středa 22. června 2016

Před MČR krátká

Pomalu se blíží vrchol jarní části sezóny, MČR na krátké trati. Ačkoliv tentokrát by to mělo být spíš v úvozovkách, protože od posledních závodů jsem kvůli bolavé achilovce totálně vypadl z tréninku a moje výkony asi moc vrcholovým odpovídat nebudou. Ale co se dá dělat.

Po závodech jsem dal noze vydatně oddechnout a bolest při chůzi i pohmatu velmi rychle opadla. Bohužel při běhu je achilovka pořád cítit. Po skoro třech týdnech to snad ale konečně začíná nabírat lepší směr, takže MČR vynechávat nebudu. A uvidíme :)



Mezitím jsem alespoň stihl pár jiných věcí - mimo jiné moje první (vážně první) MTBO, a to v rámci pravidelných tréninků bikerů, které se konají co 2-3 týdny v Brně. Tentokrát to byl sprint v Obřanech. Byla to zábava, ale závodně bych MTBO jezdit nemohl, prostě moje jezdecká technika mě dost omezuje :) Ale o to víc jsem si to mohl užít, v klidu a bez nějaké honičky za výkonem.

úterý 7. června 2016

Brněnská trojkombinace

Po pár týdnech jsem si opět střihl plně závodní víkend - tentokrát v mé oblíbené trojkombinaci štafety+sprint+štafety. Dojmy spíš smíšené - v sobotu běžecky velmi pěkné, v neděli mi v druhé půlce došlo; oba závody štafet poznamenané chybami; sprint a nedělní štafety s bolavou achilovkou.

Všechno začala sobotními štafetami kousek od Brna, v mém případě třetím úsekem našeho áčka. A přestože výsledek nakonec nebyl nijak extra, mám ze závodu nejlepší dojmy. V podstatě celou dobu jsem běžel úplně sám a spíš zadrženě, abych v klidu stíhal mapu. Prostě parádní závod - nebýt těsného minutí 12. kontroly, která byla trochu nešťastně zašitá ve svahu uprostřed ničeho. Na rozdíl od ostatních chyb z víkendu nevím, co bych mohl pro dohledávku udělat víc. No, nebýt této chybky, směřoval bych časem někam ke 41 minutám, což by bylo o dost veselejší :) Zvlášť na to, že jsem běžel úplně sólo.

 Sobotní štafety H21 - dvanáctka byla opravdu těsná, škoda

Odpoledne se pokračovalo sprintem v Ivančicích. Bohužel mě po dopoledni začala trochu tahat achilovka (jak jsem později zjistil, asi jsem si během štafet bodl do lýtka klacek a malinko se poranil). Cesta na start byla krušná, ale rozběhal jsem to. Začátek závodu byl takový rozpačitý, moc jsem se nedokázal vypořádat s rozkopaným sídlištěm (kde oproti avizovaným výkopům byly i nezmapované plůtky) a mapově byl spíš pozadu, což se dost podepsalo na plynulosti. Jedinou větší ztrátu jsem zaznamenal na 12. kontrolu (kde jsem špatně přečetl číslo na kontrole a omylem si myslel, že jde o jinou). Od té doby jsem běžel srovnatelný čas s nakonec vítězným Sosákem a zaběhl pár třetích mezičasů, což myslím ukazuje na slušnou běžeckou formu. Nakonec 12. místo se ztrátou 51 sekund, ale tentokrát spíš spokojenost s výsledkem, než výkonem.

Sprint H21A - bohužel GPS mi nějak zlobila (například vůbec nevzala 19. kontrolu), ale postupy zhruba odpovídají

Nejméně spokojený jsem byl s nedělními štafetami. Jednak achilovka už si vyžádala pořádné otejpování (ale na vynechání závodu to nebylo) a jednak už jsem ještě před startem věděl, že jsme disk. Do lesa jsem vyrazil sice svižným, ale určitě ne bojovným tempem. Bohužel celý závod se zlomil na deváté kontrole, kde jsem špatně pochopil mapu a začal hledat kontrolu dřív (tentokrát to bylo na mé straně). V té chvíli jsme se seběhli do trojice, kterou jsem pak držel až do sedmnácté kontroly. Bohužel někde tou cestou na mě padla celkem únava, a tak jsem pytlík bral už výrazně volněji. Což se mi samozřejmě vymstilo další půl minutou hned na 23. kontrolu. S nedělí tak spokojený nejsem, fyzicky to nebylo ono a mapově to bylo vyloženě nezvládnuté. Část toho lze asi přičíst nižší koncentraci kvůli disku, část značí mezery v tréninku - na obojím budu muset ještě zapracovat.

Nedělní štafety H21

Celkově tedy smíšené dojmy. Není to vyloženě špatné a proti loňsku bych měl být na výsost spokojený - ale s jídlem roste chuť a moc rád bych se vrátil tam, kde jsem byl před nějakými těmi pěti lety. A myslím, že to není úplně nemožné.

neděle 29. května 2016

Květnové závody

Je na čase dotáhnout blogerské resty. V květnu, po příjezdu z Kanady, se mi trochu nahrnuly úkoly, takže jsem nestíhal průběžně psát. A to i když se toho tolik dělo.

