Přes letošní podzimní prázdniny jsem nejel jako obvykle s mým oddílem na soustředění, ale s Brňáky do chorvatského pohoří Velebit, kde jsme měli projít park Paklenica.
Den 0
Celá cesta začala v 19:30 odjezdem z Hradce. V deset večer jsme v Brně u Bohémy nabrali holky ze Žabovřesk a spolu s dalšími auty vyrazili přes Rakousko a Slovinsko do Chorvatska. Během cesty jsem toho moc nenaspal, hlavně kvůli tomu, že jsem větší část odřídil :)
Den 1
Na místo činu - městečka Starigrad jsme dorazili okolo sedmé, trochu se nasnídali a většinu dopoledne prospali. V jedenáct jsme už ale vyrazili na první pochod po horách. Auty jsme po prudkých silnicích a okolo místní skládky vyjeli na parkoviště v necelých 700 m.n.m. a odtud pokračovali dál. Až na úplný úvod pěkná cesta se začala pomalu zhoršovat a pod nohama přibývalo kamení, takže si to můj kotník začal docela užívat, nicméně do kopce to ještě docela šlo. Trvalo cca 5 hodin než jsme se zase vrátili a za tu dobu jsme stihli překonat několik údolí, minout podivný skalní útvar (viz. fotky na Rajčeti) a zdolat první vrchol. Na konci už jsem toho ale měl plné zuby - jednak jsem byl úplně mrtvý po cestě i posledním měsíci nuceného odpočinku, ale hlavně kotník prožíval opravdová muka.
Večer byl ještě spojen s koupáním v moři (kde jsem si já smočil jenom nohy) a s ochutnáváním místních vín, která nikomu moc nechutnala, a tak jsem je musel spolu s Miloušem dopíjet :)
Den 2
Po snídani jsme znovu vyrazili auty stejným směrem a skončili o kousek dřív na místě, kde se oddělovala cesta, po které jsme chtěli toho dne jít. Oproti včerejšímu dni bylo snad ještě tepleji a obloha byla bez jediného mráčku. Zřejmě díky včerejším mukám se mi kotník o trochu víc rozhýbal a rázem se mi chodilo o dost lépe. Měli jsme v plánu překonat dva hřebeny a dostat se přes sedlo do vyšších částí Velebitu, ale už po hodině a půl bylo jasné, že to není možné stihnout. Cesta byla hodně pomalá - ostře stoupala a vedla hlavně po kamenech. Z toho důvodu jsme původní plán trochu poupravili a vyrazili nejkratší cestou do údolí Velké Paklenice, které bylo ohraničeno vysokými skalami.
Den 3
Tentokrát jsem nevyrazil s ostatními do hor, ale měl jsem v plánu jít poprvé od pohmoždění kotníku běhat. Zpočátku to opravdu moc jako běh nevypadalo, musel jsem dost kulhat, ale díky chození po nerovných cestách v posledních dvou dnech jsem to přeci jen trochu rozběhl a dotáhl to na celkových deset kilometrů. Cestou jsem si ještě stihl přečíst několik informačních panelů na naučné stezce o historii kraje.
Poté, co jsem doběhl a osprchoval se, jsme (s Petrem a holkami) vyrazili po místních "památkách". Petrova knížka (zhruba z roku 1980) se zmiňovala o římské nekropoli, starém kostelu a protiturecké obranné věži. Z nekropole jsme našli akorát jeden kámen zazděný ve zdi onoho kostelíka, který byl v rozvalinách, takže nic moc. Naštěstí věž byla trochu zajímavější a v její blízkosti byla dokonce i docela hezká pláž v moři neobsazená jinak všudypřítomnými ježky.
Večer byl ještě naplánován výlet do Zadaru, což bylo nejbližší větší město. Hlavní atrakcí centra byl asi milión kostelů a kostelíčků, jinak tu byl zbytek citadely a hradeb. Tady jsme si dali zmrzlinu (u moře bylo docela teplo) a kousek výborné pizzy.
Den 4
Tohle byl poslední den na horách a nakonec i nejdelší. Vyrazili jsme totiž údolím Malé Paklenici, která byla na rozdíl od té Velké o dost divočejší, vzhůru. Cesta zpočátku vedla stezka hlavně po svazích, ale později přešla do koryta nyní vyschlého potoka. U něj ležela i volně přístupná jeskyňka, ve které snad kdysi bylo i hodně krápníků, ale teď už z nich zůstalo jen torzo.
