Vánoční sprint '11

Rok se s rokem sešel a já se účastnil další ZHL. Tentokrát jsem se opravdu těšil. Zaprvé to byl první sprint po víc než půl roce (včetně tréninků) a zadruhé počasí bylo opravdu pěkné a mnohem lepší než ta věčně se klouzající obleva v Tampere.

Při odběhu od jedné z kontrol (lampion vpravo uprostřed) - foto: Kade

A závod to byl opravdu pěkný, hodně běžecký a tedy mapově jednoduchý, ale to bylo přesně to, co jsem tréninkově potřeboval. Běžel jsem čistě, bez nějakých chyb, jen nějaké lehčí ztráty na volbách a na pár zásekách, kdy se mi nechtělo přeskakovat plot (či razit kontrolu přes něj), a tak jsem překážky raději oběhl. Celkově ale hodně plynulý výkon. Ke konci mi začaly trochu docházet síly, protože v opravdové rychlosti už jsem kvůli počasí ve Finsku nějakou dobu netrénoval.

Mapa s mými postupy

Ztráta tak byla o něco větší, než bych čekal, 54 sekund na vítězného Edu Šmehlíka, který byl rozhodně daleko nad moje síly i za lepších podmínek pro mě. Ostatně celá první trojka zaběhla hodně pěkný výkon, kterým odskočila daleko dopředu.

Nicméně očekávám, že to na jaře nebude moc jiné, Finsko mě asi bude stát trochu rychlosti (ačkoli tréninky na rychlost budou nadále mojí prioritou). Ale sprinty, ačkoli jedna z mých nejoblíbenějších disciplín, vždycky narážely na moje přirozené rychlostní limity. Pokud to tak vyměním za lepší běžeckou a mapovou kapacitu pro middle a hlavně klasiku se štafetami, tak to bude stát za to. A mapová stránka už je přitom už teď úplně někde jinde, tak ještě zlepšit běžecké výkony.

Vánoční stromky

Za pár dní už pomalu zamířím domů, ale ještě jsem se stihl účastnit jedné z tradičních akcí elitních skupin běžců Pyrintö, tahání vánočních stromků z lesa. Za poslední dny nasněžilo, takže jsem se pořádně oblékl ve vidině, že pěkně promrznu. Nicméně tahání stromků sněhem mezi balvany dokáže pěkně zahřát, takže s tímhle jsem rozhodně problémy neměl.

Sklízeči

Celkem nás asi deset tahalo po nějaké dvě a půl hodiny občas po kolena ve sněhu. No prostě sranda. Ale pro Pyrintö docela důležitý zdroj příjmů vzhledem k tomu, že si vše od pokácení po prodej zajišťuje samo a stromky dostane zdarma od energetické společnosti z pod jejíhož vedení jsme je tahali. No a takový stromek se ve Finsku na Vánoce prodává okolo 40 eur. Takže těch 30-40, které jsem dotáhl sněhem k silnici, je pořádný příspěvek. Kdyby to byla brigáda pro mě, tak by hodinová sazba byla hodně slušná! :-D

No myslím, že pár set jich za ten den celkově bylo

No a krom zásluhy o dobrou věc to byl i slušný trénink na celé tělo. Ono táhnout dvou až třímetrové stromy hlubočákem dá zabrat všemu od nohou po ramena a ruce. Jsem zvědavý, jestli zítra nebudu mít problémy zvednout hrnek s čajem. :-)

Veselé Vánoce!

Počasí šampiónů

Sezóna skončila, nový tréninkový rok je tady, takže je třeba opět tvrdě trénovat. Já se teprve rozjíždím kvůli posunutému odpočinkovému období, ale tenhle týden už tréninky opravdu stojí za to. Nicméně ruku v ruce s tím pomalu přichází to Tampere i zima, takže podmínky přestávají být tak ideální jako ještě před pár dny. Dnes dokonce přešla přes město první lehká sněhová bouře, takže jsem si užil i trochu divokého počasí.

A přesně k tomu se vztahuje i tenhle příspěvek. Protože takovéhle počasí podle mého názoru odděluje ty, co to s tréninkem myslí opravdu vážně, a ty, co tolik ne (ačkoli trénovat mohou opravdu hodně a být na vrcholové úrovni). Ti druzí si totiž jednoduše odůvodní, že běhání ve sněhové vánici a prudkém větru je hloupost a že by v něčem takovém ani nikdo netrénoval.

