Trojkombinace u Vrbna pod Pradědem

Po několika letech čekal orienťáky zase návrat do jesenických terénů. Áčka v roce 2009 tam tehdy byla hodně vydatná, takže mi do paměti zůstaly vryty místní kopce. A těch jsme si užili i letos, jen ty moje výkony byly o dost horší :/

Svahy Jeseníků

Ani se mi o tom nechce moc psát, ale holt není každý den posvícení. Přestože jsem se v pátek při rozběhávání cítil opravdu dobře, nešťastný základ víkendovým výkonům položila noc na sobotu, kdy jsem ne a ne usnout. Nakonec jsem zabral na dvě hodiny takového polospánku. Ráno jsem se nijak extrémně utahaný necítil, ale z běžeckých výkonů bych řekl, že to na mě nějaký dopad bohužel mělo (zvlášť u odpoledního sprintu jsem byl rád, že jsem ho vůbec doběhl).

Sobotní štafety H21 s mými postupy

Začalo se ale dopoledne štafetami. Mě čekal po delší době zase první úsek - no, na druhou a čtvrtou kontrolu chyba a najednou jsem byl mimo kontakt s balíkem. Takže pak spíš takový samostatný běh, během kterého mi to ani moc neutíkalo - 30. místo po prvním úsek a nakonec po všech třech 15.

Lázně Karlova Studánka se ukázaly velmi pěkným sprintovým terénem

To nejhorší mě ale mělo čekat navečer při sprintu. Rozběhání bylo ještě v pohodě, ale už na dvojku to začalo. Snad poprvé v mé závodní kariéře se mi nějak v hlavě prohodila čísla kontrol ve smyčce a už jsem místo na dvojku běžel na čtyřku (aby toho nebylo málo, tak to samé se mi pak stalo i na devatenáctku).

Ještě jednou z Karlovy Studánky - tentokrát i s kontrolou

A někdy na 10. kontrolu už jsem začal vydatně tuhnout. Taky jsem šel hned do chyby a zbytek závodu byl tak nějak v mrákotách. Škoda, asi by to jinak byl pěkný sprint.

Sprint H21E s mými postupy

Na neděli mě nakonec připadl druhý úsek. Hop mi předával v dobrém kontaktu těsně za první desítkou. Bohužel jsem hned na jedničku vyfasoval hodně neférovou farstu a ještě na ni udělal chybu. I tak se mi ale podařilo kontakt udržet - tedy do té chvíle, než mě nedělní hodně divoké farstování definitivně poslalo z kontaktu. Aspoň na rovině už jsem se ale dokázal trochu rozeběhnout, v kopcích na začátku to ale za moc nestálo.

Nedělní štafety H21 s mými postupy

Celkově hodně nepovedené výkony na ne moc povedených závodech. O organizační stránce se mi moc vyjadřovat nechce, ale k nedělní stavbě bych rád řekl, že takhle podle mě štafety vypadat nemají. Co jsem viděl, tak mezi variantami bylo třeba i 400 metrů, nemluvě o tom, že dost často i neférových (viz 1. a 12./13. kontrola) obtížností a převýšením. Samozřejmě nakonec každá štafeta proběhá všechno, ale úplně se tím zabíjí kontaktní smysl takových závodů.

VčP Nové Město nad Metují

Mezi učením na zkoušky jsem si řekl, že by nebylo špatné vyrazit na nějaký závod a trochu vyvětrat hlavu. A tenhle víkend byla ve Východočeské oblasti na řadě klasika pořádaná Dobruškou u Nového Města nad Metují.

Terén už z pohledu na ortofotu neměl skrývat nic extra zajímavého - pruhy lesa okolo trojice údolí a mezi tím louky a pole. Taky parametry tratí - pro H21C 9,1 km a 450 metrů převýšení - nasvědčovaly, že to bude pěkně do kopce. Takže jsem na místo přijel celkem skeptický.

Mapa s mými postupy (jediná chyba bohužel na 12. kontrolu, kde jsem chtěl zkusit jinou variantu, než ti, kteří běželi spodem po cestě - bohužel jsem se zamotal mezi oplocenkami a vyhodilo mě to úplně jinde, než jsem chtěl - každopádně, když se dívám na své mezičasy, tak varianta rovně s napojením na louku byla nejrychlejší)

Bohužel mě to v lese zrovna nepřesvědčilo. Trať mě úplně od začátku neuchvátila a v prvním stoupání kolmo do kopce mě to tak nějak přestalo bavit. Asi i z důvodu, že mi to nějak extra neběželo. Pak už následovala jen spousta postupů krajem pole, prudce do kopce a nebo po cestě.