No a jak jsme tak pořád šli tím korytem, nevšimli jsme si, že značka odbočuje nahoru do svahu a pokračovali dál. Výsledkem bylo, že jsme se zhruba po deseti minutách, když jsme si nevšimli žádné další značky, začali dohadovat, zda se vrátíme či ne. Nakonec převládl názor, že máme jít dál. Tak jsme pokračovali - nakonec se v původně vyschlém korytě začala objevovat voda a my narazili na krásný malý vodopád. Pomalu začalo být jasné, že jsme určitě špatně, ale opět se rozhodlo jít dál - nakonec jsme na nějakou značku narazit museli. Jak tak ale čas běžel a vody stále přibývalo, nám po důkladném průzkumu okolí a hledání, kde bychom tak asi mohli být na mapách vytištěných v měřítku tak 1:60000, nezbylo než se vrátit.
Naštěstí jsme značku zase úspěšně našli a vydali se po ní zase dál. Za chvilku se oddělila skupina holek, které už toho měla dost, ale většina nás pokračovala dál, rozhodnuta postupovat podle původního plánu na vrchol Ančica Kuk. Ten jsme nakonec zdolali, byť posledních pár set metrů nahoru bylo hodně drsných a plných přeskakování po ostrých skalách velebitského pohoří (dokonce se mi zde podařilo říznout se do ruky i nohy). Pak už jen zbývalo přetrpět prudký sestup dolů.
Večer následovala taková menší oslava konce zájezdu, neúspěšné dobývaní obchodu, ve kterém zavřeli o 10 minut dřív a menší výlet k moři :)
Mapa z tréninku
Den 5
Ráno jsme poměrně brzo vyráželi pryč. V plánu byla návštěva Plitvických jezer a před ní ještě trénink v závrtech. Terén byl hodně těžký pro běh, takže jsem se ani nedokázal skoro rozběhnout a většinu musel jít pěšky. I přesto se mi podařilo cca 10 lidí předejít. To protože jsem šel bez chyb :) No a pak byla na řadě Plitvická jezera. Zpočátku mě nijak neuchvátila, ale nakonec jsem byl rád, že jsem je viděl. Během 4 hodin jsme prošli většinu areálu a okolo 17:00 jsme vyjeli směrem domů, kam jsem dorazil okolo druhé ráno, tedy už v Den 6...
Den 0
Celá cesta začala v 19:30 odjezdem z Hradce. V deset večer jsme v Brně u Bohémy nabrali holky ze Žabovřesk a spolu s dalšími auty vyrazili přes Rakousko a Slovinsko do Chorvatska. Během cesty jsem toho moc nenaspal, hlavně kvůli tomu, že jsem větší část odřídil :)
Den 1
Na místo činu - městečka Starigrad jsme dorazili okolo sedmé, trochu se nasnídali a většinu dopoledne prospali. V jedenáct jsme už ale vyrazili na první pochod po horách. Auty jsme po prudkých silnicích a okolo místní skládky vyjeli na parkoviště v necelých 700 m.n.m. a odtud pokračovali dál. Až na úplný úvod pěkná cesta se začala pomalu zhoršovat a pod nohama přibývalo kamení, takže si to můj kotník začal docela užívat, nicméně do kopce to ještě docela šlo. Trvalo cca 5 hodin než jsme se zase vrátili a za tu dobu jsme stihli překonat několik údolí, minout podivný skalní útvar (viz. fotky na Rajčeti) a zdolat první vrchol. Na konci už jsem toho ale měl plné zuby - jednak jsem byl úplně mrtvý po cestě i posledním měsíci nuceného odpočinku, ale hlavně kotník prožíval opravdová muka.
Večer byl ještě spojen s koupáním v moři (kde jsem si já smočil jenom nohy) a s ochutnáváním místních vín, která nikomu moc nechutnala, a tak jsem je musel spolu s Miloušem dopíjet :)
Den 2
Po snídani jsme znovu vyrazili auty stejným směrem a skončili o kousek dřív na místě, kde se oddělovala cesta, po které jsme chtěli toho dne jít. Oproti včerejšímu dni bylo snad ještě tepleji a obloha byla bez jediného mráčku. Zřejmě díky včerejším mukám se mi kotník o trochu víc rozhýbal a rázem se mi chodilo o dost lépe. Měli jsme v plánu překonat dva hřebeny a dostat se přes sedlo do vyšších částí Velebitu, ale už po hodině a půl bylo jasné, že to není možné stihnout. Cesta byla hodně pomalá - ostře stoupala a vedla hlavně po kamenech. Z toho důvodu jsme původní plán trochu poupravili a vyrazili nejkratší cestou do údolí Velké Paklenice, které bylo ohraničeno vysokými skalami.
