Nový design do nové sezóny

Protože Google (prostřednictvím Blogger Draft) konečně umožňuje nějaké větší zásahy do šablony blogů bez větší znalosti kódování (to bych ještě možná zvládl, otázkou je, jak dlouho by mi to zabralo), rozhodl jsem se trochu poupravit design pro novou sezónu. Toto asi není finální verze, vytvářel jsem to na netbooku, který má samozřejmě omezené rozlišení, takže možná ještě dojde k určitým úpravám, až si to prohlédnu na větším monitoru. Taky si ještě možná pohraji se šířkou stránky, ale to je spíše otázka toho, až si najdu čas. No, doufám, že se vám to líbí.

P.S. Vpravo dole (možná ještě dojde k přesunu) jsem vyčlenil další odkazy, tentokrát na mé oblíbené blogy. Zatím jsou tam jen dva, určitě to časem doplním o nějaké další zajímavé kousky.

VčP Vyhanice

Takže jelikož už jsou mezičasy, můžu se trochu přesněji vyjádřit ke svému výkonu na sobotní krátké trati.

Moje mapa s postupy

Na jedničku jsem zvolil mírně opatrnější postup, abych se trochu dostal do mapy a aspoň částečně se vyhnul bordelu pod nohama, který pokrýval paseku. Na dvojku jsem vyrobil první chybu, kdy jsem netrefil průsek a trochu se zasekal v hustníku. Trojku jsem naopak vyhrál. Hodně slušný byl i postup na 5. kontrolu, kde jsem zaznamenal jen pár vteřin ztráty. Drobné chybky (po cca 15 vteřinách) byly na 7. (spíš postupově, po té pasece se moc dobře neběželo) a 8. kontrolu (špatné přečtení dohledávky). Desítka taky nebyla ideální a rázem jsem měl v zádech Wojciecha Dwojaka.

Vzhledem k tomu, že mě dotáhl zrovna před nejdelším postupem trati, se mi ho moc nechtělo pouštět před sebe, protože jsem měl jisté obavy, že by mi hned cuknul. Vyběhl jsem proto co nejrychleji na cestu a tam zařadil ten nejvyšší rychlostní stupeň, kterého jsem byl v té chvíli schopný. Díky tomu se přede mě dostal až nad lomem těsně před kontrolou, který byl s velkou rezervou ohraničen páskou, čehož si všiml dříve než já a díky tomu tolik neklesnul dolů a nemusel vybíhat zpátky do kopce. V dohledávce jsem byl nicméně rychlejší a 12. kontrolu tak bral ještě před ním (mimochodem s 3. nejlepším mezičasem - o pár vteřin mě porazil právě Wojchiech Dwojak a už celkem o dost vítězný Osin).

Pak už začala být trať spíše seběhem a Wojciech mi začal trhat. Na 17. kontrole už jsem ho definitivně ztratil z dohledu, jen abych ho skoro seběhl ve výběhu na 18. (předváděl tam hodně podivný postup). Pak už to moc o ničem nebylo, jen se nějak dostat do cíle (sil už mi ale moc nezbývalo, takže doběh byl trochu utrpením).

Celkově tedy slušný závod, jen těch drobnějších chyb tam bylo na můj vkus přeci jen více. Než jsem byl doběhnut, tak jsem figuroval na nějakém 14. místě (na 11. kontrole - o kontrolu dál už jsem byl ale 9.). Kdyby mě nedoběhl, pak bych mě, přiznávám, pravděpodobně o trochu větší ztrátu, ale jsem si skoro jistý, že bych to někam k té nejlepší osmičce stejně směřoval - zvlášť, když jsem i nadále chodil své postupy (kdybych se táhl, tak by mě pravděpodobně utekl a ještě bych k tomu měl párkrát výrazně horší mezičasy, protože on volil občas velmi nezvyklou stopu) - spíš mě tak donutil trochu přidat na rychlosti, což je u mě trochu problémem ještě více umocněným faktem, že po zimě ještě úplně nevím, co od sebe můžu běžecky v lese očekávat.

