Běžkování je Finsku jedním z hlavních sportů a není se čemu divit. Když okolo listopadu obvykle Finsko zapadne sněhem, tak se z něj nevyhrabe to března a někdy i o něco déle. A tak krom bruslení je běžkování vlastně jediná pořádná venkovní aktivita, která se dá na severu dělat (v mínus dvaceti je to už z mé zkušenosti víc než extrémní).
Je libo říznout stopu přes jezero?
Vzhledem k výše uvedenému jsou tak podmínky pro běžkování v okolí každého většího i menšího města vpravdě luxusní. Připravované tratě mají hodně vysokou kvalitu (u větších měst/středisek jsou upravované klidně denně pokud nasněží) a samozřejmě délku. A pokud holdujete i klasičkám, tak se stopy táhnou prakticky od města k městu.
Jelikož je poměrně brzo tma (v Tampere na začátku ledna klidně o půl čtvrté odpoledne a čím víc na sever, tím samozřejmě dřív), je spousta tratí osvětlených. Z logiky věci jsou to samozřejmě jen ty pořádné (rozuměj dost široké i pro bruslení), ale i tak se jejich délka může šplhat do menších desítek kilometrů.
Nebo noční projížďku?
Ty, které poslední řádky natěšily na noční běžkování, ale musím i trochu odradit. Věřte mi, že v dvaceti pod nulou se v noci jezdí mnohem hůř než za světla a zima přestává být snesitelná i v hodně vrstvách oblečení. Na druhou stranu, až ke konci února teploty trochu stoupnou, už zase bude dlouho světlo, takže taková bomba to ve výsledku taky není.
A perlička na závěr - víte, že je ve Finsku několik běžkařských tunelů? Tedy krytých běžkařských tratí, ve kterých se dá běžkovat klidně i létě? Takže až budete chtít v červenci potrénovat, víte kam se vypravit...
Toť vše? Samozřejmě ne - brzy o tom, jestli mám tratě do kilometru od baráku nebo ne. Jak rychle se tu jezdí nebo jestli se tu dá natočit dvacítka bruslením, aniž by se jedním místem projelo víckrát než tam a zpátky.
Žádné komentáře:
Okomentovat