Víkendovka Doksy

Ještě se vrátím k víkendové repre akci, která se konala v okolí Doks. Výsledky byly proti té poslední v Hradci nic moc, na druhou stranu jsem si po delší době zase zazávodil i v jiných než rovinatých terénech, což se bude v nadcházející sezóně hodit.

Vše začalo tradičně nočákem. Běželo se volným tempem na pohodu, takže jsem ani nepočítal, že bych dělal nějaké větší chybky. No ale úplně nový hustník směrem na jedničku mě dokázal tak rozhodit, že jsem měl celou první polovinu trati docela slušné problémy. Nakonec jsem se ale dokázal srovnat a nějak to doběhnout. Pocity jsem z toho každopádně neměl nejlepší.

Nočák se všemi kontrolami

Nejhorší trénink (závod) měl ale teprve přijít. Na sobotní dopoledne byl připravený middle na mapě Baba. Před startem jsem měl obavy, jak se z takovým závodem fyzicky vypořádám, když jsem předtím většinu týdne nemohl kvůli prstům na noze trénovat, ale nakonec byl problém spíš v mapě. Chyby jsem prostřídal snad všechny, které jsem mohl vytvořit, a některé zářezy byly opravdu slušné. Výrazné zlepšení přišlo zase až s druhou polovinou trati, takže můj výkon byl, řekněme, dosti rozkolísaný (pár světlejších okamžiků se přeci jen našlo). Hodně nepodařený middle.

Odpoledne pak mělo být hromadné mapování, které se ale kvůli dešti zrušilo, takže místo toho byla příležitost oběhnout si paměťák v okolí Lesního hotelu, kterou jsem taky využil (byť už jsem byl celkem unavený).

První část middlu na mapě Baba

Na neděli byla přichystaná klasická trať na legendární Supí hoře, na kterou jsem si před víkendovkou věřil nejvíc (v posledních letech zjišťuji, že middle je spíš moje slabší stránka). Na druhou stranu po nepovedených trénincích předtím mi trochu sebedůvěra poklesla. Na trať jsem tak vyrážel s trochu jiným plánem než jindy, když se jde naplno. Nechtěl jsem urvat co nejlepší čas, ale co nejčistší mapový výkon (takže jsem běžel pomalu, což i odpovídalo tomu, že už na mě doléhala únava).

No a až na jednu výraznější (oproti sobotnímu middlu ale spíš menší) chybu v dohledávce jsem to zvládl velmi dobře a měl jsem z toho po doběhu skvělý pocit, který napravil předchozí neúspěchy. Ztráta byla zase slušná, nicméně menší než na middlu :-) Navíc jsem se Šéďou, který vyhrál, i kousek běžel, takže jsem i trochu okouknul, jak se to běhá na "trochu" vyšší úrovni.

Celkově tedy poloviční spokojenost s výkony. Běžecky to není špatné (jen se zase musím dostat do stavu, kdy mě krom únavy nic moc jiného nebolí, což asi bude náročné :-D ) a když budu běhat rozumně, tak věřím, že i tu mapu výrazně napravím.

P.S. Mapy s postupy až v neděli. U middlu to možná ani nebude potřeba, ale aspoň na tom ukážu, jak se to nemělo běhat. Ale klasika na Supí hoře bude hodně zajímavá, bohužel je na ní embargo na zveřejnění právě až do neděle. Na druhou stranu se myslím vyplatí počkat ;-)

Všechny veřejné podrobnosti k víkendovce lze najít v tomto článku na stránkách repre.

Double druhých míst

První větší závody letošní sezóny a hned dva velmi slušné výkony. Hned na začátek samozřejmě musím uznat, že se přeci jen běželo v mých domácích terénech (alespoň podle povahy, jinak jsem terén znal tak maximálně z cesty), takže o to bylo pro mě závodění jednodušší.

Na druhou stranu to před víkendem na nějaký větší zázrak moc nevypadalo, v půlce týdne na mě zase trochu padla únava a nějaké další problémy, takže jsem ještě v pátek (který v Hradci částečně prosněžil) nějakou chuť zaběhnout si sobotní 20km dlouhou trať vůbec necítil. Naštěstí se mi z toho podařilo poměrně oklepat  (počasí se navíc umoudřilo) a do lesa jsem vbíhal po fyzické stránce s nejlepšími pocity za poslední dobu. Už od začátku jsem se rozhodl, že to nemá cenu jakkoli šetřit (to jsem si vzpomněl na loňské mistrovství na dlouhé, kde jsem přesně to udělal a moc dobře to nedopadlo) a běžel jsem doslova, co se dalo. Samozřejmě jsem vysekl jednu menší a jednu větší chybu. Ta větší (na šestou kontrolu) se nakonec vyšplhala někde ke dvěma minutám, když jsem ztratil kontakt s mapou a v nepřehledném polohustníku minul jen o pár metrů kontrolu, načež jsem absolutně nechápal, kde jsem se to ocitl, když vše sedělo, ale kontrola nikde (no byla asi zrovna za stromem).

