Je na čase dotáhnout blogerské resty. V květnu, po příjezdu z Kanady, se mi trochu nahrnuly úkoly, takže jsem nestíhal průběžně psát. A to i když se toho tolik dělo.
Prakticky pár dní po příjezdu jsem si střihl mistrovství ve sprintu a sprintových štafetách. Měl jsem z toho trochu respekt, protože jsem nevěděl, jak se na mě podepíše týden na cestách, ale nakonec jsem to myslím zvládl se ctí. Zvlášť sobotní závod sprintu v H21A byl opravdu povedený, v neděli už jsem byl přeci jen trochu zatuhlý. Ale na obojím se jasně podepisuje, že letos mnohem víc trénuju v lese a na sprint mi prostě chybí rychlost.
Trať sobotního sprintu H21A s mými postupy
Že to naopak v lese není tak zlé, jsem si ověřil o týden později na našem novém oddílovém modelu. Nejprve jsem si v sobotu za necelých 32 minut oťukal kontroly, abych pak v neděli stejnou trať oběhl o osm minut rychleji. Zatím jsem tak ve vedení naší oddílové tabulky - a z mezičasů to vypadá, že hlavně do kopců to celkem táhne. A je pravda, že těch pár vrstevnic, které se na postupech vybíhají, jsou oproti Holedné taková malá vlnka.
Další týden na mě začalo lézt nachlazení. V sobotu jsem si ještě dal zkrácenou trať jihomoravské ligy na kraji Brna, ale už to bylo celkem utrápené a celou neděli jsem v podstatě proležel. Teplota naštěstí nebyla, takže tento týden už jsem mohl opět trénovat.
Trať jihomoravské ligy s mými postupy
Aktuálně jsem tak opět v pravidelném tréninkovém režimu a snad se ta moje výkonnost ještě o kousek posune. Ačkoliv ty opravdové vrcholy letošní sezóny mě čekají až na podzim, takže teď bych hlavně rád vystavěl poctivý základ.
