Celkem pohodová dlouhá

Letošní mistrovství na dlouhé jsem si docela užil. V závěru jsem sice protrpěl krizi, ale jinak mě to v lese bavilo celé ty zhruba tři hodiny, co jsem běžel. Jistý vliv na to určitě měl i přístup k celému závodu, který jsem pojal spíš jako otestování mých schopností, než mistrovství. Zkušeností jsem nabral celkem dost, škoda že se dlouhá ruší, protože příští rok bych do toho šel určitě s dost jinou taktikou a mířil v pořadí podstatně výš.

Start byl sice hromadný, ale vzhledem k nalosování mých variant (na začátku byly 3 uzlové kontroly - 41, 44, 60 - mezi kterými byly vždy dvě různě dlouhé varianty), kdy jsem měl hned zpočátku ty tři nejdelší, jsem na 3. uzlu pěkně valil oči, s kým že to vlastně běžím a pojal mírné pochyby, zda jsem nevyběhl moc pomalu (to jsem tehdy netušil, jaké jsou rozdíly ve variantách), jsem skoro hned zpočátku osaměl, takže celý první okruh (na necelé dvě hodiny) byl pro mě individuálním závodem, během kterého jsem postupně sbíhal jiné závodníky (bohužel nikoho, za koho bych se já mohl chytit).

Mapa prvního okruhu

Během tohoto okruhu jsem chyboval dvakrát - na konci dlouhého postupu, kdy jsem nejdřív doběhl na 13. kontrolu (úplně jsem to tam z mapy nevyčetl a navíc jsem byl zřejmě po první menší krizi, protože když jsem se podíval na kódy, tak jsem viděl úplně jiná čísla :-D ). Pak jsem ještě lehce zaváhal na 19. kontrolu, kdy jsem přehlédl, že lampion je na vrcholku malého hřbítku a já jej hledal dole.

Mapa druhého okruhu se závěrečným pytlíkem

Až ke konci celého okruhu mě začalo docházet, že se zřejmě nebude jednat o úplně symetrické okruhy (což se i potvrdilo na výměně mapy). Při průběhu (cca v čase 110) jsem si dal gelík, co jsem tu měl schovaný a vyrazil do dalšího, už podstatně kratšího okruhu. Na čtvrtou kontrolu (po menší chybce na postupu) jsem konečně po 100 minutách zjistil, že nejsem v lese sám a uviděl prvního soupeře (nějaké jsem viděl na poslední uzlovce). S ním jsem se míjel až do druhého průběhu diváckou kontrolou, kdy už jsem neměl síly běžet za ním - respektive síly ano, ale lehké křeče už jsem nedostával jen na rovných cestách. Na posledním kilometru už to byl jen boj o to, abych do kopce udržel alespoň chůzi, ale zvládnul jsem to.
Závod to byl tedy pěkný - charakter dlouhé trati stavbou podle mě úplně neměl (volbu postupu člověk aby pohledal), což ale možná bylo nakonec dobře, po dvou hodinách běhu už by mě asi půlhodinová volba terénem moc nepotěšila :-D Počasí taky vyšlo, tak jen ty mezičasy se mohly tisknout...