Čtvrté místo ve Vyhnanicích

První letošní individuální závod a opět slušný výsledek - nakonec 4. místo v H21A se ztrátou 3:25 (odhadem, výsledky ještě nejsou na internetu - proto mapu s postupy dodám až někdy v blízké budoucnosti, abych mohl poměřit své časy) na vítězného Osvalda Kozáka. Ze začátku jsem se nevyvaroval drobnějších chybek. V půlce mě už na záda dýchal tři minuty za mnou startující Wojciech Dwojak, na dlouhém postupu (a prudkém výběhu) jsem si ho tam ještě udržel, ale na kratší postupy už šel přede mě. A asi by mě i brzo setřásl, ale své chyby si zřejmě narozdíl ode mě pošetřil na závěrečnou část, takže jsem ho po kratší či delší dobu viděl až do konce, protože jsem pořád chodil své postupy, které byly místy přeci jen lepší než ty jeho.

Takže další spokojenost, konkurence byla na výchoďák více než slušná, takže super výkon. Ke konci už mi sice začaly docházet síly, přeci jen trať byla náročná (a časově docela dlouhá) a na delší běhy v tomhle tempu zatím natrénováno nemám (to je až věcí dalších let).

Jakpak nám asi natrénoval Wojciech Dwojak?

O víkendu mě čekají druhé letošní závody a první šance, jak si nahnat i něco do rankingu, abych povylezl trochu výš (loni to byl výsledkově vesměs tragický rok, takže rezervy v pozici jsou ještě dost velké). Poběží se ve Vyhnanicích kousek od Hradce. Krátká trať bude tentokrát na východočeský pohár v H21A pěkně výživná - 6,6km a 365m převýšení.

Už pár dní sonduji po stránkách pořadatelů a čekám, až se tam objeví nějaká ta startovka, abych věděl, v jak moc příjemném čase poběžím. Dočkal jsem se až dnes odpoledne - to jsem to moc nestudoval a jen se podíval, v kolik jdu já a jiní mí "soupeři" z oddílu. Před chvilkou jsem se na startovku díval znovu, tentokrát po kategoriích, abych se kouknul, kdo tam ještě jiný běží a co nevidím, tři minuty za mnou jde Wojciech Dwojak běhající za Wroclaw, ale hlavně toho času polský reprezentant (mj. běhá kousek nad třicítku na MS na middlu a loni byl i 22. na sprintu). Takže o zábavu zřejmě bude pro mě v tamějších kopcích (kopci) postaráno. Dvě klíčové otázky začínají "Kdy...?" a "Jak dlouho...?" - zbytek si dosaďte sami :-D Každopádně tohle vypadá na hodně kvalitní trénink na hlavní sezónu...

Zimní příprava za mnou

Jelikož už je pár dní oficiálně jaro (v Brně už to začíná být skoro léto - včera jsem byl poprvé běhat normální trénink v triku) a začínají první závody, tak se pomalu začíná měnit i moje příprava. 5 cyklů, které jsem v tomto tréninkovém roce už absolvoval, proběhlo celkem dle plánů a bez nějakých větších výpadků. Kilometrově i časově jsem překonal minulé roky (čísla teď u sebe nemám - to až třeba v nějakém dalším příspěvku), takže v tomto ohledu rozhodně spokojenost. Navíc mi přijde, že jsem letos trénoval v mnohem větší kvalitě i pohodě, což se snad projeví i na mých výkonech. Byť to bude letos - prvním rokem v H21 - docela obtížné.

A co se vlastně v mojí přípravě změnilo konkrétněji? Pod Jedlovým vedením jsem třeba začal běhat tempo, což jsem předtím nikdy nedělal. Taky jsem si zvykl na poněkud delší rozklusání a vyklusání. No a zařadil více běžeckého posilování, které jsem dělal samozřejmě i dříve ale, mimo dráhu, rozhodně ne v takovém rozsahu a kvalitě. Taky jsem přidal trochu pravidelného obecného posilování (spíš kompenzačního) - v tom jsou ale do budoucna určitě ještě nějaké ty rezervy.

