Volný víkend

Minulý víkend jsem se rozhodl si odpočinout od závodění. Zaprvé mě nelákala představa dalšího výchoďáku (byť tenhle byl prý celkem povedený), ale hlavně jsem se potřeboval dostat trochu dokupy po nemoci a předchozích závodech. Rozhodně jsem si ale nedával volno od tréninku. Ba naopak, protože jsem de facto najel na týdenní rozpis tréninků, které jsem měl před začátkem letošní jarní sezóny. Zvlášť tři dny od pátku do neděle s více než 55 kilometry a 6 hodinami zátěže stály myslím tréninkově za to. Poctivě jsem se věnoval i rychlosti a tempu, což nejsou zrovna mé nejoblíbenější tréninky, ale vynechávat se rozhodně nedají.

Zároveň to chtělo nabrat trochu psychických sil a motivace do následujících dvou týdnů, kterými vyvrcholí jarní sezóna (pak ještě pojedu na česká béčka, ale to už bude spíš odpočinkové) a většina mého letošního účinkování na závodech v ČR. Na začátku srpna už budu totiž zřejmě pomalu mířit směr Finsko, ale to už je jiný příběh.

Východočeská trojkombinace

Takže ještě k samotným závodům. Tenhle víkend nepřinesl nic extrémně těžkého, chtělo to chodit s čistou hlavou a nemusel být problém. Trochu náročnější byla mapově neděle, o čemž se krom mě přesvědčila celá řada lidí.

Nejslabším závodech byl hned první. Na trati pouhé dvě farsty mezi týmy, za to spousta mezi úseky. Kdepak asi pan stavitel při naklikávání variant v OCADu udělal chybu? (5:1 že naklikal místo "team variation" "leg variation") To asi aby si úseky mezi sebou nemohly předávat informace. Jinak to byl krásný běžák, na kterém největší problémy způsoboval posunutý tisk (moje mapa je hodně slabší odvar, byť před diváckou mi taky dala zabrat). Mojí jedinou větší chybou byla asi špatná volba postupu na 8. kontrolu a malé zaváhání na kontrolu před diváckou.

Mapa ze soboty - fuj, běželo se na patnáctce (zrovna jsem jeli po nějaké staré silnici, tak proto ten rozklepaný zákres)

Sobotní sprint taky nebyl zrovna moc na přemýšlení - jenže to ani sprint být nemusí. Důležitá byla zajímavá variabilita terénů kopcovatější park/nemocnice/vilová zástavba/rovinatý park, která vyžadovala neustálé soustředění. Takže stavba i uspořádání moc pěkné. Obě volby, co se na eliťácké trati objevily, jsem úspěšně odhadl už o den dříve doma, takže na místě nebylo moc co řešit. Jediná chybička (na pár vteřinek) bylo minutí prvního vstupu do podchodu. Mimochodem, volba přes Maťák byla u nás zajímavá a v pořádku, ale stavět ji (to měly jiné kategorie) z poloviny jednoho břehu na druhou, je podle mě, slušně řečeno, nehezké.

Sprintová mapa

Neděle už přinesla víc farst a tudíž se startovní pole celkem rychle trhalo. Já jsem na jedničku vyběhl trochu moc doleva, ale celkem rychle jsem se srovnal. Dvojka byla v takové pochybné oblasti u nového polomu, další menší chybička, ale žádná výrazná ztráta. Pak to jelo celkem jak na másle, až do 12. kontroly a bílého lesa ve světle zeleném hustníku. Minutová chyba. Tohle bylo spolu s následující kontrolou (opět zaváhání, tentokrát na půl minuty) podivněji zmapované. No a pak přišel zlatý hřeb dne v podobě stání 20 metrů od kontroly a následného usouzení, že musím být někde úplně špatně. Bohužel jsem nebyl a čtyři minuty byly v pytli. No a stál bych tam asi doteď (když jsem se zase našel, tak jsem doběhl na stejné místo), kdyby mi ji nenašli ostatní.

