úterý 25. října 2011

Velká severní cesta

No, za dva a půl měsíce, co jsem byl v Tampere, jsem se nikam pořádně nepodíval a zatímco moji spolužáci oblétávali všechno od Rigy po Oslo (pokud teda nebyli tak přízemní, že jezdili jen po Finsku), já jsem točil kilometry, případně jezdil na závody. Nicméně všeho moc škodí, a tak jsem se rozhodl využít příležitosti a trochu se po severu rozhlédnout.

Severní Norsko

Nabídka osmidenního výletu na Nordkapp se nedala odmítnout (no dobře, odmítl jsem, ale za hodinu jsem volal zpět, že beru), a tak jsem s dalšími dvanácti lidmi vyrazil v mikrobusu a autě přes Laponsko na nejsevernější bod Evropy, z něj přes fjordy do Narviku a přes Kirunu, Oulu a Vaasu zase do Tampere. No a stálo to za to.

Úlovek fotografa divoké zvěře - králík, který se snaží nehýbat, aby na sebe neupozornil

Cesta se nakonec ukázala jako docela příjemná, moc jsem řídit nemusel, a když, tak jsem si to opravdu užíval - jako třeba cestou na Nordkapp a zpět, kde se jede na silnici ve stylu skála-vozovka-svodidla-útes do moře a člověk kroutí volantem jako divý. Prostě nádhera (a zvlášť noční cesta člověka řádné prověří). Většinou jsme spali v chatkách a ty taky stály za to, dostat pod deset eur za osobu postel, kuchyň, saunu a vše vesměs s novým nábytkem a vybavením? Tomu tedy říkám luxus.

Les ve středním Laponsku - stejně jako skoro všechny v této oblasti opravdu nádherně čistý (tohle je trochu moc řídké, protože je to relativně vysoko co se týče nadmořské výšky)

Dostalo se i na běhání a přes dvacet kilometrů v národním parku Pallas-Yllästunturi patřilo k nejkrásnějším výběhům nejen letošního roku. A taky nejnáročnějším - jen vyběhnout na vrchol Ylläs tyčící se 500 výškových metrů nad okolím, na kterém pekelně foukalo a byla už slušná vrstva sněhu, nebyla žádná sranda. Ale rozhodně to stálo za to.

Tak tohohle chlapíka by asi jen tak někdo ve volné přírodě bez pušky potkat nechtěl

No a nejsilnější zážitky?
  • Cesta na skutečný nejsevernější bod Evropy (to není Nordkapp) a zejména noční návrat zpět (nechtěně) mimo cesty přes mokřady
  • Bezútěšné nejsevernější oblasti Finska - tam by padla deprese na každého
  • Řízení ve fjordech
  • Výběh v národním parku
  • Nahánění polární záře - podařilo se vyfotit jen takový slabý proužek, jinak jsme měli "štěstí" na malou aktivitu
  • Polární zoo
Během téhle cesty jsem jako ostatní podlehl fotografické mánii a nasázel do foťáku krásně kulatých tisíc snímků - výběr 75 těch nejpovedenějších najdete v galerii níže nebo si ji můžete pustit jako prezentaci.

Žádné komentáře: