Kontrola 87: Na hraně

To jak pořadatelé z Pardubic při sprintu riskovali se mimojiné ukazuje i na této fotce. Narozdíl od neposečených travin se alespoň závodníkům nepodařilo porazit 87 umístěnou na posledním (sedmém - správně vychlazeném?) schůdku u Chrudimky. Snad i díky tomu, že na ni neposlali sprintery z H20A :D Kdo ví, možná ale na nebezpečí pádu krabičky a lampiónu odkazovali už v pokynech (narozdíl od té trávy), proč by tam také jinak uváděli:

v severojižním směru protéká řeka Chrudimka (šířka cca 20 – 50 m, hloubka cca 50 – 150 cm)

Možná by tak měli příště uvážit i uvedení různých délek a převýšení, podobně jako u štafet, až jim bude příště kontroly opravdu farstovat proud dravé východočeské řeky...

Mapa: 75% hotovo

Protože teď máme ve škole trochu volnější režim kvůli maturitám, mám spoustu času věnovat se mapování. Teď už mi chybí jen ta nejzajímavější část, jenže je tu jeden problém. Trochu to zarostlo! Nějaké kopřivy nebo tráva do půlky stehen. Takže se ještě uvidí, jestli to budu vůbec nějak moc detailně promapovávat, když se tam skoro nedá dostat.

Neregulérní sprint?

Rád bych se ještě krátce vrátil k diskutované regulérnosti sobotního odpoledního sprintu ve Slatiňanech, při kterém byl dokonce podán protest, který však jury odmítla. Mohlo skutečně přinést startovní místo na začátku závodníkům v zarostlém sadu nevýhodu? Abych se neopíral o svůj osobní názor, pokusím se dokázat vše trochou matematiky, neboť stavitelé mi nabídli skvělou možnost, jak porovnat ty, kteří startovali brzo s těmi později. Tratě H20A a H18A byly shodné...

Začněme nejprve analýzou samotné H20A, neboť ta vyrážela do luk jako první a až po odstartování jejích závodníků navazovala kategorie mladší. Pokud by měly být neposečené louky nevýhodou, musely by se projevit i v časových rozdílech několika prvních závodníků oproti zbytku. Samozřejmě pro opravdovou statistiku je 7 prvních závodníků dost malý vzorek, ale i toto číslo by mohlo ledacos napovědět. Srovnávat budu celkové časy na 7. kontrole, kde onen "zarostlejší" úsek prakticky končil.
První skupina, která by měla být teoreticky onou nejvíce znevýhodněnou, startovala do času 10. Mezi touto sedmičkou byli dva držitelé licence R, jeden licence E (Vojta Král), zbytek licence A. Z této skupiny se čtyřem podařilo svou pozici v pokračování závodu zlepšit, dva si ji udrželi a jen jeden se zhoršil. Nejrychlejšího času zde dosáhl Adam Bravený (5:36 - v té chvíli 6. místo, ztráta 27 vteřin na vedení), o zhruba deset vteřin ho následovala další dvojice. Je zajímavé, že nejrychlejší z úvodní sedmičky (první tři) byli zároveň i poslední z ní startující. Z prvních čtyřech závodníků, kteří vyrazili na sprint, se k vedení nejvíce přiblížil Jakub Zimmerman se ztrátou 1:16! To však moc dokazující není. Mnohem zajímavější je, že krom v závěru chybujícího Jakuba Škody se u ostatních nezvedla ztráta na vítěze Martina Poklopa na 7. kontrole a v cíli o více než 30%. Což je dost s podivem vzhledem k tomu, že 7. kontrola byla někde před třetinou trati!