 Mapa z dlouhé trati - ta dostala za běhu hodně zabrat a byla hodně pomačkaná, takže bylo těžké to pěkně oskenovat

Pak už to šlo celkem hladce, alespoň tedy z mapové stránky. Nějaké drobné chybky ještě byly, ale nic závažnějšího. Horší to tak bylo jen z fyzické stránky, kdy už jsem na posledních kilometrech začal hodně odcházet, ale ještě jsem to zvládl udržet bez nějakých výraznějších časových ztrát. Nakonec se můj čas vyšplhal na 107:50 a stačil na krásné druhé místo, které jsem si držel i na mezičasech po většinu závodu.
Druhý den přišly na řadu štafety, na které jsem se už moc necítil. Dlouhá trať mě celkem rozlámala a navíc jsem večer po prvním závodě pěkně kulhal, protože mě bolely prsty na chodidlech, které dostaly v orientkách a bažinách pěkně zabrat. Obojí jsem ale úspěšně rozběhal a mohl tak vyrazit na poslední úsek naší áčkové štafety. Bohužel se nám předtím moc nevedlo, a tak jsem startoval asi patnáctý s nesmazatelnou ztrátou. I tak jsem se ale hodně snažil a přestože jsem to celé běžel úplně sám, tak jsem zaběhl druhý čas na úseku (za Šéďou, který mě ale porazil o kotel). Chyby jsem nakonec udělal až v pytlíku a možná nás stály posun na osmou příčku, takhle jsem doběhl až desátý. Ale i tak další super výkon tohohle víkendu!

 Mapa ze štafet

Takže obrovská spokojennost s prvními dvěma závody, jen ty následky z nich jsou hodně nepříjemné. Oba ukazováčky na nohou mi do večera pěkně opuchly a ještě teď v poledne nemůžu normálně chodit. Uvidím, jestli to dneska ještě rozchodím a budu se vůbec pokoušet o nějaký výklus. No rozhodně to nevypadá moc dobře :-/ A to jsem chtěl zase trochu pořádně trénovat...

Brutus kros revival

V sobotu se konal předposlední díl letošní Zimní hradubické ligy - obnovený Brutus kros. Tentokrát jsem se hrdinně přihlásil do HE a s vidinou 12 kilometrů (nakonec to prý bylo o něco méně) a 600 metrů převýšení jsem před startem zrovna nehýřil nadšením. Zvlášť, když mě den předtím po týdnu, kdy mě tahalo lýtko, začala pro změnu bolet záda takovým způsobem, že jsem měl v pátek problémy vůbec doběhnout trénink. Prostě tenhle týden nestál už od začátku za nic.

Zatím se mi ale, a bylo tomu i tentokrát, vždycky poštěstilo, že mě během závodu nic nebolelo. Takže když jsem vyběhl, tak mě v plné rychlosti limitovala jen únava, kterou pořád cítím od pěkně výživného Kuňka krosu. Už během prvního okruhu jsem samozřejmě seběhl ze značené trasy, která se dost divoce klikatila, aby na necelých 2,5km nabrala na hradecké "skororovině" těch slibovaných 120 výškových metrů na okruh. Takže mě skoro doběhl Kutloch, který šel půl minuty za mnou. Jeho nezdolné oddechování mě pronásledovalo až do konce druhého kola a způsobovalo, že jsem se musel trochu kousnout a přitlačit.

Naštěstí poté jsem ho už setřásl, ale zpomalit jsem neriskoval, přeci jen jsem se od něj nechtěl nechat porazit. Někdy během čtvrtého z pěti okruhů už jsem začal věřit, že ho uvidím až v cíli, a místo po něm, jsem se dozadu ohlížel po Hopovi, který startoval minutu za mnou. Když se neobjevoval, už za běhu jsem si dal cíl, že spokojennost bude, pokud mě nepředběhne. A pokud bych ho náhodou dokázal i porazit, tak že to bude minimálně na nadšení.

