úterý 13. listopadu 2018

Oostelbeerscheheid

Celkem se mi zdá, že ke konci mého pobytu v Holandsku místní závody gradují - tentokrát jsme jen kousek od Tilburgu odběhli závody, za které by se náročností nemuseli stydět ani ve Skandinávii.

Les byl takovým mixem podzimního Kaňku a vrstevnic ve složitějších pasážích Vracova, to vše ještě umocněné tím, že až na otevřené prostory (vřesoviště skoro po kolena) se běželo skoro celou dobu v zeleném a v celkově snížené viditelnosti. Já jsem se ještě po prvních pár kontrolách rozhodl si to víc užít a schválně jsem se vyhýbal variantám po cestě. A většinou se mi podařilo se přes vrstevnice (2metrová ekvidistance) domapovat ke kontrole. Největší chybu jsem ale paradoxně udělal v otevřeném terénu na šestku, kdy jsem nedočetl mapu (myslel jsem, že cesta, kterou přebíhám je nová a nikoliv ta cca dva centimetry pod kontrolou). Nově získanou nedůvěru v cesty jsem zůročil na sedmou kontrolu, kde mě zastavilo až přeběhnutí druhé cesty, která už ani nebyla na mapě... No, samozřejmě, mapa seděla :)

Mapa s mými postupy

Pak jsem ještě zaváhal na vracečku na 12. kontrolu. Scénář velmi podobný jako na šestku, tedy nečtení toho podstatného z mapy. Pak už mi nezbylo nic jiného, než se dohledat na cestě. Jinak to s drobnými chybkami celkem šlo, byť ke konci (kdy už čas táhl na osmdesát minut) už jsem toho měl plné zuby. Tedy po běžecké stránce, protože z té orienťácké to byl nečekaně parádní zážitek.

Teď si dám od sportování týden pauzu, protože mě čeká zahraniční konference; a třeba se mi během toho volna i trochu srovná achilovka :)

pondělí 5. listopadu 2018

Arnhemse Heide

Čas v Holandsku začíná rychle utíkat, což je znamení toho, že se můj pobyt tady pomalu krátí. Potom, co jsem se tady rozkoukal a začal pravidelně chodit plavat a na spinning, tu mám i pořádné sportovní vyžití. A do toho se občas připlete i nějaký ten orienťák - jako o uplynulém víkendu kousek od Arnhemu.

Terén kousek od Arnhemu - vesměs paseka, písčité cesty a občas i nějaký ten (celkem pěkný) les

Terén kousek od Arnhemu - vesměs paseka, písčité cesty a občas i nějaký ten (celkem pěkný) les

A závod to byl zatím nejhezčí, co jsem tu běžel. Terén sice pořád extrémně rychlý, ale na druhou stranu ne úplně zadarmo (ale zase se to dalo uhlídat - což se mi jednou nepodařilo). Běžecky to naopak nebylo zadarmo, protože paseka, po které se většinou běželo, byla slušně hrbolatá a porostlá trávou do půlky lýtek. No a okrové cesty byly pěkné pískoviště, takže jsem se jim spíš vyhýbal...

Mapa s mými postupy - chybu jsem vysekl na 15. kontrolu (na trojku to chyba není), kdy jsem těsně minul kontrolu, a pak jsem si neporozuměl s lesíkem vedle cesty (a tím, kde končí a co jsou vlastně ty výrazné stromy pod ním)

Jak jsem celkově dopadl, těžko říct, ale po doběhu jsem vedl, tak třeba jsem i vyhrál. Tak či tak to ale byl moc pěkný závod v zajímavém terénu - a s mapou, která skutečně do detailů seděla, což byl po posledním závodu příjemný pocit :)

pondělí 29. října 2018

Říjen v Holandsku

Čas v Holandsku utíká neskutečně rychle - přes týden trávím většinu času ve škole a o víkendech se obvykle najde čas i na turistiku po blízkých městech. Mezitím ale stíhám i trochu trénovat, což je fajn. Kvůli achilovce je to hlavně plavání, plus jsem teď poprvé zkusil spinning, který tu nabízí v rámci členství univerzitní sportovní centrum. Asi to nebude moje nejoblíbenější činnost, ale trénink to je slušný, protože jsem byl pokaždé na druhý den celkem rozlámaný :)

No a v půlce měsíce jsme si dali další místní orienťák, teda spíš kros s mapou, kousek od Utrechtu. Já jsem si raději zvolil jen střední délku trati, ale trochu mě zklamali, když jsem při avizované délce pět kilometrů naběhal jen něco lehce přes čtyři. Ale asi to počítali do pravých úhlů po cestách, čemuž jsem se úspěšně snažil vyhýbat.

