Jak už začíná být dobrým zvykem, máme na závěr léta soustředění skupiny dospělých. Letos padla volba na okolí Kořenova/Harrachova - nejprve dvojzávod Ještědské oblasti na Fojtku (krátká a lesní sprint) a nedělní závod na krátké trati v polských Jakuszycích. Dojmy mám takové smíšené - parádní byly terény i společný čas strávený v týmu, horší pak moje výkony.
Momentka z Jizerek
Sobota začala krátkou tratí na Fojtku - bylo to kopcovaté, kamenité a občas i dost mapově náročné. Z lesa jsem doběhl s pocitem, že jsem běžel zadrženě (i kvůli tomu, že jsem si samozřejmě hloupě nezatejpoval kotníky) a nechal v něm tak minutu a půl. Při zpětném porovnání s výsledky Vrabce to ale vypadá skoro na pět minut. A to je teda ostuda. Běžecky už to bylo o něco lepší než v posledních dnech, kdy to z různých důvodů úplně netáhne, tak alespoň tohle se snad vyvíjí dobrým směrem :) Navíc tento typ terénu je přesně prototypem toho, v čem běhat neumím - takže jsem celkem zvědavý na áčka tento víkend, jak se zadaří tam.
Krátká trať Fojtek
Sobotní odpoledne pak přišel na řadu lesní sprint. A jestli mi nějaký typ trati nejde ještě víc než krátká (a zvlášť v tomto terénu), tak je to lesní sprint :) Jo, je to příjemné proběhnutí, ale že bych se nějak plynule pohyboval mezi kontrolami a trať měl pod kontrolou, to ne. Takže chyb asi tak podobně jako dopoledne, což taky není žádná sláva.
Lesní sprint Fojtek
Na neděli nás nalákal horský terén Jakuszyc a přestože předesílám, že ani tady se nezadařilo a výsledkově to byl asi nejslabší závod, jeho druhá polovina ukázala, že část ztráty je o tom, že se zbytečně šetřím a běžím moc defenzivně. Přestože se to z mapy tolik nezdá, byl to závod, který se z těch, které jsem běžel za posledních několik let, asi nejvíce přiblížil ryzímu orienťáku. Borůvčí po kolena, silně generalizovaná mapa (obecně moc pěkná, ale se slabšími místy - byť GPS z hodinek na ni sedlo tak, jak jsem zatím ještě nezažil) - přestože trať vypadá jak z dětského závodu, byla náročná fyzicky i mapově. Mapově jsem již zmiňovanou půlku závodu z několika důvodů neustál. Ale když jsem pak začal trochu závodit, zaběhl jsem i několik velmi slušných mezičasů - viz závěr. Tak či tak to ale byl prvotřídní zážitek.
Krátká trať Jakuszyce
Celkově tedy víkendovka žádný zázrak. Když to srovnám s loňskem, tak jsem na tom jednoznačně líp (byť to mě čekaly pro mě mapově i běžecky přívětivější terény) a ani tehdy jsem nebyl po letním soustředění zrovna nadšený. Na druhou stranu, z jarní formy jsem kvůli dvěma měsícům laborování s achilovkou taky rozhodně vypadl. Každopádně hlavní závody jsou ještě pár týdnů daleko a něco odtrénováno mám, takže věřím, že to je jen o tom oklepat se z náročného období a ono to zase půjde :)
Les v Jakuszycích (ta běžečtější pasáž)
P.S. A že to půjde dokázalo i testovací oběhnutí Modelu 1 - v úterý po víkendovce za osobní rekord 30:31, ale s vypuštěným závěrem, kdy už jsem věděl, že to pod třicet minut nestihnu (ale na trati postupové rezervy na tenhle čas rozhodně byly) :)
Žádné komentáře:
Okomentovat