezděz...
...kde panovalo typicky podzimní počasí
Domů do Hradce jsem přijel už slušně rozsekaný, takže se předzávodní program nesl hlavně ve snaze co nejvíc zregenerovat na víkend, což se mi aspoň trochu povedlo.
Závody už jsou téma samo pro sebe. Sobotní klasika šla ze začátku hodně ztuha jak mapově, tak běžecky. Pak jsem se naštěstí trochu rozeběhl do aspoň malinko slušného tempa. Jen aby mě pár kontrol před cílem potkala nepříjemná příhoda, kdy jsem si zkoušel klackem vyrýt do nohy znak Nike. Chvilku jsem váhal, jestli zabalit nebo ne, ale když z toho ta krev tak moc netekla, tak zvítězila moje bojovnost a já trochu otřesený už jen pomalu ale přeci jen pokračoval (propad z druhého místa a ztráta asi.tří minut z toho, co bych jinak běžel).
Sobotní klasika s postupy
O tom, jestli poběžím i v neděli, jsem dlouho pochyboval. Noha naštěstí na šití nebyla, ale i tak mi tam brácha dal pět mašliček. A já až do nedělního rozběhání při chůzi kulhal. Naštěstí když jsem začal rozklusávat, tak to bylo po pár minutách už skoro úplně v pohodě, jen mě trochu táhly ony mašličky stahující rozseknutou kůži. Takže bez omezení.
Dobrou chuť (Nike se bohužel nepovedl)
Samotný závod byl hodně rychlý. Běžel jsem první úsek a už od prvních metrů jsem to nemohl šetřit. V nohách jsem měl celé to náročné soustředění, ale rozhodně jsem to nehodlal vzdát. Co mě potěšilo, byl můj viditelný posun ve schopnosti samostatně číst mapu nehledě na ostatní, což mě pořád drželo v kontaktu s čelem. Nakonec ztráta necelá minutka a doběh v kontaktu, to je přesně to, co se ode mě jako prvního úseku čekalo. No a na závěr z toho bylo po dramatickém boji první místo pro Pyrintö!
Nedělní štafety s postupy
V neděli večer pak proběhl přesun z hradeckých slunečních dvaceti stupňů do nuly v Tampere (kde mě hned po příletu přivítalo neskutečně husté sněžení). Cesta byla celkem utrpení, protože jsem měl slušnou rýmu a bolení v krku a myslel jsem, že mi praskne hlava, když letadlo klesalo na přistání. A uši, ty mi odlehly až v pondělí ráno :-)
Pondělní výhled z okna - pořád sněží...
Celkově skvělé soustředění, až na pár výpadků hodně nadějné výkony. Naprostá spokojenost. Teď si pořádně odpočinout a zase začít pracovat směrem k Tiomile.
