Trojkombinace Český Dub

O uplynulém víkendu proběhla moje nejoblíbenější kombinace závodů - štafety a sprint. Tentokrát se běželo v Jizerských horách, a jak už je mým špatným zvykem, v Jizerkách mi to moc nejde.

Po docela dlouhé době jsem si dvakrát zaběhl první úsek (naší první štafety). S rozbíháním mám celkem velké zkušenosti z mých prvních let v dospělých, ale uplynulé závody mě přesvědčily, že bez pořádného tréninku to zdaleka není ono. Sobota ještě celkem šla, ale v neděli jsem se hrozně plácal vzadu. Na druhou stranu, už jsem skoro zapomněl, jaká to je na prvním úseku zábava. Za to brzké ranní vstávání to stojí :)

Z trojice závodů jsem si užil ten, který jsem paradoxně asi nejvíc zkazil - sobotní dopolední štafety v Kořenově (i když sprint jim z hlediska chyb zdatně konkuroval). Farstování na trati mě vyloženě bavilo, ačkoli jsem na něj osobně dojel hned na páté kontrole, kterou jsem vesele minul. To by asi ještě nebylo tak zlé, kdybych se nezamotal v podivném hustníku na 11. kontrole. V lese nechat 7-8 minut na třech kontrolách (postup na 14. kontrolu jiným hustníkem byl taky špatný nápad) na štafetách zrovna za rámeček není.

 Sobotní mapa s mými postupy

V lese - foto: Tomáš Bubela

Na odpolední sprint v Českém Dubu jsem vybíhal v takovém podivném rozpoložení. Po dopoledni jsem byl celkem zatuhlý a ani mapově jsem se do závodu nedostal. Roli v tom asi hrálo i to, že trať byla v podstatě sledem krátkých postupů v docela křivolakých uličkách (na mapě s jejíž čitelností jsem docela bojoval), což prostě neumím běhat. Zvlášť, když se všude valí davy lidí. Podle mezičasů jsem ale tak hrozně neběhal, v podstatě jsem se odpálil na zbytečných chybách (postup na 8. kontrolu, přeběhnutí 11. kontroly). Tentokrát mě to teda vůbec nebavilo a byl jsem rád zpátky v cíli.

Trať sprintu H21A s mými postupy

Na trati sprintu - foto: Kade

Na trati sprintu - foto: Kade

Na trati sprintu - foto: Kade

Z neděle jsem měl celkem respekt - 8,5 kilometru a k tomu skoro 400 metrů převýšení. To na štafetách není zrovna obvyklá porce. Nakonec jsem byl v lese 63 minut a i vítězná štafeta byla hodně mimo předepsané časy (prostě zbytečně dlouhé). Les to byl oproti Kořenovu dost běhatelný a podstatně méně zajímavý. Po sobotě už jsem toho měl docela dost a dlouho mi trvalo, než jsem se trochu rozběhl. I teď jsem nějaké chyby vysekl (špatně přečtená mapa na 4. kontrolu, postup na 19. kontrolu), ale jinak jsem hlavně ztratil na běhu.

Na startu (fotografie zkresluje, byl to kopec dolů jako blázen) - foto: Tomáš Bubela

Mapa H21 s mými postupy

Při stoupání na konec v závěrečném pytlíku - foto: Wiktor

Při stoupání na konec v závěrečném pytlíku - foto: Wiktor

Při stoupání na konec v závěrečném pytlíku - foto: Wiktor

V lese - foto: Tomáš Bubela

Celkově s víkendem určitě spokojený nejsem. Pozitivem aspoň zůstává, že mi to v lese relativně táhne (relativně k tomu, jak posledních několik let běhám). Není to zázrak, ale aspoň je tam nějaký základ :)

ŽBČ východ: Choceň

Jak jsem zmiňoval v článku o Ceně východních Čech, moje výkony na vícedenních měly celkem stoupající tendenci. O to víc jsem se těšil na "větší" závody, kterými pro mě byla béčka v Chocni. Zbývalo se oklepat z bolavého břicha (jak rychle přišlo, tak odešlo) a trochu si odpočinout; jinak jsem asi přes léto odtrénoval, co jsem mohl. Drobnou radost mi před startem udělal i posun na 170. místo v rankingu - tak snad další MČR na krátké už to budu mít v klidu a bez nutnosti žádat o divokou kartu :)

