čtvrtek 17. května 2018

Tiomila '18

Ještě slíbená mapa a krátký komentář k letošní Tiomile. Po rychlé domluvě asi půl hodiny před uzavřením soupisek jsme získali místa v týmu Suunta Jyväskylä. Mým záměrem bylo běžet něco kratšího (rozuměj do 10 kilometrů) a ideálně za dne. To se mi se sedmým úsekem přesně splnilo.

Na místě jsme byli od rána dnes předem. Většinu dne jsme strávili v centru závodů a později odpoledne se vyrazili podívat na blízkou tréninkovou mapku. Pak jsem na dvě hodiny zalezl do spacáku v tranzitu a do centra si udělal poslední cestu na start mužských štafet. Spaní jsem nakonec moc nedal - hlavně kvůli tomu, že mi v tranzitu byla celkem zima a přeci jen jsem cítil lehkou předstartovní nervozitu (ani ne tak danou mým výkonem jako tím, abych všechno stihl - počítal jsem se startem v 5:30 - a hlavně v pořádku doběhl). Definitivní tečku za mým spánkem udělal asi ve tři hodiny lehký déšť, který ale na karosérii tranzitu zněl jako pořádný liják :)

Fotka z tréninkového prostoru

Postupně jsem se tak vymotal s dostatečnou časovou rezervou na shromaždiště, a pak už jen zbývalo čekat na můj předchozí úsek. Čekání se trochu protahovalo, a co jsem nečekal, i tady došlo ke zkrácení trati (a na potvoru zrovna s rádiovou kontrolou). Takže koukám, koukám na mezičasy a najednou už je Tomach na předsběrce. Následoval úprk na předávku, kde ještě byly nějaké problémy s mým číslem. Místo pohodového startu jsem vyběhl letmo a za mapovým startem si ještě musel odskočit na záchod.

Mapa s mými postupy - čísla kontrol, které jsem měl, jsou vpravo vedle mapy hned v prvním sloupci

Samotnou trať jsem si fakt užil - z těch asi pěti Tiomil, které jsem běžel, to byl snad nejhezčí terén. Nijak extrémně jsem netlačil na pilu, chtěl jsem hlavně v pohodě doběhnout. Ale když jsem někde v půlce měl ještě relativně pořád dost energie, dovolil jsem si i trochu zrychlit (byť po tolika měsících bez většího běhání by si slovo zrychlení zasloužilo být v úvozovkách).

Relativně drobné chyby jsem udělal na jedničku (229), pětku (137) a desítku (214). Na postupu na jedenáctku (224) jsem vypadl z mapy (a upadl do bláta, takže moje mapa byla dost nečitelná), ale  následným během na buzolu jsem to celkem ustál. Takže i po mapové stránce to byla pohoda.

Po doběhu jsem akorát stihl finiš těch nejlepších týmů

Celkově jsem si těch osmdesát minut v lese náramně užil a rychle mi to uteklo. Z mého pohledu to bylo parádní vyvrcholení celého soustředění a rozhodně to stálo to!

Žádné komentáře: