Po spíše promaroděném březnu byl duben tréninkově výrazně veselejší. Sice zase marodil Tobiáš, takže závody jsme nakonec neobjeli žádné, ale aspoň jsem se už pravidelněji dostal ven běhat. Není to žádná sláva, pořád bylo hodně práce, ale věřím, že i to se bude postupně zlepšovat.
Jedna jarní momentka s juniorem mizícím v dáli
I když jsem nebyl na závodech, tak jsem aspoň stihl dva mapové tréninky v hodonínských terénech, které se snad budou hodin na podzim na mistrovství štafet a družstev. A snad se mi i v květnu podaří trochu zapracovat na objemu tréninku, protože zatím se držím zhruba na úrovni loňského roku = žádná velká sláva pro závodění.
