Zbytečný zákaz

Zdá se, že městské lesy okolo Hradce Králové zůstanou ještě nějakou dobu pro jakéhokoli návštěvníka uzavřené. Odůvodnění jasné: sněhová kalamita ze začátku roku. A trvání? Nesmyslně dlouhé.

Hned na úvod musím říct, že nejsem fanouškem podobných zákazů vstupu. Když napadla spousta sněhu, pod kterým se stromy v lese doslova ohýbaly, musel jsem uznat, že je na tom něco rozumného. Ale že bude zakázáno tam vstupovat, když už veškerý sníh v korunách stromů už před týdny roztál, mi přijde jako naprostá hloupost. Nevím, jak to plánuje přímo Hradec, ale (jak už zmínili pořadatelé Jarního poháru) okolní obce se chystají zákaz zrušit až na konci března. Tedy dobou, kdy (pokud znovu výrazně nenasněží nebo nepřijdou mrazy) už v lese po sněhu nebude ani památky. Dejme tomu, že bych tomu pro provozování závodů ještě rozumněl, ale rozhodně ne pro jednotlivce.

Takže suma sumárum, tři měsíce zákazu. Z toho skoro dva naprosto nesmyslné. Co chtělo spadnout, to už spadlo. A co ne, to možná spadne zítra, v létě, příští zimu nebo v následujících letech vůbec. Je jasné, že pohyb  v lese je s určitým minimálním rizikem spjatý, ale osobně dost pochybuji, že by tuto šanci dokázali proklamované důkladné obhlídky porostů nějak výrazně změnit. To se rovnou může zakázat vstup po celý rok (což by možná někomu vyhovovalo).

Nové oddílové stránky

Po hodně letech máme zase nové oddílové stránky. A musím říct, že se mi hodně líbí a Piškotovi za ně určitě patří velký dík. Myslím, že nám naprostá většina oddílů může jen závidět (nechtěl jsem psát rovnou, že všechny - protože samozřejmě na oddílové stránky většinou nechodím, takže jich i spoustu neznám). Tak teď už jen, aby fungovaly bez problémů...

Stovka na Závodišti

Tenhle týden jsem dojezdil plných 100 okruhů na pardubickém Závodišti - což je nějakých 220 km. Zvládl jsem to během celkově osmi dní jezdění. Poslední den bruslení už sníh docela natál a moc to nejelo, takže jsem se dost protrápil, abych to vůbec najel. Představa, že bych měl na Krkonošské sedmdesátce najet dvojnásobek mě zrovna nenaplňovala silami :-D

Jinak už je konec dalšího cyklu. Tenhle se mi počtem natrénovaných hodin úplně nevydařil, v půlce mě zradilo koleno, takže jsem musel běhání párkrát omezit, což se pochopitelně těžko dalo dohnat. I tak jsem ale natrénoval o pěkných pár hodin víc než loni, takže jsem víceméně spokojený.

Zase na pár dní do Pardubic

Mám před sebou poslední týden prázdnin před začátkem druhého semestru, tak ještě využiji příležitosti zajet si na pár dní do Pardubic na běžky. Teprve se ukáže, jak moc si zajezdím - přeci jen už to docela taje - ale doufám, že to ještě minimálně do čtvrtka klapne.

Jinak ještě zpátky ke školení. I v neděli to bylo celkem zajímavé, jen ten začátek v osm ráno nebyl zcela šťastně zvolen, to bych to raději přetáhl lehce do odpoledne, než abych tam zpola pospával :-D Teď už mi zbývá jen překreslit trojici tratí, které jsme měli postavit za domácí úkol, opatřit je popisy a když to klapne, bude ze mě brzy rozhodčí třetí třídy.

Bude ze mě rozhodčí?

O tom se už brzy rozhodne :-D Každopádně dnešní část školení rozhodčích myslím celkem stála za to. Zabrala mi teda celý den, takže jsem se ani nevypravil běhat, a ještě jsem musel vstávat už v osm (!) - to ani nemluvím o zítřku, kdy to bude ještě o hodinu dřív. Z únavy, který mě teď trošku sužuje po problémech s kolenem (to se ale celkem zlepšilo!) se asi hned tak nevylížu.

Nicméně zpět ke školení. Oproti zmiňovanému školení trenérů byly na programu jen dvě přednášky s celkových rozsahem okolo šesti hodin. Nejdřív mluvil Radovan docela zajímavě o stavbě tratí - některé myšlenky od něj se mi budou hodit i při závodění. Na druhou stranu mě to trochu utvrdilo, že pokud něco stavět, tak rozhodně ne klasiku (krom tréninků) - protože o té přemýšlet u více tratí (myšleno u žáků a veteránů; na DH21, juniory a dorostence bych si troufl) by mi asi dělalo problémy.

