Dubnový ranking

V dubnu jsem se v mužském rankingu drobně propadl z 76. na 79. místo. Není divu, za duben jsem nepřidal žádné slušné závody (middle z oblastního mistrovství se sice započítal, ale na to, že jsem ho zdaleka nešel naplno, to celkem logicky není moc velký bodový zisk). V květnu už ale bude konečně závodů požehnaně, takže doufám, že se mi jich aspoň pár povede a já zase o něco poskočím.

Delší tréninky v tomto týdnu

V posledních třech dnech jsem trošku pracoval na vytrvalosti - ve středu jsem běžel delší mírnou a dneska vyrazil na kolo. Při normálním týdnu by tohlo rozvržení rozhodně nebylo možné (zejména ten páteční trénink), ale vzhledem k tomu, že brácha vůbec nesleduje termínovku a naplánoval si na zítra svatbu, tak mě tenhle víkend žádné závody nečekají :-D

 Na vrcholku nad Střelickým lesem poblíž Bobravy

Ve středu jsem šel s Edou a Zelím celkem pohodovou mírnou ode mě z Bohunic do údolí říčky Bobravy a zpátky. Celkově to vyšlo na 113 minut a dobrá zpráva je, že tentokrát už jsem dlouhou trať v nohou necítil (narozdíl od úterní rychlosti, kterou jsem kvůli únavě zabalil trochu dříve). Trasa podél Bobravy se teď stává u mě celkem oblíbenou, protože je de facto jedinou pěknou, kterou jsem zatím v okolí Bohunic objevil a která je dost dlouhá na vytrvalost (když pominu lesy okolo Kohoutovic, které jsou momentálně embargované kvůli květnovým závodům, takže do nich nechodím).

 Pěkný výhled do kraje od Vysokého Chvojna

No a dneska jsem poprvé letos sedl i na kolo a vzal to z Hradce do Vysokého Chvojna, obloukem do Pardubic a zpět do Hradce. Na konci už jsem měl po těch více než 60 kilometrech celkem dost. Přeci jen já většinou sednu na kolo tak maximálně při cestě na trénink, takže tahle šedesátka se skoro řadí k nejdelším trasám, které jsem kdy ujel :-D

Zlaté vítězné slunce u pardubického zimáku (pěkný výkon, hoši!)

Celkem pohodová dlouhá

Letošní mistrovství na dlouhé jsem si docela užil. V závěru jsem sice protrpěl krizi, ale jinak mě to v lese bavilo celé ty zhruba tři hodiny, co jsem běžel. Jistý vliv na to určitě měl i přístup k celému závodu, který jsem pojal spíš jako otestování mých schopností, než mistrovství. Zkušeností jsem nabral celkem dost, škoda že se dlouhá ruší, protože příští rok bych do toho šel určitě s dost jinou taktikou a mířil v pořadí podstatně výš.

Start byl sice hromadný, ale vzhledem k nalosování mých variant (na začátku byly 3 uzlové kontroly - 41, 44, 60 - mezi kterými byly vždy dvě různě dlouhé varianty), kdy jsem měl hned zpočátku ty tři nejdelší, jsem na 3. uzlu pěkně valil oči, s kým že to vlastně běžím a pojal mírné pochyby, zda jsem nevyběhl moc pomalu (to jsem tehdy netušil, jaké jsou rozdíly ve variantách), jsem skoro hned zpočátku osaměl, takže celý první okruh (na necelé dvě hodiny) byl pro mě individuálním závodem, během kterého jsem postupně sbíhal jiné závodníky (bohužel nikoho, za koho bych se já mohl chytit).

Mapa prvního okruhu

Během tohoto okruhu jsem chyboval dvakrát - na konci dlouhého postupu, kdy jsem nejdřív doběhl na 13. kontrolu (úplně jsem to tam z mapy nevyčetl a navíc jsem byl zřejmě po první menší krizi, protože když jsem se podíval na kódy, tak jsem viděl úplně jiná čísla :-D ). Pak jsem ještě lehce zaváhal na 19. kontrolu, kdy jsem přehlédl, že lampion je na vrcholku malého hřbítku a já jej hledal dole.

