VT Polom

Po vydařené víkendovce týden předtím, jsem tentokrát odjel ladit formu na Vysočinu k Vorlům na chalupu do Polomi. O tom, že to nebyla akce, která by proslula obrovskými dávkami naběhaných kilometrů a naspaných hodin, netřeba zmiňovat :-) Ale jednou za čas je potřeba trochu zvolnit.

Protože ale nejsme žádní lenoši (já teda jo, ale prý se mi to daří úspěšně skrývat), tak bylo připraveno i nějaké mapové proběhnutí. Protože ale není v okolí mapa, vystačil si Vorel pro noční a následný dopolední trénink s ortofotem a foťákem. Mapu z nočního scorelaufu si můžete prohlédnout níže a rovněž je tam jedna z mapa fotoorienťáku, jehož cílem bylo na ortofotu a následně i v terénu najít dané kontroly. No nebylo to jednoduché.

Mapa nočního scorelaufu

Jedna ze čtveřic fotek

Krom toho jsme taky vyrazili na sobotní výlet po hradech (a hlavně jejich zříceninách) v okolí. A ostatní i v neděli na blízkou rozhlednu (já jsem si tam vyběhl). No a krom toho proběhla i spousta dalších věcí - třeba tancovací podložka nebo gastronomické zážitky (takové vyváření jsem teda ještě na naší akci nezažil). No, myslím, že se to muselo každému líbit a i letošní únorová, skoro jarní, Polom se zařadila do řady povedených předchozích Polomí. Vorlovi patří dík za organizaci a těším se zase příště.

Zpětně k hradecké víkendovce

Ještě jednou se vracím k víkendovce, která proběhla minulý týden. Na stránkách repre se objevily výsledky a mapy, takže pokud vás to zajímá podrobně, můžete se podívat tam. Bohužel jsem při svém brzkém odjezdu z Kuňky přišel o nevyzvednutou mapu z výměny map mezi prvním a druhým okruhem, takže jsem usoudil, že sem nemá cenu dávat jen jednu zakreslenou, takže tu bude publikovat jen svoji mapu ze sobotní zkrácené. Nicméně, co si pro nás stavitel Kipli připravil, je patrno právě z mapy prvního okruhu, kterou jsem sem zkopíroval z repre webu.

Mapa prvního okruhu (volba na trojku v mém podání zprava, což byla jasná hloupost) a jen tak pro zajímavost, na prvních dvou kontrolách jsem celkově vedl :-D

A níže se můžete podívat na mapu z nedělní zkrácené (8,9 km) na Bíře. Úvodní ztrátu z prvních dvou kontrol zcela reálně odhaduji na dvě a půl minuty. Jednička byla totálně nezvládnutá a dvojka smůla, že jsem ji neviděl (a přitom vyloženě svítila). Pak už jen chyby na 10. a hlavně 18. kontrolu (obě po půl minutě). Z dobrých úseků bych vyzvedl zejména dva nejrychlejší mezičasy na 3. a 11. (neboli dostání se do mapy a rychlý běh po chybě). A pak slušný čas na pětku (ta ale byla asi jednou ze tří kontrol, u které jsem to víc znal) a devítku (tam jsem to naopak neznal skoro vůbec).

 Mapa s postupy

Ke konci mi už ale dost docházely síly, takže jsem ztrácel i tam, kde jsem to malinko znal (při dlouhém přeběhu na 17. kontrolu). Ale to bylo, jak už jsem psal v minulém příspěvku, asi následkem únavy po běžkách. Výsledkem bylo 9. místo s necelými pěti minutami ztráty a hlavně výkon, se kterým jsem hodně spokojenný (až na pokažený začátek).

Za měsíc mě čeká další víkendovka, tentokrát v Doksech (to už bude trochu jiné kafe), tak přesto doufám, že forma a s ní i výsledky, půjdou pořád už jen nahoru.

Repre víkendovka Hradec

Druhá letošní reprezentační víkendová akce se konala v mých domácích terénech. To byl samozřejmě příslib toho, že by mi to mělo sednout, ale zároveň i riziko, že bych i tady propadl jako před měsícem na Slovensku. Naštěstí se vyplnilo to první.

Na druhou víkendovku jsem se pošetřil o trochu víc než minule. Sice jsem až do úterka celkem aktivně jezdil na běžkách (co mi síly stačily), ale pak jsem si dal dva hodně volné dny a najednou to šlo. Nebyla to sice žádná závodní forma, ale v lese už jsem si nepřipadal, jako bych stál na místě. A přestože jsem silami úplně nesršel, což  si zdůvodňuji tím, že v úterý jsem byl na běžkách opravdu už hodně unavený, tak rychlost nebyla špatná. Což beru jako skvělý příslib do letošní jarní části sezóny, která už vlastně začíná za čtyři týdny.

