Tohle není žádná variace na švédskou trojku, takže čtenáře zajímající se o tuto problematiku musím zklamat. Tenhle článek je o něčem, čemu bych teda před odjezdem do Finska rozhodně nevěřil - že tu ještě letos poběžím pětku na dráze.
Když mi Jarno řekl o téhle možnost cestou z klasiky, v duchu jsem se zasmál a odpověděl, že ne. Jemu to nedalo a začal s klasickou argumentací, jak je rychlost důležitá. No a protože se mi to opravdu rozleželo v hlavě vzhledem k mým krátkodobým cílům (oboje štafety + kluby) i těm dlouhodobým, tak přestože dráhu opravdu nemám rád, ještě ten den jsem mu napsal, ať se mnou počítá.
Středeční zatažené počasí a vítr i všechno to, co se ten den událo, mě ale přesvědčovalo, že ten den zákonitě musí jít všechno, slušně řečeno, do kytek. Ale když už se pro něco rozhodnu, tak si zatím stojím, takže jsem vyrazil na místní stadion. Před startem klasické pocity, že dneska to nedám (ačkoli jsem to zatím doběhl pokaždé) a ztuhlé nohy.
No a běželo se - zařadil jsem se někde na konec za jednoho borce a poslušně za ním zůstal větší půlku pětky. Když už jsem asi dvě kola pozoroval, že se mu v tom protivětru asi moc v pohodě neběží, tak jsem ho opustil a začala moje velká stahovací jízda, během které jsem předběhl asi deset Finů (zejména finiš stál tentokrát za to). Čas 16:40 - cože?
Před startem jsem plánoval, že 17 minut by bylo hodně dobrých a že za těch podmínek by 17:15 mohlo být ještě časem, se kterým bych byl spokojený. Na nohou jsem neměl tretry, ale v nich jsem měl nedělní klasiku. Foukal lehký vítr. A takový čas? To bych teda rozhodně nečekal...
Jinak Finové jsou vesměs slabší dráhoví běžci, než je tomu mezi orienťáky u nás - což je i logické vzhledem k tomu v jakých terénech běhají. Odhadoval bych to tak okolo 30 vteřin v průměru navíc na 5 kilometrů, ale těžko měřit. A taky mají docela problémy stanovit si tempo, které jsou schopní běžet celou dobu, což už jsem zjistil na krosu v Pirkkale na začátku srpna.
Takže spokojenost - ačkoli to je možná slabé slovo. Čekal jsem, že na tom budu rychlostně ne moc dobře, ale ve skutečnosti je to přesně naopak. Tohle je na moje poměry běžecká forma jako hrom. Asi byly nohy rády, že se jednou mohou proběhnout po tvrdém a ne bažinami :-)
2 komentáře:
Tak hlavně, aby ti ta forma jako hrom ještě měsíc vydržela ;-) L
To jo, teď bude útlum :-D
Ne, snad ne, naštěstí tu budu mít nějaké týdny bez závodů, takže budu moct zase normálně trénovat (a ne ladit), což je hodně důležité, protože když dlouho běhám během týdne jen ty předzávodní tréninky, tak to pak za moc běžecky nestojí ;-)
Okomentovat