Mapa druhého okruhu se závěrečným pytlíkem

Až ke konci celého okruhu mě začalo docházet, že se zřejmě nebude jednat o úplně symetrické okruhy (což se i potvrdilo na výměně mapy). Při průběhu (cca v čase 110) jsem si dal gelík, co jsem tu měl schovaný a vyrazil do dalšího, už podstatně kratšího okruhu. Na čtvrtou kontrolu (po menší chybce na postupu) jsem konečně po 100 minutách zjistil, že nejsem v lese sám a uviděl prvního soupeře (nějaké jsem viděl na poslední uzlovce). S ním jsem se míjel až do druhého průběhu diváckou kontrolou, kdy už jsem neměl síly běžet za ním - respektive síly ano, ale lehké křeče už jsem nedostával jen na rovných cestách. Na posledním kilometru už to byl jen boj o to, abych do kopce udržel alespoň chůzi, ale zvládnul jsem to.
Závod to byl tedy pěkný - charakter dlouhé trati stavbou podle mě úplně neměl (volbu postupu člověk aby pohledal), což ale možná bylo nakonec dobře, po dvou hodinách běhu už by mě asi půlhodinová volba terénem moc nepotěšila :-D Počasí taky vyšlo, tak jen ty mezičasy se mohly tisknout...

MČR DT u Mníšku pod Brdy

Letošní mistrovská dlouhá trať se konala kousek od Mníšku pod Brdy. Poprvé jsem běžel v H21, a tak mým cílem bylo spíš nějak v pořádku doběhnout, než závodit o nějaká čelnější místa. Už od začátku jsem tak neběžel naplno a spíš šetřil síly, protože jsem neměl tušení, co se mnou takhle dlouhá trať udělá. Výsledkem bylo, že jsem celkem brzy běžel úplně sám a v kontaktu byl tak necelou třetinu trati (hlavně v závěru). Chyb jsem moc nevyrobil, takže mapově jsem se sebou spokojený.

Běžecky to taky celkem šlo, jen mě v druhém kole začaly chytat lehké křeče (vyložená křeč, že bych se svalil na zem, to nebyla, spíš takové menší, byť bolestivé, omezující a dost časté, stahování svalů), takže jsem byl rád, že jsem v závěrečných kilometrech vůbec běžel. Do cíle jsem tak doběhl celkem odpočatý (protože jsem se kvůli stahům svalů nemohl rozeběhnout) v čase lehce nad 175 minut (24. místo).

Spokojený celkem jsem, po doběhu mě mrzelo hlavně druhé kolo, ve kterém jsem nemohl běžet naplno a ztratil tak pěkných pár minut (a pěkných pár míst). Na druhou stranu na mě večer dolehla pořádná únava, takže možná dobře, že se tak nestalo.

P.S. Nějaké doplňky (včetně mapy s postupy) zase až zítra či pozítří...

Nejdelší životní závod

Možná se to zdá jako přehnaný superlativ, ale vzhledem k tomu, že zítřejší mistrovství na dlouhé trati má být v dohledné době posledním, je dost možné, že tomu tak i ve skutečnosti bude. Pozici téhle 23,4 km dlouhé tratě by tak mohla ohrozit jedině klasika (a to jedině ve své prohloužené verzi - tj. mistrovské, která má delší směrné časy) umístěná někde na Biřičce a to ještě s nulovým převýšením. Což je přinejmenším hodně nepravděpodobné.

Krom premiéry v nejvyšší mužské kategorii to pro mě zároveň bude premiéra i v hromadném startu individuálního závodu (před dvěma lety, když se tak běželo, jsem byl nemocný), tak jsem zvědavý, co z toho bude. Hlavním cílem to bude spíš nějak ustát, protože na téhle distanci se může stát skoro cokoli.

Oblastní mistrovství u Zdechovic

Takže ještě zpětně k oblastnímu mistrovství ve Zdechovicích, kde jsem obsadil 5. místo na krátké trati a 15. místo na sprintu (obojí H21C). Počasí celkem vyšlo (jen mi na startu trochu sprchlo), tratě i mapa byly celkem v pohodě (tisk na laseru mi nevadil, ke stavbě se vyjádřím průběžně), organizace byla pohodová, jen bufet prý nebyl ideální, ale sám jsem neměl moc času to ověřit osobně.

Mapa z krátké s postupy

Startovka pro krátkou mě do lesa poslala skoro tři hodiny po startu prvních. Z důvodu, že už jsem měl za necelé tři hodiny znovu vybíhat na sprint, jsem proto zpočátku nezařadil moc vysoké tempo. K rychlejšímu běhu mě vyburcovala až hloupá chyba na 4. kontrolu a zejména doběhnutí pozdějším jičinským vítězem na 8. kontrole o dvě minuty. Pak už to celkem šlo, tedy až na zaváhání na 9. a 18. kontrole, kde jsem to úplně neumapoval. Na těchto třech chybách jsem nechal cca 1:20, což by ale na vítězství stejně zdaleka nestačilo, zbytek byla ztráta na běhu, který nebyl úplně ideální, a taky na pomalém začátku. Jinak tratě se mi líbily, dobrá práce.

Mapa ze sprintu s postupy

Výrazně nespokojený se svým výkonem jsem ale na sprintu. Ten mi totiž vůbec nesedl (ani mapově ani běžecky). Chyb jsem vyrobil nepočítaně, tedy asi čtyři, ale to je na sprintu zoufale moc, a když už jsem se konečně mohl rozběhnout, tak to zase vůbec netáhlo - částečně jsem asi nebyl v běžecké formě, ale určitě se  trochu podepsala i kratší pauza po minulém závodě. Výsledek tak byl docela tragický.

Co se týče samotného závodu, tak terén na sprint to nebyl nijak výjimečný, moje trať (H21C) se mi moc nelíbila, a tak jsem celkem litoval, že jsem nešel do H21A, protože ta vypadala mnohem lépe. Co bych nejvíce vytkl (přiznávám, že to může být ovlivněno tím, že se mi závod nepovedl :-D ), tak byl úvod trati, který měl potenciál být tou nejzajímavější částí. Na můj vkus se moc nevyužila polootevřená část s hustníky a naopak okolí kontrol 3, 4 bych si klidně i odpustil a nahradil ho delším postupem na volbu, protože to v této oblasti zavánělo když už ne špatnou mapou, tak pro člověka v závodní rychlosti dosti nepřehledným terénem pro umístění kontrol. Celkově to ale rozhodně špatné nebylo.

Na závěr nezbývá, než shrnout, že se jednalo o kvalitní oblastní závody s pár mouchami (viz předchozí text) ve skvělém middlovém terénu, které viděly můj ucházející výkon na krátké a ne moc uspokojivý na sprintu.

Dlouhá v ohrožení?

V ČR bude po několika letech opět vyhlášen státní smutek kvůli letecké katastrofě čelních představitelů Polska a připadne na sobotu, kdy se má běžet poslední mistrovství ČR na dlouhé trati. Státní smutek a jeho podrobnosti nejsou zákony nijak detailně definovány, ale obecně bývá zvykem rušit sportovní a zábavní akce, které na tento den spadají. Zítra by pak měla vláda vydat konkrétní doporučení (pokud jsem s tím dobře srozuměn, tak pravděpodobně jen doporučení, ne žádnou direktivu) týkající se i sportu.

Na zpravodajských serverech se už tak teď můžete dočíst, že třeba fotbalová a hokejová liga uvažují o přesunu zápasů. Dotkne se to i ČSOS/pořadatelů? Je to vcelku neobvyklá situace vyžadující řešení za chodu. Možností je samozřejmě řada - od úplného zrušení přes přesun (třeba jen na neděli) nebo nějakou ještě menší (či dokonce žádnou) změnu vyjadřující soustrast nad touto smutnou událostí.

Nepříliš úspěšné OM a skok v rankingu

Tak mám za sebou nepříliš úspěšný výstup na oblastním mistrovství na krátké trati a na sprintu. Na krátké jsem nakonec skončil 5., což by nebylo zas tak hrozné vzhledem k tomu, že jsem se hlavně ze začátku docela šetřil na následující závod ve sprintu, kde jsem chtěl zaběhnout nějaký pořádný výsledek. Jenže sprint se mi vůbec nevydařil, ani běžecky ani mapově, prostě mi to nesedlo a skončil jsem až na 15. místě. Podrobnější info s postupy přinesu zítra.

Jinak jsem se konečně dostal na ranking za březen a nestačil jsem valit oči. Na prvním výchoďáku se rozdávaly opravdu slušné body, které mě posunuly o 15 míst na 76. příčku (9107 bodů je taky zdaleka největší bodový získ, který jsem kdy udělal). To je docela slušný start ke splnění mého rankingového cíle pro tuhle sezónu.

Zdechovický dvojzávod

Jak už jsem ostatně zmiňoval ve včerejším článku, zítra mě čeká dvojzávod oblastního mistrovství Východočeské oblasti na krátké trati a ve sprintu. Terén by měl být spíše příjemně rovinatější s menšími kopci, což mám přesně rád (ostatně pár kilometrů odtamtud máme chatu, takže v podobných kopečcích už mám naběháno nespočet kilometrů). Jsem zvědavý, jak se vytáhnou stavitelé, protože možností na pěkné kontroly pro tento typ závodů je tu více než dost.

Tak doufám, že se mi ty zítřejší výsledky přebijí poněkud rozporuplné vzpomínky na mé výkony v loňském roce, kdy jsem na mistrovství na krátké myslel poněkud výš než jsem nakonec v A finále dopadl.