Vzhledem k tomu, že jsem byl u většiny Víčkova vítězného závodu, vím, že jsme v závěru oba zpomalovali, protože jsme toho měli po dopoledni dost, ale zas tak výrazné to být nemohlo, vzájemně jsme se fyzicky tlačili dopředu a navíc nevím o žádné chybě, kterou by jsme udělali (ani postupové).
Když se pak navíc člověk podívá do výsledků H18A a zjistí, že vítěz této kategorie porazil prvního od nás o 35 vteřin (2. závodník o 26s, 3. už 4s ztratil), musí vám to přijít podivné... Samozřejmě, roli jistě hrála únava juniorů (H20) z delších a jistě i náročnějších ranních štafet v mužské kategorii. Ale přiznejme si, že pokud vítěz H18A (tím nijak neznevažuji jeho výkon ba naopak, jistě běžel skvěle!) chodí 5km na dráze za 17:13 (a druhý v pořadí za 17:52 - viz. letošní měření dorosteneckého výběru - nevím, zda byl některý po nemoci a tak), tak asi nemá na to, aby běžecky porazil Víčka, který ji chodí za 16:12!
A jak to tedy vidím? Jak už bylo zmíněno, ztrátu junioři snad částečně nabrali po namáhavém dopoledni, ale považuji za zhola nemožné, aby to celé bylo jen o běhu. Myslím, že je, dle fakt výše, téměř na 100% průkazné, že vyšlapané cestičky v první části trati poskytovaly později startujícím výhodu (zřejmě jak běžeckou, tak mapovou). A i pouhých dvacet třicet vteřin je na sprintu ztráta velkého kalibru...
P.S. Tímto článkem chci jen vyjádřit svůj názor na věc a rozhodnutí jury, nechci vířit nějaké diskuze o tom, že se sprint měl zrušit, spíš jen tak doufám, že na tenhle text třeba narazí nějaký budoucí pořadatel sprintu, který se této chybce pak dokáže vyhnout (ačkoli pardubičtí pořadatelé v tom byli částečně nevinně, vzhledem ke slibu vlastníků sadu, že vše bude posečeno). Jinak byl sprint moc pěkný a myslím, že spolu se zbytkem víkendových závodů byl tím nejlepším, co mě zatím letos na závodech potkalo. Konečně nebyly žádné problémy s mapou ani organizací (až na pár drobností, které si šťouralové vždycky najdou), za což patří pořadatelům z Pardubic a Chrastu dík...

Šťastné (skoro)domácí terény

Nedělní hromadný start štafet mužů (H21)

O víkendu jsem odběhl další trojici závodů - 1. a 2. kolo Českého poháru štafet poblíž Chrudimi (Monako/Slatiňany a Studená voda). V sobotu odpoledne navíc ve Slatiňanech připravený sprint. A dařilo se mi. Ve štafetách jsem oba dny běžel ve 2. štafetě 2. úsek (rozbíhal mi Vrabec - Roman Paclík a finišoval Kolík - Jakub Stulík). První den jsem desátým časem na úsek předával jako 7. (ztratil jsem sice jedno místo, ale na 2. místo jsem snížil ztrátu na pouhých 21s!). Nakonec jsme si doběhli pro 8. pozici, což je rozhodně úspěch vzhledem k tomu, že jsme B štafeta.
Odpoledne se pokračovalo sprintem. Ze začáku jsem dělal nějaké ty drobné chyby a navíc mi nebylo dobře, takže mě už ve třetině trati o minutu doběhl Víčko (Martin Poklop - Severka Šumperk - nakonec vyhrál). Za ním jsem to pak dokázal trochu rozběhnout a zuby nehty se ho držel. Sotva jsem stíhal kontrolovat směry odběhů a popisy, takže jsem mu pomohl všehovšudy v jedné kontrole, ale aspoň jsem ho (dle jeho vlastních slov) hnal běžecky kupředu. Ke konci už nám totiž po náročném dopoledni začaly docházet síly a šlo se na vůli. Skončil jsem desátý se ztrátou 1:04, což je super.
Nedělní štafety se odehrávaly o kus dál a pořadatele z Lokomotivy Pardubice nahradil Chrast. Na dost rozfárstované trati (na kterou jsem vybíhal zároveň s bráchou Alešem, kterému jsem ale kvůli posunutým kolečkům s kontrolami na jeho mapě ve čtvrtině utekl) jsem se po pomalejších začátku s chybami dokázal rozeběhnout a ačkoli jsem běžel sám, pronásledoval jsem skupinu okolo čtvrtého místa. Nakonec jsem doběhl s 8. nejlepším časem na úseku, ale co je důležitější, vytáhl jsem nás z 15. pozice na 7.! Kolík to pak už zvládl udržet, a tak jsem se oproti sobotě ještě o jednu příčku posunuli...
A proč se tak dařilo oproti minulým víkendům? Těžko říct, proč je tomu tak přesně. Změnil jsem tréninkový týden, ve čtvrtek mám úplné volno, v pátek krátký sprintík s výklusem (takže mnohem víc odpočívám). Terény pro mě byly přeci jen spíše domácím prostředím, vždyť nějakých patnáct kilometrů od závodních prostor máme chatu, takže typ lesů mě byl dobře známý. Možná se konečně začalo projevovat i to pravidelné protahování a ionťáky(energetické nápoje), které jsem teď začal používat (Restart pro regeneraci a navíc jsem od Aleše dostal i něco, co si můžu dát před závodem). No snad mi to vydrží nebo ještě lépe, vylepší se to :)