Voleb se tam sice objevilo celkem dost a pěkných, ale v té chvíli mi to bylo tak nějak jedno. Zpětně to bylo celkem pěkně postavené a ani les nebyl šeredný, takže to byl asi pěkný závod. Výsledek nic extra, ale to se dalo čekat, když jsem to běžel spíš abych dokončil, než v závodním tempu. Teď mě to trochu mrzí, ale asi jsem prostě neměl dobrý den.

ŽA Kramolín

První letošní áčka se odehrála v okolí přehrady Mohelno v lesích u obce Kramolín. Po soustředění ve Švédsku to byl pro mě trochu drsný návrat do českých luhů a hájů. A výsledkově se ne úplně zadařilo. Příčin asi bude víc - určitě i nepříliš tréninkově povedená zima.

Sobotní klasiku jsem rozběhl pocitově svižným tempem (ačkoli z mezičasů někam okolo třicítky), ale bohužel na sedmé kontrole jsem narazil na trochu middlovém postupu. Pak jsem malinko přidal, abych ztrátu dohnal, ale na pořadí se to moc neprojevilo. Přesto jsem pocitově vybíhal z rovinaté části v celkem dobré náladě.

Mapa s mými GPS postupy ze sobotní klasiky

I v závěrečné kopcovaté části jsem zpočátku běžel celkem v pohodě, ale na několika posledních postupech mi nakonec celkem došlo. A jak jsem odběhl poslední dvě kontroly ani sám nevím, protože v hlavě jsem měl totálně vykouřeno. Nakonec z toho byly podobné pocity jako na dlouhé noci na Tiomile. A 42. místo, tedy nic, čím bych se zrovna mohl chlubit.

V neděli jsem byl náležitě ztuhlý, ale před startem jsem si řekl, že musím aspoň úvodní rovinatou část odběhnout v pořádném závodním nasazení, abych dokázal vylepšit sobotní výsledek. Zvlášť na middlu, který není mojí silnou doménou.

V akci na nedělním middlu - foto: Kade

 

A skok přes potok při odběhu od kontroly - foto: Kade

Samozřejmě jsem se úplně nevyvaroval chyb, ale mimo ně jsem měl mezičasy někde v druhé desítce, což je slušné na to, v jaké jsem byl formě. A potvrzuje to, že mi podobné terény celkem jdou. V kopcích už to bylo přesně naopak - vysekl jsem pár dalších chyb a lepších mezičasů jsem dosáhl zase jen na rovinatějších postupech. Holt do kopců to letos extrémně netáhne, takže se k nim asi budu muset v tréninku zase vrátit. Celkově 32. místo, taky nic extra, ale po sobotě rozhodně spokojenost.

Mapa z nedělního middlu s mými GPS postupy

Celkově moc pěkně připravené závody. Sobotní počasí bylo trochu náročnější, ale s tím se holt nedá nic dělat. Tratě elity se mi líbily - zvlášť sobota (byť bych se možná vyhnul některým middlovějším kontrolám). V neděli už mi závěr ve svazích přišel až zbytečný (zvlášť pasáž po 17. kontrole), ale po diváckou naprosto super. Moje výkony nic extra, ale snad se bude příště dařit víc.

Stránky závodů a výsledky

P.S. A pěkně si u Kramolína zaběhala i Bára. Na to, že má zatím na mapě naběháno sotva dvacítku tréninků a závodů, se poprala s kategorií P6 opravdu se ctí. Řekl bych, že nabrala cenné zkušenosti a asi nebude trvat dlouho a bude prohánět soupeřky v klasických D21.

MČR sprint '13: Chrudim

Po návratu ze Švédska na sebe další orienťácké aktivity nenechaly dlouho čekat a na svátek 8.5. bylo na řadě MČR ve sprintu, které se tentokrát odehrávalo v Chrudimi.

Jako obvykle jsem se nevešel do mistrovských H21, ale jen do H21A. Tenhle systém kvalifikace přes ranking a oblastní mistrovství jde mimo mě - a jako obvykle se kvalifikovalo i několik těch, kteří do hlavní kategorie jasně nepatří.