Limity na oblastní mistrovství?

Když tak koukám na startovku nadcházejícího oblastního mistrovství na krátké trati, říkám si, jestli si ze mě někdo náhodou nedělá srandu. V H21C běží skoro 80 lidí a já na předposledním místě skoro uzavírám startovní listinu v čase 166. To jest 2:50 před svým dalším startem na sprintu. Tomu tedy říkám komedie - je to sice jen oblastní mistrovství, ale dát si během tří hodin dva rychlé závody, to už dokáže jen opravdu velký borec. A to ani nemluvím o tom, že bych se taky rád někdy alespoň symbolicky naobědval (ano, přiznávám, je tu varianta, že si něco nechám na doběhu a během výklusu to zhltnu - což by možná mohlo časově vyjít, aby mě při sprintu bylo špatně jen trochu).

Mluvím z vlastní zkušenosti - před necelým rokem jsem absolvoval podobný závod jako přes kopírák - taky start na konci extrémně dlouhé startovní listiny a o dvě tři hoďky později sprint. No, neběželo se mi moc dobře. To mě dovádí k myšlence uvedené v nadpisu. Neměly by být limity počtu účastníků v jednotlivých kategoriích (řekněme alespoň okolo té šedesátky dle rankingu)? Nebo když už nejsou, tak alespoň rozumná mezera mezi závody (třeba posunutím startu krátké o půl hodiny dřív)? Myslím, že v naprosto extrémních případech by ty alespoň necelé 3 hodiny volna po doběhu měly být alespoň ze slušnosti ze strany pořadatelů dodržovány. Pokud ne, tak prosím, ale potom to nejmenujme jako oblastní mistrovství a nedávejme tomu právo postupu na MČR.

P.S. Samozřejmě, závod se i tak absolvovat dá a výsledky zpochybňovat nelze, stejně se projeví, kdo natrénoval a kdo ne, ale pokud hrajeme na nějaké dodržování směrných časů, aby měli všichni představu, na kolik je zhruba dimenzovaná daná trať, pak by měli mít i všichni alespoň podobně času na odpočinek, protože to není o nic méně důležité...

Pohodovější konec soustředění

Druhá polovina velikonočního soustředění už byla o poznání pohodovější - alespoň pokud na ni pohlížím z hlediska překonaných kopců. A jelikož už jsem se běžecky vybláznil v předchozí trojici tréninků a opět se do nové sezóny trochu rozmapoval, začal jsem po tom lese běhat o něco rozumněji (tedy s daleko méně chybami).

Já na startu jednoho z prvních tréninků - vrstevnicovky

V sobotu dopoledne byl jeden z tréninků, na které jsem se v tomhle terénu nejvíce těšil (alespoň z hlediska porovnání s ostatními) - dlouhé postupy. A celkem se mi oproti i dařilo. Své postupy si tentokrát nechávám pro sebe (tedy ne abych utajil svou formu v lese, ale protože jsem si je zapomněl vyfotit), nicméně se alespoň můžete podívat na mapu, kterou na net přidal Kuba.

Odpoledne pak byly tradiční oddílové štafety. To byl můj asi nejzdařilejší trénink, při kterém jsem dokázal mapovat bez výraznějších chyb i v dost velké rychlosti (byť ten terén nebyl většinou nijak extrémně náročný). Jedinou větší chybou a zároveň známkou, že se mi ten den běhalo opravdu dobře, pak byl na mě dosti šílený postup přes vrcholek mezi kontrolami 116 a 113 (jak se opět můžete podívat na mapě od Kuby). Jinak náš tým moc neoslnil a přes veškerou snahu skončil na skvělém posledním místě :-D

Ražení sběrky na posledním tréninku

Vrcholem pak byly nedělní seběhy postavené Vaskem na Skalní pohádce. To byla opravdová výjimka z faktů, která jsem uvedl v úvodu. Tedy kopcovaté to bylo výrazně (vybíhala se velká část kopce od cíle ke startu) a chyb jsem vyrobil opravdu požehnaně. Ačkoli musím přiznat, že když už jsem běžel dolů po několikáté, začínal jsem se chytat (to už jsem poznal, že se na zelenou nedá vždy spolehnout, a naopak dobrým orientačním bodem jsou různé pásy velkých kamenů či rovnou kamenná pole). Na alespoň nástin seběhů doporučuji opět mapu od Kuby.

Celkově tedy super mapově i běžecky náročné soustředění. Přesně tohle jsem potřeboval před opravdovým startem sezóny - trošku se zase proškolit i v obtížnějších českých terénech.