Sobotní klasika měla okolo 15 kilometrů, což je vzdálenost, kterou už jsem zase nějaký ten pátek neodzávodil. Takže ze začátku jsem měl trochu respekt a do lesa vyběhl spíš zadrženě. Bohužel jsem do toho vyrobil i pár drobných chybek (3., 4. a 8. kontrola), takže start moc ideální nebyl. Někdy okolo třetiny trati jsem ale naznal, že nohy celkem drží, a tak jsem zařadil o něco vyšší rychlostní stupeň. V následných čtyřiceti minutách závodu jsem i s malými myškami ztratil nějaké dvě až tři minuty na nejlepší, což je super. Pak bohužel došlo při postupu na 22. kontrolu k únavě materiálu a rozvázala se mi bota. Bohužel v tom mokru se mi ji už ani na několik pokusů nepodařilo zavázat. Naštěstí už do cíle moc nezbývalo a botu už mám tak utaženou z předchozích závodů, že mi s trochou opatrnosti na noze celkem držela. Horší byla únava mozkového materiálu, kdy jsem se na 27. kontrolu vydal přes trojkový hustník. No, byl fakt trojkový :)

Mapa trati H21B s mými postupy

Nakonec to stačilo na 10. místo se ztrátou necelých 9 minut (můj čas necelých 107 minut). Po doběhu (trochu vyklusnutém, protože křeče přeci jen nastoupily - v posledních dvaceti metrech :D) jsem byl na sebe hodně naštvaný. Ale zpětně to vidím jako fajn výkon. Na klasiku úplně natrénováno nemám, ale výsledek je i s tou rezervou, kterou jsem v lese měl, docela pěkný.

Když jsem si sobotu srovnal v hlavě, byl jsem zvědavý, jak to půjde v neděli. Middle není moje hobby a asi už nikdy nebude. Jakmile nastoupí kratší postupy za sebou, tak mám prostě problémy uhlídat mapu. Až na pár drobností (4. kontrola) se mi to ale tentokrát podařilo celkem ustát. Zvláštní radost mám z pasáže od postupy na 18. kontrolu do cíle. Možná mě trochu povzbudil doběhnutý Tom Souček a zároveň byl závěr spíš na hrubou sílu, kterou už teď mám zase trochu v nohách. Každopádně na všech těchto šesti mezičasech jsem byl nejhůř šestý a oběhl ji nejrychleji ze závodního pole. Celkově to stačilo na pěkné 5. místo se ztrátou něco přes tři minuty.

Mapa H21B s mými postupy

Výkony to rozhodně nejsou špičkové, ale mám z nich radost. Mapa je sice hodně nejistá, ale běžecky jsem na tom rozhodně nejlépe za poslední minimálně dva roky. Uvidíme, jak to otestuje víkendová trojkombinace v Jizerkách, mém asi nejméně oblíbeném českém terénu (prostě v něm neumím :) ).

Cena východních Čech '19

Letošní Cena východních Čech je za mnou a celkově ji hodnotím jako dobrý start před podzimní sezónou. První etapa byla taková neohrabaná, úplně se mi nedařilo sladit rychlost běhu s mapou - výsledkem toho byly drobné i větší chyby. Ke konci mi navíc nesedlo vedro, které v pátek odpoledne panovalo a uvařil jsem se i fyzicky. Začátek tedy nic moc.

První etapa H21A s mými postupy 

Do druhé etapy jsem vyrazil víc kontrolovaně, abych fyzicky vydržel 12kilometrovou trať a hlavně abych si vše pohlídal mapově. Výsledek tak byl o kus lepší než v pátek. Ztráta na vítěze byla skoro stejná i přes skoro dvojnásobnou délku. Tentokrát to bylo jednoznačně na běhu, ale tam vím, že mám rezervy a navíc jsem měl v posledních týdnech i slušný tréninkový zápřah, takže jsem i celkem unavený.

Druhá etapa H21A s mými postupy

Moje výkony měly vzestupnou tendenci, jak už to před sezónou obvykle bývá. Prostě se potřebuji rozběhat v závodní rychlosti. Bohužel se na mě po druhé etapě přihnala nějaká střevní viróza, a tak jsem se v sobotu vyspal tak napůl - nemluvě o tom, že jsem ani nevěděl, jestli vůbec do závodu vyrazím. Nakonec to ale nebylo tak zlé, takže krom začátku s bolavým břichem jsem bojoval hlavně s tuhýma nohama. Mapově už to bylo mnohem lepší, byť samozřejmě prostor pro zlepšení pořád je.

Třetí etapa H21A s mými postupy

Celkově moje vzestupné výkony stačily na 4. místo v kategorii H21A. Pravda, ztráta byla pořádná a je co zlepšovat, ale velká bedna se taky počítá. Uvidíme, jak si vše sedne teď o víkendu na choceňských béčkách. Viróza jak rychle přišla, tak odešla, tak snad to bude zase o kus lepší.

Velká bedna v H21A - foto: LPU