Finnspring

Možná poslední velký finský závod před návratem domů, to byla klasika v sousedním prostoru letošní Jukoly, na závodech Finnspring. Podle informací, které jsem dostal, jsem čekal jednoduchý a rychlý terén (mělo to odpovídat loňskému podzimnímu soustředění na Jukolu). Skutečnost ale nemohla být odlišnější a řekl bych, že jsem si zaběhl jednu z nejtěžších klasik v životě.

Mapa patnáctka, hojně nasáté bažiny, bez cest a terén úplně odlišný od čehokoliv, v čem jsem asi kdy běhal. To všechno přispělo k tomu, že tenhle závod byl výzva jak fyzicky, tak mapově. Nastoupil jsem tak s tím, že poběžím opatrně a budu zrychlovat až postupně.

Bohužel už jedničku jsem nedoběhl a nechal na ní pěkných pár minut. Vzal jsem to ale celkem s klidnou hlavou a hlavně se z toho poučil a dokázal se s měřítkem postupně sžít. I tak to ale bylo náročné vyčíst v mapě i větší detaily a když jsem pak po doběhu viděl desítku mapu, tak to byl až neskutečný rozdíl v čitelnosti.

Mapa s postupy

Poučen minulým závodem jsem se snažil jít hlavně víc na jistotu do dohledávek a to se mi celkem dařilo. Chyb jsem sice pořád vyrobil pěknou řádku, ale na to, že kontroly rozhodně nesvítily a byly vesměs zašité, to bylo hodně výrazné zlepšení. Trochu mě ale na druhou stranu pozlobila buzola a pečlivost provedení postupu, to je ale ruku v ruce s delšími postupy klasiky (nicméně musím, zejména na pečlivost, dávat větší pozor).

Výsledek nic moc a přes dvě hoďky v lese, ale nemůžu to hodnotit opět jinak než pozitivně. Chyb méně a fyzicky už to taky bylo v tomhle těžkém terénu lepší. Opět jsem zaběhl nějaké top postupy, mezi kterými je tentokrát i jeden delší (na 16. kontrolu), což je myslím celkem slibné. Teď to chce udržet vzestupnou tendenci v mapové formě a naladit se konečně do té běžecké.

P.S. GPS záznam závodu elity (v podstatě stejná délka jako moje trať), dalšího nominačního závodu finského týmu pro mistrovství Evropy

Silja-rastit

Další víkend, během kterého jsem ukazoval Finům, jak se má u nich doma běhat, je za mnou a přinesl špatný výsledek a dobrý pocit. Protože ačkoli jsem skončil ve své kategorii ve čtvrté desítce a dostal nějakých 11 minut (vítěz čas 38 minut), tak jsem konečně měl pocit kontroly nad mapou a svým výkonem.
Jak jsem psal v předchozím příspěvku (který byl původně součástí tohohle článku, ale nakonec jsem ho osamostatnil, protože ne každého možná zajímají takové úvahové věci), šel jsem v minulých dvou týdnech hodně do sebe a snažil se mnohem lépe připravit na to, abych byl schopný psychicky kontrolovat závod.
A přestože to zdaleka nebylo ideální, už jsem cítil značný posun. Terén Silja-rastit byl nakonec ne zrovna jednoduchý, ale přesto se mi až na dva výpadky dařilo svůj výkon hlídat. Nějaké drobné mušky (10-30 sekund) jsem taky vytvořil, ale pokaždé jsem si okamžitě uvědomil problém a napravil ho, takže věřím, že takové věci můžu časem minimalizovat.

Mapa s postupy (Route Gadget verze - bez mého zákresu, ale lepší náhled na mapu a trať)

Horší byly dva záseky. Pětiminutovka na devátou kontrolu je vskutku slušný zářez. Víceméně pramenila z toho, že podceňuji dohledávky (viz veškeré předchozí chyby), takže jsem přečetl špatný srázek o údolíčko dřív a poslušně se poslal do obrovské paralelní chyby. Nejhorší bylo, že víceméně vše v daném místě jinak sedělo a to i směrově - hřbítek sbíhající dolů, údolíčko se srázy, kamenné plotny - jen kámen nikde. Že jsem se z toho nedostal dřív, pramenilo z toho, že jsem celou dobu ani chvilku nezapochyboval, že jsem uhnul u jiného srázku. No škoda!
Druhý zásek byla moje blbost, když jsem si přečetl kód následující kontroly a když jsem doběhl k té své (č. 13), tak tam najednou byl jiný kód! Popoběhl jsem o kousek jinam, ale všechno přesně sedělo. No nebýt tam můj oddílový kolega, tak tam ztratím víc než tu minutu (ačkoli by mě to asi brzo napadlo podívat se na kódy).
No po závodě žádná velká radost, ale zpětně ve mně převládá dobrý pocit, jak jsem až na devátou kontrolu závod zvládl. Takže pro příště - pokračovat v pečlivosti plánování a realizace postupů a víc se soustředit na dohledávky. Už za týden mě čeká klasika na Finn Spring.

Psychické aspekty výkonu

Úvahový příspěvek, pokud vás takové věci nezajímají, tak doporučuji přeskočit na Silja-rastit.

Po ne moc uspokojivých výsledcích před dvěma týdny jsem šel hodně do sebe a přemýšlel o tom, v čem dělám chybu. Nakonec jsem došel k tomu, že v běhu ani schopnosti číst mapu to nebude. Obojí sice tady na Severu není nějak oslnivé, protože všechny místní typy terénů prostě oběhané nemám, ale rozhodně mi to nebrání v tom bojovat o slušné výkony. Chyba je jednoznačně v psychice a vůbec myšlenkových pochodech, které realizuji při a mimo závod.

Už jsem na tohle narazil někdy loni, kdy byl na jednom z repre minisoutředění prezentován analytický formulář, který poskytuje zpětnou vazbu, jak pečlivý je člověk při plánování a realizaci postupů a dohledávek. To je samozřejmě jen jedna část dost složitého a vzájemně provázaného systému - ale jen z ní mi bylo jasné, že mám velké mezery.

Navíc tady ve Finsku při týmových poradách je mentální složka výkonu častým tématem (ve finštině :D) a elitní závodníci se na ni opravdu důkladně soustředí. Řekl bych, že u nás to není ani zdaleka tak skloňované téma, což je rozhodně velká škoda a mínus pro nás.

Těch pár dní nemoci minulý týden mi dalo čas se ke konceptu repre analytického formuláře zase vrátit, začít si víc uvědomovat, jestli poctivě plánuji a realizuji postupy. Ovšem mnohem zásadnější bylo, že jsem si konečně pořídil nějakou knihu o sportovní psychologii, která se zaměřuje na praktické aspekty výkonu, a zjistil jsem, jak jsem na tom vlastně bídně.

Rozhodl jsem se, že na sobě v tomhle ohledu budu pořádně pracovat a dál se v téhle oblasti vzdělávat, protože mi je jasné, že pokud mě má něco posunout kupředu, tak je to právě tohle. Jinak se mi nemůže podařit ustálit svoje výkony při závodech a být s nimi dlouhodobě spokojený.

Je jasné, že to je běh na dlouhou trať a výsledky (rozuměj výsledky toho, že se na tuhle složku výkonu koncentruji, ne závodní výsledky) mohou přijít až v hodně vzdálené budoucnosti. Jsem ale rozhodnutý do sebe hodně jít a konečně se tomuhle začít adekvátně věnovat.

500 článků

Jsou to už víc než čtyři roky, co jsem začal psát tenhle blog a dělit se o své trénování a závodění. Za tu dobu jsem se myslím posunul nejen výkonnostně v orienťáku, ale i ve psaní, tak doufám, že se vám můj blog čte příjemně.

Do budoucna chystám pár menších obsahových změn, uvidíme, co se nakonec dočká realizace, takže nic prozrazovat ani slibovat nebudu. Snad jen to, že si myslím, že by se mělo jednat o zajímavé počtení.

Trocha autorské licence

Ale abych se vrátil k současnosti - o víkendu mě čeká první letošní závod ve Finsku. Silja-rastit (mimochodem v elitě jeden z kvalifikačních závodů finské repre na ME ve Švédsku) se koná kousek od Turku, což znamená, že by měl být narozdíl od lesa v Tampere bez sněhu (v Tampere už místy taky sníh není, většinou je ale tak nad kotníky, někdy po kolena - včera ověřeno).