Co se mi naopak nepovedlo, bylo naběhání objemů v rychlosti, tam jsem trochu klesnul (hlavně z důvodu, že pro to venku nebyly podmínky). Nemyslím si ale, že by mě to nějak výrazně poškodilo - to ale ukáže až sezóna a zejména nějaká ta pětka na dráze.

Co ale bylo, bylo, teď přichází závody a budu muset natrénované pořádně prodat. A to bude vyžadovat nejen běh, ale i hlavu ;-)

ČPŠ Chlumec n. Cidlinou

Jak jsem slíbil v posledním příspěvku, podívám se trochu podrobněji na můj první letošní závod, kterým byl Český pohár štafet umístěný v prostoru kousek od Chlumce nad Cidlinou.

Nejprve lehce obecně k samotnému závodu. ten se běžel na mapě "V Borůvkách", která byla lehce vylepšenou verzí loňské s názvem "Ropná pole". Změn nebylo tolik - v zásadně zejména mnohem lepší tisk zelené a z hlediska promapování třeba úprava hustníku okolo kontroly 11 (dost problematické místo - o tom později) či dalších spíše drobnějších věcí.

Loňská mapa Ropná pole

Klíčovým prvkem tratí byly především různé ploty, což byly jediné překážky, které mohly změnit závod v něco jiného než jen prostý běh rovně (jak tomu jinak i většinou bylo - viz mé postupy). Ploty se ale ukázaly trochu dvojsečnou zbraní. Problémem bylo především jejich překonávání (rozuměj procházení), které se mělo v ideálním případě odehrávat jen v místech v mapě nakreslených. V reálu zde bylo různých děr mnohem víc (sám nevím, jestli jsem vždy prošel nějakou z označených), což samozřejmě poskytovalo výhodu těm, kteří na ně natrefili. Krom toho tu byly taky nešťastně zavřená vrata na jedné z předdiváckých kontrol, což nutilo závodníky obíhat jiným postupem a ztrácet cenné vteřiny.

Samotné farstování bylo celkem dobré (píšu o H21). Hned na prvních pár kontrol byly dosti odlišné větve spojující se tuším až někde na čtvrté kontrole. Vyváženost těžko komentovat, nepamatuji si přesně umístění kontrol, ale pokud to bylo adekvátní, pak se úvod rozhodně zapsal mezi nejlepší kusy celé trati a to zejména díky tomu neustálému přesýpání pořadí, kdy jsem byl jednou mezi prvními, a pak najednou hluboko vzadu. Já jsem se s tímhle dokázal vypořádat v pohodě a možná až na postup 2-3 bych nic neměnil (ani tady to nebylo nic výrazného - běželo se slušným tempem).

Moje mapa s postupy

Pak následovalo několik kratších postupů s celkem výraznou farstou na 8. kontrolu, která dost roztrhala čelní skupinu, ve které jsem běžel (z toho důvodu, že si nikdo nevšiml, že plot by měl být průchozí ve směru spojnice, a čelo hnalo směrem k brance). Jedna z kontrol byla totiž třeba na konci potrubí, což byla s ohledem na postup přes onu branku dost výrazná výhoda.

Další zlomovější okamžik (a řekl bych, že asi jediná opravdu nevychytaná farsta od stavitele - tedy myslím, že to byla farsta, mapy jiných úseků u sebe nemám) byla kontrola číslo 11. Protože pokud měl někdo kontrolu na konci vodoteče (cca 100m před mojí), musel být minimálně o dobrou půl minutu zvýhodněn. Světle zelený hustník, který po ní totiž následoval, byl totiž hustě pokryt posekanými stromky - v čemž skoro ani nemá cenu běhat, protože je to dost náročné na zvedání kolen a asi by se tím ani výrazně nezískalo.

