O víkendu proběhla má oblíbená štafetovo-sprintová trojkombinace, tentokrát v Plzni a nedaleké Třemošné. Moje výkony měly stoupající tendenci - letos přeci jen nejsem vyběhaný na mapě v závodní rychlosti (byť v té tréninkové jsem si užil dostatek tréninků ve Švédsku). Tím pádem dokud jsem skutečně běžel v rychlosti, což bylo náznakem jen na sobotních štafetách, nebylo to mapově vždy ono.
Právě na sobotních štafetách jsem vysekl svou asi největší chybu za poslední roky. Na desítku jsem v hustníku zaměnil dva posedy a místo toho, abych zahnul a uběhl dvacet metrů po cestě ke kontrole, pokračoval jsem dál a marně se snažil najít v zeleném. No ostuda. Zbytek závodu jsem musel nutně přiložit pod kotel, a tak mě celé štafety - jinak odběhnuté mapově docela čistě - stály hodně sil.
Trať sobotních štafet H21 s mými postupy
Moc času na regeneraci jsem před sprintem neměl a když mě ještě při rozběhávání začaly dost bolet vazy z boku paty, bylo jasné, že to nebude můj sprinterský den. Nutno říct, že trať, která mě v Plzni čekala, by mi asi nesedla nikdy. Bez nějakého obalu, z mého pohledu byla trať H21A jedním z nejhůře postavených sprintů, které jsem běžel. Jedna věc bylo komplikování už tak komplikované mapy (víceúrovňové křížení s umělými ploty, zakázanými oblastmi a dotiskem naznačenými podběhy), druhá pak stavba která alespoň v naší kategorii vlastně neměla myšlenku. Kdo se totálně nezasekal v mobilních plotech a rychle utíkal, myslím neměl problém. Ostatně tak třetinu trati tvořil jeden dlouhý postup a zbytek kontrol po něm byl v podstatě jednoduchý, bez složitějších postupů či dohledávek. Šlo to postavit lépe? Určitě - pár jiných tratí, co jsem viděl, bylo mnohem lepších (byť taky zdaleka ne ideálních), takže to vypadá, že si H21A vybralo špatný den. Můj výkon byl po mapové stránce celkem v pohodě (volba na čtyřku nebyla ideální, to je pravda), po běžecké to spíš připomínalo trénink.
Mapa sprintu H21A s mými postupy
Na startu sprintu - foto: Zuzka
Přes noc mi noha pěkně zatuhla a ráno jsem dokonce přemýšlel, zda mám vůbec běžet. Nakonec jsem se rozhodl, že ano, a zpětně jsem za to rád. Zaprvé se mi těsně před startem podařilo nohu rozběhat tak, že jsem mohl celkem bez obtíží běžet. A zadruhé bych minul jedny z nejhezčích štafetových závodů za poslední roky (nutno říct, že i ty sobotní byly hezky postavené). Až na drobné chyby jsem běžel mapově slušně a užil si i celkem dost běhu v kontaktu (nutno říct, že ne se zabalenou mapou, protože čistě fyzicky bych tolik ani neuvisel). Na konci už moc sil nezbývalo, takže žádný závod o pozice se nekonal, ale i tak jsme skončili na slušných bodech.
Trať nedělních štafet H21 s mými postupy
Celkově to byl víkend extrémů - ať už mých vlastních výkonostních, tak s ohledem na to, jak se mi závody líbily. Ale za to cestování mi to stálo! Teď mě čeká od závodů delší pauza, ale doufám, že už se dostanu i k nějakému běžeckému tréninku. Je poznat, že ho potřebuji jako sůl. A to hlavně, když se běží více závodů za sebou.
Žádné komentáře:
Okomentovat