Závody jsou tady

Po několika týdnech tréninku jsou tu konečně podzimní závody. Připravil jsem se na ně nejsvědomitěji, co to šlo. A na soustředění minulý víkend ve Chvalči jsem měl z tréninku a mého běhu asi nejlepší pocity za celý letošní rok.

V týdnu jsem si dal ještě nějaké intervaly a dva okruhy sprintu v centru Hradce na tratích z JWOC Tour v rámci SCM tréninku. Po náročném víkendu jsem byl pořádně utahaný, ale na druhou stranu se teď nemá cenu totálně šetřit, vrchol sezóny je ještě nějaký ten týden vzdálen.

Je jasné, že do ideální formy mám pořád daleko, ale snad už to nebude taková katastrofa jako na jaře. Takže hlavně se soustředit na mapu, a nohy už snad prodají ten můj letní trénink.

Zítra začínám štafetami (slávistické béčko, poslední úsek) a sprintem - a už se na to opravdu těším, nejen protože to jsou moje nejoblíbenější disciplíny :)

VT Chvaleč aneb Po stopách juniorského

Myslím si, že v oddíle nebylo moc lidí, kteří by se po juniorském netěšili, až si sami proběhnout mistrovské tratě na Závoře, rozhodně jednom z nejlepších terénů u nás. Až to pro mnohé konečně přišlo na přelomu srpna a září, když proběhlo oddílové soustředění s centrem v nedaleké Chvalči.

Program byl celkem náročný - hned v pátek odpoledne jsme si ještě cestou dali trať E1 JWOC Tour na mapě Kolčarka. Byla to celkem zajímavá trať s řadou voleb a přestože terén nebyl nijak výjimečný, hodně mě to bavilo. Škoda, že mi ke konci začaly tuhnout nohy, protože jsem se přeci jen na soustředění předchozí přípravou moc nešetřil.

Mapa z pátku s mými postupy

V sobotu dopoledne jsme zahájili sérii tréninků v pořadí Závora sever - Závora střed - Závora jih. A hned to byl asi nejméně povedený trénink (a taky ten, co se mi nejméně líbil stavbou, která byla zbytečně drsná kolmo na vrstevnice) - hlavně fyzicky na mě padla hrozná únava. Vysekl jsem dvě mapové chyby, ale jinak jsem si to velmi dobře pohlídal. Tak aspoň to mě těšilo.

Odpoledne přišla na řadu kvalifikace juniorského middlu. Lehce se zatáhlo a trochu sprchlo, ale i tak to byl hodně rychlý závod. Naštěstí spíš seběh, takže jsem se mohl pěkně rozeběhnout. Škoda jen chyby na desítku, kde jsem nepřečetl správně mapu a hledal kontrolu moc vysoko.

Finále middlu M20A (byť nakonec s jednou kontrolou prohozenou - a zrovna tou, která mě vyhodila z tempa, škoda, třeba by to bylo výrazně lepší)

Moje výkony s probíhajícím soustředěním začaly nabírat na obrátkách. A nedělní dopoledne obsadil zlatý hřeb programu - finále middlu M20A. V mém výkonu opět parádní 2/3 trati následované nepříliš povedeným závěrem. Ale i tak dobrý běh a skvělý zážitek.

Pár fotek z lesa middlu:

A na závěr jsme opustili hřeben Závory a přesunuli se na druhou stranu, na Chvalečský les. Na okruzích s hromadným startem jsem se konečně aspoň trochu přiblížil fenomenálně běhajícímu Jedlovi - ačkoli ten ještě stihl trénink předtím roznést, takže měl pár kilometrů v nohách navíc :D

Každopádně příjemné pocity z mých výkonů. Běžecky jsem sice ještě ztrácel, ale když už jsem se kousnul, dokázal jsem zaběhnout i celkem slušné mezičasy. Takže na kratší tratě je vykročeno dobrým směrem, klasika bude pekelný boj.

Celkově parádní soustředění ve skvělých terénech!

Trénink před sezónou

Jak už jsem psal, po psychicky i fyzicky náročném začátku opětovného tréninku, se mi opět podařilo trochu se rozběhat. Samozřejmě to zdaleka není ideální, ale každým týdnem jsem na tom běžecky o kus líp, což je paráda. A ani si nepamatuju, kdy bych byl takhle na konci prázdnin motivovaný k dalšímu tréninku.

Už se tak těším i na podzimní závody. Původně jsem hodně zvažoval, jestli má cenu běhat na klasice elitu, ale poslední týdny mě přesvědčily, že nějak rozumně bych to mohl odběhnout - přeci jen, ani mi nepřijde fér se bez vážných důvodů hlásit na krátkou a na klasiku do jiné kategoei. Ačkoli na nějaké výkony by to asi chtělo pár dalších měsíců.

Takže hlavní pro mě budou štafety a družstva. S tímhle vědomím můžu ještě část září trénovat tvrději, než bych trénoval v situaci, kdy bych chtěl celou podzimní sezónu naplno odzávodit.

Každopádně jsem zvědavý, jak si povedu v lese oproti ostatním. A věřím, že to bude lepší než na jaře. Hlavně abych měl z toho mého výkonu trochu lepší pocity.

Teď o víkendu jedeme na krátké oddílové soustředění do terénů a na tratě z JWOCu a jeho doprovodných závodů - tedy těch v okolí Radvanic. To bude parádní zážitek, zvlášť v prostoru krátké trati. Na to se vážně těším, až zjistím, jestli tam taky budu točit s mapou jako ti nejlepší světoví junioři.