Pak už to byl jen běh ve skupině (předtím jsem víceméně od čtyřky běžel sólo závod) a moc chyb už se nevyrábělo. Jen opět taková poznámka - okolí 19. kontroly tentokrát zcela jistě špatně zmapované. Zřejmě tam navezli kopec velikosti sousední jámy až po návštěvě mapaře. Tam nechat bednu a bylo to mistrovství, tak by se to dalo zrušit :-)

Nedělní mapa štafet - u 14. kontroly mi opravdu ruka neujela

No takže pěkné závody, sobota slabší (nicméně pořád to nemá na áčka předchozí týden), neděle místy horší mapa (ale vymlouvat se na to tentokrát nemůžu), ale jinak pardubické závody kvalitou zcela někde jinde.

Protrpěný víkend

Tenhle víkend byl pro mě v jarní sezóně jeden ze dvou hlavních (druhým je MČR na krátké - což ale na druhou stranu zrovna není moje disciplína). Ještě na začátku týdne to vypadalo na super výkony, protože jsem se celkem rychle oklepal z únavy z áčkových závodů, ale už ve středu večer mi nebylo úplně dobře a ve čtvrtek po příjezdu domů jsem už ležel nemocný v posteli. Moje účast byla na hraně a být to pro mě osobně méně důležité závody, tak bych ani nikam nejel. Takhle jsem jen ve čtvrtek večer poslal maila, že ještě uvidím druhý den.

Naštěstí v pátek už bylo líp a po většině dne proleženého v posteli, jsem se dokonce vydal i rozběhat. Žádná sláva to nebyla a konec jsem už běžel trochu na vůli, ale rozhodl jsem se, že pojedu. V sobotu mi po příjezdu na shromaždiště sice zase bylo spíš hůř, než líp, ale během přípravy na můj úsek jsem to úspěšně rozběhal. Ze závodu si toho moc nepamatuju, někteří tvrdí, že to byla nuda. No, nějak jsem neměl ani čas se nudit. Hned po startu se totiž ukázalo, že to přeci jen taková sláva běžecky nebude. Už na jedničku mě začal dojíždět dost slušný vlak pronásledovatelů, za který jsem se na konci postupu na dvojku poslušně zapojil. Tou dobou už jsem začal klopýtat přes klacky a nebýt toho, že to byly štafety, hned na dalším postupu bych je pustil. No ale kousnul jsem se a nebýt horších farst v druhé polovině, asi bych se smrtí na jazyku s nimi doběhl i do cíle.

Doběh sobotního sprintu (odpich od sběrky)

Odpolední sprint v Pardubicích byl pokračováním dopoledne v bleděmodrém. V podstatě bez chyb, ale běžecky zcela mimo formu. 12. místo v elitě jsem si za těch skoro 16 minut absolutní bolesti rozhodně víc než zasloužil.

V neděli jsem se sice cítil mnohem líp zdravotně (teda hlavně do doby než mi Eda znalecky oznámil "ty jseš nějakej nakřápnutej"), ale síly už jsem necítil ani při rozběhání. Vyběhl jsem v kontaktu celkem vepředu a v první polovině pokračoval v kvalitním mapovém výkonu celého víkendu. Brzy jsem setřásl ostatní a pohyboval se s náskokem na třetím místě. Pak, když už jsem se únavou rozsekal i na rovné cestě, jsem začal vyrábět i chyby (viz mapa, kterou přidám v dalším příspěvku) a na třech kontrolách za sebou nechal dohromady pět až šest minut, což byl konec mého do té doby relativně dobrého výkonu (propad z 5. času na úseku na 25.). Překvapivě jsem ale, poté co mě sebrala větší skupinka, začal dobíhat v podstatě ty samé lidi, se kterými jsem startoval. A nakonec doběhl v kontaktu na 3. místo ve velké a silné skupině.

Sběrka nedělního závodu

No to jsou moje pocity z víkendu. Až na část nedělního závodu mapově naprosto čisté výkony (mapy dodám i s nějakým povídáním o mých postupech večer nebo zítra). Běžecky ale hodně špatné. Na druhou stranu, když jsem viděl, že i v tomhle stavu se dokážu aspoň trochu udržet i těch nejlepších na druhém úseku (což je samozřejmě dost podstatný rozdíl proti 3. úsekům), tak si myslím, že letos budou štafety pořád mojí nejlepší disciplínou :-) A pokud budu zdravý a ve Finsku mě naučí trochu běhat s mapou, tak se mají kluci v lese na podzim ještě na co těšit...