No a dopadlo to druhé. Zdrcujícím zrychlováním (10:12 - 10:22 - 10:16 - 10:13 - 10:04) v posledních třech okruzích jsem mu nakonec nadělil krásných 45 sekund! No a spolu s tím jsem si odnesl premiérové vítězství v závodě ZHL (velmi cenný triumf :-D ), tedy v HE. No ale chleba se bude opravdu lámat až na závodech a tam mi pořád bude určitě dávat pěkný kotel. Nicméně dobrý krok v mé běžecké výkonnosti, o tom žádná...

Nový design, twitter a Tampere

Rozhodl jsem se, že je na čase opět trochu pozměnit vzhled blogu - přeci jen, ten starý už tu visel pěknou dobu. Trochu jsem rozšířil pole pro příspěvek i pravé sloupce. Tím pádem mi neseděl starý obrázek, který jsem měl na vršku stránky. A protože se mi nechtělo dál roztahovat starou verzi, tak jsem začal tvořit něco nového. No výsledek pár hodin trvající srandy můžete vidět. Komu se to nelíbí, má smůlu a negativní komentáře si může nechat :-D

No a taky jsem si založil účet na twitteru na všechny ty kratší věci, o kterých nemá cenu psát na blog. Zejména ale kvůli tomu, že jsem byl vybrán na Erasmus do Tampere a to na podzimní semestr letošního roku (který jim tam ale začíná na začátku srpna). Z toho důvodu ho budu psát anglicky, aspoň si trochu procvičím jazyk. Finštinu tu na nikoho zkoušet nebudu, to se nebojte, ačkoli nějaký kurz si tam taky chystám zapsat. A pochybuju, že se tam naučím víc než velmi hrubé základy - přeci jen je to dost složitý jazyk hlavně z hlediska slovní zásoby...

Kuňka kros 2011

Až do včerejška se mi v celé mé tréninkové kariéře úspěšně dařilo vyhýbat se Kuňka krosu, který má pověst nejdrsnějšího závodu hradubické ligy. Dřív se mi vždycky podařilo v pravý čas onemocnět nebo v lepším případě odjet na nějaké soustředění (což je mnohem příjemnější, než někde s teplotou ležet v posteli - pokud tedy tu nemoc nesimilujute :-D ). No ale letos už jsem neodolal.

Protože jsem ale měl den předtím vytrvalost na 130 minut a na neděli v tréninkáči napsáno jen 30 minut tempa, usoudil jsem, že obojí by mi mohlo poskytnout opravdu slušnou výmluvu, abych nemusel běžet nejvyšší kategorii - HE, kde by se můj závodní čas mohl snadno vyšplhat nad 80 minut. Takže jsem se v klidu přihlásil do H, kde jsem očekával, že bych to mohl stlačit i pod hodinu.

Den předtím během vytrvalosti, jejíž nástin si můžete prohlídnout na mapce níže, a která měla něco k 28 kilometrům (překreslil jsem ji dost nahrubo, takže ten kilák navíc by se tam minimálně našel) jsem se navíc opravdu necítil moc dobře, takže jsem nějaký super výkon neočekával. Naštěstí během nedělní cesty na kole na kros se mi podařilo trochu rozhýbat lýtko, které mě od čtvrtka dost nepříjemně táhlo, takže mě během krosu nakonec nemělo limitovat nic jiného, než moje výkonnost.
 

Zobrazit místo Vytrvalost 5/3/11 na větší mapě

No nakonec se mi podařilo se celkem kousnout. Určitě mi taky dost pomohlo to, že jsem většinu odběhl z Hopem, kterému jsem cuknul až v posledním kole. Na druhou stranu on běžel HE, takže si nedělám žádné iluze, že bych na tom byl běžecky líp :-) Dost mi ale utíkal při sebězích z kopců, takže tam musím příště víc tlačit, protože tam mi vždycky utekl celkem dost. Pak jsem ho sice sbíhal, když se šlo do kopce (trénování v Brně má asi nějaké následky), ale rozhodně na tom seběhu musím trochu zapracovat.

Výsledkem bylo první místo v H, kdy jsem dal 6 okruhů (dohromady 14 km) za 56 minut. Sice mě pak neměli rádi, že se kvůli mě neběželo těch koleček jenom pět (dle pravidel Kuňka krosu se konečná vzdálenost odvíjí podle toho, kolik vedoucí závodník za daný čas uběhne kol), ale přiznejme si, že takový Karim, který skončil nějakých pět minut za mnou jako druhý, stejně chodil takové časy, že by se těch šest kol běželo...

Takže celkově spokojennost. Přestože jsem do toho šel z plného tréninku, během kterého jsem se na tenhle kros nijak nešetřil, tak jsem se dokázal kousnout a zaběhnout výsledek, za který se rozhodně nemusím stydět.