Víkendové ŠSŠ (skoro) za rohem

O víkendu mě čeká další trojice republikových závodů. V sobotu běžím 2. úsek 2. štafety SHK na mapě poblíž Slatiňan a odpoledne přímo ve Slatiňanech sprint v H20A. Nedělní sestavení štafet ještě není jisté, ale snad bych si měl pozici ve 2. naší štafetě udržet :) Do účasti v první mám daleko, v té máme tři nadupané eliťáky, ale myslím, že i naše dvojka do pořadí významně promluví. Tak doufám, že se mi poběží dobře a trochu napravím pošramocenou reputaci z prvních áček, co byly minulý týden...

Neděle - klasika plná kontrastů

Nedělní závod byl opravdu plný protikladů - vrátila se energie, ale s ní i mapové chyby. Bylo šeredně, ale běželo se mi skvěle. A tak bych mohl pokračovat. Ačkoli! Nadpis neplatí na 100%...

Počasí se opravdu oproti sobotě skoro dramaticky změnilo a slunečný den vystřídal déšť. Já ale na shromaždiště přijel v dobré náladě, protože jsme jeli v sobotu domů, a tak jsem se mohl pěkně (a v klidu) vyspat v posteli. A navíc, v dešti se mi běhá docela dobře, rozhodně o mnohem lépe než za třiceti/čtyřicetistupňových veder. Čekalo na mě 10,2km s 325m převýšení, což po klasice minulého týdne bylo spíš takové krátké proběhnutí. Přesto ani těch 73 minut nestačilo na dobré umístění a skončil jsem hluboko v poli poražených (až 18.).
Proč? Tentokrát jsem vyrobil spoustu parádních chyb. Třeba hned na jedničku, na krátkém postupu. Už to vypadalo na další špatný závod, když jsem se cestou na 3. kontrolu začal rozbíhat do ucházející rychlosti. Zprvu jsem to nechtěl nějak hnát, jistý si tím, že to v tempu nemůžu dlouho vydržet, ale pak jsem to přeci jen risknul. A šlo to! Tak moc, že jsem hned na přespříští kontrolu ujel doprava a z radosti, že vybíhám konečně i ty kopce, si přidal tak 6 vrstevnic a k tomu pár metrů navíc (ale mezičas jsem zas tak hrozný neměl). Takových směrových odchylek (a malých přeběhnutí) jsem pak v lese potkal ještě několik. No ale beru to pozitivně, běželo se mi opravdu skvěle :)
Z 18 mezičasů 4 do první desítky (6-8-8-9) sice není nic moc, ale aspoň jsou rozptýlené po celé trati, takže vím, že v tempu dokážu jít celou trať. Když jsem tedy doběhl a viděl, že jsem na tom opravdu mizerně, ani mi to nevadilo - hlavní bylo, že jsem se rozeběhl! Teď s odstupem už tak nadšený nejsem. Jednak jsem si uvědomil, že jen na velkých chybách jsem nechal tak 6 minut a s fyzičkou to bylo dobré jen tu neděli, tenhle týden to zase spadlo tam co předtím. Abych řekl pravdu, tak teď už opravdu nechápu, proč se nedokážu na delší dobu dostat do tempa (a jsem pořád unavený), když jsem celou zimní přípravu opravdu poctivě dřel :(
No, nic. Jinak zase zpět k organizaci. Mapa byla opět zaplněná fialovými vodotečemi, ale na to jsem si už zvykl. Novinkou byly skoro neviditelné výrazňáky a vývraty :) A taky trochu mírná klasifikace hustníků, které byly, podle mě, trochu hustší než podle mapy. Jinak vše klapalo jak minule, akorát nechápu, proč se tak zdržovalo kvůli vyhlášení (zřejmě se čekalo, až začně opravdu hodně pršet), ale to se někdy holt stane...
Zpátky jsem si zase pěkně zařídil a pořádně potrénoval jízdu za deště po mokré vozovce. Závody to byly nakonec zajímavé a až na mé výkony opravdu pěkné.


Zásadní část celé trati:
5. kontrola - jen těsně míjím oplocenku těsně pod vrcholem (přidané vrstevnice) - chyba
7. kontrola - po cestě skoro až ke kontrole (6. místo, 1:53 (ztráta 0:11 na vítěze, 0:04 na 3. místo)
10. kontrola - těsně před hustníkem s cestou na občerstvovačku (tu prostřední), odbočím po cestě o devadesát stupňů doleva)
11. kontrola - dlouhý postup (asi bez volby) - rovně, a pak lehce vpravo a po hraně hřebene až k lampionu (ztráta něco přes dvě minuty - prakticky jen na běhu)

Middle na Čeřínku

V sobotu jsem běžel svůj první letošní závod žebříčku A. Poblíž Jihlavy jsem se měl ukázat na trati dlouhé 4,8km s 200m převýšení. Vyjížděli jsme poměrně pozdě, takže jsem se vyspal tak akorát, což bylo fajn. Nicméně jsem zas pro změnu řídil, u čehož já si teda obvykle moc neodpočinu, spíše naopak. A výkon za moc nestál (ale ne kvůli tomu řízení).

Důvodem mého neúspěchu a nakonec 14. místa byl hlavně běh. Zhruba už někde po třetině trati se mi začalo běžet hodně špatně. K tomu jsem udělal i pár chyb (hlavně směrových).

Jinak závod to byl víceméně jednoduchý, pokud byl člověk dostatečně soustředěný, chyby se moc dělat nedaly, protože stavitel se spíše vyhýbal hustníkovým kontrolám a terén nic moc dalšího složitého nenabízel.
Co však mnohé mátlo a komplikovalo jim to dohledávku, byly fialové vodoteče (+ severnice, ale u těch to tolik nevadilo). Abych řekl pravdu, tmavě fialová vodoteč se za běhu od cesty nedá rozeznat. U mě se to projevilo tak, že těsně před kontrolou jsem přeběhl potok (poměrně výrazný), který nebyl v mapě. Tím pádem jsem začal přemýšlet, kde jen to asi můžu být. No, ale to byla taková drobnost. Horší bylo, když jsem nabíhal na kontrolu a z mapy se mi zdálo, že je to zcela jasně konec cesty (takže jsem nekouknul na popisy). Jenže ono ne! On to byl konec potoku s kontrolou schovanou v korytu, takže nebyla vidět, pokud jste k potoku nepřišli opravdu blízko! A kdo by hledal konec cesty v potoku???
Nicméně jinak vše v organizaci klapalo, jak mělo. Shromaždiště bylo pěkné, velké tak akorát, takže super. A s těmi mapami, jak jsem se později dozvěděl, se to zkazilo až v tiskárně Žaket, před tím bylo vše OK. To ovšem neomlouvá pořadatele, že na to závodníky před závodem neupozornili, ačkoli o tom zcela jistě museli vědět! To bylo leckdy skoro na protest a tentokrát stálo štěstí na straně jihlaváků, že ho nikdo nedal...
Pokračování o klasice zase zítra večer :)



Jedna z nejtěžších částí trati:
Kontrola 6, která byla v dobře průběžném hustníku a oblopena houfem dalších. Stačilo ale běžet na velké šutry.
Kontrola 7, 8 - pro změnu jedny z těch nejjednoduších kontrol - na hřbetě stačilo přeběhnout na druhou stranu, a pak už jste o lampión museli zakopnout.
Kontrola 9 - bylo potřeba dát směrově pozor na seběhu (náhlé zrychlení z kopce a navíc v čistém lese po několika kontrolách v kamenech)




Pro mě asi nejúspěšnější část trati - závěr (což moc nechápu, protože jsem moc nemohl)

Pořadí na mezičasech (od postupu na 20 včetně): 9-9-14-4-1

Dokonce i vyhraný doběh!