Na začátku sprintu při výběhu z klášterní zahrady - foto: Kade

Sám jsem měl ale malinko obavy, jak na tom budu po náročném Švédsku a víc než týdnu běhání v bažinách. Nakonec to celkem šlo, zhruba od poloviny mi už sice moc neběžely nohy, ale závodní tempo jsem si udržel až do cíle. A to včetně závěrečné pasáže po schodech.

Mapově to bylo prakticky bez chyb - jen přemýšlím, zda některé volby nešly realizovat trochu líp. Hlavně na třináctou kontrolu, kde mi přijde, že bylo výhodnější běžet o jeden most dál vpravo.

Mapa s mými GPS postupy

Celkově mi trať přišla slušná. Osobně bych přidal víc kontrol (a tím i kratších postupů), protože takhle jsem musel pořád jen běžet a běžet. A to dost deklasovalo jinak zajímavé volby postupů i celou trať na prostý běžák i na poměry specifikace sprintu. Jinak ale třeba trať mistrovské H21 se mi líbila moc.

Sběrka - foto: Bára

Celkem pěkné závody, byť před startem mě mistrovský závod úplně divácky neoslovil. Jinak to myslím až na ty na několika místech podceněné záchody příjemně klapalo.

Tiomila 2013: závod

Vrchol celého našeho soustředění přišel o druhém víkendu. Moje pátá účast na Tiomile mě posunula z kratších úseků v tomhle desetičlenném týmu poprvé i na něco delšího - a hned to byla legendární langa natta, dlouhá noc, neboli nejdelší úsek závodu.

Co na tom, že od doby, kdy je nefarstovaná, stačí hodin hák za nejbližší skupinu a s většími či menšími chybami těch vepředu jde doklopýtat do cíle bez toho, aby člověk rozbalil mapu. I tak totiž parametry jako letošních 17,9 km budí na noční závod respekt. Zvlášť když má člověka čekat na Švédsko poněkud kopcovatější terén a odhadovaný čas prvního 94 minut.

Pěkné video přímo od organizátorů shrnující ty nejlepší zaznamenané momenty letošní Tiomily

Kvůli technickým potížím s jedním z aut (které nakonec muselo i s částí naší výpravy na severu na čas zůstat) jsem se nemohl dostat na místo dřív než na můj úsek. To znamenalo cestu o půl jedenácté večer, přičemž startu jsem se měl dočkat mezi půl druhou a druhou ráno.

Po cestě jsem si užil totální selhání značení příjezdu na shromaždiště (lampión pověšený na odbočce v noci moc vidět není), kvitované šťavnatými nadávkami našeho řidiče Košty. Ten nás nakonec na parkoviště dostal, byť spíš nějakým šestým smyslem, než tím, že bychom věděli kam. Pak už jen doklopýtat tmou od parkoviště do centra a mohlo se jít na věc.

Mapa s mými postupy (GPS)

Před startem mi ještě na velkoplošné obrazovce promítli moji trať - jeden dlouhý postup za druhým (nakonec jsme na těch 18 kilometrů měli 19 kontrol včetně sběrky). No bezva!

Náš tým šel slušně, takže jsem vyrážel do lesa na 70. pozici a kousek před spurtery z Gävle (SWE) a Turku (FIN). V nohách jsem úplně sílu necítil, ale přesto bych neřekl, že bych šel nějak pomalu. Borci však evidentně kvalitně vyladili, protože hned od začátku to metali hlava nehlava. Zbylo mi jediné - vzdát zcela samostatné mapování nebo se odpojit.

Nakonec jsem se rozhodl, že z toho udělám dvouhodinnový kros. Zpětně to bylo určitě dobré rozhodnutí - sám bych se sice asi vyhnul chybám, ale pochybuju, že bych měl kvůli pomalejšímu tempu lepší čas. Každopádně mapu jsem úplně nezabalil, což možná nebyl úplně nejlepší nápad, protože mě občasné mapování vždycky stálo pár metrů, o které mi pak balík cuknul.

