Saunování v zimě a na vlastní kůži

V rámci neohroženého investigativního poznávání místních zvyklostí a výstřelků (viz můj předchozí článek o  saunování, který pro získání vědomostí doporučuji přečíst jako první) jsem podlehl svodům svých nových domácích a vyrazil s nimi do veřejné sauny u jezera Kaukajärvi.

A přes Tampere přecházela teplá fronta

Abych se přesvědčil, že Finové skutečně chodí po sauně zchladit se do díry vysekané v ledu, jsem neváhal nasadit vlastní život. A když mi po cestě Juho-Veikko tvrdil, že chodí každý týden, tak jsem pojal podezření, že to asi opravdu myslí vážně.

Pohoda, ne? Přeci byste nevěřili, že bych tam opravdu vlezl...

Pro rozjezd jsme šli jen do sauny, ve které bylo méně než 100 stupňů, takže na finské poměry spíš provětrávaná místnost. Navíc ani neobsazená nějakým sebevrahem polévajících každých deset sekund kamna.

No a pak ven. S pantoflemi to nakonec nebyl takový extrém jako na tréninkovém kempu na Jukolu, kde jsme šli dvě stě metrů v pěti stupních bosí (takže vymrzlá voda vlastně byla dost teplá). A šup do vody, udělat pár temp (aby se neřeklo a naopak já mohl říkat, že jsem i plaval) a ven, dokud ještě nohy aspoň trochu ohnu.

No vlezl jsem tam

Nakonec se mi to moc líbilo a zařekl jsem se, že to brzo zkusím zase. Sranda a regenerační účinek byly rozhodně nezanedbatelné...

Saunování

Staré finské přísloví říká: "Jos ei sauna, terva ja viina auta, on tauti kuolemaksi." 

"Když pití, dehet ani sauna nepomohou, nemoc je smrtelná."

Pokud je u nás saunování leckdy luxusem, pak ve Finsku leckdy nutností. Saunu najdete snad úplně všude. I na mém studentském bydlení jedna na budovu je. Je to prostě součást kultury důležitá jako máloco jiného.

Tradiční finská sauna je poněkud jiná, než si ji asi většina z nás dokáže představit a i v samotném Finsku na ni moc nenarazíte. Říká se jí kouřová sauna a princip spočívá v tom, že uvnitř ní je ohniště s kameny, pod kterými se zapálí oheň, aby se nahřály a sálaly teplo. Přídomek kouřová nemá náhodou, protože chatičce, ve které je, chybí komín. Když se sauna dostatečně, třeba po dopoledni, vyhřeje, oheň se nechá vyhasnout a kouř vyvětrá ven. Rozehřáté kameny se pak už postarají o dostatečné teplo na dlouhý večer.

Typická finská veřejná sauna za zimního mrazivého večera - vedle jezera a plná Finů

Mnohem větší klasikou jsou ale dnes elektrické sauny - na které narazíte i u nás doma. Ty aspoň trochu lepší i hromádkou kamení nahoře, nejen odkazujících na historické kořeny, ale i pro účinnější polévání vodou.

Sauna roztopená na finský způsob klidně šplhá ke sto stupňům, a tak pobyt uvnitř může být naplněn opravdu intenzivními pocity. Finové samozřejmě sedí, co nejvýše - hlavně aby ukázali, že vydrží víc, ale také proto, že účinek takového saunování je mnohem vyšší, než při i mnohem delším sezení na nižší úrovni. Doporučená doba se pohybuje okolo 7-20 minut a správné zakončení je rozhodně jedině v pořádně ledovém finském jezeře!
K saunování se samozřejmě váže celá řada zvyklostí a tradic. Když lijete vodu na kamení, neměli byste saunu opustit předtím, než přejde vlna horka to následující. Do správné sauny se chodí bez plavek - výjimkou jsou samozřejmě ty smíšené. A konečně, sauna, je jedním z míst, ve kterých se i Finové rozpovídají a hýří otevřeností.

Sněhobílé Tampere

Za poslední dva dny v Tampere napadlo nějakých patnáct centimetrů sněhu a Finové se radují, že konečně přišla zima. Chodníky neprohrnuté, silnice jak kde - ale tady to zjevně nikoho nestresuje :-)

Poslední čtyři fotky jsou z dnešního běhání, během kterého jsem byl otestovat jak bude bolet pata. Vypadá to dobře, sice mě zase pro změnu bolí ta druhá, ale doufám, že z toho zítra už nic nebude.

Kotileiri

Ani jsem se v Tampere nestihl v novém roce pořádně rozkoukat a hned jsem byl zapojen do lednového "domácího" soustředění (neboli kotileiri). Přes moje očekávání byl program hodně volný a málokdo šel všechno (teda asi jen já :-D).

Program začal pátečními sprintovými štafetami v asi nejhezčím lese v Tampere, Kauppi, což je shodou okolností hned vedle mé školy. A jako rozehřátí bylo půl hodiny fotbalu ve sněhu. Rychlostně jsem se cítil celkem dobře, ale jinak jsem byl dost unavený, takže i na těch krátkých 1,5 km okruzích jsem ke konci musel už dost tlačit na pilu.