Zajímavá mini volba na 21 - po čáře se dalo pár vteřin ztratit, vyplatilo se jít v závěru zprava po louce

Hledání formy v Jihlavě

No, první áčka se mi úplně nepodařily, přiznávám. Nebudu to rozpitvávat dopodrobna, protože opět chystám rozbor mých výkonů (snad okolo středy večer by se mohl objevit na blogu).

Na deštivé nedělní vyhlášení se moc závodníkům nechtělo

Celý víkend byl dost poznamenaný chybováním (v sobotu asi dvě minuty, v neděli tak pět na těch výraznějších). Ne snad, že bych to nedokázal umapovat, spíš naopak, řekl bych, že jsem se dostal do fáze, kdy zkouším, zda to v lese nepůjde i když nebudu neustále koukat do mapy. Vycházelo to tak 50/50. Samozřejmě, někdo by mohl říct - byly to áčka, tak proč ten trumbera zkoušel nějaké nové závodní taktiky?! Věřte mi, nebylo to schválně :) No ale od mapy k fyzičce. S tou jsem byl při middlu v sobotu na dně. Hrůza! Teda, že neuběhnu ani pět kilometrů v tempu jsem si nemyslel. O to víc jsem se divil, když jsem se v neděli tak po pěti minutách poměrně slušně rozeběhl a letos poprvé měl v Čechách dobrý pocit ze svého běhu. I kopce se mi běhaly jedna báseň, takže jsem si jich pár tréninkově přidal :D Výsledek byl ještě horší než v sobotu, ale spokojenost o 100% vyšší. Že bych se snad konečně dostal zpátky do rychlosti z přelomu února a března? Doufám, ale zatím bych to nerad zakřikoval...

První dva závody ŽA už o víkendu!

Tak je to tady - začíná hlavní sezóna. O první dvojici závodů - middle a klasiku - se postará OK Jihlava na Čeřínku. Terén má být vysočinský a dle parametrů nepříliš kopcovatý (hlavně v neděli). Podle ukázek to vypadá na spoustu detailně promapovaných hustníků (navíc doplněných světlinkami nešetřícím mapařem o spousty žlutých teček) s kamennými poli a vodotečemi. Zřejmě mě ale neminou i nějaké větší skalky na hřebenech několika kopců, takže bude postaráno nejen o fyzickou, ale i mapovou náročnost.
No jsem zvědavý, jak se ukážu v plné konkurenci, a doufám, že si vyběhnu nějaké ty slušné body nejen do žebříčku, ale i do rankingu, kde bych už rád pokořil to 200. místo (aktuálně jsem 237.)...

