No ne tak docela! Ale v podstatě ano - moje první velké soustředění v letošním roce bude v ČR. Což mě těší dvojnásob, protože nejenže uniknu závějím sněhu a zimním teplotám, ale taky zase uvidím rodinu a spoustu přátel. Jo a taky se konečně zase trochu proběhnu s mapou, což tady na severu, jak tak koukám z okna, ještě pár týdnů nebude možné.
Naše malá pyrinťácká výprava má před sebou celkem náročný program, z něhož půlku strávíme v Doksech a druhou v Hradci. Na závěr si pak ještě dáme Jarní pohár. Uvidím, jak to budu zvládat paty - snad jo, protože už se mi v poslední době daří běhat mnohem víc než ještě nedávno. Ačkoli je pořád ještě trochu cítím.
Předpokládám, že s takovýmhle programem kempu a tím, že jsem bohužel moc rychlosti zatím nenaběhal, dostanu na Stříbrňáku pěkně naprášíno, ale popravdě už se toho nemůžu dočkat, po téhle zimě už mám pořádnou chuť si zase zazávodit. A rozhodně se nedám lacino.
A takhle to teď vypadá v Tampere
Žádné komentáře:
Okomentovat