VčP Jinolice

V podzimní sezóně jsem nakonec stihl ještě jeden závod - výchoďák v Jinolicích, který i uzavíral oficiální orienťáckou sezónu. Počasí na listopad vyšlo krásné a slunečné, až mě mrzelo, že jsem jel skutečně jen na otočku.

Závod to byl fajn, byť jak už je mým posezónním zvykem, tak se mi úplně nepovedl. Jednak mě už od začátku závodu bolelo lýtko (těžko říct z čeho, ale přešlo mě to při chůzi až dneska) a jednak mi to mapově úplně netáhlo.

Zásek přišel hned na čtvrté kontrole, kde jsem si poctivě přečetl, že kontrola je na východní patě srázku. A jsem si celkem jistý, že byla na jižní, respektive možná jihovýchodní. Sice zdánlivá drobnost, ale vzhledem k umístění kontroly v prudkém svahu byla o pár výškových metrů níže - a já při (ne zcela ideálním, to uznávám) postupu zprava jen zkontroloval správnou stranu srázku a pak jen bezradně kroužil - protože kontrola z mé strany nebyla vidět.

Trať H21C s mými postupy

Pak už jsem zvolil pomalejší tempo (což je vidět i na mezičasech), ale i tak jsem se nevyhnul chybě hned na šestku, kde jsem evidentně neustál odbočení z cesty. A pak ještě několika dalším kličkám (třeba odběh z jedenáctky).

Ale i přestože jsem se závodem trochu protrápil, bylo to fajn proběhnutí v zajímavém terénu. Díky!

VčP Dlouhá louka

Bylo to rozhodnutí doslova na poslední chvíli (protože mladý se sotva vyhrabal z měsíční nemoci), ale o uplynulém víkendu jsme vyrazili na oblasťák u Týniště nad Orlicí. A protože jsem se hlásil až na místě a už jsem veterán (tak co bych se honil za body), přihlásil jsem se jen do kategorie T - dost možná poprvé.

I tak na mě ale čekala skoro 7-kilometrová trať, ovšem v docela rychlém (byť zarostlém) terénu. Nutno říct, že mi lesy směrem na Týniště úplně nesedí (viz Číčová před dvěma a půl lety) a i tentokrát jsem se v lese místy motal a úplně nechytil styl mapování.

Trať T s mými postupy - nejvíc mě mrzí paralelní chyba na 5. kontrolu, kde jsem se nechal rozhodit (podle mě divnými) porosty/cestami cca 200 metrů před kontrolou - ale spolu s tím je tam i řada zbytečných nepozorností

Byly to ale moc fajn závody, za krásného počasí a navíc i s možností potkat spoustu lidí, včetně rodiny. Takže rozhodně spokojenost!

Trocha bilancování

Ačkoliv jsem zjistil, že letos už jsem oficiálně mohl celý rok běhat veterány, tak jsem jako zlom měl v hlavě až mé dnešní narozeniny, kdy jsem té pětatřicítky dosáhl i kalendářně. Přestože si v dospělých určitě ještě zazávodím a den ze dne běhat nepřestanu, tak je to asi dobrá příležitost sesumírovat si mou výkonnostní sportovní kariéru.

Teda, ta reálně už skončila před pár lety okolo covidu, který přišel v roce, kdy jsem naposled ještě poctivě trénoval. A pak už šel orienťák hodně na druhou kolej. Ale i tak jsem měl občas kratší období, kdy jsem dokázal i trochu soustavněji potrénovat.

V hlavě jsem si vše srovnal už na konci léta na soustředění ve Švédsku během prezentace pro naše žáky a dorostence. Slidy z ní jsou níže. Občas mi tam asi mohl nějaký detail utéct a s časem se zkreslit, ale díky blogu můžu někdy od juniorů vidět docela přesně, "jak šel čas."

Byla to rozhodně jízda, kterou bych neměnil. Byť mi přinesla i spoustu bolesti a trápení (sportovního i nesportovního). Zdaleka ne vše šlo vždycky dobrým směrem - no, upřímně, většinu času to dobrým směrem nešlo. Některé věci bych s odstupem dělal jinak a určitě by to dopadlo lépe. Ale po bitvě je každý generál :)

Vím, že mě "co by kdyby" asi nikdy úplně neopustí a budu si vzpomínat na časy, kdy to "běhalo nejlíp". Ale to je asi přirozené - spolu s tím, že když takové doby člověk prožívá, tak to úplně nedocení.

Díky všem, co se mnou na téhle cestě byli. Přestože už se s řadou z vás nevidím tak často, jak byste si zasloužili a jak bych chtěl, tak to není nic, na co bych zapomněl.

O patnáct let mladší a s výsledkem, kterého si nejvíc považuji (byť výkon tak zářný nebyl) - aneb MČR družstev 2009

Teď už je čas na veteránskou éru :) A přestože jsem si to zejména v mladých dospělých představoval jako konec světa, tak teď vím, že to tak není :D

A dokud mě to bude bavit, budu pokračovat i s blogem. A taky s psaním tréninkáče - byť kdo si ho dneska ještě píše do Excelu?

MČR štafet a družstev '24

Moje nejoblíbenější závody, skoro domácí terén, jedno poprvé a jedno naposled - to byly uplynulé mistrovské závody u Vacenovic.

Na letošní štafety a družstva jsem chtěl ještě naposled potrénovat, ale jak už čtenáři blogu ví, letos se to moc nedařilo. Práce bylo hodně (což bylo fajn), ale zejména mě brzdily neustálé nemoci. Z tréninku tak nic moc nebylo a o to větší radost mám z výkonů, které jsem předvedl. I kvůli tomu, že zasáhla další nemoc a chvilku to vypadalo celkem bledě. V sobotu jsem totiž měl veteránskou premiéru ve štafetě s Hopem a Jedlou (celkově 2. místo) a v neděli naopak svou (alespoň mentálně) dospěláckou derniéru v áčkovém družstvu a jeho posledním úseku.

Sobotní třetí úsek v H105 - běžecky asi maximum, mapově trochu roztržité - přeci jen, poslední týden jsem se místo rozběhání na mapě spíš doléčoval z další nemoci letošního roku

Sobotní pódium H105 - po mnoha letech zase na štafetových stupních - foto: Jiří Čech

Nedělní 7. úsek v áčkovém družstvu DH21 - dokonalé to nebylo, ale skoro ano (jen jsem prostě dostal na běhu) - velmi důstojné rozloučení, mám velkou radost

Co dál? Uvidí se - tak či tak zkusím napsat alespoň krátké shrnutí k těm mým orienťáckým, předveteránským rokům. Už jsem si to ostatně sesumíroval ve Švédsku v prezentaci pro žáky/dorost :)

Zářijový trénink

Září bylo sportovně celkem slabé. Od soustředění v Hodoníně to šlo sportovně spíš dolů, vše navíc korunoval nějaký táhnoucí se kašel, který jsem chytil od Tobiše, který chudák strávil doma většinu měsíce.

Aspoň jedna momentka z lesa - od Šaštína, kam jsme se nakonec dostali jen na začátku září

Ze závodů tak kvůli počasí (zrušené závody) a nemoci nebylo nic. Tak se snad dám aspoň dohromady pro víkend, kdy mě čeká mé oblíbené MČR štafet a družstev. Byť letos to vypadá, že bude důležité dodat, že se zároveň běží i Veteraniáda :)