Pětka na dráze

Dnes nadešel okamžik, kvůli kterému jsem se v neděli pošetřil - test na dráze. Běželo se od cca 17:45 na Sokole v Hradci. Já osobně jsem se nechystal na plnění některého z limitů, místo toho bylo mým cílem aspoň překonat loňské časy a udělat nový osobák. No, na dráze nejsem žádný rychlík a běžecká pohoda, ve které jsem byl před dvěma měsíci, je zatím taky v nedohlednu, nicméně jít na pětku je mojí každoroční povinností :)
Běžela nás spousta a vzhledem k tomu, že se nikdo netlačil dopředu, musel jsem jít do vedení já a několik prvních koleček celý dav odtáhnout. Vzhledem k tomu, že za mnou šel Pája Kubát, který chtěl splnit dorostenecký limit 17:20, moc jsem nechtěl zpomalovat a namísto toho jsem šel tak rychle, aby se za mnou mohl ten začátek odtáhnout a já mu aspoň trochu pomohl (a popravdě on ani nechtěl přede mne jít, ačkoli jsem mu několikrát dělal místo...). Bohužel jsem přitom ale trochu vytuhl, takže když jsem ho před druhým kilometrem pouštěl před sebe, už to zdaleka nešlo tak dobře. Navíc před něj nastoupil Jedla a ještě trochu vyšrouboval jeho tempo. Já jsem mohl jen koukat, jak se mi postupně vzdalují. Bohužel pro Páju to zřejmě trochu přehnali, a tak to musel tenhle nadějný borec z PHK zapíchnout. Náhle jsem byl zase v čele!
Jenže tou dobou už přišla krize, a tak jsem pustil posledního z balíku, který se mě v té chvíli držel, v domnění, že je to Honza Kubát. Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že to je Zvíře (Petr Zvěřina opět z PHK). Naštěstí už měl v té době v nohách jednu "trojku" jako vodič holek na limit, takže to zas tak moc nepálil. Navíc se před něj zařadil Jedla a takhle vláček vydržel do nějakého 4. kilometru. Pak jsem začal cítit, že Zvíře tuhne, předběhl ho a šel už jen za Jedlou, který mě dovedl prakticky až do cíle. Tedy ne úplně, protože asi dvě stě metrů před cílem mě předběhla Topča (Monika Topinková - za několik týdnů jede na ME v Lotyšsku), která trénovala úseky, a Jedla si myslel, že jsem to já a začal sprintit. Že to opravdu nejsem já, si všiml o sto metrů dál, a pak na mě počkal. Po doběhu se mi ještě omlouval, že si toho nevšiml, ale jak bych se na něj mohl zlobit, když mi tolik pomohl a navíc mě ta příhoda dala aspoň na chvilku na doběhu zapomenout na to, jak už ty nohy bolí :D
A kolik jsem to nakonec šel? 17:34 - což je nový osobák (tak o 8-9 vteřin, nejsem si přesně jistý)! Vím, do juniorského limitu 16:50 je ještě daleko, ale letos se na MS nechystám a do příštího roku se dá spousta natrénovat. Důležité je, že jsem dokázal fyzicky rozdýchat tu běžeckou krizi a přesvědčil se, že i přes ty nepříjemnosti minulých měsíců, jsem zas o něco lépe připraven než loni...

ŽB Morava v podání KSU

Shromaždiště

O víkendu jsem se, jak už bylo zmíněno, trochu protáhl na Šumperském divočáku, který měl centrum nedaleko Lanškrouna, takže relativně blízko od Hradce (jeli jsme spát domů). V sobotu na mě čekala taková zkrácená náhrada za promeškané mistrovství na dlouhé - 13,5 km a 605 m převýšení. No, začátek docela ušel, ale ke konci (tak od poloviny :) ) to už přestalo táhnout a pak už jsem běžel jen na vůli, jako obvykle...
Na nedělní middle (6,5 km/270 m) byl vydán pokyn, aby jsme to jen vyklusali, což jsem splnil a jen v některých pasážích trochu zrychlil, abych se porovnal s nejlepšími.
Výsledky teda nic moc, ale stále je to jen příprava. Fyzicky sice už moc nedoženu, ale v tomhle ohledu to chce spíš vyladit. A pak se taky trochu místy soustředit na mapu.
Pokud se mi podaří tenhle týden někde mapy z víkendu oskenovat, tak tu udělám zas nějaký (tentokrát kratší) rozbor mých postupů a trochu se rozepíšu, co mě na té šumperácké mapě potkalo.

Mapování pokračuje

Přes spoustu práce ve škole a přípravu na hlavní část jarní sezóny se mi daří částečně pokračovat v tvorbě sprintové mapy. Jediné štěstí je, že prostor mám hned za barákem :) Myslím, že až se konečně pustím (a zvládnu) zarostlou oblast ve středu severní části, zhruba o 150 x 100m, tak už zbytek bude v pohodě. Možná se vám to zdá jako malinkatý kousek, ale skrývá v sobě jednu z nejzajímavějších částí a při sprintech bude nutit závodníky ke zpomalení z leteckého tempa na posečené trávě do pomalého klusu mezi hustníčky a trávou po kolena...

Šumperský divočák o víkendu

Tento víkend jedu místo pořádání oblastního mistrovství naší oblasti na závody moravských béček. Už týden na to mě čekají i první áčka, takže určitě nezaškodí trochu otestovat mé schopnosti na klasice a middlu. Oba dny poběžím kategorii H21B, tak jsem zvědavý, jaká bude nejen konkurence, ale hlavně mapa a trať...

