neděle 26. října 2014

JML Veverské Knínice

Po roce jsem zase vyrazil na jihomoravskou ligu, tentokrát jen kousek za Brno do Veverské Knínice. Při přihlašování jsem váhal mezi H21C (10,9 km) a H21D (5,4 km). Nakonec to u mě vyhrály poloviční déčka. Přeci jen, 11 kilometrů by byl zatím asi moc velký nápor.

Počasí bylo typicky podzimní, k těm pár stupňům nad nulou a zatažené obloze už chyběl jen déšť. Ten se ale naštěstí nekonal :)

Běželo se mi celkem pěkně a délka trati mi nakonec tak akorát sedla. Mapově jsem udělal tři drobná zaváhání, ale jinak to bylo v pohodě. Celkově za 37:27 a druhé místo, takže spokojenost.

Mapa s postupy

To je z letošní "závodní" sezóny asi všechno. Teď už nadchází čas budování základu zase pro příští rok. Na pravidelnější běhání ale dojde nejdřív v prosinci, ještě budu čekat na výsledky vyšetření štítné žlázy (závěr listopadu) a hlavně se teď budu věnovat kupící se práci. Ale není kam spěchat, chci jít na všechno rozumně a postupně.

pondělí 20. října 2014

Rodinky '14

Po dlouhých letech ilegality mimo hlavní soutěž se na neoficiální MČR rodinných štafet vrátila legendární štafeta Jiráskovi. Zkušené členy týmu jsme tentokrát nechali odpočívat a (ne)vzpomínat na více či méně hrůzostrašné zážitky z minulých ročníků (mamka, taťka, Radek) nebo koučovat (Aleš).

Tým vsadil na generační obměnu a je jasné, že bude ještě nějaké roky sbírat zkušenosti.

Přestupem jsme získali na rozběh oporu Dáju. Na druhém úseku pak Juli visela na zádech těm nejlepším. A na posledním úseku přišel s comebackem někdejší slavný závodník pyšnící se (snad i několikanásobným?) titulem nejmladšího účastníka Rodinných štafet.

Vymazání čipu je základ. Pro jistotu tak padesátkrát.

 Předávka a poslední taktické pokyny

Počínali jsme si zkušeně a doběhli pro 16. pozici v nejprestižnější kategorii LPU. Ztráta 52 minut na vítěze dává tušit, že ještě rok dva a už půjdeme i na ty medaile!

Trať 3. úseku s mými postupy (bohužel, na začátku se GPS nějak divně chytla)

Po závodě následovala domácí porada stran fungování našeho družstva. Ačkoli o tom nikdo z účastníků neví, byl identifikován velký potenciál toho, že bychom příští rok mohli nasadit i druhý tým. V souvislosti s tím asi bude potřeba zavést nějaká porovnatelná nominační kritéria. Pravděpodobně to bude kombinace věk-počet nemocí-míra odmítání účasti. Do áčka už má tak jistou nominaci Juli.

Naše výhra za 16. místo (realizační tým nám evidentně moc nevěřil, přeci jen, na startu bylo 29 štafet...)

úterý 14. října 2014

MČR družstev '14

V neděli konečně přišel onen každoroční vrchol sezóny, mistrovství družstev. Stejně jako loni i letos na mě čekal B-tým. Tentokrát nejkratší, 3. úsek, který mi měl i tak dát pořádně zabrat.

Naší ambicí byla především snaha nedostat od našeho A-týmu víc než 60 minut. To se nám nakonec i s víc než 15minutovou zálohou povedlo, takže z toho pohledu za nás úspěch. Postaraly se o to hlavně holky, které byly na úseku průměrně okolo 20. místa (kdežto kluci spíš okolo 30.). Ale celkově jsme se vyhnuli větším propadákům a to asi rozhodlo.

Co se týče mého výkonu, tak s ohledem na můj aktuální stav byl super. Byť normálně bych s ním byl hodně nespokojený.

Běžecky mi to moc netáhlo a se sobotními kilometry v nohou jsem spíš vlál za ostatními. Až když přišly seběhy a mě dotáhl Martin Váňa, tak to začalo připomínat závod. No, ale těch chyb bylo až zbytečně moc (přes 2 minuty).

Mé postupy - 11. kontrolu tam prostě nejsem schopný napasovat, ať se snažím sebevíc. Ale byl jsem na ní :)

Z víkendu mám tak celkem dobré pocity. Délka tratí je pro mě v současnosti tak na hraně a ještě dneska jsem pěkně rozsekaný. Ale do jara je času dost, abych se dal nějak dohromady.

Ještě pár fotek:
Jedna ze soboty, kdy vypadám ještě celkem čile - foto: Jenda 

V neděli už nahrbený, to znamená, že už toho mám celkem dost :) foto: Jenda  

Stíhačka do závěrečného pytlíku nedělních družstev - foto: Zuzka

pondělí 13. října 2014

MČR štafet '14

Vrchol podzimní sezóny je za námi. O uplynulém víkendu jsem si nakonec zaběhl jak mistrovství štafet, tak družstev. A ukázalo se, že moje běžecká forma jde přeci jen nahoru - i přestože chodím zatím běhat spíš podle chuti.

Ale popořádku. V týdnu před závody se rozseklo, že nakonec poběžím naši B štafetu. Nadšený jsem z toho, popravdě, zase tolik nebyl. Dobře jsem věděl, že mě to bude stát část sil na nedělní družstva. Na druhou stranu jsem rozhodně nechtěl ani nikoho nechávat na holičkách, takže bylo rozhodnuto.