Kalvárie 2011: Lehce mimo formu

První áčka mě zastihla trochu z formy. Během sobotní klasiky jsem v nohou (ale hlavně v hlavě) pořád ještě cítil minulý týden, který pořádně ověřil moji schopnost jít až na hranu. Nebylo tedy bohužel moc divu, že jsem měl trochu problémy přitlačit na pilu a v nohou jsem necítil moc energie. Trochu vzpruha přišla až v neděli, kdy mě ale zradila mapa a to ani tak ne ta moje, ale mapařova. Nicméně zejména sobotní ztráta je příslibem mnohem lepších výsledků, protože na to, že jsem tam zdaleka neprodal to, na co jsem měl natrénováno, byla až překvapivě mnohem menší, než bývalo zvykem.

Na doběhu klasiky - foto: Luboš Tomeček

 Od sobotní trati jsem mnoho nečekal, přesto jsem byl terénem celkem překvapen a musím říct, že se na klasiku celkem hodil. Jisté problémy s občerstvovačkami, které degradovaly volby postupů, už jsem zmínil včera v tomhle příspěvku a opakuji je pod samotnou mapou. K tomu bych snad jen dodal, že paseky byly vesměs krásně běhatelné. Bohužel občas taky ne a to z mapy naneštěstí taky nebylo poznat.

K mému výkonu nemám moc co říct, běžecky to bylo hodně pomalé, protože jsem měl tak trochu problémy se kousnout. To mě zpětně mrzí, protože stupně byly tentokrát hodně nízko a věřím že v lepší formě bych se k nim hodně výrazně přiblížil. Na druhou stranu nevím, co bych minulý týden udělal jinak, abych jel trochu víc odpočatý. Mapová stránka byla vcelku v pořádku (spíš ztráty na volbách, největší na zbytečném protočení kolem spojnice na 16.), jen psychika trochu pozlobila, když jsem doběhl Vaška Krále a můj výkon najednou začal být trochu zmatečný. Celkově ale s výkonem spokojenost - 8. místo v H21E asi v plné konkurenci jen tak nezopakuju, 13 minut ztráty snad ano. Pro zajímavost - hodně dobré volby jsem předvedl na 2. a 18. kontrolu.

 Sobotní klasika - voleb by bylo opravdu hodně, ale na občerstvovačky se muselo pokaždé - pro dříve startující, jako jsem byl já, bylo hodně slušné vedro - takže se to většinou smrsklo na jeden postup.

Nedělní middle byl oproti sobotnímu vedru a rychlému běhu ve znamení deště, bahna, nekonečných semiopen hustníků, které neměly přesné hranice (ale mělo se podle nich orientovat), a vůbec pochybně mapovaných porostů (v jednom případě i podivného výškového umístění objektů).

 Mapa nedělního middlu (místa s otazníkem u kontroly byla hodně podivná a řekl bych, že nevypadala tak, jak byla zakreslená - u kontroly č. 3 připouštím spíš vlastní chybu)

Výsledkem bylo tentokrát 15. místo a spokojenost tak poloviční. Chyb jsem vyrobil celkem dost, ale kolik bylo mých vlastních a kolik z mapy, která občas neseděla, těžko říct. Důležité bylo, hlavně kvůli pro mě mnohem důležitějšímu aktuálnímu víkendu, že jsem se dokázal oproti sobotě namotivovat a rozběhnout. Ze začátku jsem trochu kličkoval (to byly ty spíš vlastní chyby), ale když jsem na 7. kontrole dotáhl Roumana, který mě, uprostřed něčeho co rozhodně nevypadalo jako to v mapě, přivítal se slovy "Tak mi ji najdi!", začal jsem tušit podraz. Naštěstí jsem kontrolu po minutě bloudění už asi pětičlenné skupině lidí našel, to už ale výsledek zachránit nemohlo.

Celkově ale svoje výkony na prvních větších závodech považuji za slušný začátek, od kterého bych se rád odrazil k výsledkům v poněkud vyšších úrovních :-)

Opavská "áčka"

Dlouho jsem váhal, jaký dám název tomuhle článku, který budu chvíli "po akci" reagovat na uplynulý áčkový dvojzávod pořádaný poblíž Opavy v Hradci nad Moravicí (na mapě Kalvárie). V průběhu mě napadly titulky jako "Tak takhle ne, kluci", "Co ty bylo za závody?" a další skvosty. Nakonec jsem zvolit trochu umírněnější verzi. Nejsem si totiž jistý, jestli zážitek, který z těchhle závodu mám není náhodou způsobený tím, že už začínám trochu stárnout :-D Aneb asi už je na čase přestat jezdit na každý celorepublikový závod, protože některé si tak mohou říkat jen podle jména.

