Jarní sezóna se pomalu rozbíhá a já už mám za sebou nějakých sedm soutěžních startů. Dva z nich jsem přidal o uplynulém víkendu na Mistrovství Moravy v Brně-Ořešíně. A přestože je spokojenost s výkony smíšená, musím zopakovat, že slušný základ tu je a už se můžu víc soustředit na závod a ne na to, jestli ho vůbec fyzicky zvládnu.
Trať sobotní klasiky - postupy dodám později, bohužel teď s sebou nemám kabel od hodinek
Sobotní klasika byla náročná. Kopce byly poctivé a stavitelé nás moc nešetřili. I při zpětném pohledu do mapy se mi jako ideální skoro vždycky jeví postupy rovně, což často znamenalo i kolmo na vrstevnice nějakého pěkně zařízlého údolí. Těžko říct, zda šlo postavit jinak… Co se mi ale nelíbilo, byl typický stavitelský hřích v podobě umístění občerstvovaček na postupy. Tentokrát ještě často formou volby – zaběhnout si na občerstvovačku nebo jít ideálním postupem?
Na doběhu nedělní klasiky - zdroj
Můj výkon byl takový nemastný neslaný, celý závod jsem se doopravdy nedokázal rozeběhnout do závodního tempa a ztrátu nabíral postupně celou trať. Na druhou stranu, bylo fajn, že jsem těch 100 minut zvládl celkem v pohodě.
Trať nedělních štafet - postupy dodám později
Nedělní štafety byly úplně jiným závodem. Na mě čekal třetí úsek našeho áčka a mnohem běhatelněji postavená trať (roli sehrálo určitě i to, že jsem si zatejpoval, takže jsem se nemusel tolik hlídat v sebězích). Konkurence byla souběhem různých okolností asi nejnižší v letošních roce, ale i tak hodnotím svůj úsek velmi slušně. Rezerva by se určitě našla – zvlášť, když jsem až na dvě kontroly na trati nikoho z mé kategorie nepotkal. Ale celkově to odsýpalo až překvapivě rychle s ohledem na sobotních 100 minut v nohách.
Na diváckém průběhu nedělních štafet - zdroj
Teď mě čeká krátká závodní pauza ve znamení cesty do Kanady (zdravím z Toronta), ale za necelých čtrnáct dní tu bude mistrovský sprintový víkend.