Jsem zvědavý, jaké to bude, les i mapy vypadají pěkně, tak doufám, že se povede i výkon. Minulý týden jsem byl sice po návratu ze švédského soustředění pár dní nemocný, ale věřím, že už jsem se dostal zpátky do běžecké pohody.

VT Linköping

Velikonoce jsou i ve Finsku ve znamení klubových soustředění a ty většinou ze zasněženého Finska směřují jediným směrem, do švédských terénů Tiomily. Krom toho, že to je skvělá příležitost běhat na oficiálních tréninkových mapách, tak je to i jedna z prvních pro většinu Finů, jak si ve skandinávských terénech zaběhat bez sněhu v lese.

Centrum Linköpingu, našeho bydliště

Přeprava byla tradiční, trajektem Turku-Stockholm a pár hodinami jízdy v autě. Bydlení v hotelu na kraji Linköpingu, pár desítek minut jízdy na každý z tréninků a necelou hodinku do centra závodů, které jsme na závěr absolvovali.

Program začínal pátečním nočákem, na který, zcela podle tradice letošní zimy, těsně předtím nasněžilo. A tak zatímco dopoledne jsem ještě klusal bez jediné stopy sněhu v okolí, po setmění už v lese pěkných pár centimetrů leželo.

Není nad trochu syrového masa pro doplnění sil :D

V sobotu následovala dopolední krátká trať a další nočák. Ani jeden z úvodních tréninků mě nezastihl v nějaké běžecké či mapové formě, a tak jsem si je spíš protrpěl a ani z nich moc neměl radost (snad krom druhé poloviny middlu, kdy mě to aspoň trochu začalo jít). Paty naštěstí reagovaly dobře i na pořádně studené bažiny, tak jsem nacházel útěchu aspoň v tom.

Čerstvě zasněžený švédský les (prostor sobotního middlu)

Mapa tréninku krátké trati - pasáže v zelené byly v prvním okruhu celkem náročné (= pěkně jsem česal), než jsem se do nich dostal - mimochodem, tohle je sousední terén Tiomily 2012

V neděli nás pak čekala krátká trať závodu Kolmårdsdubbeln v prostorech Tiomily 2004, které by měly být hodně relevantní i k té letošní. A opět žádný zázrak. Ačkoli se mi podařilo celkem si odpočinout a namotivovat se k závodu, pěkně jsem se nakonec vychyboval. Jednoduché pasáže se mi dařilo oběhnout hodně slušně, ale jakmile se vběhlo do těch kopcovitých, vůbec jsem nezvládal číst mapu.

Mapa krátké trati - chyby v podstatě na všech kontrolách v kopcovatých pasážích (na kopci zhruba ve dvou třetinách se opravdu hodně chybovalo, ale ty moje výkony jsou vskutku extrémní) - náznaky lepších zítřků jsou aspoň 5. nejlepší mezičas na 16. kontrolu a vyhraný na sběrku

Je jasné, že si ještě před Tiomilou musím zaběhat pár mapových tréninků, abych se dostal do skandinávských terénů, protože jsem měl celkem problémy číst vrstevnice a celkem mě i překvapovalo, jak jsou v reálu ty kopce velké (ekvidistance byla pět metrů). Chyb na dobrých takřka šest minut a je jasné, že si ještě čtení mapy budu muset pořádně oživit.

Následovaly pondělní štafety v tom samém prostoru. Na pátém úseku jsem finišoval štafetě Pyrintö. Začátek byl zase takový dost rozkoukávací. Mapové výkony naštěstí měly nadále stoupající tendenci, takže jsem velikost i celkové množství chyb oproti předchozím dnům dál snížil a druhou polovinu trati už odběhl celkem čistě. Jen už na mě začala padat dost velká únava, protože skoro týdenní odpočinek před soustředěním se zřejmě úplně nepovedl.

Mapa štafet s postupy - v podstatě sólo závod

Celkově tedy dost nepovedené soustředění, po kterém se navíc ani necítím dobře zdravotně. Pozitivně vidím aspoň to, že se mi dařilo se postupně dostávat do mapové formy a věřím, že bych se během několika tréninků/závodů v tomhle ohledu měl zase dostat do normálu a zlepšovat se. Teď mě ale čeká odpočinek, abych se dal konečně dohromady.