Celá akce začínala jako už tradičně pátečním nočákem (mapy z tohoto i dalších tréninků dodám z webu repre, až se tam objeví, i s případnými komentáři). Ten jsem zahájil velkými chybami na prvních kontrolách, ale pak jsem se nějak srovnal a od třetiny už běžel hodně čistě. Přeci jen bylo poznat, že to byl teprve můj druhý letošní noční trénink. A, což je pozitivní pro MČR v nočním i pro štafetové závody, ověřil jsem si, že pořád mnohem líp běhám v kontaktu - a teď nemyslím, že se táhnu, ale buď přímo vedu nebo běžím rovnocenně. To ale na druhou stranu i znamená, že mám ve vlastním samostatném výkonu skryté rezervy ;-)

Sobotní dopoledne zabíral prodloužený sprint okolo Kuňky. Slušně rozběhlý dvouokruhový závod bohužel trochu pokazil právě druhý okruh a nějaké špatné volby, ale i tak jsem se umístil těsně za reproši s výraznou ztrátou na první, ale s ne takovou na ty těsně přede mnou. Odpoledne pak byl kombotech a SIčák - tam už jsem začínal pěkně cítit únavu z předchozích dvou fází a v SIčáku se vychyboval na postupech, kde jsem občas měl problémy se směrem (ale už si celkem zvykám na lepší práci s buzolou, na které přes letošní zimu pracuji).

Nedělním vyvrcholením byla zkrácená trať na nejvíc domácím terénu, ve kterém snad můžu běhat (snad jedině sprint kolem baráku by mohl být konkurencí :-D ), na Biřičce. A protože jsem fér závodník, tak jsem hned na prvních dvou kontrolách nechal dvě a půl minuty, aby z toho byl trochu spravedlivý závod... No ale čekal jsem, že na znalosti terénu pak získám víc, ale bylo poznat, že v rychlosti už jsem na Biřičce neběhal snad od dorostu, takže zejména prostřední technická pasáž byla celkem náročnou, ale až na dvě drobné chybky jsem to až do konce zvládl v pohodě. V závěru už to bylo pro mě fyzicky dost na vůli, ale kousnul jsem se a byl z toho hodně pěkný výsledek.

Takže jestli mě první víkendovka poslala spíš do skepse, co se týče mého tréninku, do kterého letos dávám opravdu hodně, tak tahle mě doufám naopak pěkně nakopla. Vypadá to, že to letos opravdu půjde. Na nějaké špičkové výkony si sice zálusk nedělám, ale myslím, že bych mohl víc než jen navázat na podzimní formu a to by mě pro začátek stačilo.

Běžky v Jizerkách

Letos jsem poprvé vyrazil na tradiční slávistickou dospěláckou zimní akci, kterou je běžkování v Jizerských horách s bydlením v Polubném. A přestože to v poslední době v Hradci vypadalo spíš na jaro, než na zimu, sněhu bylo nakonec celkem dost (byť než z neděle na pondělí trochu sněhu nenapadlo, tak se místy jezdilo doslova po ledu).

V závěru čtvrtého cyklu letošního tréninkového roku jsem tak mohl využít skvělé příležitosti k nabrání nějakého toho objemu ještě předtím, než se začnu v nejbližších týdnech víc věnovat tréninku rychlosti. Od soboty jsem ve čtyřech dnech najezdil nějakých 190 km, což je myslím slušná porce (nejkvalitnější byla neděle se 70 kilometry za čtyři hodiny, což dokazuje jak to bylo v Jizerkách rychlé).

Do toho všeho jsem ještě zařadil i lehké běhání, abych z něj úplně nevypadnul, když mě tenhle víkend čeká další soustředění, na kterém budu muset předvést právě i něco z běhání. Sice jsem teď pořád ještě malinko rozlámaný (čtyři dny na běžkách za sebou pro mě nejsou zrovna zvykem), ale jinak se cítím docela dobře, což doufám vydrží i nadále.

Zase zpátky

Po zhruba deseti dnech nucených změn v tréninku, jsem se minulý týden konečně vrátil k normálnímu běhání. Achilovka je už, zdá se, v pořádku, byť její léčení nebylo moc jednoduché. Tahle nucená "pauza" (opravdu jen v úvozovkách, protože jsem místo běhání jezdil na běžkách nebo rotopedu) mi sice trochu narušila plány zejména co se týče času v rychlosti, ale objemy se mi podařilo bohatě splnit.

I přes tyhle problémy se letošní zimu držím na dost vysokých číslech, takže teď zbývá to jen udržet, a pak nějak šikovně přetavit ve formu, která by nebyla poznamenaná únavou, jako to u mě obvykle na jaře bývá. První závody jsou v podstatě už za pět týdnů a mezitím mě ještě v nejbližší době čekají dvě soustředění. Tak doufám, že se to letos konečně vydaří.