VT Kytlice

Od středy 30. dubna do neděle 4. května jsem byl na dalším soustředění s juniorskou reprezentací - a zase to byl pěkný nářez.

Z Hradce jsme měli odjezd okolo čtvrté, ale než jsme se vymotali ze zasekaného města, trvalo to další půl hodinu. Do Kytlice u Nového Boru jsme tak dorazili asi až s 20 minutovým zpožděním oproti plánovaného srazu v hotelu Kovošrot, kde jsme byli ubytováni. Když jsme však vešli dovnitř, zjistili jsme, že zatím dorazili pouze tři další borci. Večeře byla až od sedmi a tou dobou se konečně začali sjíždět i ostatní do celkového počtu čtyřiceti lidí. Z důvodu dosavadní nepřítomnosti všech tak odpadla i večerní schůze, takže se mohlo relaxovat dle libosti, ačkoli zatím nebylo po čem.
Pravý trénink tedy přišel až druhý den ráno v podobě okruhů na mapě umístěné až za Českou Lípou. Celkem jsme si dali 7km v 6 okruzích, na kterých se převýšení pohybovalo tak kolem 80m. Terén to byl ale hezký - údolíčka, jejíž hloubka o moc nepřesahovala 5 vrstevnic, a spousta skal a kamenných srázků. První okruhy jsem běžel poměrně rychle, ale postupně mi začaly docházet síly a už jsem ani moc nedokázal využít toho, že některými místy už jsem proběhl vícekrát. Nakonec jsem to ale, byť úplně vyčerpaný, zvládl celé a navíc pouze s jedinou větší chybkou, s čímž jsem byl spokojen. Jediné, co mě trápilo, bylo to, že pokud jsem byl skoro mrtvý už teď, co budu dělat těch zbylých šest naplánovaných fází?
Odpověď přišla odpoledne v podobě vrstevnicovky. Naplánovaných 6,5 km se mi od pohledu zdálo po dopoledni opravdu hodně, ale bylo řečeno, že to můžeme jít volnějším tempem, tak jsem se podle toho i zachoval. Startoval jsem poměrně brzy, skoro hned za skupinou mladších (dorostenek) a méně zdatných borců. Hned ze začátku jsem začal dohánět nejprve jedince, a pak ve třetině trati už čtyřčlenný vláček. Vše šlo jako po másle a nikde jsem výrazněji nezaváhal. Vrstevnicová mapa (s modrou, tedy vodotečemi a bažinami, a skálami navíc) mi v pohodě stačila. Zase tak pomalu jsem asi nešel, protože v konečných výsledcích jsem byl poměrně hodně vepředu. A s fyzičkou to taky nebylo až tak hrozné, zřejmě jsem se přes poledne stihl trochu oklepat...
Druhý den dopoledne byl závod na klasice (jen v rámci reprezentace) a pokud mohu o včerejšku tvrdit, že se mi dařilo, dnes tomu bylo jinak. Už na jedničku jsem vylétl moc do strany a musel se obloukem vracet ke spojnici. To byla největší chyba, která mě ale stála dost sil a nějakou tu minutu. Pak už jsem jen dělal, co jsem mohl, abych příliš neztrácel - trať nebyla vůbec těžká a šlo jen o to rychle běžet a hlavně to vydržet. To mi úplně nevyšlo, a tak jsem protentokrát skončil spíše v závěru výsledkové listiny se ztrátou 12 minut na 11,3 km. Odpoledne pak byly krátké postupy nedaleko od našeho hotelu. Ty jsem šel výrazně pomaleji, ale jak jsem později zjistil, skoro nejvyšším tempem ze všech. Počasí tentokrát ukázalo i svou deštivou tvář a po třech slunných trénincích jsme měli i jeden zamračený. Naštěstí nepršelo nijak hustě, a tak to šlo zvládnout. Trať měla jen 3,5 km a skládala se hlavně z hledání kontrol ve skalkách v traverzu a z krátké hustníkové partie. Zas tak lehké to nebylo, ale dalo se to zvládnout. Jedna z kontrol byla dokonce umístěná na vodopádu, což bylo takové malé zpestření :) Hned poté, co jsem doběhl (startoval jsem třetí), jsem vzal foťák a vyrazil na poslední kontrolu fotit. Stihl jsem téměř všechny, ale většina fotek je bohužel rozmazaných, můj foťák bohužel pohybující se běžce nezvládá. Ale aspoň jsem si vyfotil les a krásnou duhu, která se rýsovala přes horizont, když konečně prokouklo slunce.