Před startem jsem se cítil celkem dobře a má jediná obava byla z toho, aby mi Kuba nepředával moc na čele. Přeci jen, na krev jsem úplně závodit nechtěl, spíš běžet tak rozumně svižně. Nakonec se to vyvinulo celkem v pohodě a já se vydal do lesa někde k závěru závodního pole.

V lese se ukázala moje nerozzávoděnost - vysekl jsem čtyři 30sekundové kličky a minimálně jednu postupovou chybu. Měl jsem z toho ale dobrý pocit, protože i když jsem nešel naplno, celkem pěkně mi to odsýpalo.

Můj druhý úsek s postupy

Pakimu jsem pak předával sice v závěru, ale s bezpečnou pozici před týmem držícím Černého petra. Ztráta na úseku sice velká, ale to se dalo čekat.

O to víc jsem pak byl překvapený u vyčítání, když na lístečku bylo napsáno "disk". Na chvilku mi zatrnulo a s malou dušičkou jsem se to jal řešit u místních ajťáků. Trochu se mi ulevilo, když mi řekli, že to je z předchozího úseku. Sice mi to bylo líto, ale říkal jsem si, že se občas stane, že někdo vezme špatnou farstu.

Zbytek je asi na jiné povídání...

P.S. O družstvech zase zítra...

pondělí 6. října 2014

Víkendovka Pecka

Skupina dospělých se nám v oddíle zase pěkně rozjíždí. Kvůli mým zdravotním peripetiím jsem se ale aktivně zapojil až do poslední akce letošní sezóny - víkendovky s centrem v Pecce, kde jsme se připravovali na nadcházející MČR štafet a družstev.

Přestože jsem se v týdnech před soustředěním cítil porůznu, jsem moc rád, že jsem nakonec jel. Pohodová atmosféra, parádní prostory k tréninku, teplé počasí babího léta. A i ta moje výkonnost nabrala každoroční špičku před posledním víkendem.

Úsměvy směr MČR štafet a družstev - foto: Jedla

Program začínal v pátek mapovou přípravou na sobotní VčP na Malé Opičce. Nutno říct, že se rozbor druhý den ukázal jako opravdu užitečný.

V sobotu byl na programu hlavní kvalifikační závod na mistrovský víkend - výchoďák na Malé Opičce. Kvůli letošní rozsáhlé marodce a dalším výpadků ale byla místa v naprosté většině případů už rozdělena.

Malá Opička nicméně patří k orientačně nejnáročnějším terénům v naší oblasti a je mapařskou výzvou sama o sobě. Se svým výkonem jsem relativně spokojený. Sice jsem nabral okolo 11 minut, ale to je s ohledem na moji současnou výkonnost celkem jasné. Jinak se mi pocitově běželo dobře a na posledních šesti mezičasech jsme si dokonce ve čtyřčlenné skupince nasimulovali doběh třetích úseků štafet. V téhle závěrečné pasáži to tak znamenalo mezičasy jen o pár sekund pomalejší než měl vítěz. Sebevědomí mi zvedl fakt, že se mi podařilo doběhnout jako první :)

Trať H21A s mými postupy

Mapově jsem se snažil zapamatovávat co nejdelší úseky v terénu a vůbec si z mapy brát jen to zásadní. V tom jsem měl vždycky mezeru a když mám teď díky tréninkovému výpadku příležitost, snažím se na tom pracovat. Jinak se ale projevila má nerozzávoděnost a vyrobil jsem něco přes 4 minuty chyb.

Odpoledne relax na sluníčku a výlet na nedaleký hrad Pecka, který jsme zakončili (s Vorlem prodlouženou) návštěvou místního restauračního zařízení. Na večer ale byla ještě naplánována taktická příprava směr štafety a družstva, tak jsme se celkem brzy přesunuli zpět na ubytování.

Nedělní finiš lesem - foto: Eda/Vorel

Na neděli byly ještě v plánu opakované starty (3x cca 1,5km) na Čertových skrýších. Protože nemělo smysl se nějak zbytečně utavit, byly to úseky postavené převážně po rovině nebo v seběhu. A celkem se mi dařilo - běh v kontaktu mě prostě baví. Po prvním, trochu kopcovatějším úseku jsme měl sice jazyk na vestě, ale pak už jsem to celkem rozdýchal. A dařilo se mi dobíhat na úrovni nejmenovaných členů našeho A družstva. Super!

Před dalším startem - foto: Jedla

Víkendovka tak byla opravdu podařená - díky všem organizátorům :) A příští víkend mě čekají minimálně družstva, možná i štafety.

čtvrtek 2. října 2014

Trénink a trenér T2

Přestože to s mým běháním pořád není žádná velká sláva, malinko už se začínám rozběhávat. Abych to se zátěží nepřeháněl, neběhám prakticky žádné rychlé tréninky. Pomalu už si ale začínám zvykat na vytrvalost. Dnešních 75 minut je prvním slušnějším zářezem od začátku roku :) Zvlášť jsem rád, že se mi celou dobu běželo relativně dobře.

O víkendu máme v plánu oddílovou víkendovku zaměřenou na závěrečnou nominaci a ladění formy na družstva. Během soustředění si střihneme i krátkou trať Východočeského poháru na Malé Opičce, jednom z nejzajímavějších terénů v okolí. To bude určitě stát za to.

Jo a abych nezapomněl, už před nějakou dobou jsem úspěšně dokončil trenérskou 2. třídu orientačního běhu. Kdo by měl zájem, moji práci o protahování (díky za pomoc Alici a Vojtovi), najde pod tímto odkazem.