Od středy 30. dubna do neděle 4. května jsem byl na dalším soustředění s juniorskou reprezentací - a zase to byl pěkný nářez.
Z Hradce jsme měli odjezd okolo čtvrté, ale než jsme se vymotali ze zasekaného města, trvalo to další půl hodinu. Do Kytlice u Nového Boru jsme tak dorazili asi až s 20 minutovým zpožděním oproti plánovaného srazu v hotelu Kovošrot, kde jsme byli ubytováni. Když jsme však vešli dovnitř, zjistili jsme, že zatím dorazili pouze tři další borci. Večeře byla až od sedmi a tou dobou se konečně začali sjíždět i ostatní do celkového počtu čtyřiceti lidí. Z důvodu dosavadní nepřítomnosti všech tak odpadla i večerní schůze, takže se mohlo relaxovat dle libosti, ačkoli zatím nebylo po čem.
Pravý trénink tedy přišel až druhý den ráno v podobě okruhů na mapě umístěné až za Českou Lípou. Celkem jsme si dali 7km v 6 okruzích, na kterých se převýšení pohybovalo tak kolem 80m. Terén to byl ale hezký - údolíčka, jejíž hloubka o moc nepřesahovala 5 vrstevnic, a spousta skal a kamenných srázků. První okruhy jsem běžel poměrně rychle, ale postupně mi začaly docházet síly a už jsem ani moc nedokázal využít toho, že některými místy už jsem proběhl vícekrát. Nakonec jsem to ale, byť úplně vyčerpaný, zvládl celé a navíc pouze s jedinou větší chybkou, s čímž jsem byl spokojen. Jediné, co mě trápilo, bylo to, že pokud jsem byl skoro mrtvý už teď, co budu dělat těch zbylých šest naplánovaných fází?
Odpověď přišla odpoledne v podobě vrstevnicovky. Naplánovaných 6,5 km se mi od pohledu zdálo po dopoledni opravdu hodně, ale bylo řečeno, že to můžeme jít volnějším tempem, tak jsem se podle toho i zachoval. Startoval jsem poměrně brzy, skoro hned za skupinou mladších (dorostenek) a méně zdatných borců. Hned ze začátku jsem začal dohánět nejprve jedince, a pak ve třetině trati už čtyřčlenný vláček. Vše šlo jako po másle a nikde jsem výrazněji nezaváhal. Vrstevnicová mapa (s modrou, tedy vodotečemi a bažinami, a skálami navíc) mi v pohodě stačila. Zase tak pomalu jsem asi nešel, protože v konečných výsledcích jsem byl poměrně hodně vepředu. A s fyzičkou to taky nebylo až tak hrozné, zřejmě jsem se přes poledne stihl trochu oklepat...
Druhý den dopoledne byl závod na klasice (jen v rámci reprezentace) a pokud mohu o včerejšku tvrdit, že se mi dařilo, dnes tomu bylo jinak. Už na jedničku jsem vylétl moc do strany a musel se obloukem vracet ke spojnici. To byla největší chyba, která mě ale stála dost sil a nějakou tu minutu. Pak už jsem jen dělal, co jsem mohl, abych příliš neztrácel - trať nebyla vůbec těžká a šlo jen o to rychle běžet a hlavně to vydržet. To mi úplně nevyšlo, a tak jsem protentokrát skončil spíše v závěru výsledkové listiny se ztrátou 12 minut na 11,3 km. Odpoledne pak byly krátké postupy nedaleko od našeho hotelu. Ty jsem šel výrazně pomaleji, ale jak jsem později zjistil, skoro nejvyšším tempem ze všech. Počasí tentokrát ukázalo i svou deštivou tvář a po třech slunných trénincích jsme měli i jeden zamračený. Naštěstí nepršelo nijak hustě, a tak to šlo zvládnout. Trať měla jen 3,5 km a skládala se hlavně z hledání kontrol ve skalkách v traverzu a z krátké hustníkové partie. Zas tak lehké to nebylo, ale dalo se to zvládnout. Jedna z kontrol byla dokonce umístěná na vodopádu, což bylo takové malé zpestření :) Hned poté, co jsem doběhl (startoval jsem třetí), jsem vzal foťák a vyrazil na poslední kontrolu fotit. Stihl jsem téměř všechny, ale většina fotek je bohužel rozmazaných, můj foťák bohužel pohybující se běžce nezvládá. Ale aspoň jsem si vyfotil les a krásnou duhu, která se rýsovala přes horizont, když konečně prokouklo slunce.
Večer byl téměř 90 minutový rozbor postupů a poté jsem byl ještě u fyzioterapeutky Jarky, která měl trochu prokřupla záda a hlavně mi poradila, abych víc protahoval, v čemž má určitě pravdu a v nejbližších dnech to budu muset napravit a zavést cvičení každodenně.
Na další dopoledne byl naplánován trénink s mě poněkud neznámně znějícím názvem sem-tamy. Nakonec se z toho vyklubala šestice kilometrových tratí mezi dvojicí startů. Trenéři rozdělili závodníky do šestic, které si pak ve skupině postupně vyměnili všechny mapy. Všichni tak běželi všechno, byť jedna polovina po směru a druhá v protisměru. Já byl ve skupině s Víčkem (Martin Poklop - SSU), Maldou (Ondřej Malý - VIZ), Panchym (Honza Panchártek - PHK), Duskym (Adam Dusílek - SRK) a Jakubem Zimmermanem (ZBM). Na konci každé trati jsme se vždycky sešli, počkali na posledního, kterému jsme dali chvilku oddechu, a vyrazili dál. Podle pořadí doběhu jsme si mezi sebou rozdělili body, aby jsme později mohli určit výsledné pořadí. Mě se pokaždé podařilo doběhnout nejhůře jako čtvrtému a celkově jsem si vybojoval třetí místo.
O půl čtvrté už jsme zase měli vyrazit na další trénink - hadici (pruh mapy cca 1,5 cm široký kolem spojnic kontrol). Protože se ale na start jezdilo jedinou dodávkou, trvalo téměř 3/4 hodiny než se dostalo s místem v autě i na mě. Do kopců u Kytlice jsem vyrazil jen v botaskách, protože jsem chtěl trochu pošetřit svoje ještě nedávno zraněné nohy. Po obvyklém odpoledním dešti (tentokrát doprovázeném i kroupami) se při mém startu projasnilo, ale stejně to ještě pěkně klouzalo, a tak jsem musel jít hodně opatrně. Hadice už byla nicméně předem prezentovaná jako odpočinek, a tak jsem to s rychlostí rozhodně nepřeháněl.
Večer následovala další schůze a po ní vyrazila část účastníků oslavit konec soustředění. Já jsem se odpojil ještě před začátkem, kvůli tomu, že pro nás všechny prostě nebylo nikde dost místa :)
Druhý den jsme se měli do devíti sbalit a vyrazit na poslední trénink Hagaby (čtyři okruhy s hromadným startem). Kvůli obvyklým opozdilcům z řad Žabovřesk jsme však vyrazili až s dvacetiminutovým zpožděním. Trénink to byl super, škoda jen, že okruhy se příliš rozprostřely do šíře, takže jsme se tolik nepotkávali. Ale i tak to stačilo, aby jsme se donutili i přes únavu posledních dní trochu rychleji běžet.
Pak už se stačilo jen naskládat do auta a vyrazit domů. Letošní jarní soustředění juniorské repre se opravdu povedlo - přeci jen už tam ty lidi trochu znám, a tak není o zábavu, ale i kvalitní zaběhání si nouze.
Shromaždiště
