neděle 29. května 2016

Květnové závody

Je na čase dotáhnout blogerské resty. V květnu, po příjezdu z Kanady, se mi trochu nahrnuly úkoly, takže jsem nestíhal průběžně psát. A to i když se toho tolik dělo.

Prakticky pár dní po příjezdu jsem si střihl mistrovství ve sprintu a sprintových štafetách. Měl jsem z toho trochu respekt, protože jsem nevěděl, jak se na mě podepíše týden na cestách, ale nakonec jsem to myslím zvládl se ctí. Zvlášť sobotní závod sprintu v H21A byl opravdu povedený, v neděli už jsem byl přeci jen trochu zatuhlý. Ale na obojím se jasně podepisuje, že letos mnohem víc trénuju v lese a na sprint mi prostě chybí rychlost.

 Trať sobotního sprintu H21A s mými postupy

Že to naopak v lese není tak zlé, jsem si ověřil o týden později na našem novém oddílovém modelu. Nejprve jsem si v sobotu za necelých 32 minut oťukal kontroly, abych pak v neděli stejnou trať oběhl o osm minut rychleji. Zatím jsem tak ve vedení naší oddílové tabulky - a z mezičasů to vypadá, že hlavně do kopců to celkem táhne. A je pravda, že těch pár vrstevnic, které se na postupech vybíhají, jsou oproti Holedné taková malá vlnka.

Další týden na mě začalo lézt nachlazení. V sobotu jsem si ještě dal zkrácenou trať jihomoravské ligy na kraji Brna, ale už to bylo celkem utrápené a celou neděli jsem v podstatě proležel. Teplota naštěstí nebyla, takže tento týden už jsem mohl opět trénovat.

Trať jihomoravské ligy s mými postupy

Aktuálně jsem tak opět v pravidelném tréninkovém režimu a snad se ta moje výkonnost ještě o kousek posune. Ačkoliv ty opravdové vrcholy letošní sezóny mě čekají až na podzim, takže teď bych hlavně rád vystavěl poctivý základ.

pondělí 9. května 2016

Kanadské intermezzo

Ještě než se dostanu ke sprintovému víkendu, který mám aktuálně za sebou, musím se krátce vrátit k mojí (hlavně studijní) cestě do Toronta. Krom konference jsem se stihl podívat i po městě a na Niagáry. A taky využil nabídky od Havliho a zúčastnil se místního podvečerního tréninku :)

Pohled směrem k pár z hromady mrakodrapů, které stojí v Torontu (a CN Tower, svého času nejvyšší věž na světě)

 Kanadská část Niagarských vodopádů

Jak už Havli trochu předeslal, terén ani konkurence tentokrát nedorazily - a tak jsme si na nepříliš náročné trati rozdělili první dvě místa. Ale i tak jsem rád, že jsem si zaběhl orienťák v zatím rekordní vzdálenosti od domova. Bylo to moc fajn.

A kanadské orienťácké proběhnutí - vesměs nebylo co řešit, tak jsem si hlavně hlídal, abych si nenamočil boty v bažinkách podél cesty :)