Na předposlední červnový víkend připravili pořadatelé ze Sparty Praha a Kotlářky Praha dvojici republikových šampionátů - na krátké a na sprintu.
Vyhlášení sprintu H21 V sobotu se běžela kvalifikace. Průchod kontrolou do karantény (aby nikdo nemohl dostat zprávy z lesa) byl nastaven velmi brzy, a tak se na předstartu tísnilo skoro celé startovní pole mistrovských kategorií. Běžel jsem rozběh H20C a i přes nějaké ty chybky se mi z 5. místa podařilo postoupit do nedělního finále. Když se zmiňuji o chybách, tak ty začaly přicházet po kontrole číslo 7, která mě totálně rozhodila, protože podle mě v tomhle místě mapa moc neseděla. Sice když se teď do ní dívám, je v téhle části nakreslena spousta hustníčků a rozhraní (což v běhu splývá), ale kontrola dle mapy leží zcela jasně na okraji paseky (žlutá). Jenže ve skutečnosti paseka začínala o dost dřív...
Pak už se to vezlo - směrové odchylky a nejistota v dohledávce, což vyústilo v to, že mě těsně před polovinou doběhl Lukáš Pátek z Rychnova (o dvě minuty). Naštěstí mě to trochu probudilo a přestože mi začaly trochu docházet síly, vytvořil jsem s ním tandem a doběhl si pro postup.
Odpoledne následoval sprint. Startoval jsem ale až 19:12(!), protože nejdřív běželi muži, jejichž závod byl v přímém přenosu na ČT4 Sport. Bylo to docela zajímavé i z diváckého hlediska a komentář ze shromaždiště mi pak přišel i lepší než ten v televizním přenosu (dá se najít na internetu), ale můžeme být rádi, že ten orienťák v té televizi vůbec byl, snad se to bude opakovat i příští rok v Kutné Hoře. A co můj závod? Docela v pohodě. Skončil jsem nakonec 10. se ztrátou 2:10 na vítězného Štěpána Kodedu (2. a 3. měli na něj minutu ztrátu), ale od 4. místa mě dělilo pouhých 20s! Chtělo to ještě zabrat...
No každopádně do hotelu, kde jsme spali, jsme dorazili až okolo deváté. Pak ještě proběhla vtipná scéna v restauraci, kde jsme měli domluvená místa i jídlo v tuhle pozdní dobu, ale stejně jsme čekali do půl jedenácté, a pak nám ještě zapomněli udělat přílohu, kterou jsme pak už nechtěli, když jsme zbytek jídla měli už snědený.
Druhý den mě po poledni čekal start ve finále A. Bylo dost horko, takže mi už od začátku bylo jasné, že tohle nebude můj slavný den. Nakonec jsem skončil 12. (což vůbec není špatné), ale s obrovskou ztrátou. Trať byla relativně odlišná od kvalifikace, víc v hustníkách a kopcích. Z toho mě víc vadilo to druhé, v zeleném mi to docela šlo. Ze začátku byly nějaké drobné chyby, ale jakmile jsem si všiml, že už mě zas dobíhají, tak jsem to trochu rozběhl. Stejně to ale na konci bylo tažení z posledních sil. Bohužel jsem se při tomhle závodě dvojnásobně zranil, pod okem mám jeden steh (což mi zas tak nevadí), ale nejhorší je, že jsem se lýtkem nabodl na klacek. Když mi pak doma večer trochu ztuhlo, sotva jsem s ním mohl kulhat. Dneska už je to ale naštěstí lepší, takže to snad brzy bude v pořádku. Navíc teď stejně máme odpočinkové období, takže to ničemu nevadí, když dám nohám trochu oddech...