Tak rozloučení se sezónou bylo pěkně náročné. Nepamatuju si, že bych byl z nějakého podzimního soustředění takhle vyřízený. Na druhou stranu to ale stálo za to...
Na sobotní dopoledne byl naordinovaný přechod z Bílé Třemešné do Lázní Bělohrad. Počasí přálo, a tak to celkem příjemně uteklo. Cestou jsme nabrali nějakého chudáka psa, kterého se ne a ne zbavit - myslím, že tohle ale nebyl důvod, proč byl pojmenován jako Eliška :-D Na konci nám už lehce docházely síly (já jsem toho měl taky dost, zřejmě proto že jsem kus cesty fungoval jako šerpa - a nejen pro věci dotyčné osoby). Na odpolední fázi, takovou běhací bojovku od Káji, se nikomu moc nechtělo. Nakonec se to ale, myslím, líbilo snad každému. Jen by si ve městě měli opravit ukazatel k Raisovu muzeu, který mě nasměroval úplně na druhou stranu, než měl. Třetí sobotní fáze pak začala večeří a táhla se, zvlášť pro některé, až daleko za nedělní posun času o hodinu zpět.
Eliška a Eliška
Nedělní výchoďák pak měl jasný náběh na utrpení roku. Naštěstí něco sil mi ještě zůstalo a když nesloužila hlava, tak aspoň nohy běžet dokázaly. Od poloviny to sice nebylo zdaleka ono, ale nakonec jsem to vcelku se ctí doběhl.
Po doběhu posledního letošního závodu
P.S. Mapa a vlastní fotky budou až se vrátím z Brna, takže někdy během pátku.
Žádné komentáře:
Okomentovat