Start H21 (pěkně ostré tempo hned od počátku, takže raději v předních pozicích mapuji, dokud ještě nejsem moc utavený) - foto: Drbča

Pak nicméně následovala dost pěkná volba 12-13. Když se dívám na mezičasy (mám druhý nejlepší se ztrátou tří vteřin na rychlíka Maldu z Tesly Brno), tak moje varianta lesem byla oproti asfaltu minimálně o dobrých 10-12 vteřin rychlejší. Je to i logické. Nebyla vůbec náročná (plot a výrazná rozhraní vedoucí ke kontrole) a v závěru nevedla do pravého úhlu. Zajímalo by mě, kdo ještě z prvních úseků zvolil tuto zdánlivě méně výhodnou volbu. Z těch pár, co byli zrovna přede mnou, pravděpodobně nikdo.

Pak už to bylo o propletení se areálem a pár kontrolách v lese (pár vteřinek chyb na 17 a 19). No a pak si taky vzpomenout, že se má vzít sběrka ;-) Kluci přede mnou ji v zápalu sprintu na doběhu minuli (já za nimi snad pětkrát kontroloval, jestli to mám v mapě správně přečtené a sběrka není náhodou někde jinde) a ztratili dobrých 20 vteřin, což na tomhle jistě zamrzí. Tím mi také zajistili 2. místo na úseku s 36 vteřinami ztráty na Karla Fučíka z MZLU Brno.

Celkově to byl pěkný úvod do sezóny, sice nic extra, ale adekvátní této úrovni. A to do hodnocení nezahrnuji šibeniční termín, ve kterém to Magnus uspořádal (za to tedy všechna čest, zvládnout to za dva tři týdny).

Stránka závodu

Slušný začátek

Závod za mnou a pocity celkem pozitivní. První úsek byl docela slušně rychlý, takže jsem si opravdu dobře zaběhal. Mapově jsem udělal jen pár menších chyb (většinou na plotech při krátkých postupech), takže na první závod slušný výkon. Běžecky to nebyl žádný větší zázrak, nohy jsem měl od začátku do konce pěkně ztuhlé, takže ani po rovině to nebylo nic moc příjemného. Přeci jen mám aktuálně v nohách objemem největší tréninkový cyklus a během týdne to při přiběhání netáhlo mnohem víc, takže v tomhle ohledu si nejde moc stěžovat.

Brácha na startu 4. úseku (nezaběhl špatně)

Nakonec se mi s nějakou 40 vteřinovou ztrátou podařilo uválčit druhé místo (i díky asistenci Roumana z Magnusu a Matěje z Pardubic, kteří to přede mnou pálili natolik, že si vynechání sběrky uvědomili až těsně u cílové krabičky - zatímco já za nimi přešel několikrát skoro do kroku, když jsem se znovu a znovu díval, zda mám tu sběrku namapovanou dobře, když oni běží úplně jinam). Farsty jsem měl spíš průměrné, takže to umístění i docela odpovídalo. Na druhou stranu tu zas zdaleka nebyla plná konkurence (represoustředění a navíc netradičně 4 úseky), takže uvidíme spíš na jiných závodech. Celkově jsem nicméně spokojený a myslím, že je to celkem slušný začátek sezóny.

Dál už se nám tolik nedařilo (myslím spíš umístěním než výkony - průměrem na kilák bych asi většinou dostal na frak) a nakonec jsme si doběhli pro sedmé místo.

Holky (D21) nás tentokrát porazily a s přehledem si doběhly pro první místo (a dorostenky byly druhé!)

Jinak mapu s postupy a nějaký ten podrobnější rozbor dodám dneska večer nebo spíš v následujících dnech.