Vánice v Tampere

Což je samozřejmě hloupost. A to hned ze dvou důvodů. Zaprvé všichni netrénují na stejném místě, takže je dost vysoká šance, že jinde mají podmínky minimálně normální. No a zadruhé, kdo to myslí vážně, tak trénuje i ve vánici (když není absolutně extrémní - což, ruku na srdce, je u nás situace tak jednou za deset let).

Nedávno jsem četl pěkný článek o motivaci lidí pracujících na volné noze, který by šlo krásně uplatnit i na sportovce. Krátce řečeno, ti na nejvyšších stupních na nich nejsou kvůli talentu, toho je mezi lidmi obecně spousta. Ale kvůli usilovné dřině a ochotě na sobě pracovat nad rámec předepsaného tréninkového plánu (vztaženo na orienťák). Takovým lidem nejde o to odtrénovat, co mají, či si objektivně vysvětlit, proč zrovna dnes vynechat, ale posunout své schopnosti a maxima. Proto jim nejde o to splnit nějaké součty, i když ty mohou být taktéž motivující, ale vidět na sobě posun kupředu.

Proto říkám sněhovým vánicím, lijákům, prudké oblevě a podobně, počasí šampiónů. Protože ty během něj nenaleznete doma na gauči...

Dlouhé postupy

6. prosince je ve Finsku státní svátek, takže byla další příležitost vyrazit na nějaký ten mapový trénink mimo samotné Tampere. Volba padla na terén kvalifikace middlu MS 2001 a na dlouhé postupy. Trať 10,5 km (s vynechanými semiopen plochami, které by mnohé usnadňovaly) a hlavně totálně jiné podmínky. Jak to? No už nám tu nasněžilo.

Takhle to vypadalo v lese v sobotu

A takhle už v úterý

Sníh přišel o víc než měsíc později než loni, takže naštěstí si ho tady moc neužiju, než odjedu domů. No uvidíme na jaře, kde straší s koncem dubna jako dobou, kdy i většinou roztaje. Zatím je tu jen pár centimetrů, což nijak nebrání v běhání, ačkoli už trochu klade odpor a hlavně není pořádně vidět co je pod nohama. Tedy pro achilovky příjemné brodění se bažinami nebo klopýtání přes schované kamení.

Mapa s postupy

Začátek se mi moc nedařil. První kontrolu jsem těsně minul a na třetí jsem zahučel do klasické paralelní chyby. Pak už to kupodivu začalo až podezřele jít (na čtyřku jsem se na louce vracel, protože na daný potok jsem si opravdu netroufl) a kontroly naskakovaly s minimálními zaváháními. I tak jsem si ale v lese pobyl krásných 102 minut a doběhl už pěkně hotový. Nebyl to jednoduchý terén ani běžecky ani mapově, jen co je pravda. Ale další super trénink, to rozhodně.

Mäki-Suunnistus

Pokračujeme v pravidelné lekci finských terénů, tentokrát pod heslem mäki (kopec). V tomto případě se tedy sobotní mapový trénink nesl ve variaci na klasické mapové seběhy následované ostrým výběhem do kopce. To vše okořeněné hromadným startem i farstováním na každém ze šesti okruhů. Hodně slušná konkurence a stavitel Antti Harju (kouč Kalevanu Rasti), to nemohlo skončit jinak než hodně solidní makačkou.

Mapa všech šesti okruhů

A záhul to skutečně byl, jak by potvrdilo moje pravé lýtko, které v neděli rozhodně nechtělo poslouchat poté, co mi v něm zbytek soboty neustále cukalo. Tedy až do návštěvy vždy vše zachraňující sauny. Ale zpět k tréninku. Odehrával se vesměs v celkem čistém lese, což je na okolí Tampere unikát, samozřejmě čistém na finské poměry. Pauzy mezi okruhy byly okolo minuty, takže vzhledem k tomu, že se naplno běhalo i do kopce a rozhodně ne v pohodovém tempu, to byl docela dost náročné.

Ale docela jsem se držel a nebyl vždycky poslední, takže rozhodně spokojenost. Chlapi, co tam běhali, nebyli rozhodně žádná ořezávátka, takže držet s nimi krok je po těch čtyřech měsících tady super pokrok. Tak teď jim jen za další čtyři ukazovat záda :-)