Den 3
Tentokrát jsem nevyrazil s ostatními do hor, ale měl jsem v plánu jít poprvé od pohmoždění kotníku běhat. Zpočátku to opravdu moc jako běh nevypadalo, musel jsem dost kulhat, ale díky chození po nerovných cestách v posledních dvou dnech jsem to přeci jen trochu rozběhl a dotáhl to na celkových deset kilometrů. Cestou jsem si ještě stihl přečíst několik informačních panelů na naučné stezce o historii kraje.
Poté, co jsem doběhl a osprchoval se, jsme (s Petrem a holkami) vyrazili po místních "památkách". Petrova knížka (zhruba z roku 1980) se zmiňovala o římské nekropoli, starém kostelu a protiturecké obranné věži. Z nekropole jsme našli akorát jeden kámen zazděný ve zdi onoho kostelíka, který byl v rozvalinách, takže nic moc. Naštěstí věž byla trochu zajímavější a v její blízkosti byla dokonce i docela hezká pláž v moři neobsazená jinak všudypřítomnými ježky.
Večer byl ještě naplánován výlet do Zadaru, což bylo nejbližší větší město. Hlavní atrakcí centra byl asi milión kostelů a kostelíčků, jinak tu byl zbytek citadely a hradeb. Tady jsme si dali zmrzlinu (u moře bylo docela teplo) a kousek výborné pizzy.
Den 4
Tohle byl poslední den na horách a nakonec i nejdelší. Vyrazili jsme totiž údolím Malé Paklenici, která byla na rozdíl od té Velké o dost divočejší, vzhůru. Cesta zpočátku vedla stezka hlavně po svazích, ale později přešla do koryta nyní vyschlého potoka. U něj ležela i volně přístupná jeskyňka, ve které snad kdysi bylo i hodně krápníků, ale teď už z nich zůstalo jen torzo.
No a jak jsme tak pořád šli tím korytem, nevšimli jsme si, že značka odbočuje nahoru do svahu a pokračovali dál. Výsledkem bylo, že jsme se zhruba po deseti minutách, když jsme si nevšimli žádné další značky, začali dohadovat, zda se vrátíme či ne. Nakonec převládl názor, že máme jít dál. Tak jsme pokračovali - nakonec se v původně vyschlém korytě začala objevovat voda a my narazili na krásný malý vodopád. Pomalu začalo být jasné, že jsme určitě špatně, ale opět se rozhodlo jít dál - nakonec jsme na nějakou značku narazit museli. Jak tak ale čas běžel a vody stále přibývalo, nám po důkladném průzkumu okolí a hledání, kde bychom tak asi mohli být na mapách vytištěných v měřítku tak 1:60000, nezbylo než se vrátit.
Naštěstí jsme značku zase úspěšně našli a vydali se po ní zase dál. Za chvilku se oddělila skupina holek, které už toho měla dost, ale většina nás pokračovala dál, rozhodnuta postupovat podle původního plánu na vrchol Ančica Kuk. Ten jsme nakonec zdolali, byť posledních pár set metrů nahoru bylo hodně drsných a plných přeskakování po ostrých skalách velebitského pohoří (dokonce se mi zde podařilo říznout se do ruky i nohy). Pak už jen zbývalo přetrpět prudký sestup dolů.
Večer následovala taková menší oslava konce zájezdu, neúspěšné dobývaní obchodu, ve kterém zavřeli o 10 minut dřív a menší výlet k moři :)
Mapa z tréninkuDen 5
Ráno jsme poměrně brzo vyráželi pryč. V plánu byla návštěva Plitvických jezer a před ní ještě trénink v závrtech. Terén byl hodně těžký pro běh, takže jsem se ani nedokázal skoro rozběhnout a většinu musel jít pěšky. I přesto se mi podařilo cca 10 lidí předejít. To protože jsem šel bez chyb :) No a pak byla na řadě Plitvická jezera. Zpočátku mě nijak neuchvátila, ale nakonec jsem byl rád, že jsem je viděl. Během 4 hodin jsme prošli většinu areálu a okolo 17:00 jsme vyjeli směrem domů, kam jsem dorazil okolo druhé ráno, tedy už v Den 6...
