Protože je teď dost času a skladba tréninků i počasí k tomu přímo vybízí, testuji různé formy občerstvování při delších vytrvalostních trénincích. Teoreticky mi vyplynulo 5 různých způsobů, jak se vypořádat s nevyhnutelnou ztrátou tekutin ještě umocněnou těmito pekelnými vedry:
- Nemít nic - to je do 60' realizovatelné, nad hodinu je to ale hloupost - i když člověk přetrpí žízeň, minimálně závěrečná fáze bude tréninkově naprosto k ničemu...
- Nést si lahev v ruce - po celou dobu těžko realizovatelné, navíc kazí běžecký styl. Jedinou šancí je nechat si lahev třeba po čtvrt hodině někde v lese (předtím se napít) a při zpáteční cestě (tedy opět čtvrt hodinu před koncem) ji sebrat a napít se znovu.
- Opasek s lahvičkami - to je pro mě novinka. Zatím jsem s ním byl běhat dvakrát a vyplynuly mi z toho následující negativa. Zaprvé, pás, který mám od Salomonu, má pohyblivé držáky na lahvičky a ty se za běhu pohybují z těch vhodných pozic (tedy na bocích, kde při běhu tolik neposkakují - druhý problém) všemi možnými směry. To je trochu omezeno, až když je obsah lahviček snížen minimálně na polovinu. Budu to ještě muset odzkoušet s nějak připevněnými držáky (asi tejpovačka). Jsem zvědavý, jak to pak bude vypadat.
- Camelbag - pro mě zatím nejlepší způsob pro občerstvování při dlouhém běhu. Vak na pití umožňuje pít poměrně často a přitom nevypít tolik (v porovnání s hrdlem lahve/lahviček na opasku). Dobře utažený batoh prakticky nijak neposkakuje a zátěž je dobře rozložená. Jediným problémem může být, že díky větší zátěži na páteř to není ideální pro časté běhání. To pak velké množství lidí (vcelku oprávněně) rozbolí záda.
- Podpůrný tým - největší jistota. Běžec se nemusí s ničím tahat a přitom se napije. Ideální je nějaký neběžec popř. ne tolik trénovaný jedinec, který jede na kole (v autě?) s vámi (ne nutně pořád) a veze vám pití. To je ideál.
Žádné komentáře:
Okomentovat