Mapa závodu u Utrechtu s mými postupy - občas jde postup schválně vedle cesty (nechtělo se mi po nich pořád běhat), občas realita ne úplně seděla s mapou

Do konce roku tu ještě nějaký ten orienťák stihneme, protože místní sezóna listopadem nekončí. Konkrétně teď v sobotu zamíříme k Arnhemu.

neděle 16. září 2018

NK middle '18

Ani v Holandsku to úplně bez orienťáku neplánuju. Uvidím, kolik závodů si tu stihnu oběhnout, ale jeden zářez už mám z dnešního mistrovství Nizozemska na krátké trati. Terén nakonec celkem překvapil, bylo to něco mezi Šaštínem a Veskou. Místy to bylo i mapově těžší (kontroly 7, 8, 9, 14), protože byl les celkem uzavřený a vrstevnice s ekvidistancí 2,5 m bylo potřeba si hlídat. Mapa ale seděla, takže se to dalo.

Trať H21 - bez skeneru v horší kvalitě, ale nějakou představu z toho člověk může získat

Trať byla ze začátku spíš po cestách, čemuž jsem se ze začátku snažil spíše vyhýbat, ale lesem to bylo často kvůli trávě a ostružinám prostě výrazně pomalejší. Navíc na mě padla trochu únava ze 70minutového rozcvičování, když jsem úplně nepochopil místní systém startu nemistrovských závodníků.

V lese jsem se potkal se všemi třemi Skandinávci, kteří mě nakonec porazili. Tempo měli trochu vyšší, ale protože občas vysekli nějakou chybu, vítěz mi dal jen necelé čtyři minuty. Prvnímu Holanďanovi jsem dal tuším něco okolo čtvrt hodiny :)

Takto vypadala většina lesa v jeho čistějších pasážích

Písečné duny jsme potkali až v samotném závěru...

... a bylo to dobře, protože v písku se fakt běhá špatně (a dvojnásob, když nemám naběháno)

Velikostí byly závody tak na úrovni menší hradubické ligy, ale vše klapalo a bylo to fajn

sobota 15. září 2018

Cena východních Čech '18

Už telegraficky z Holandska k Ceně východních Čech, která proběhla před dvěma týdny. Vypravit se na ni bylo trochu rozhodnutí na poslední chvíli, ale jsem za to rád, protože letos už asi v ČR žádné závody neodběhnu (odjel jsem na čtvrt roku do zahraničí) a přestože si nějaký ten orienťák odběhnu i tady v Holandsku, bude to spíš pro srandu než kvůli opravdovému zazávodění.

 První etapa H21A s mými postupy

CVČ letos probíhala v Radvanicích, byť ne na populární Závoře. To mi nakonec ani nevadilo, i okolní terény nabídly zajímavé proběhnutí a hned terén první etapy byl díky snížené viditelnosti snad ještě záludnější než Závora.

Druhá etapa H21A s mými postupy

Moje výkony měly víceméně stoupající tendenci. Nebyl to žádný zázrak, nemám naběháno a chybí i tréninky na mapě, ale celkově jsem spokojený. První mapově těžkou etapu jsem celkem ustál (až na jednu kontrolu, kde mě zmátl význačný strom, který nebyl v mapě, a který měl být mým hlavním orientačním bodem na cestě ke kontrole), druhou etapu jsem zvládl uběhnout (z toho jsem měl celkem strach), no a v poslední si celkem slušně zazávodil v kontaktu, byť tam už síly docházely.

Třetí etapa H21A s mými postupy