Prakticky pár dní po příjezdu jsem si střihl mistrovství ve sprintu a sprintových štafetách. Měl jsem z toho trochu respekt, protože jsem nevěděl, jak se na mě podepíše týden na cestách, ale nakonec jsem to myslím zvládl se ctí. Zvlášť sobotní závod sprintu v H21A byl opravdu povedený, v neděli už jsem byl přeci jen trochu zatuhlý. Ale na obojím se jasně podepisuje, že letos mnohem víc trénuju v lese a na sprint mi prostě chybí rychlost.

 Trať sobotního sprintu H21A s mými postupy

Že to naopak v lese není tak zlé, jsem si ověřil o týden později na našem novém oddílovém modelu. Nejprve jsem si v sobotu za necelých 32 minut oťukal kontroly, abych pak v neděli stejnou trať oběhl o osm minut rychleji. Zatím jsem tak ve vedení naší oddílové tabulky - a z mezičasů to vypadá, že hlavně do kopců to celkem táhne. A je pravda, že těch pár vrstevnic, které se na postupech vybíhají, jsou oproti Holedné taková malá vlnka.

Další týden na mě začalo lézt nachlazení. V sobotu jsem si ještě dal zkrácenou trať jihomoravské ligy na kraji Brna, ale už to bylo celkem utrápené a celou neděli jsem v podstatě proležel. Teplota naštěstí nebyla, takže tento týden už jsem mohl opět trénovat.

Trať jihomoravské ligy s mými postupy

Aktuálně jsem tak opět v pravidelném tréninkovém režimu a snad se ta moje výkonnost ještě o kousek posune. Ačkoliv ty opravdové vrcholy letošní sezóny mě čekají až na podzim, takže teď bych hlavně rád vystavěl poctivý základ.

pondělí 9. května 2016

Kanadské intermezzo

Ještě než se dostanu ke sprintovému víkendu, který mám aktuálně za sebou, musím se krátce vrátit k mojí (hlavně studijní) cestě do Toronta. Krom konference jsem se stihl podívat i po městě a na Niagáry. A taky využil nabídky od Havliho a zúčastnil se místního podvečerního tréninku :)

Pohled směrem k pár z hromady mrakodrapů, které stojí v Torontu (a CN Tower, svého času nejvyšší věž na světě)

 Kanadská část Niagarských vodopádů

Jak už Havli trochu předeslal, terén ani konkurence tentokrát nedorazily - a tak jsme si na nepříliš náročné trati rozdělili první dvě místa. Ale i tak jsem rád, že jsem si zaběhl orienťák v zatím rekordní vzdálenosti od domova. Bylo to moc fajn.

A kanadské orienťácké proběhnutí - vesměs nebylo co řešit, tak jsem si hlavně hlídal, abych si nenamočil boty v bažinkách podél cesty :)

středa 27. dubna 2016

Mistrovství Moravy '16

Jarní sezóna se pomalu rozbíhá a já už mám za sebou nějakých sedm soutěžních startů. Dva z nich jsem přidal o uplynulém víkendu na Mistrovství Moravy v Brně-Ořešíně. A přestože je spokojenost s výkony smíšená, musím zopakovat, že slušný základ tu je a už se můžu víc soustředit na závod a ne na to, jestli ho vůbec fyzicky zvládnu.

 Trať sobotní klasiky - postupy dodám později, bohužel teď s sebou nemám kabel od hodinek

Sobotní klasika byla náročná. Kopce byly poctivé a stavitelé nás moc nešetřili. I při zpětném pohledu do mapy se mi jako ideální skoro vždycky jeví postupy rovně, což často znamenalo i kolmo na vrstevnice nějakého pěkně zařízlého údolí. Těžko říct, zda šlo postavit jinak… Co se mi ale nelíbilo, byl typický stavitelský hřích v podobě umístění občerstvovaček na postupy. Tentokrát ještě často formou volby – zaběhnout si na občerstvovačku nebo jít ideálním postupem?

Na doběhu nedělní klasiky zdroj

Můj výkon byl takový nemastný neslaný, celý závod jsem se doopravdy nedokázal rozeběhnout do závodního tempa a ztrátu nabíral postupně celou trať. Na druhou stranu, bylo fajn, že jsem těch 100 minut zvládl celkem v pohodě.

Trať nedělních štafet - postupy dodám později

Nedělní štafety byly úplně jiným závodem. Na mě čekal třetí úsek našeho áčka a mnohem běhatelněji postavená trať (roli sehrálo určitě i to, že jsem si zatejpoval, takže jsem se nemusel tolik hlídat v sebězích). Konkurence byla souběhem různých okolností asi nejnižší v letošních roce, ale i tak hodnotím svůj úsek velmi slušně. Rezerva by se určitě našla – zvlášť, když jsem až na dvě kontroly na trati nikoho z mé kategorie nepotkal. Ale celkově to odsýpalo až překvapivě rychle s ohledem na sobotních 100 minut v nohách.

Na diváckém průběhu nedělních štafet - zdroj

Teď mě čeká krátká závodní pauza ve znamení cesty do Kanady (zdravím z Toronta), ale za necelých čtrnáct dní tu bude mistrovský sprintový víkend.