Zhruba tak od půlky mě začalo docházet. Pravda je, že až na poslední cca dva měsíce nestál zimní trénink za nic, takže se to dalo v tomhle tempu čekat. Trať mi v tom zrovna nepomáhala, dlouhý postup střídal dlouhý postup. Ani nevím, jak jsem to nakonec udržel až do cíle. Připadalo mi, že na každé další kontrole už mi musí balík cuknout. Ale vždycky jsem se nějak dokázal kousnout a když se vběhlo do hustníku, tak se přešlo do spásné chůze, což mě asi taky několikrát zachránilo.

V pozadí mě vidíte dobíhat na sběrku - výřez foto: Peter Holgersson (doporučuji si prohlédnout!)

Každopádně jsem doběhl v šestičlenném balíku na 73.-78. místě. A za 124 minut.

V lese jsem nechal asi všechno, čemuž odpovídalo i to, že jsem nebyl ani schopný se dojít vyklusat a jenom cesta k autu na parkoviště, kde jsem se chtěl trochu vypsat, byla někde na pokraji mých sil. Nemluvě o tom, že mi bylo pěkně blbě od žaludku.

Náš tým JWOC 2013 si nakonec doběhl pro 71. místo - zlepšení o dvě příčky oproti loňsku. Chvilku jsme se pohybovali i pár míst pod šedesátkou a padesátka, nejlepší umístění českého týmu, rozhodně nebyla daleko a mimo naše možnosti.

Moje předávka Koštovi na pátý úsek - foto: Kade (taky doporučuju podívat se do jeho alba perfektně dokumentujícího celé naše soustředění)

Letošní Tiomila byl opravdu silný zážitek a cenná zkušenost. A hlavně motivace a poučení do budoucna. Tak snad na viděnou za rok ve Skåne!

Tiomila 2013: Den 8

Poslední žhavé zprávy ze Švédska! Zítra už se přesouváme na jiné místo (mimo dosah internetu) a začínáme dolaďovat poslední detaily přípravy na letošní Tiomilu.

Pátek byl ve znamení odpočinku od tréninku. Abychom se jen neváleli, tak jsme odpoledne vyrazili do Stockholmu. Bohužel náš výlet se úplně nevydařil. Nejprve jsem asi tři čtvrtě hodiny hledali místo na parkování. A když jsme se konečně upíchli, tak už moc času na prohlídku města nezbývalo.

Centrum Stockholmu

Při návratu k autu překvapení - pokuta za špatné parkování. Nakonec za ten den dostala pokutu hned tři naše auta. A aby to nebylo vše, jedno z aut se cestou ze Stockholmu porouchalo a v současnosti čeká na parkovišti u obchoďáku, až se nám podaří vyjednat nějakou opravu.

Centrum Stockholmu

Ale když už se nedařilo nám, aspoň českým hokejistům to na úvod šampionátu klaplo. Jak by ne, když jsme jim proti Bělorusům mohutně fandili!

Česká děkovačka

Tiomila 2013: Dny 6 a 7

Uplynulé dva dny jsme na našem soustředění ve Švédsku věnovali tréninku jen na poloviční výkon. Už se blíží víkendové závody, takže jsme měli jen po jedné fázi denně.

Ve středu byl na pořadu další noční trénink - tentokrát jen pro první čtyři úseky prvního týmu na Tiomilu. Dali jsme si to jako hromaďák, ale přestože jsme běželi stejnou trať, už na začátku jsem se celkem rozdělili. Já jsem v úvodní třetině celkem chyboval, ale pak jsem se zase chytil a celkem slušně doběhl.

Terén v okolí tréninku štafet

Ve čtvrtek dopoledne byly krátké štafety. Tentokrát už v příměstském lese, který byl přeci jen výrazně rychlejší než ty, ve kterých jsme zatím trénovali. A to jak mapově, tak tvrdší podložkou.

Mapa jednoho z úseků

Na pátek máme naplánováno úplné volno proložené krátkým odpoledním výletem do Stockholmu a na hokej Česko-Bělorusko.

Týmový dres JWOC 2013 týmu

Ze soboty na neděli běžíme Tiomilu - soupisku našeho prvního mužského týmu JWOC 2013 (ale i těch ostatních) najdete tady. Na mě čeká čtvrtý úsek, dlouhá noc, nejdelší (ale nefarstovaný, tj. pro všechny stejný) úsek. Start prvních úseků je v sobotu v 22:15, první čtvrté úseky by měly vybíhat okolo 01:14.