Ačkoliv jsem zjistil, že letos už jsem oficiálně mohl celý rok běhat veterány, tak jsem jako zlom měl v hlavě až mé dnešní narozeniny, kdy jsem té pětatřicítky dosáhl i kalendářně. Přestože si v dospělých určitě ještě zazávodím a den ze dne běhat nepřestanu, tak je to asi dobrá příležitost sesumírovat si mou výkonnostní sportovní kariéru.
Teda, ta reálně už skončila před pár lety okolo covidu, který přišel v roce, kdy jsem naposled ještě poctivě trénoval. A pak už šel orienťák hodně na druhou kolej. Ale i tak jsem měl občas kratší období, kdy jsem dokázal i trochu soustavněji potrénovat.
V hlavě jsem si vše srovnal už na konci léta na soustředění ve Švédsku během prezentace pro naše žáky a dorostence. Slidy z ní jsou níže. Občas mi tam asi mohl nějaký detail utéct a s časem se zkreslit, ale díky blogu můžu někdy od juniorů vidět docela přesně, "jak šel čas."
Byla to rozhodně jízda, kterou bych neměnil. Byť mi přinesla i spoustu bolesti a trápení (sportovního i nesportovního). Zdaleka ne vše šlo vždycky dobrým směrem - no, upřímně, většinu času to dobrým směrem nešlo. Některé věci bych s odstupem dělal jinak a určitě by to dopadlo lépe. Ale po bitvě je každý generál :)
Vím, že mě "co by kdyby" asi nikdy úplně neopustí a budu si vzpomínat na časy, kdy to "běhalo nejlíp". Ale to je asi přirozené - spolu s tím, že když takové doby člověk prožívá, tak to úplně nedocení.
Díky všem, co se mnou na téhle cestě byli. Přestože už se s řadou z vás nevidím tak často, jak byste si zasloužili a jak bych chtěl, tak to není nic, na co bych zapomněl.
Teď už je čas na veteránskou éru :) A přestože jsem si to zejména v mladých dospělých představoval jako konec světa, tak teď vím, že to tak není :D
A dokud mě to bude bavit, budu pokračovat i s blogem. A taky s psaním tréninkáče - byť kdo si ho dneska ještě píše do Excelu?
.JPEG)