Večer byl téměř 90 minutový rozbor postupů a poté jsem byl ještě u fyzioterapeutky Jarky, která měl trochu prokřupla záda a hlavně mi poradila, abych víc protahoval, v čemž má určitě pravdu a v nejbližších dnech to budu muset napravit a zavést cvičení každodenně.
Na další dopoledne byl naplánován trénink s mě poněkud neznámně znějícím názvem sem-tamy. Nakonec se z toho vyklubala šestice kilometrových tratí mezi dvojicí startů. Trenéři rozdělili závodníky do šestic, které si pak ve skupině postupně vyměnili všechny mapy. Všichni tak běželi všechno, byť jedna polovina po směru a druhá v protisměru. Já byl ve skupině s Víčkem (Martin Poklop - SSU), Maldou (Ondřej Malý - VIZ), Panchym (Honza Panchártek - PHK), Duskym (Adam Dusílek - SRK) a Jakubem Zimmermanem (ZBM). Na konci každé trati jsme se vždycky sešli, počkali na posledního, kterému jsme dali chvilku oddechu, a vyrazili dál. Podle pořadí doběhu jsme si mezi sebou rozdělili body, aby jsme později mohli určit výsledné pořadí. Mě se pokaždé podařilo doběhnout nejhůře jako čtvrtému a celkově jsem si vybojoval třetí místo.
O půl čtvrté už jsme zase měli vyrazit na další trénink - hadici (pruh mapy cca 1,5 cm široký kolem spojnic kontrol). Protože se ale na start jezdilo jedinou dodávkou, trvalo téměř 3/4 hodiny než se dostalo s místem v autě i na mě. Do kopců u Kytlice jsem vyrazil jen v botaskách, protože jsem chtěl trochu pošetřit svoje ještě nedávno zraněné nohy. Po obvyklém odpoledním dešti (tentokrát doprovázeném i kroupami) se při mém startu projasnilo, ale stejně to ještě pěkně klouzalo, a tak jsem musel jít hodně opatrně. Hadice už byla nicméně předem prezentovaná jako odpočinek, a tak jsem to s rychlostí rozhodně nepřeháněl.
Večer následovala další schůze a po ní vyrazila část účastníků oslavit konec soustředění. Já jsem se odpojil ještě před začátkem, kvůli tomu, že pro nás všechny prostě nebylo nikde dost místa :)
Druhý den jsme se měli do devíti sbalit a vyrazit na poslední trénink Hagaby (čtyři okruhy s hromadným startem). Kvůli obvyklým opozdilcům z řad Žabovřesk jsme však vyrazili až s dvacetiminutovým zpožděním. Trénink to byl super, škoda jen, že okruhy se příliš rozprostřely do šíře, takže jsme se tolik nepotkávali. Ale i tak to stačilo, aby jsme se donutili i přes únavu posledních dní trochu rychleji běžet.
Pak už se stačilo jen naskládat do auta a vyrazit domů. Letošní jarní soustředění juniorské repre se opravdu povedlo - přeci jen už tam ty lidi trochu znám, a tak není o zábavu, ale i kvalitní zaběhání si nouze.

Mezi skalami u Nového Boru

Právě zde se v uplynulých čtyřech dnech odehrávalo soustředění juniorské reprezentace (a externích závodníků). Celkem tam na nás čekala sedmička tréninků, z nichž většina se běžela na SportIdent, takže byla i možnost porovnat si vzájemně nejen postupy, ale i mezičasy. Toho všeho se účastnila prakticky celá juniorská špička (u kluků chyběl jen Štěpán Kodeda), takže to bylo hodně zajímavé. Souhrnný článek na blog dám zítra naveřer...