Devět hodin ráno a v Tampere začíná pomalu svítat

Opravdový tvrdý trénink ale přišel s dalším kolem testovacího běhu okolo vršku Pyynikki, který už jsem jednou běžel na konci listopadu. Vzhledem k tomu, že nasněžilo a já byl pořád pěkně utahaný po cestě na sever, tak jsem na svůj nejlepší čas zdaleka nestačil a zaběhl okolo 30:20 (i tak nějaké třetí místo, ačkoli zas tak dobrých běžců na startu nebylo). Pak následovalo několik hodin týmového srazu zakončeného ukázkou Pilates.

Neděle byla náročná hlavně délkou - ráno jsme běželi přes dvě hodiny sněhem (vesměs po pěšinkách) vytrvalost. A večer na to navázali hodinou a půl florbalu. Slušná dávka. Bohužel hlavně pro moji achilovku (respektive patu), která večer vypověděla službu. Bohužel lehký zánět.

Takže poslední dva dny jsem strávil v posilovně na rotopedu a veslařském trenažéru, abych jí dal odpočinout. Naštěstí se vše dobře vyvíjí, tak počítám, že se brzy vrátím ke klasickému tréninku.

Vrcholy sezóny 2012

Když na mě při jednom meetingu s Pyrintem vybafli, co že mám za vrcholy pro tenhle rok (čemuž asi měsíc předcházel zcela nečekaný dotaz, na který úsek na Tiomile trénuju), tak se mi ze sebe podařilo vysoukat pár věcí. Zvláštní, popravdě jsem nějaké pořádné vrcholy sezóny nikdy neměl a nějak jsem na ně necílil. Jak mě ale donutili něco odpovědět, nasadili mi i brouka do hlavy, jestli už opravdu není na čase se mnohem víc soustředit na závody, které jsou pro mě prioritou.

Nemyslím si, že bych dělal v minulosti nějakou chybu, že jsem se pokoušel na každém závodě prodat maximum a poctivě objížděl všechno, co se dalo - myslím si, že pořád ještě jsem v pozici, kdy na tom víc můžu získat, než ztratit. Ale taky už se pomalu dostávám do fáze, kdy bych rád víc prodal to, na co jsem natrénoval. Volba tak nakonec tak nějak přirozeně padla na tři akce - květnovou Tiomilu, srpnový Euromeeting a říjnové štafety a družstva.

Tiomila byla jasnou volbou jarní sezóny. Zaprvé velkou část z ní strávím ve Finsku, takže nějaká příprava na domácí závody (a stejně tak bohužel i nominačky na MS ve Švýcarsku - které bych si jinak pro zkušenost určitě zaběhl) je dost nereálná. A hlavně bych se rád odvděčil Pyrintu za příležitost, kterou mi v Tampere dali. Dostat se do prvního týmu rozhodně nebude jednoduché. Sice nemáme hodně hvězd, ale o to víc vyrovnaných elitních běžců. Takže cílem je kvalitně běžet kratší denní úsek.

Euromeeting v Rakousku je samozřejmě věc z hlediska účasti hodně nejistá. Vzhledem k tomu, že nejsem v repre, nepoběžím nominačky a část jarní sezóny budu trávit v pomalých terénech ve Finsku, bude rozhodně i dostání se mezi 12 chlapů ne zrovna lehkým úkolem. Euromeeting ale rozhodně bude tím, na co budu trénovat - i tím, že typově náročností mnohem víc odpovídá podmínkám tady ve Finsku, než ostatní akce.

No a štafety a družstva už jsou taková srdcovka. Individuálně by byla pro mě na podzim lepší klasika, ale motivace bude směřovat rozhodně až k víkendu o týden později, kdy bych rád pomohl prolomit naše klubové medailové prokletí posledních let.

Takže asi tak, na tyto tři akce se hodlám příští rok koncentrovat. Dvě z nich jsou klasické týmové záležitosti, za což jsem rád, protože štafetové závody patří u mě k tomu nejsilnějšímu. No a Euromeeting je o získání  prvních pořádných mezinárodních zkušeností na individuální úrovni. Tak snad vše klapne.

Vítkovice '11

Na závěr roku přišlo na tradiční soustředění Slavie v krkonošských Vítkovicích. Porce tréninků byla hodně jako kvalitní, stejně jako zábavy se všemi, které jsem tak dlouho kvůli svému pobytu ve Finsku neviděl. Počasí ze začátku nic moc, ale na závěr i vydatně zasněžilo, takže se ke konci roku pěkně jezdilo i na klasičkách. Jen škoda té neustále zatažené oblohy.

Na běžkách

Vítkovice jsou tradičním startem do začátku opravdu poctivého tréninku na další sezónu, takže jsem se rozhodně nešetřil. S Jedlou jsme probrali i nějaké ty plány na zimní tréninkovou a jarní závodní sezónu. Letos to vypadá na výraznější změnu v konceptu tréninků, po několika rocích to bude zase něco trochu jiného, ne jen obohacení o drobné novinky.

Momentka z novoročního proběhnutí