Ztrestat se na domácím

Tak by se dal shrnout můj dnešní super výkon na námi pořádaných béčkách (na výsledkách mě nehledejte, běžel jsem mimo soutěž, tak jsem si pro jistotu ani nevyčítal čip). Ještě než budu pokračovat v popisu další z mých letošních tréninkových anabází, chtěl bych zmínit, že mi moc nesedí styl, jakým jsou mapovány naše mapy (tj. slávistické - osobně jsem totiž ten IOF nenáviděný mapový detailista), takže rozhodně nelze důvěřovat mému hořekování na to, že něco nesedělo...

No, vezměme to pěkně od začátku - nejprve byla myšlenka zaběhnout si nějakou trať na našem pořádání - proto jsem se rozhodl pro H21A, abych měl co nejkvalitnější konkurenci. Trať měla 6km a nějakých (cca) 180m převýšení. Já na ni vyběhl trochu více motivován do rychlosti, než jsem původně chtěl, protože jsem zjistil, že za mnou jdou ještě dva další borci z oddílu - Heppy a Vrabec (tedy David Hepner a Roman Paclík) - nechtěl jsem, aby mě dotáhli.

Mapa s postupy

Vše šlo taky docela dobře - pár drobných zaváhání v dohledávce, jinak prostě krása. První průšvih přišel až na 9. kontrolu, kde jsem moc nepochopil místní hustník, jehož okraj opticky zcela jasně sahal až do míst, kde jsem skončil (červená motanice). Je pravda, že jsem se nepojistil při náběhu (podle velkého kamene jižně, popřípadě ohybu cesty), ale v té chvíli mi to tam přišlo úplně jasné (kontrola na okraji hustníku - pohoda).
Tak tedy dál, stále je ještě motivace - jenže pozor - na 12 končím v dalším hustníku, kde je spousta vyšlapaných cestiček okolo kamenů o pár metrů níže (a nakreslených kamenným polem). Jenže kontrola je ještě o kus dál. Tady trávím pěkných pár minut. Nakonec ji přeci jen nacházím, ale tady už nechápu moc rozdíl mezi kameny kreslenými jednotlivě a kamenným polem (ty dolní se zas tak výškově nelišily).
Pokračuji už pomalejším tempem a na 15. kontrole najednou vidím Heppyho (předběhl mě na 12). Podle výrazných stromů všude okolo jsem mírně vpravo, a tak se stáčím, jenže kontrola nikde. No ani nebudu popisovat dalších několik minut probíhání čistým lesem (!) a téměř získanou jistotu, že tu kontrolu prostě někdo sebral - jenže ona tam byla (podle mne dost pochybně vlevo). V té chvíli jsem váhal nad tím, že se na to vybodnu a zabalím to - nakonec ale zvítězila tréninková morálka a já pokračoval (tempem, které odpovídalo mé náladě - tedy už dost volně). No a pak už to bylo celkem v pohodě - až na směrovou odchylku k 22 - tam už mě to tak nebavilo, že jsem se ani nekoukal na buzolu (což je teda dost špatné) .
Doběhl jsem to s dost hroznou ztrátou (raději nepublikuji) a dost nespokojený. Ani teď nevím, jak se z těch svých chyb poučit - snad víc jistit dohledávku a směr. Jinak ale musím uznat, že se stavba trati dost povedla - kdyby to byl pro mě závod, tak bych asi dost nadával (kvůlu svých chybám), ale teď můžu s klidnou hlavou (protože mi o nic nešlo) říct, že se naše stavitelka Marťa vyznamenala - byla to pro mě (subjektivně) jedna z nejlepších middlových tratí, které jsem u nás běžel (s cizinou se to nedá srovnávat kvůli různým terénům).