MEDová béčka

Poslední dva individuální závody v ČR na hodně dlouhou dobu, to byly pro mě právě proběhlé béčkové žebříčky. Rozhodně jsem na ně neodjížděl nerozběhaný, normálně jsem před nimi trénoval (byť už to nemělo tu energii jako před důležitými závody), protože jsem se jednak chtěl rozloučit nějakými kvalitními výkony (což se moc nepovedlo) a zároveň ještě do závěru června trénovat, protože volno po sezóně mám naplánováno až na začátek července, tak abych v jeho půlce mohl najet na pořádný trénink, ve kterém už budu pokračovat od srpna v Tampere.

Mapa ze sobotní klasiky s postupy

 

Hned sobotní závod ukázal, že s mojí koncentrací to nebude tak slavné. Běžecké tempo jsem dokázal držet ještě hodně slušné, ale do nějakého velkého soustředění jsem se už dostat nedokázal. Přeci jen byl to spíš trénink, navíc spojený s tím, že jsem si chtěl celý závod spíš užít než vyhrát. Takže jsem nasekal spoustu hodně hloupých chyb. Po závodě jsem to odhadoval na osm minut, po projití mezičasů s ostatními na deset a když si to porovnávám s mezičasy všech, tak na skoro dvanáct minut. Tohle tedy rozhodně nebyl můj den, ale na druhou stranu se ukazuje, že běžecky jsem na tom na klasice opravdu dobře.

Co se týče organizace, tak to byl slabší z obou závodů. Mapa mi občas trochu neseděla (klasický český problém pochybných žlutých pasek), ale jinak byla slušná. Větší problémy jsem měl se stavbou. Ta mě osobně nepřišla úplně vhodná. Voleb moc nenabízela - to se ale stává, terén to na tohle zrovna ideální nebyl. Horší to bylo se samotnými kontrolami, protože ty byly leckdy zašité až moc a občas bych je označil za obtížně dohledatelné i pro krátkou trať, natož pak pro klasiku na patnáctkové mapě. Tudy tedy cesta rozhodně nevede...

Na nedělní middle jsem se tak těšil trochu s opatrností. Sice to byl můj zřejmě poslední český individuální závod asi na rok, ale na druhou stranu jsem měl malinko obavy z toho, jak to bude vypadat. No a musím už dopředu říct, že tohle byla jedna z mála tratí, která se mi letos opravdu líbila.

Mapa byla hodně dobrá (výhrady bych našel u nějakých moc zgeneralizovaných porostů či velkých skal, ale to je jen malá připomínka) a rozhodně rozdala karty pro férový závod. Co bylo ještě lepší, byla stavba, kterou dostali na neděli na starost Rouman se Štěpánem Hrobařem a přestože to měli hodně zlehčené příhodným terénem (to když už mu nemůžu nic vytknout), tak postavili trať, která patřila k nejhezčím middlům, které jsem kdy u nás běžel a hravě strčila nedávné MČR v téhle disciplíně do kapsy. Krátké/dlouhé postupy, střídání směrů a terénů, rychlosti běhu - tohle bylo narozdíl od sobotní klasiky rozhodně přímo vzorové. Kdo tohle neběžel, tak rozhodně přišel o skvělý zážitek.

 Mapa z nedělního middlu

Závod to rozhodně nebyl zadarmo. Po sobotě, kdy jsem udělal spoustu chyb, jsem se rozhodl jít opatrně a pomalu. Tomu napomáhala i má únava z 98 minutového výkonu předchozího dne, kdy jsem po chybách obvykle nasazoval hodně ďábelské tempo (než jsem udělal další zářez :-D ). Výsledkem rozvážného nedělního tempa tak byly v podstatě dvě chybky do půl minuty a dvě kratší zaváhání. V tomto ohledu naprostá spokojenost, protože ostatní toho vyráběli, co jsem slyšel, podstatně víc.

Umístění bylo sice podobně mizerné jako v sobotu (což asi ukazuje, co je moje parádní disciplína), ale zato jsem z něj měl skvělý pocit. A až mě ve Finsku naučí taky trochu běhat s mapou, tak kdo ví, třeba mi půjdou i ty middly :-D