Piškot kap '13

Rok se konečně s rokem sešel a asi při páté příležitosti jsem konečně vyrazil na legendární Piškot kap. A musím říct, že to byla evidentně chyba, že jsem tuhle parádní oddílovou akci zatím vynechával!

Po jistých peripetiích s odjezdem jsme ve čtvrtek odpoledne dorazili na místo. Akorát jsme shlédli zlatý běh Zuzany Hejnové a vyrazilo se na krátké běžecké prozkoumání okolí. Krátké se sice malinko protáhlo, ale bylo to příjemné. Večer následovala kvalitní příprava na pivní, završená posezením u televize :)

V pátek jsme po ránu vyrazili s Pájou na pěkně zvlněnou cestu nad chatou. Po návratu jsem zjistil, že Boban s Vorlem skoro ještě spí. Když se v deset vypravili na snídani, usnul jsem zase já, protože jsem kvůli jistým basovým zvukům nemohl v noci do čtyř usnout.

Pak následovala pěší výprava na vrchol Šerák, kde krom oběda došlo i na dezert v podobě borůvkových knedlíků. Cesta nahoru byla utrpení a měl jsem toho opravdu plné zuby. Cesta dolů utekla už mnohem příjemněji v plánování podzimního rozloučení se sezónou.

Pohled z Keprníku (1423 m. n. m.)

Večer přišla první etapa Piškot kapu - sprintík mezi hustníky u sjezdovek. Moc krásná trať, opravdu mě to bavilo - a odnesl jsem si třetí místo. Večer opět pokračovala zábava, ačkoli já se zas tolik po předchozím dni neúčastnil. Ovšem vzhledem k tomu, že se to konalo ve společenské místnosti, kde jsme s Vorlem a Havlim spali, tak jsem vydržel celkem do závěrečných fází.

Mapa sprintu (byl dvoukolový)

Dějiště nočního sprintu při pohledu z opačného svahu

V sobotu dopoledne následovala královská etapa - horský běh. Na jedničku jsem si celkem zazávodil, pak jsem ale zvolil jinou stopu a malinko zvolnil. Přeci jen, kluci na mých pár týdnů tréninku běželi až moc dobře. Na trojce jsem sice ještě potkal Šabyho, ale borůvkové lány byly nad moje morální síly a prostě se nedalo jinak, než se do nich malinko pustit. A zbytek už na pohodu.

Odpoledne se objednaly pizzy, zajelo se pro zásoby, a potom hurá koupat do tůňky místního Vražedného potoka (pokud to je od teploty vody, tak přídomek Vražedný sedí). Jak jsme zjistili s Vorlem, když se člověk zabalil do vrstvy listí na dně tůně, zas tak studená ta voda nebyla. Každopádně další z hřebů programu :)

Koupání v tůňce

Navečer přišly pivní - statečně jsem se probojoval až do finále, byť třetí exované pivo už do mě zas tolik nepadalo. Každopádně pak už se večer rozvíjel v pohodovém tempu zpěvu, konzultací o pěstování živého plotu a operace vidličkou.

Poslední etapou byl běh na mapě Lesního hospodářského plánu. Vzhledem k počtu naspaných hodin i jisté únavě jsem to spíš obklusnul. A celkově si tak vyběhl v mém prvním Piškot kapu pěkné 5. místo!

Díky Piškotovi i všem zúčastněným za parádní akci :)

Komplet moje fotky najdete v albu na Picase.

Komplet mapy etap a komentář k nim najdete na Piškotově blogu.

Trénink a výběh Krkonoše

Trénink se s dalšími týdny vyvíjí celkem dobře. Postupně navyšuji objemy a tepovka už se mi taky začíná dostávat do normálnějších mezí. A tenhle týden už se konečně dostalo i na tréninky rychlosti, které mě vždycky nakopnou (i když je upřímně nemám rád).

S postupujícím tréninkem jsem tak přijal výzvu vydat se v neděli na výběh do Krkonoš. Věděl jsem, že to bude pěkný boj - zatím jsem se do nějaké extra vytrvalosti nedostal, natož v takových kopcích. Ale nakonec jsem to zvládl.

Naše výprava - foto: Boban (odkaz na komplet album)

Naše pětičlenná skupiny (já - Boban - Piškot - Filip - Zdeněk) vyrazila z Horních Míseček a víceméně pohromadě do nich i po víc než 130 minutách, 21 kilometrech a nějakých 800 výškových metrech zase doběhla. Šli jsme po trase Horní Mísečky - Medvědím - Vrbatka - Sněžné jámy (kolem Labské boudy), tj. přes 1490 nad mořem - Pramen Labe - Dvoračky - Horní Mísečky.

Vrbatka

Pohled od Sněžných jam

Byl to celkem záhul, zvlášť v celkem drsném stoupání na Sněžné jámy jsem toho měl plné zuby a chvilku musel přejít do chůze. Kluci mě teda pěkně proháněli a bolelo to nejen nahoru, ale i dolů (koleno a achilovka). Ale ve zdraví jsem to přežil a v závěru v rovinatých a seběhových pasážích zase chytil druhý dech. Paráda.

V seběhu směr Dvoračky

V seběhu směr Dvoračky

V seběhu směr Dvoračky

Takže dost dobrý trénink, který se rozhodně neztratí. Díky!

Před Labskou boudou