Po pauze následoval Béďa o všemožných pravidlech. Z prvního pohledu nezajímavé téma projel celkem slušně rychle. Nakonec se ukázalo, že ta všemožná pravidla se většinou omezují opravdu jen na ty nejzásadnější věci. A stejně jako u Radovana jsem si myslím odnesl i celkem dost do samotného závodění.

Zítra dopoledne pokračuje Tukáč o organizaci. Uvidíme, jestli mě naláká do téhle oblasti pořádání. Zatím je ale mým favoritem post hlavního rozhodčího, jen ještě musím zjistit co to reálně obnáší (ale oponentura tratí vypadá celkem zajímavě). No ale to je jen prvotní nadšení, které ještě určitě opadne :-D

Trénink a podobně

Tak koleno, zdá se, drží. Občas sice trochu pobolívá, ale už to nemá tu zhrošující se tendenci jako minulý týden. I tak ale pořád nejde běhat jakákoli rychlost či kopce (ještě, že je to v Hradci skoro samá rovina). Včera jsem tak místo dráhy šel zase po delší době do bazénu, což asi budu opakovat častěji. Navíc jsem trochu přetažený, takže blížící se odpočinkovější 4. týden cyklu přijde vhod (navíc když bude olympiáda).

O víkendu mě taky čeká školení rozhodčích, jsem na to zvědavý, co mi tam řeknou. Ze školení trenérů, na kterém jsem byl před pár lety, jsem si z některých přednášek odnesl trochu rozporuplné pocity, ale celkově to stálo za to, tak jsem zvědavý, jak to dopadne tentokrát. Jen aby pak někdo po mě nechtěl, abych zase postavil nějaký výchoďák, protože o stavění čehokoliv, co má víc než šest sedm tratí jako Hradubická liga, se mi dodnes zdají noční můry :-D Hlavně z čehokoliv, co je delší než middle či štafety (to jest klasika - přijde mi, že se u nás v oddíle na výchoďáky skoro ani nic jiného nestaví - ono taky většinou není ani na čem).

"Soustředění" v Pardubicích

Na konec minulého týdne jsem si naplánoval takové malé třídenní běžkařské "soustředění" v Pardubicích. Důvodů pro to bylo několik. Prvním podnětem byla skutečnost, že se asi nedostanu na oddílové soustředění v Polubném (protože tam kvůli zápisu ve škole můžu až v úterý a už jsem nenašel nikoho, kdo by tam v tu dobu jel). No a druhý se přihlásil až v půlce týdne, opět mě začalo pobolívat pravé koleno. S ním jsem měl krom loňské zimy problémy pokaždé (loni to pravděpodobně "zachránila" únorová nemoc), nic akutního to nikdy nebylo, ale hodně nepříjemné to bylo vždy.

Běžkování tak přišlo vhod a umožnilo mi v klidu najezdit to, co jsem měl jinak naběhat (a něco navíc). Za tři dny jsem tak nakroužil na pardubickém závodišti 40 koleček a to za ne zrovna ideálních podmínek (včera to byl třeba pěkný led). Krom toho jsem se byl podívat na basket do VIP sekce a alespoň přes televizi si užil fandění i pardubickým hokejistům, kteří včera Růžičkovi do Vancouveru přibalili osm puků (tam naopak doufám, že se bude Růžičkovi dařit). Prostě sportovně vydařený prodloužený víkend.

Uvidíme, jak to koleno zítra odpoledne zareaguje na běhání po pěti dnech. Snad už bude lepší...

Běhání jako na jaře

Přesně tak jsem si skoro připadal včera, kdy v Hradci bylo 4-5 °C nad nulou. Jen kdyby okolo neleželo tolik sněhu. Aspoň že na Novém Hradci (což je pro mě kvůli zavřeným lesům jediné místo, kde se dá něco v HK naběhat) už byl na větších silnicích úplně odkrytý asfalt, takže jsem nemusel běhat v té nekonečné břečce, kterou lze najít všude jinde a ze které už mě začíná bolet vnitřní strana kotníků, jak se mi špička nohy při odrazu kvůli smekajícící se podložce vytáčí ven.

Bylo to zase po dlouhé době příjemné běžet bez rukavic, jen kdyby to nepřišlo před tímhle víkendem, na který plánuji zase něco najezdit v Pardubicích na závodišti. Tak snad se počasí umoudří a teploty zase spadnou trochu pod nulu, rád bych si tam ještě pár (desítek) koleček na běžkách v nejbližších dnech dal, abych si vyhnul běhání v tomhle hnusu pod nohama.