Protože tahle áčka byla občas tragédie. Začněme ale od (lepšího začátku) a to sobotní klasiky. Popis svého výkonu, který mě při absenci větší konkurence vytáhl až na 8. místo v elitě, si nechám na další příspěvek, až mi uschnou mapy a budu si moc zakreslit postupy. Takže spíš tak obecně. Terén nesliboval mnoho, ale spíš mě příjemně překvapil. Tratě byly víceméně dlouhé tak akorát. Snaha o volby byla celkem velká, ale naprosto degradovaná hodně špatně umístěnými občerstvovačkami na postupech.

 Lákadlo celého víkendu - stará verze mapy

Nikdy jsem v zásadě nebyl proti občerstvovačkách na postupech, ale ty musí být umísťovány tak, aby nenarušovaly volby (nezvýhodňovaly jednu z variant - nebo dokonce, jak vymysleli Opavští, rovnou nevytvářely varianty zcela nové). I tak se mi tratě celkem líbily a myslím, že jsem byl jeden z mála, kdo to o trati eliťáků říkal. Nebýt špatně umístěných občerstvovaček, tak by to u mě byla hodně nadprůměrná stavba, takhle šedý průměr.

I v neděli se stavitel celkem vytáhl - až na jedno ALE - nevím, jestli byl v lese a probíhal si postupy elity (pevně doufám, že ano), ale stavět stylem, kterým stavěl, na mapě takovéhle kvality, nebyla dobrá volba. Krátká byla založená na tom jediném, co v lese bylo, porostech. Fajn, žádný problém. Kdyby ty porosty a k tomu i vrstevnice ovšem seděly. Házet zašité kontroly do semiopen hustníku - prosím, těžké kontroly na middlu být mají. Ale pak ať i perfektně sedí mapa! To že to tam tak nějak je moc regulérnosti nenahrává.

To že mapa byla na krátkou tragická (na klasiku se to neprojevilo, tam není třeba číst všechno doprodrobna, takže na ní byla kvalita dostatečná) zdaleka nebyl jen můj názor. Navíc jsem na dost sporná místa (jako když mě mapa katapultovala o tři vrstevnice výš při popoběhnutí o třicet metrů vzdálenostně) narazil vícekrát, což myslím dost vylučuje to, že by mi to prostě jen tak přišlo v té závodní rychlosti.

Škoda tohohle - jinak by to mohly být minimálně průměrné závody (terén, přiznejme si, nic moc, ale dobrá organizace by to zvládla vyrovnat), takhle ale jedny z (nej)horších áček za poslední roky.

P.S. Že byly překročeny směrné časy v neděli mi osobně zas tak nevadilo, byť i to samozřejmě něco vypovídá.

P.P.S. A konkurence v elitě byla tentokrát nejslabší, co jsem kdy zažil. Slyšel jsem hezkých pár názorů na tuhle otázku a souhlasím s tím, že celorepublikové závody byla měla i objíždět celá širší špička. Na druhou stranu dát závody do koutu republiky a do absolutně nezajímavého terénu si to absenci spousty lidí vyloženě koledovalo. Možná by stálo za to přidělování závodů trochu poupravit, protože tohle byl krok hodně vedle.

Rýmařovské dozvuky

Ruka se mi krásně hojí, nohy už nebolí, únava už je zase v mezích, takže si o víkendu jedu pořádně zabojovat na první žebříčkové závody letošního roku. Konkurence sice nebude moc početná, ale nadále kvalitní, tak očekávám pěknou sodu :-) Důležitější závody pro mě budou ale až za týden, takže žádný stres.

A ještě nějaké fotky ze dráhy a víkendovky (foto Lenča a Johanka):

B-LimitMan

 V půlce jsem si dal přestávku, abych vypadal na doběhu svěže a nepředběhl celou repre

A všechno bylo OK...

Pod prostřední fotkou v popisku samozřejmě kecám, takhle jsem se válel až po doběhu.