První letošní závod

Zítra mě konečně čeká první závod v tomto roce. Místo zrušeného Jarního poháru se běží čtyřčlenné štafety v Chlumci nad Cidlinou pod pořadatelstvím Magnusu. Nepoběžíme sice úplně v nejsilnějším složení, ale určitě máme šanci na nějaký ten kvalitní výsledek. To bude ale z velké části záležet na tom, jak se mi bude dařit na prvním úseku, kde bude kvalitní konkurence i bez přítomnosti reprezentantů, takže to rozhodně lehké mít nebudu.

Sprint v Kamenné kolonii

Ještě krátce k pátečnímu sprintu v Kamenné kolonii, který pro nás připravil Havli. Trať vám nakonec neukážu, protože teď u sebe nemám OCAD. Nicméně myslím, že samotná mapa (z mapového serveru) postačí pro představu, jak to tam může vypadat. Ve zkratce prostě taková klasická sprintová Itálie o jedné hlavní ulici. Být to tak dvakrát třikrát rozsáhlejší, tak je to skvělý terén i pro nějaký sprintový žebříček.

Mapa Kamenné kolonie

Krom samotné kolonie jsme se dostali na chvilku i do skal v levé části, kde to pekelně klouzalo, protože pár dní předtím v Brně napadla malá vrstva sněhu, která na takto prudkých svazích bohatě stačila. Přesto zde byl jeden z nejlepších zážitků, když se vyběhlo na skalní věž (úplně v pravé části onoho skalnatého svahu těsně u samotné kolonie), odkud byl skvělý výhled do Brna.

Jinak to bylo super a dík za práci patří Havlimu. Mé dobré zážitky pak ještě více umocnilo pohodové vítězství nad druhým Zdeňkem :-P

Jak jsem přežil atentát

O věcech mimo orienťák obvykle na tenhle blog moc nepíšu, ale dneska bych udělal výjimku o věci, která mi do krve vyplavila trochu toho adrenalinu...

Sedím si takhle na hodině angličtiny, blíží se konec a poslední cvičení, které máme udělat, mě moc neláká. Přesto už se pomalu donucuji s tím začít, když v tom jako by se něco sypalo po mém penálu, jako písek. Ohlédnu se na souseda, jestli po mě něco nehází. Nic, věnuje se cvičení. Kouknu nahoru, zaregistruji pohyb a než si uvědomím, co to je, zhoupnu se na židli dozadu a stůl přede mnou pokryje slušná vrstva omítky, která právě spadla ze stropu. Přesně tam, kde bych měl hlavu, kdybych nebyl takový lenoch a neměl takové reflexy.

Výsledek: přežil jsem bez větší újmy na těle (jen mě trochu bolí za krkem z toho trhnutí zpět při uhýbání před omítkou), věci mám špinavé, jak kdybych se vrátil ze stavby, a batoh plný omítky (proč já si ho jen nezavřel). Tolik co se týče vývoje kvality stavebnictví po revoluci...

P.S. Už nevím přesně z jakého roku je naše škola, ale rozhodně je mladší než já

Slušný výběh

Včera jsme byli na výběhu okolo Brněnské přehrady. Naše pětičlenná skupina (já, Eda, Zdeněk, Bob a Vorel) se sice v polovině trochu roztrhala, ale myslím, že těch 22 kilometrů, co jsme naběhli, bylo pro všechny celkem slušným tréninkem.

Pěší i běžecká část naší skupiny pod Veveřím (Boba a Vorel jsou trochu schovaní)

Původní plán byl sice jen oběhnout přehradu, ale ten trochu narušil Eda, která se k nám ráno přidal a už to tam trochu znal (a navíc vzal orienťácké mapy okolí), takže jsme ze začátku poměrně dost nastoupali do kopců obklopujících nádrž (nevím, jestli bych bez Edy dokázal ostatní k tomuhle ukecat :-D). Výběh to byl slušný, ale já už jsem si na brněnské kopce celkem zvykl, takže mi nedělal takové problémy. Pak už následovalo mírnější sbíhání dolů, jen občas přerušené nějakým tím kopečkem. No a než jsme se nadáli, už jsme byli celkem daleko od plánované trasy na okraji celkem prudkého kopce pokrytého pěkně kluzkou vrstvou sněhu.

Netrvalo nám dlouho, než jsme se našli na turistické mapě (ta orienťácká sem nesahala) a vydali se zpět k přehradě (vzpomínám si na svou památnou větu o pár kilometrů dříve, když skončila orienťácká mapa - "To bude v pohodě, přehrada je ta díro nalevo a když moc uhnem, tak nás chytne turistická značka." - no úplně se to nepovedlo). Pak už to bylo celkem v pohodě - jen jsme museli překonávat plot obory, kterou jsme běželi a jejíž tvůrci zřejmě nepředpokládali, že by se někdo mohl dostat do takového místa, takže tu nikde nebyla otevíratelná vrata.

A jak dolů, Bobe?

U Veveří jsme potkali pěší pokračování naší skupiny a oddělili se od nás Vorel s Bobem (šli hledat kešky). My si pak dali další delší stoupání, a pak už jen pohodový seběh po místy poněkud klouzajících cestách zpátky do místa, ze kterého jsme vyráželi.

Veveří

Podtrženo a sečteno - necelých 130 minut, 22 kilometrů, 660 metrů převýšení. Super trénink, jen by nemusela být taková kosa a já si mohl vzít víc věcí na převlečení :-D

P.S. O den dříve jsme měli ještě pěkný trénink na mapě Kamenná kolonie postavený Havlim. O něm zase někdy příště (musím ještě od Havliho získat nějaký .jpg export trati, protože moje mapa není zrovna publikovatelná kvůli menšímu tržnému poškození přes půl mapy).

P.P.S. Zdá se, že fotky z nového mobilu nejsou tak hrozné!

Po K70 zase k tréninku

Postupně se mi daří vstřebávat únavu z náročné Krkonošské sedmdesátky a to i přes to, že je zrovna nejvyšší týden jednoho z časově nejobjemnějších tréninkových cyklů. Včerejší rychlost (vůbec první po K70) jsem tedy ještě musel trochu pokrátit, ale dnešní vytrvalost na 105 minut už potvrdila, že se začínám vracet k normálu. A to jsem měl v neděli, přiznávám, problém s 25 minutami výklusu :-D
Za týden už mě čekají první závody - tedy alespoň jeden, protože to vypadá, že štafeta na Memoriál Jiřího Paclíka mi asi nevyjde. Tak aspoň, že budou v sobotu ty štafety...

Dodatek ke K70

Slíbil jsem ještě něco dodat k mé první opravdové Krkonošské sedmdesátce (předtím jsem jel jen jednou 50 a párkrát 26 km). Tak předně oficiální čas byl 5:26:05 s 1:11:15 ztráty na vítěze. Příčku jsme si nakonec vyjeli 36., což podle mě není špatné.
Tady je mimochodem (pro ty co to nemají objet) celkem zajímavá plastická animace trasy:

Pro informaci jsem se na laně vezl od K3 na K5 (a pak ještě kousek, kdy jsme se pokoušeli nasadit trhák proti policajtům, což asi nebyl moc dobrý tah, protože trvalo celkem dlouho, než se mi podařilo se zase navázat).

Jo a ještě jsem slíbil prozradit, co všechno mě dnes ráno bolelo. Jednodušší to možná bude s tím, co mě nebolelo. To byl asi deseticentimetrový pás od vršku břicha po úroveň pásu od sporttesteru (tj. těsně pod prsa). Během dne se to ale celkem rozleželo, takže jsem si byl navečer i krátce zaběhat. Nohy byly v pohodě, jediné co mě celkem bolelo, byl jeden z břišních svalů na pravé straně těla (zřejmě od toho, jak zpracovával ty tatranky, co jsem do sebe cpal na občerstvovačkách).

