Od štafet a družstev už jsou to pomalu dva měsíce - uteklo to doslova jako voda. Zatímco v říjnu jsem ještě stihl nějaké výchoďáky, listopad jsem prakticky celý vypustil a věnoval urgentním povinnostem ve škole. A taky jsem přes týden strávil s lehkou nemocí.
S prosincem už se ale plánovaně vracím k běhání. Zatím nic drsného, testuju, kde teď momentálně jsem. Nedělní proběhnutí v kopcích částečně v terénu mi dalo dost zabrat. A dnešní sprintové úseky podél řeky byly taky záhul - o něco jsem od října zpomalil, ale nic extrémního, co bych do ledna nedotáhl zpět. Zkrátka konečně základ, na kterém se dá stavět.
Dobrá zpráva je, že i se štítnou žlázou se začínám dostávat do normálu, tělo snášelo letní a podzimní trénink dobře. Hodlám na něj celkem navázat - přes zimu určitě nic extrémního, spíš se ještě víc zaměřit na kvalitu. Určitě si podržím sprintové úseky, ty mě myslím rychlostně dost nakoply. Jinak se ale budu snažit čím dál víc tlačit do terénu.
Když vše půjde dobře, tak cíl na další rok je jasný, krom štafet moje nejoblíbenější disciplína. Vysočina je celkem fajn. Back In Black.
1 komentář:
LAJK! vask
Okomentovat