Brněnská pětka na dráze

Ještě než se dostanu ke shrnutí druhé poloviny soustředění (snad to stihnu ještě dneska) - určitě se musím zmínit, že jsem si dneska dal v Brně v rámci repre testování pětku na dráze.

Výsledek nebyl nic moc - cca 17:19 (na oficiální měření jsem se raději ani nekoukal), což je sice můj druhý nejlepší čas na téhle vzdálenosti, ale rozhodně ne výkon, na který bych měl aktuálně natrénováno. Počasí bylo sice takřka ideální (jen trochu protivítr), ale jinak to za moc nestálo. Příprava na dnešek totiž z mé strany v posledních dnech za moc nestála a čas tomu taky odpovídal. No ale jak jsem to tak okolo sebe pozoroval, nebyl jsem v tomhle ohledu na 5km rozhodně sám.

No ale nějakou tragédii z toho rozhodně nedělám, zatím se mi na jaře všechno docela dařilo a nějaké drobné sražení sebevědomí jsem už taky potřeboval (byť na soustředění jsem se taky pěkně mapově proškolil). Aspoň mě to zase trochu motivuje k ostřejšímu tréninku.

Po velikonočku

Tak už mám po velikonočním soustředění. Tentokrát bylo celkem náročné - a to jak mapově, tak fyzicky. O tom už jsem se ale zmiňoval v minulém příspěvku, jehož druhou polovinu dodám v následujících dnech, až si vyšetřím chvilku času na její napsání.

Jinak díky všem, kteří měli tohle soustředění na starosti, protože vše klapalo celkem bez problémů.

Sviňsky kopcovatá polovina soustředění

Oddílové soustředění u Hrádku nad Nisou se nese ve jménu zatraceně fyzicky náročných tréninků, ke kterým se občas přidává nepříliš jednoduchá mapa. Prudké kopce, skály - to jsou základní prvky této části pohraničí.

 Kopce v okolí Hrádku nad Nisou

První trénink jsme absolvovali ještě cestou na ubytování na mapě Skaláček, kde byly připraveny okruhy. Jelikož ani tady to rozhodně nebyla rovina (navíc byl start/cíl okruhů na kopci), obral hned na úvod mnohé (včetně mě) o celkem dost sil. Nevyvaroval jsem se ani pár menších i větších chybek, ale celkově to ještě docela ušlo.

Odpoledne pak byla vrstevnicovka (v mém případě s délkou 8 kilometrů) na mapě Sviňské skály (název mapy dal název i tomuto příspěvku), což bylo snad ještě náročnější než dopoledne (ačkoli to mělo být spíš na pohodu). Kopce zase slušné a mapa stížená přítomností jen hnědé barvy a černé v podobě skal. Trošku jsem měl problémy se směry, což mě trápí dlouhodobě, protože jsem se rázem neměl na rovnějších úsecích podle čeho srovnávat. Při postupu na 9. kontrolu jsem navíc dojel i na přítomnost oplocenky, která mě dost odklonila od plánovaného směru.

Vrstevnicovka s mými postupy

Program první poloviny soustředění pak vyvrcholil dnešním dopoledním middlem postaveným Jedlou. Trať měla jen 3,7 km, ale rozestupy definovaly spíš prudké kopce a mapové chyby. Vítězný Eda to tak šel nad 31 minut, já za 36 minut. Už se začátku (zejména na 6. kontrolu) jsem totiž vyráběl chyby, takže mě brzy doběhl dvě minuty za mnou startující Heppy, se kterým jsme se rozdělili až na 14. kontrole, kdy zvolil výhodnější postup a trhl mi. Na 18. jsem ho ale zase předběhl, takže mi v cíli dal "jen" něco přes minutu a půl.

 Mapa middlu zatím bez postupů (ty dodám, až budou mezičasy a bude lepší porovnání s ostatními)

Potom už jsme šli jen tak zlehka hromadným startem zkrácený druhý okruh. Nikomu už se moc do nějaké rychlosti nechtělo, předchozí trénink byl slušně náročný a sebral dost sil.

 

Skály v prostoru mapy Skalní pohádka a slušně rozrytá cesta

Velikonoční v Hrádku nad Nisou

Zítra vyrážím na tradiční velikonoční soustředění do Hrádku nad Nisou. Už se těším, až trochu potrénuji i s mapou, protože letos jsem ji zatím viděl jen párkrát. Jediné co mě trápí, jsou lehce namožené vazy z vnitřní strany pravého kotníku, které mě už týden pobolívají (zatím jen mimo terén, tak snad to vydrží). Ale to se nějak zvládne.