Když už jsem zmínil sporttester, tak i s ním jsem během závodu zažil dost zábavy, když jsem si cca hodinu a půl (zhruba tu dobu, co jsem byl na laně) myslel, že jsem ztratil vysílač signálu upevněný na hrudním pásu. Naštěstí jsem ho těsně před dojezdem značně necitlými prsty nahmatal (je to břicho nebo je to kus plastu?), což mě trochu povzbudilo do posledních kilometrů trasy.

No, celkově to bylo zajímavé, ale už aby tu byly pro mě normální závody. Třeba MČR na dlouhé :-D

Přežil jsem to!

Tak Krkonošskou sedmdesátku mám skutečně za sebou. Namázáno jsem měl i na své poměry tragicky, naštěstí něco už mám natrénováno, takže mi síly došly někde před čtyřicátým kilometrem za všemi významnějšími stoupáními. Takže jsem se svezl na laně za Heppym (a rázem se tak často dostal do čela našeho týmu - když tedy nepočítám svého tahouna - jeho tempo bylo opravdu nekompromisní). A aby mu to nebylo líto, tak jsem ho asi dvakrát poslal k zemi ve sjezdech. A sebe samozřejmě taky (krom dalších pádů). Nakonec jsme zajeli za necelých pět a půl hodiny, tedy rychleji než se plánovalo. Jinak kluci jeli skvěle a bylo poznat, že ve vytrvalosti a zkušenostem mám na ně tedy ještě rozhodně co dohánět.

Podrobněji se možná rozepíšu zítra a dodám zprávy o tom, co všechno mě za noc rozbolelo :-)

To je teda den

Zdá se, že den před sedmdesátkou se proti mě všechno spiklo. Vše tedy začalo už v posledních dnech ve škole, kde jsem dostal za týden přečíst dvě knihy, které jsou totálně rozpůjčované, takže jsem je horko těžko  včera a dneska sháněl na internetu. Pak když už jsem se na ně chystal vrhnout, tak se mi podařilo něco totálně rozladit na počítači, takže jsem si s tím musel tři hodiny hrát a stejně to vyřešil jen zčásti.

Při mazání běžek mi zase na nějaký cizí balkon uletěly suché zipy, kterými si přidělávám běžky k sobě, a na žehličku se nalepil nějaký humus, kterého jsem si naneštěstí všiml, až když byl na skluznici. Takže pak jsem ho půl hodiny drbal dolů. Prostě pohoda... Tak snad zítra budu mít víc štěstí.

Jinak běžecky jsem byl na tom dneska docela dobře - po dlouhé době jsem celý trénink odběhl bez toho, abych musel přebíhat přes nějaký ledovatý úsek, takže to byla příjemná změna. I z atletické abecedy, kterou přes tuhle zimu poprvé dělám trochu pořádněji a pravidelně, jsem měl celkem dobrý pocit, tak uvidíme.

Den zúčtování se blíží

Za nějakých 96 hodin (tj. čtyři dny) už to budu mít doufám všechno zdárně za sebou. Krkonošská sedmdesátka,  na kterou jsem se (zřejmě se sebevražednými pohnutkami) přihlásil, se bude konat už tuhle sobotu. Teď se poprvé v sezóně opravdu zúročí natrénované kilometry a uvidí se, zda jich byl dostatek.

Nicméně forma posledních dnů je celkem dobrá, takže buď se potáhne až do závodu nebo naopak zmizí zcela v nenávratnu. Šanci, že skončí někde mezi, bych jí moc nedával. I kdyby vše vyšlo, tak jsem ale zvědavý, co se mnou tahle slušná porce kilometrů udělá. Ačkoli před pár lety (tak minimálně tři zpátky) jsem jel padesátku a taky jsem to nějak přežil, takže teď bych to mohl zvládnout, když mám v nohách zase o trošku víc síly i vytrvalosti. No uvidíme, očekávejte ode mě ještě poslední briefing den před startem...