Rýmařovské detaily

V článku na repre webu se objevily detaily k uplynulé víkendovce. Já z něj vybírám pár zajímavostí.

Tady jsou moje mezičasy z dráhy (v závorce mezičasy na 400 metrů) měřené na cílové čáře:

600   m   1,53 (1,18 - zhruba)

1000 m   3,11 (1,18)

1400 m   4,30 (1,19)

1800 m   5,49 (1,19)

2200 m   7,07 (1,18)

2600 m   8,27 (1,20)

3000 m   9,47 (1,20)

3400 m 11,05 (1,18)

3800 m 12,25 (1,20)

4200 m 13,44 (1,19)

4600 m 15,02 (1,18)

5000 m 16,17 (1,15)

Jak je vidno, nejtěžší to pro mě bylo mezi 2,2 a 3,8 km - to byla menší krize, kterou přerušilo jen to, když jsem si na třech kilometrech spočítal, že mám hodně slušný čas, a trochu zabral. Závěrečné zrychlení nebylo nijak ostré, zabíral jsem už poslední tři kola, takže nebylo moc kam zrychlovat (maximálně nějakou vteřinku bych ukrojil, kdybych věděl, že to je hodně na hraně).

Sobotní dopolední housenka v bažinách - náročnější terén

Nedělní odpolední okruhy - povedl se mi vlastně jen A okruh (3. místo), na D jsem pak měl nejrychlejší čas na jedničku (to byl taky můj první okruh, takže jsem ještě mohl)

Úvodní dva okruhy na longu s hromadným startem - na tenhle závod už mi moc sil nezbylo, ale aspoň byl mapový přínos

Rýmařovské demolition derby

Zprávy o mém skonu vykrvácením při pokusu o amputaci tří prstů se ukázaly jako mylné, takže mi nic nebrání jednou rukou vyťukávat tenhle příspěvek na blog o uplynulé repre víkendovce, za letošní rok už čtvrté. Byla to opravdu drsná záležitost, která mě dnes přivedla doslova na pokraj sil.

Vše přitom začalo naprosto nevině mou nejoblíbenější disciplínou, pěti kilometry na dráze. Zatímco se o mě celé dopoledne pokoušely jako obvykle mrákoty, tak na cestě z Brna do Olomouce, jsem zažíval lehkou naději, že bychom celý podnik kvůli slušné zácpě na dálnici nemuseli stihnout. Ale stihli jsme, takže jsem nasadil co nejsebevědomější úsměv, prohodil pár zajišťovacích vět, že "dneska to fakt necítím" a jal se rozběhávat. Výmluvy se bohužel zakládaly na reálném základě, takže jsem se po pár pokusech o rychlejší rozeběhnutí raději jen pomalu vyklusával.

No vyběhlo se, sprinteři vepředu nasadili hned ze začátku mezičasy někam k A-limitu a já už po chvilce raději začal brzdit. No ale světe div se, mé časy pořád dobré. Pomalu mě tak začaly přepadávat myšlenky, že je něco špatně a já bych ten B-limit mohl opravdu zaběhnout. Podmínky byly ideální, teplota akorát, jen mírný protivítr. Běžel jsem ale úplně sám - takže jsem měl jisté pochybnosti, jestli to dokážu sólo zaběhnout. No ale běžel jsem a běžel. A přemáhal přitom touhu to každé kolečko zapíchnout. No a najednou jsem byl v cíli a to za 16:17 (tedy s krásnou osmivteřinovou zálohou) a tedy s B-limitem a osobákem o dvacet sekund.

Druhé ráno, už ve Staré Vsi, kde jsme bydleli, začalo tělo hlásit, že to až taková pohodička nebyla. Dopolední pomalý trénink v bažinách ještě ušel, ale při odpoledních okruzích jsem už celkem nemohl a to přestože byly převážně seběhové. Mapově jsem tam pak nasekal pár slušných chybek, ale postupně jsem začal cítit, že už to v tomhle dokážu ustát mnohem líp než na začátku. Při posledním okruhu jsem pak učinil pokus vytvořit si nějakou výmluvu, proč ten repre trénink zase nevyhraju a sjel rukou po jednom krásném klacku, který měl na sobě ještě krásnější výběžek větve. Krve jako z vola (doslova), ale ještě než mi to zatuhlo jsem si s tím párkrát zacvičil, abych si ověřil, že prsty jsou jinak OK.

Velká část tréninků se konala na centrálním kamenitém kopci slavném už z dob mistrovství světa...

Druhý den jsem byl zralý tak leda na to, abych se přesunul na snídani. Lýtka byla na pokraji samovolného odpadnutí a sil jsem měl jak po dvoutýdenním soustředění. Přitom měl ale přijít trénink, na který jsem se těšil nejvíc - hromadný start. No zkusil jsem to. Už na první kontroly jsem ale za ostatními spíš vlál než běžel a když už jsem měl takové černo před očima, že jsem si četl popisy k jinému okruhu (a pak nechal pár minut na tom, že mi neseděly kódy), bylo mi do pláče. Když se ale konečně vyběhlo z nejfekálnější hustníků v republice a dalo se aspoň trochu běžet, tak jsem se donutil k tomu, abych se aspoň malinko snažil. Když se pak objevil cíl, mé nadšení neznalo mezí.

Celkově tedy pěkné soustředění, na kterém jsem splnil všechno, co jsem potřeboval. Mapově jsem se zase trochu rozběhal a hlavně konečně trhl tu dráhu. Teď se můžu soustředit i na něco jiného. První důležitější zastávkou budou oblíbené štafety, a pak si po jarní sezóně odpočinout a pořádně se v druhé polovině července rozběhat, protože pak přijde Tampere a Finsko a to bude jiné kafe, než "terény", které mě čekají příští týden na závodech.

P.S. Mapy s postupy dodám zase až časem, až se mi je podaří oskenovat.

Oblastní přebor sprint/middle

Mnozí skalní příznivci závodění na výchoďácích by možná nevěřili, ale jsem skutečně rád, že jsem letos s oblastními žebříčky skončil (no když tak koukám do kalendáře, tak mi ještě jeden na jaře hrozí - na podzim už ale budu za horama, teda jezery) :-) První dva z mých čtyř anabází se vesměs konaly v nádherných východočeských pěstebnách těch nejvýživnějších ostružin (což mělo významný dopad na mou psychickou připravenost na MČR NOB, který na ně v tomto ohledu velmi navazoval). Třetí už se jim sice vyhnul - ale i tak trpěl zásadním nedostatkem obou svých předchůdců, zase jsem se v lese nudil :-/

V závěru trati middlu

Oblastní mistrovství na krátké tak skutečně nebylo žádným zázrakem. Mapaři zřejmě nebyli v nejlepší kondici, respektive ani žádnou kondici asi nikdy nepotkali, a stavitel jejich dílo spíš podtrhl (ačkoli byl asi ten lepší z téhle party). No ale opravdu bohatá odměna za mé druhé místo v H21A mi brání, abych napsal jakékoli další stížnosti :-) Nedá se nic dělat, úplatky jsou úplatky. A co já a můj výkon? No nic moc, na chybách okolo dvou minut a k tomu se mi nějak nechtělo běžet jak mě to nebavilo :-) Druhé místo bylo hodně překvapivé.

Mapa z middlu s postupy - velké chyby 9, 21

Odpoledne následoval důvod, proč se většina lidí na tyhle závody táhla - sprint v Jánských Lázních. Zajímavý terén, který se mi loni hodně líbil. A hlavně slušná mapa. To byl velký příslib, který se celkem naplnil. Stavba se mi sice líbila míň než na loňských áčkách, a zrovna dlouhý postup, který oceňuje na svém blogu Kuba, mi přišel jako ta slabší část (důvod je na delší popis, ale dá se shrnout, že volby, které nabízel, byly podle mě pro závodníka během závodu reálně dost obtížně porovnatelné).

Já jsem svými výkony navázal na ráno a nechal na chybách cca 2:15. Tentokrát se ale žádné výsledkové překvapení nekonalo a já po těchhle hloupostech zaslouženě skončil v poli poražených. Pro mě mnohem důležitější je ale fakt, že se mi po dlouhé době konečně běželo docela dobře a že jsem na polovině postupů byl v první trojce mezičasů (k tomu na několika dalších jen vteřinu či dvě za ní).

Mapa ze sprintu s postupy - chyby 3 (tam jsem zkoušel proběhnout zelenou, nešlo to :-) ), hlavně 9, a hloupost na 14, 16 postupovka